Kdy je čas, aby dítě nespalo s rodiči?
Dobrý den, kdy jste dítě nenechávali spát u vás v posteli .
Dcera bude mít za pár měsíců 3 roky . A neustále vyžaduje spánek semnou
Rovnou řeknu ,že mě to nějak nevadí. Spíš jen řeším zda je to pro ni ještě ok. 🤷
Postýlku má hned u mě, nemám prostor v bytě na to to udělat jinak.
I přesto ale spí stále semnou.
Několikrát mi bylo řečeno, že je to kravina a jen si to vynucuje 🤷
Mě to ale nepřijde, prostě večer má rutinu , nají se , vykoupe, koukne na pohádku ( pro mě prostor pro práci, jinak bych nestihlala termíny atp. ,) po pohádce sama vypíná , jdem udělat hygienu 🦷 a spát.
Do své postele ale nechce ani vlest,přitom tam má odpolední spanek a už v ní spala . 🤷
Moc děkuji
5 let a spí furt s náma, čemu by to mělo vadit?
4 roky a kvůli dispozici bytu má zatím postel v ložnici. Někdy usíná ve své, jindy chce ležet se mnou v naší a pak ji předám do její postele. V noci, když má špatné sny si vleze mezi nás.
Manžel i já jsme s tím v pohodě a názory okolí neřešíme.
Spi u nas obe deti 3 a 5 let. Ta petileta si uz obcas vleze k sobe do pokoje do postylky. Nad ranem ale stejne vetsinou prileze zpatky.
Čerstvě tříletá spí také v naší posteli. Měnit to zatím nehodlám. Nevadí nám to. Pamatuji si, že když se stěhovaly starší dcery do pokojíčku, připadala mi postel najednou obrovská a nespalo se mi zpočátku vůbec dobře.
A když jsem si zvykla, narodila se třetí, která je s námi v posteli od narození.
Až bude připravena, tak svou postel využije, nejprve třeba jen na zkoušku a pak třeba dlouho nic, ale jednou ano, mám to vyzkoušeno, fakt s námi puberťáci už nechtějí spát ani náhodou!😀. U starších dětí jsem to dělala tak, že jsem je dávala spát do jejich postele (ukojila je a tak), já spát ještě stejně nechodila, když se vzbudily, vzala jsem je k sobě nebo už pak chodily rovnou samy, že mě to ani nevzbudilo, ale fungovalo to i když dítko znalo jen naši postel, i tak se jednoho dne samo od sebe rozhodlo spát v posteli pro něj, nejprve třeba jen ojediněle na zkoušku, stačilo se ho třeba jen občas zeptat, zda to nechce zkusit. Každopádně tak či tak k tomu naše děti dozrávaly nejdříve až kolem nástupu na ZŠ. V necelých 3 letech by mě popravdě o tom už ani nenapadlo uvažovat 😉
Mám děti dvě, z toho jedno je ve spánku hrozný tyran 😄 Spí napříč, kope, krade peřinu atd. 😀 Když měli 3 a 4 roky, už bylo společné spaní neúnosné, takže šli do vlastních postelí. Pak ještě dlouho v noci stejně přecházeli k nám. Teď je jim 10 a 11, pořád by chtěli spát se mnou, ale mají dovoleno jen v pátek 😀
Syn spal s náma do 10 let.Dcera za chvíli 9 let a ještě spí s náma....počítám,že už jenom chvilku...m
Jestli vám to vyhovuje, neměňte to na sílu. Našeho skoro pětiletého si ve vlastní posteli ani neumím představit. 😉
My to měli trochu jinak, syn od narození spal jenom sám v postýlce, víceméně nesnesl spát s někým. Někdy kolem 3,5 let se to ze dne na den otočilo a preferuje společné spaní. Nějakou dobu chtěl spát s tátou, teď už docela dlouho vyžaduje moji přítomnost. Spí v pokojíčku, postel má velkou, ale já se s ním moc nevyspím (dost se mele, mluví ze spaní). Usíná většinou sám, ale v noci se budí a dojde si pro mě nebo mě zavolá. Dokud o mě stojí, budu spát u něj. 😊
6 a půl a sem-tam spí ve vlastní posteli... tak 1x za 14 dní.
Myslím, že to rozhodně není žádná „kravina“ ani vynucování. Tříleté děti jsou v tomhle věku pořád hodně navázané na rodiče, hledají bezpečí a blízkost, obzvlášť večer před spaním. Pokud tobě to nevadí a máte to tak všichni v pohodě, není důvod to řešit jako problém. 😇
Do 3 let byl kojený a spal s námi, do své postele šel asi v 4 letech.
