Maminky 2 kluků, co si přály holčičku

@vineta
@zarecna
mámy maj obecně tendenci trochu kecat dětem do života, víc nebo míň, prostě máme určitý představy o tom, co by asi tak měli a neměli dělat. a holky se podle mě daleko snáz daj v tomhle jakoby ovlivnit, prostě lnou k mámám víc, a proto ty konflikty tam nejsou tak velký. záleží pak akorát na tom, jak si sednou a jak moc je dcera na tohle alergická:D ale spíš to přejímá o dmámy automaticky. zatímco syn si málokdy nechá kecat do života a záleží zase na tý snaše, jestli si víc s tchýni sedne, nebo jsou úplně jinde, pak se ty nůžky čím dál víc rozvíraj.
a s tím kamarádským vztahem, no samozřejmě, že záleží, jestli se tam mezi dcerou a mámou vyvine, ale je tam velkej potenciál se vyvinout, zatímco kamarádskej vztah syna s mámou podlel mě neexistuje:D pro syna je máma prostě máma. i co se týče pak vnoučat, prostě babička od otce je většinou na druhý koleji. jasně, že to tak není dycky, ale podle mě většinou jo.
navíc mám kolem sebe i dost případů, kdy je máma opravdu naprosto v pohodě, respektující, nevnucující se, nad věcí a vůbec, prostě nekecá synům do života, a stejně za ní jezděj jednou za čtvrt roku. to pak záleží na tom, jak je ta máma moudrá, jestli to ustojí a je ráda, že za ní jezděj aspoň tak, a snáší to a je ráda a nemá tendenci to klukům vyčítat. čest takovejm. a jakmile vyjádříš nespkoojenost, spíš to dopadá naopak, než že by kluci zázračně začali navštěvovat svoji mámu víc:D a to, že na svou mámu tak trochu kašlou, není tím, že by s tou mámou měli vyloženě blbej vztah, ale prostě ta rodina víc jezdí za rodičema tý ženy a není pak i kapacita a vůle to pěstovat všude stejně.

@zarecna jako mně jsou nějaký růžový oblečky úplně u pr:D růžovou nesnášim a ani nemám pocit, že bych nutně holce rozuměla víc, než klukoj. tam jde prostě o ten fakt tý blízkosti. a to není pocit a představa, to je prostě fakt, mnou okoukanej z širokýho okolí. bohužel nevidim příklady normálního blízkýho vztahu syna se synem. stejně si mysim, že to ani nejde. je to prostě formální rodinná vazba. takže tam nezbejvá než doufat, že bude snacha kamarádka s tchýní:D

@markyf Pro zajímavost doporučuji knížku Dcera na přání, které je právě o tomto tématu.

a jak tak o tom přemejšlim, u druhýho si možná pro dobro dítěte nenechám říct pohlaví, abych mu případně neublížila svým odmítáním:D a když se to narodí, už nebude čas depkařit. ale nevim, jesi bych to vydržela:D asi by mi to stejně vrtalo, lidi by tipovali podle pupku a fotek uz....:D

@normalnimatka pocuj a ty mas ako zly vztah s braotm brat s mamou alebo rpeco tak podcenujes synov a vidis to tak cierne? Lebo ak by som mala zovseobecnit formalnu skusenost v mojom okoli je to uplne jedno. dievca - chlapec, vztahy budu take ake oni budu obaja chciet. Navyse podla toho, akot o opisujes, tak zakladatelku uvedies len do depresie, lebo jej synovia sa na nu vybodnu uz v puberte, potom sa ozenia a uvida sa raz za pol roka...a bude stale na druhej kolaji pre vnucata a to je strasny bullshit. A fakt neviem, kde beries, ze medzi matkou -dcerou nie su velke konflitky, ja aj kamosky, sme bezne buchali po hadkach s mamou dverami, nerozpravali sa, zelali si zit na inej planete ...:D Nasi bratia to neurobili ani raz. Okolo mna je plno normalnych rodinych konstalacii, kde ty synovia su mame blizko a hlavne blizka ti nema byt dcera, ani syn...na kavu, do kina, blizko mas mat hlavne k muzovi, nerodime si kamaratky, na to mame vlastne.

@markyf Ber to tak, že budou kluci spolu větší parťáci a samozřejmě si važ toho, že jsou zdraví 🙂. Jinak já to měla obráceně, přála jsem si kluka, manžel také. Máme dvě holky dva roky od sebe a bylo to super, hodně si spolu hrály a doteď mají spolu fajn vztah, doufám, že jim to vydrží. A toho kluka máme nakonec také 🙂. A vážně, nejdůležitější je zdraví, tak vám ho přeji.

