Mám strach vůbec sáhnout na 3denní miminko
Ahoj skupinkou, v pátek jsem porodila krásného zdravého chlapečka, a od té doby co se málej narodil jsem nonstop nervózní, mám strach na něho pomalu sáhnout, když brečí tak se mi z toho chce hned brečet taky, že mu něco je a já to nepoznám, že mu tím obložím. Mléko se mi po císaři už dělá, kojení mi jakž takž jde. Když je v postýlce tak na něho musím furt koukat zda je v pořádku. Měla jste to některá také tak ? Doufám že ze mě není magor.
Je to úplně normalni. Kolikrát jsem měla o miminko takové obavy, že jsem myslela, že se zblázním. Taky ty obavy, že nepoznám, jestli mu něco je, strach z manipulace, atd. U každého to trvá jinak dlouho, ale odezní to. Už zbyde jen takový ten "normalni" strach o dite, co je na celý život.
Strach už budeš mít celý život ♥️🌺 Neboj vše se srovná hormony pracují je to pro tebe nové , role matky chceš jen to nejlepší 🥰 To je v pořádku , hlavně v klidecku nebuď moc nervózní prcek to vycítí a pak může být nervózní také 🙂 . Začni si užívat a nemyslí na to zlé , s miminkem je to prostě jako na houpačce chvili pláče , chvíli je klid vše se v tobě srovná 🙂
Jasně...prvorodička a hormony 😂 počkej doma, jak budeš v panice 😂 pár dní jsem skoro nespala a furt ho kontrolovala 😂 ono si to za pár dní/týdnů sedne 😅
@sanyy22 já můžu zaručeně říct že to je způsobené porodem a měla sem to tak snad do konve šestinedělí pořád sem se bála a strašně sem se klepala když sem šla prebalovat atd to vás přejde, užívejte miminka a buďte šťastná je to přeci vaše miminko ❤️❤️ miminko musí vycítit pocit bezpečí tak se snažte nebyt nervózní,jinak gratulují a přeji hodně zdravíčka oboum ❤️
První noc v porodnici jsem držela malou za ruku celou noc. U kojení se zakuckala a celá zmodrala. Já v panice nevěřila ani monitoru dechu. Pro jistotu jsem vůbec nespala a celou noc sledovala jak dýchá. Druhou noc spala bez kojení 5 hodin a já prosila sestřičku ať jí zkontroluje, jestli je to normální. 😃 Prostě mrsklá těmi hormony.
Ještě teď mám někdy takový pocit paniky když dlouho pláče, ale ne tak jako na začátku. Pořád mi manžel připomínal, že miminka prostě pláčou a nic jí není.
Je tp normální, já se setrickam rozbrecela i u koupání, když malá plakala... Strach už tě nikdy nepřejde, jen nedopust, aby tě přemohl jako mě.. Hrozně se, o teď už 5 letou cacoru, bojím a ona je na tom hrozně bita... Všechny děti lezou na prolizacky, do výšek,... A ona to prostě nedává, bojí se, protože jsem se od miminka o ni šíleně bála, aby někde nespadla,neublizila si, nemusela jsem ji dávat první pomoc apod.(Byla vymodlena) No a teď je mezi svými vrstevníky straspytel a ja se za sebe ba jednu stranu hrozně stydím a na druhou mě zase prepada ten pocit strachu, aby si mohe holcicka neublizila 😔
Je to normalni, obzvlast z toho zacatku nez se hormony srovnaji 🙂 ale strach o to dite uz zustane na porad, i po tech nejnarocnejsich dnech 🙂