Dcera 10 let a spí s námi.
Vsechny deti se mnou dlouho spaly v posteli. Behem prvni tridy se samy zacaly uspesne presouvat do svych posteli, uz chtely 🙂 Nejmladsi je ted 5 a porad teda ma jasno, ze spi s mamou. Ted prisla s tim, ze chce prespavacku u kamaradky a vis co? Uplne bez problemu spala jinde a rano se spokojene vratila domu, zadne styskani nic 🙂
Mně osobně by spíš přišlo divné, kdyby ani ne tříleté batole spalo samo. Jak myslíš, že by jí to mohlo uškodit? Hlavně neposlouchej blbé rady o tom, že nejlepší je dítě strčit do pokojíčku a nechat ho tam samotné. Není. Ani většina dospělých lidí nespí sama, tak proč by mělo spát dítě? Nech ji u sebe spát tak dlouho, dokud vám to bude vyhovovat. Ono to bohužel hrozně rychle uteče.
Synáčkovi bude 13 a ted má taky období spaní se mnou 🙂 není žádný závislák, od 5 let po táborech, přespávačky.. ale pořád se rád přitulí 🙂 Pssst 🙂
Spí se mnou druhý rok. Bude ji 10. Už jsem se s tím smířila a zatím nevidím světlo na konci tunelu 🙈
Pokud tobě to tak vyhovuje tak bych se na nějaké rady vykašlala. Starší syn si k nám do postele přelézal cca do 12 let ,mladšímu je 9 a tak 3× do týdne si v noci přeleze k nám a spí u nás. Nám to nevadí víme, že za chvíli přijde doba kdy o nás "nebudou stát" tak si to spíš užívame.
Synovi je pět a spí s námi 🙂.
Dokud vám to bude vyhovovat. Děti šli spát do pokojíčku v 8 a 6 letech na vlastní žádost, že už to chtějí zkusit.
Mně osobně by spíš přišlo divné, kdyby ani ne tříleté batole spalo samo. Jak myslíš, že by jí to mohlo uškodit? Hlavně neposlouchej blbé rady o tom, že nejlepší je dítě strčit do pokojíčku a nechat ho tam samotné. Není. Ani většina dospělých lidí nespí sama, tak proč by mělo spát dítě? Nech ji u sebe spát tak dlouho, dokud vám to bude vyhovovat. Ono to bohužel hrozně rychle uteče.
@gruyerre přesně takové řeči poslouchám od rodiny .a když řeknu že mě to nevadí, ještě dostanu doslova seřváno jak malá holka .Minule jsem až koukala kde se ta zlost v těch lidech bere. 🤷
Odpověděla jsem že je to moje dítě ,moje věc a i kdyby spala na stromě jim do toho nic není , když tak bude spokojená .
Je teda asi pravda že je na mě hodně fixována ( podle okolí až příliš) ale vnímám to tak že do 15 semnou nebude chtít všechno .takže si to v tom čase co spólu máme užívám.
Nebo se snažím .
Ona teda ještě nikde nespala ,nechce ,to řekne rovnou ze jedině s mámou.
Ale zase chodí 2 dny do skupinky abych mohla do práce a uživila nás a večer pak ví že má pohádku a já v práci pokračuji hodinku než jdeme spát.
Asi nemám na ni tak přehnaný nároky jako moje okolí .. 🤷
Moc všem děkuji ❤️
Dceri je sedm a ta se mnou bude spat i ve triceti 😆 Synovi bude devet a ten se sam klidne vyspi, ale pokud muze tak chce spat se mnou... Takze uz bylo tucet verzi jak a kde kdo spi 😆 Letos je to +- tak, ze ja spim v loznici a stridaji se u me deti a na koho nevyjdu spi ve sve s tim, ze ma tatu na posteli sourozence hned vedle sebe. Neresime, za pul roku to bude zase jinak a nebo se na nas vyprdnou a budeme vzpominat, jak to bylo super.
Ja jsem zvedava, jak se ty nase deti vychovavane s laskou a blizkosti budou chovat za 30 let 🙂 Verim, ze citove to bude lepsi nez, ehm, my
Vetsinu z nas rodice vychovavali tak, ze jsme byli od narozeni v postylce, zadne noseni, spolecne spani vubec apod. A kazda mame urcite nekollik kamaradek s velice problematickymi vztahy s rodici, celkove problemy s empatii. Nemuze na tom vychova stylem "odstrceni" mit lvi podil?