@zarecna vidim to tak černě, protože v okolí vidim naprosto jednoznačně převládající ten model, co jsem popsala....
ano, včetně mý blízký rodiny. chlap tady se daleko snáz vykašle i na svou rodinu, než žena, a protě to máme v povaze víc k tý rodině lnout a nepálit hned mosty, když se mi to nehodí:D
zakladatelku nechci vydeptat, nicméně podle mě to ona vidí podobně a přesně proto to tak cejtí a píše tohle vlákno;)
čoveče já s mámou vycházela vždycky v pohodě, fakt ani jednou jsme se nepohádaly, ale jsme asi trochu extrém a moje máma je fakt úžasnej člověk, tak je to nestandard, to si uvědomuju, ale i tak si stojim za tím, co jsem psala.

no a abych řekla taky něco pozitivního:D
tak kdybych měla samý kluky, asi bych si řekla, že můj životní úkol je vychovat z nich kvalitní muže a neposrat se z toho:D, opravdový muže, ne ty, co utíkaj od odpovědnosti a závazků, přitom jsou ve skutečnosti strašný srabi, přesto, že v autě machrujou, ne ty, který bydlej u maminky ještě do třiceti, ale takový, který si vážej žen a který si uměj najít fajn ženy, který ctěj zase je a celkově prostě..... jsou dobrý lidi:D snadný ne?:D

@normalnimatka Ale to jsou jen případy z okolí, nikomu neprospěje je vydávat za nezpochybnitelnej fakt... každej máme okolí jiný a vidíme něco jinýho a nikdo nemáme patent na rozum.

@markyf já tě chápu 🙂 Mám tedy holčičku i chlapečka, když jsem byla podruhé těhotná, tak jsem si v duchu říkala, že je mi jedno co to bude, ale přiznám se, že jsem si tajně přála druhou holku. 🙂 Když se narodil syn, nemůžu říci, že jsem byla zklamaná, to určitě ne, to je dost silné slovo, ale druhá holčička by mne asi potěšila víc. 🙂 Tak nějak jsem na holky více naprogramovaná. 🙂 Navíc mi to přišlo praktické, dcera je parádnice, máme spousty hadříků, ty teď dávám pryč a na kluka kupuji. Navíc máme jen jeden dětský pokoj....No každopádně syn je úžasnej, je to zlatíčko a moc ho miluju. 🙂 Každý mi říká:jééé vy máte páreček, to je super, že se vám to povedlo atd...Upřímně odpovídám, že jsem po klukovi extra netoužila 😀 Abych řekla pravdu, tak mám v okolí hodně lidí co si přáli páreček a nemají ho. Já bych brala dvě holky a mám pár. 🙂 Jasně, je to super, mít kluka i holku, ale měla bych radost i ze dvou holek. 🙂 Syna miluju, nevyměnila bych ho, ale chápu tě. Navíc, když ty holčičku nemáš ani jednu. Tak třeba na potřetí to vyjde 🙂

@kuliocka17 přesně moje slova, budu dobrá tchýně a musím porídit větsí hrnce. Jiné starosti nejsou👀

Muj manzel treba svoji mamku zboznuje (ona je ale opravdu uzasna a svata zenska🙂) a prestoze za ni nelita kazdy druhy den, tak si proste volaji nebo i ja si s ni volam, co je noveho, kdyz jsme nemocni, co se stalo za posledni dny zajimaveho apod. Kdyz manze muze, tak se za ni zastavi nebo ted k ni jezdime casteji, protoze jsem na materske a manzel chodi z prace driv, aby tam taky s ni posedel.. proste neni to mamanek v pravem smyslu slova, je to chlap jak hora, rekne ji casto svuj nazor 😉 nebo nas spolecny, ale miluje ji a je s ni rad. Neni to o tom, jestli je kluk nebo ne. Muj synacek malej je daleko vic tulivej(a roztomilej), nez hromady holek kolem nas, ktery vecne pistej, rvou se apod. Na pohlavi nezalezi,, zalezi na nasi vychove, vzorech doma co deti videj a tak...

téda matky přece by jste si měli uvědomit že vztah dítěte s mámo nepředurčuje pohlaví dítěte ale povaha, náklonost, výchova, vložený čas .... atp atp .
Já vždycky když čtu že když má matka holku tak je jasný že budou v dospělosti vrkat tak se musím smát :D
A chlapec nechá mámu na holičkách a uteče za jinou, už nikdy nepřijede a vnuky neukáže :D (to jó , jistě - to asi proto ty tchýně jsou tak v "kurzu" že na ně ti synové úplně pečou 🙂
Pracovala jsem dlouho s lidmi, věnuju se psychologii a maminky chlapců můžou být naprosto v klidu - nejsilnější pouto je totiž matka syn ;) jen teda problém nastává v tom když to mámy "neukočírují" a výchova a osamostatňování syna pak jaksi tak docela neklapne. S holčičkou je to jednoduší v tom, že ta se od mámy nenechá vodit - je samostatnější.
To je ale tak jediný. Žádná z dalších genderových teorií nebyla nikdy potvrzena.