Kdyz vezmu priklad na sobe, tak jsem byla uzasne samostatne dite. Ve svem pokojicku, od miminka (jedna z nejranejsi vzpominek je, jak koukam pres zbrblinky, hystericky rvu a slysim dospelaky jak se bavi na zahrade a ja jsem sama), uspavaly me pohadky z kazetaku. I jako vetsi jsem si hrala sama ve svem pokojiku. Jsem spokojena a samostatna. Velmi samostatna. Az tak, ze si s mamkou moc nevolame, protoze od ni nic nechci a proste me to nenapadne, ze jsme se uz mesic neslyseli. Je mi to jedno, nechybime si. Kdyz se vidime je to takova ta zdvorilostni konvezace, jsme krok od toho abychom si na privitani potrasly rukou. Celkove si nikdy nikomu neumim rict o pomoc a uz me tohle mockrat dohnalo jako sakra spatne, ale nedostanu se pres to, nedokazu to.
Proc to pisu? Rodice nam radi s dobrym umyslem, ale jestli delas neco jinak - v tomhle pripade vyhovujes svemu diteti aby bylo statstne a citilo se bezpecne, vubec to neres a rozhodne to kvuli cizim nazorum nemen.
Ja jsem zvedava, jak se ty nase deti vychovavane s laskou a blizkosti budou chovat za 30 let 🙂 Verim, ze citove to bude lepsi nez, ehm, my
Vetsinu z nas rodice vychovavali tak, ze jsme byli od narozeni v postylce, zadne noseni, spolecne spani vubec apod. A kazda mame urcite nekollik kamaradek s velice problematickymi vztahy s rodici, celkove problemy s empatii. Nemuze na tom vychova stylem "odstrceni" mit lvi podil?
Kdyz vezmu priklad na sobe, tak jsem byla uzasne samostatne dite. Ve svem pokojicku, od miminka (jedna z nejranejsi vzpominek je, jak koukam pres zbrblinky, hystericky rvu a slysim dospelaky jak se bavi na zahrade a ja jsem sama), uspavaly me pohadky z kazetaku. I jako vetsi jsem si hrala sama ve svem pokojiku. Jsem spokojena a samostatna. Velmi samostatna. Az tak, ze si s mamkou moc nevolame, protoze od ni nic nechci a proste me to nenapadne, ze jsme se uz mesic neslyseli. Je mi to jedno, nechybime si. Kdyz se vidime je to takova ta zdvorilostni konvezace, jsme krok od toho abychom si na privitani potrasly rukou. Celkove si nikdy nikomu neumim rict o pomoc a uz me tohle mockrat dohnalo jako sakra spatne, ale nedostanu se pres to, nedokazu to.
Proc to pisu? Rodice nam radi s dobrym umyslem, ale jestli delas neco jinak - v tomhle pripade vyhovujes svemu diteti aby bylo statstne a citilo se bezpecne, vubec to neres a rozhodne to kvuli cizim nazorum nemen.
@tereza0111 mám to podobne, vztahy jsou oboustranne takové, že o sobě víme pomocí sítí, ale osobní návštěvy tak 6x do roka a stačí to. Na druhou stranu je to určitá výhoda nebyt na někoho fixována, jelikož v případě ztráty to tak neboli. Vím, jak kamarádka ještě několik let po smrti maminky sahala při každé příležitosti po telefonu, aby se poradila, pochlubila, postyskala... Já mám kolem sebe spoustu lidí, jsem společenska, ale jsem naučená spoléhat na sebe. Tady mám třeba o syna trochu strach, jelikož mám obavu, jaké to bude, až tu nebudeme. Ano, je malý, je jiná doba, ale přijde mi, že řeší strašně moc věcí, nad kterými bych fakt mavla rukou. Je zranitelnější. No uvidíme...
@gruyerre přesně takové řeči poslouchám od rodiny .a když řeknu že mě to nevadí, ještě dostanu doslova seřváno jak malá holka .Minule jsem až koukala kde se ta zlost v těch lidech bere. 🤷
Odpověděla jsem že je to moje dítě ,moje věc a i kdyby spala na stromě jim do toho nic není , když tak bude spokojená .
Je teda asi pravda že je na mě hodně fixována ( podle okolí až příliš) ale vnímám to tak že do 15 semnou nebude chtít všechno .takže si to v tom čase co spólu máme užívám.
Nebo se snažím .
Ona teda ještě nikde nespala ,nechce ,to řekne rovnou ze jedině s mámou.
Ale zase chodí 2 dny do skupinky abych mohla do práce a uživila nás a večer pak ví že má pohádku a já v práci pokračuji hodinku než jdeme spát.
Asi nemám na ni tak přehnaný nároky jako moje okolí .. 🤷
Moc všem děkuji ❤️
@tereza0111 možná na tom něco bude, mám s mamkou hezký vztah, a sice jsem tedy svou postýlku měla, ale přelejzala jsem k rodičům a mamka s láskou vzpomíná na patičky v oku, samozřejmě tatínka.