ALe co platí vždy - se svými dětmi budete mít přesně takový vztah jaký si zasloužíte! To co do nich vložíte, čas který jim věnujete a hodnoty které jim vštípíte se Vám vrátí!!!! Vždy!!! tuhle rovnici, vesmírnou rovnováhu - to neočůráte :D ;)

Nejhorší co můžete pro Váš vztah s dítětem (tady se tedy jedná o chlapce) udělat je být plna předsudků - páč ty se nevědomě projeví do chování - takže když budete přesvědčeni že se na Vás syn v dospělosti vyprdne, zatím co dcerka by Vás o pečovávala a nad kávičkou vrkala o dětech a milencích - budete tuto vizi nesmyslně podsouvat do vašeho vztahu se synem do doby než se tak doopravdy stane.

Chtěla jste parádit holčičku a zatím máte doma jen kluky - no co,i tam se dá za módu vyhodit majlant ;) a nezapomínejte že než se projektovat do dcery - dá se přece energie věnovat i sama sobě 🙂 parádíte sebe! věnujte se sobě!!! krásné oblečení, pravidelný kadeřník, masáže... chcete princeznu - buďte vy ta princezna ;)

no a nebo plodit a plodit než to klapne :D a nebo šetřit - koupit se dá dnes vše - i embryo se správným genetickým materiálem :D ( fórek 🙂 )

Bože jak já tomu rozumím!už tady bylo téměř vše řečeno takže se nebudu opakovat,ale se vším se ztotoznuju proč jsem si tak přála holčičky.uz od dob kdy jsem si představovala že budu mít někdy rodinu,v ní vždycky byly dvě holčičky.kdyz jsem byla poprvé těhotná tak jsme si pohlaví nechali jako překvápko a když vykoukl syn tak jsem nebyla zklamaná ani chvilku,ale taky jsem od začátku říkala že druhý prostě musí být holka a snila jsem si svůj sen až do teď, momentálně strašně lituju že jsme si pohlaví nechali říct, protože já to fakt nemůžu vstřebat a že se fakt snažím,strašně se tomu našemu mrnouskovi omlouvám,ale já to zklamání nejsem zatím schopná potlačit a vím že po porodu bych rozhodně zklamaná nebyla,takže za mě je rozhodně opodstatněný pohlaví nevědět.zavidim všem co mají holčičky a nejvíc blízkým kamarádkám který už holcicky mají a čekají další,mě to prostě úplně dorazí ☹ vím,jsem sobecky,nadsobec,hlavně že jsou ti moji chlapecci zdravoucci,ale ta úzkost je teď hrozná,asi i hormony.snad to už brzo vstrebam,čekám na první pohyby a věřím že bude líp.diky za tohle téma,když někomu svoje pocity řeknu tak se mi smějete,nebo mě byt neukamenuje

@looolaaa ja som sa tak zamyslela,kym moji synovia spia na obed, ze ta tuzba po dcere moze pramenit u zien z obav zo samoty, ze si myslime, ze dcera bude vzdy blizko...mentalne , fyzicky....co byt rpavda nemusi a je tragicke, ked sa to dokonca potom od dcer ocakava vedome, podvedome. Pritom blizko by my mal byt moj muz, laska moja, otec mojich deti...
Ja zacinam byt presvedcena, ze preto mam synov, aby som do ncih neprojektovala svoje tuzby ( chudaci, obcas sice premyslam, ci by som ich nedala na krasokorculovnaie, ci balet aaaaaaaach Sergej Polunin, co potom chudina dcera) a aby som bola nutena byt stastna sama so sebou a s mjim muzom...aby som proste nemala a nerobila z niekoho citovu nahradu.