K autorce, však se na téma společného spaní s nikým bavit nemusíš ne? Jako je to těžký, právě s mámou řeším každý prd a tchýni musím vždy 2x zvážit co říct, protože nemá jen blbé kecy, ale ještě z toho týden nespí a nejspíš bude mít infarkt...
Těžko říct, moje mamka byla z velmi kontaktní rodiny (objímání, pusy, časté telefonování, kontakty), taťka zase z takové chladnější, spiš formální a striktní. A víceméně zdravě fungovaly obě rodiny, jen se držel "styl". Ale vztahy byly pěkné u obou.
No a doma to bylo spíš podle mamky... takže aktuálně jdu spát a z každé strany mám jedno dítě 😀.
Pamatuji si, že jsem s mamkou spala snad do 10 let, když měl taťka noční.
Když měla mamka starost o svou mamku, přišla za mnou do ložnice a spala se mnou, u vykládání usnula. Bylo mi asi 20 a ji 50.
A když babička před 4 lety umírala, mamka s ní taky asi 10 dní spala.
Takže naše spaní s 6letou, kterou jsem si do postele vzala už v porodnici, mi přijde úplně přirozené a ok.
Nikdo doma nechceme spát sám.
Ja jsem zvedava, jak se ty nase deti vychovavane s laskou a blizkosti budou chovat za 30 let 🙂 Verim, ze citove to bude lepsi nez, ehm, my
Vetsinu z nas rodice vychovavali tak, ze jsme byli od narozeni v postylce, zadne noseni, spolecne spani vubec apod. A kazda mame urcite nekollik kamaradek s velice problematickymi vztahy s rodici, celkove problemy s empatii. Nemuze na tom vychova stylem "odstrceni" mit lvi podil?
Kdyz vezmu priklad na sobe, tak jsem byla uzasne samostatne dite. Ve svem pokojicku, od miminka (jedna z nejranejsi vzpominek je, jak koukam pres zbrblinky, hystericky rvu a slysim dospelaky jak se bavi na zahrade a ja jsem sama), uspavaly me pohadky z kazetaku. I jako vetsi jsem si hrala sama ve svem pokojiku. Jsem spokojena a samostatna. Velmi samostatna. Az tak, ze si s mamkou moc nevolame, protoze od ni nic nechci a proste me to nenapadne, ze jsme se uz mesic neslyseli. Je mi to jedno, nechybime si. Kdyz se vidime je to takova ta zdvorilostni konvezace, jsme krok od toho abychom si na privitani potrasly rukou. Celkove si nikdy nikomu neumim rict o pomoc a uz me tohle mockrat dohnalo jako sakra spatne, ale nedostanu se pres to, nedokazu to.
Proc to pisu? Rodice nam radi s dobrym umyslem, ale jestli delas neco jinak - v tomhle pripade vyhovujes svemu diteti aby bylo statstne a citilo se bezpecne, vubec to neres a rozhodne to kvuli cizim nazorum nemen.
@tereza0111 Naprosto souhlasim. Moji rodice mi vypraveli, ze mi proste dali na prdel, kdyz jsem za nimi prisla do loznice...a uz jsem neprisla, jupiii 🤦🏻🤨 Plus vsechny ostatni "metody", ktere znam z podobneho "chlubiciho" vypraveni nebo uz jsou v me zive pameti. A budu s "nasledky" bojovat do konce zivota. Nevim proc je za normalni, ze dospeli - mama s tatou, spi spolu, pohodicka, laska, kontakt... a dite sup samo v pokoji. Vzdyt naopak, dospelak ma byt ten silny a rozumny, at si jde spat solo... Ano, hromade deti to bude vyhovovat, jako hromada dospelych radsi spi sama... Ale dokud chteji, proc jim to neumoznit.
Od narození spí ve svých postelí,když vám to vyhovuje proč ne?Já bych se nevyspala.
Ahoj, v prvé řadě jestli vám to vyhovuje, tak to nereste. 😊 my jsme v 2kk, takže postylka je u nás v ložnici, taky to nejde jinak udělat. Prcek spal se mnou do 7 měsíců. Bála jsem se, ze než začne lezt. Večer se pomazlime a dam ho pak do svého. K ránu si ho beru do postele, probouzime se v posteli spolu. Přes den a v noci spi “u sebe”. Jednak jak jsem zminovala, mám strach, ze upadne a mantinely kupovat nechci, pak taky chci, aby tu měl vedle mě místo partner a zkratka, aby prcek měl také své místo.