@majkylove mluvíte mi z duše!!! moc děkuji za zprávu. Taky mám výčitky, ale nemůžu si pomoct. Říkám si, proč kamarádky můžou mít vysněné holčičky a já mám být prostě ráda, že mám zdravé děti? Přijde mi to nespravedlivé. Jasně, že jsou mnohem horší věci a že svoje chlapečky budeme milovat a hlavně že jsou zdraví, to bez debat, ale... A jak to chcete řešit, zůstanete u dvou chlapečků nebo zkusíte třetí? Já přemýšlela i o tom holčičku si adoptovat a zároveň někomu pomoct, ale nevím nevím... Navíc s dvěma vlastními dětmi a s požadavky zdravá holčička a miminko bych asi moc šancí neměla.
Kdo má to pohlaví, které chtěl, tak to nepochopí. Taky se o tom stydím mluvit, protože reakce jsou různé... Moje babička měla 3 syny a až do 95let mi pořád říkala, jak hrozně chtěla vždycky holčičku... takže v nějaké míře to v nás zůstane. Teta to stejné. Jiní lidé zase řeší jiné problémy, které nám přijdou jako prkotiny...

Taky si občas postesknu,že holčičku mít nebudeme,ale postupem času jsem se s tím smířila a mám okolo sebe pár holek,co holčičky mají,tak se asi budu využívat tam no😁 když jsem se dozvěděla,že to bude druhý kluk,tak mi trochu ukápla slzicka,ale pak jsem si řekla,že je pro mě hlavní to,že bude zdravej a narodí se v pořádku a taky to bude lepší parťák pro staršího synka.. a musím říct,že i přes to,že máme kluka x krát potvrzenyho,tak ještě pořád doufám,že to ta holčička nakonec bude jako třeba nějaké velké překvapení..ale to je jen má fantazie. Dej tomu čas,kup si nějaký zákusek a zažeň splín sladkým. Mě to pomohlo..ale nejvíc mi pomohl ten čas se s tím smířit. Ze začátku jsem si neustale říkala jaka to má pozitiva mít dva kluky a už mi po té holčičce ani není tak smutno..

@zarecna Myslím že jste to napsala pěkně 🙂 je to ten strach ze samoty. Ale děti se mají vychovávat aby byli schopné vést šťastný a !samostatný! život. Od samoty tu máme jinou lásku 🙂 tu jsme si neporodili, tu jsme si vybrali a rozhodli se pro ní 🙂
Syn a i dcera nakonec (snad!) své rodiny založí a budou se věnovat jim!!! A pak nastává ta situace kdy doma na svého partnera pohlížíme jako na někoho koho vlastně vůbec neznáme...

v historii sem našla pěkný článek k tématu - https://wave.rozhlas.cz/nektere-matky-chteji-di... 🙂

@markyf hele, to pochopení klučičích hraček přijde samo :D jak už jsem psala... já najela na auta, traktory, vláčky, hasiče a baví mě s nimi jezdit po silnicích a dělat bouračky :D a nějak si teď nedovedu představit, že bych si uměla hrát s panenkama, sponečkama, šminkama a podobně... hlavně mi přijde, že v tomhle kluci nejsou tak nároční a ke spokojenosti jim stačí málo. A taky vidím velké plus, že si s klukama víc vyhraje tatínek, čímž mi dopřeje trochu odpočinku, nebo je vezme třeba na ty ryby... Takže to dětství holčičky by mi už ani nechybělo, ale ta dospělost, jak říkají holky, nákupy, vaření a pod., nebo i taky vnoučátka od dcery si myslím vidí máma víc než od syna :D jo ale už jsem taky párkrát zažila situaci, kdy mí chlapi udělali doma pořádnej brajgl a já po nich uklízela a jen nadávala, že musím mít chalupu zrovna plnou chlapů bordelářů :D ;)

@looolaaa Hezky jsi to napsala... a ten rozhovor je super.

@looolaaa ten rozhovor je top, presne , co sa ukazuje aj v tejto diskusii, ze su to len vzite predstavy a stereotypy, ci uz o dcerach, alebo synoch.

@markyf já vás chápu 🙂 🙂 třeba ještě bude 🙂

@markyf presne moje pocity, pred rokem 😀no nejak to preslo vnitrne jsem se s princeznou, satickama, copankama rozloucila, mame chkapecka slunicko a tak nejak uz tu holku ani nechci, kdybych mela.treti tak mi je to uuplne jedno co to bude hlavne zdraví...neboj to bude dobrý 😉

@markyf taky vím že ikdyz kluky budu zboznovat že chybět mi bude holčička vždycky.otazka třetího teď není rozhodně na místě 😁 v životě bych o třech dětech neuvažovala,rozhodovali jsme se i o druhém,ale teď jak to neni ta holčička tak mě to samozřejmě napadlo,ale manžel říkal že teda to už s někým jiným ale 😂 takže asi tak,uvidíme co nam osud nachystá

@normalnimatka Popravdě, nerada srovnávám, koho mám ráda víc, to ani nejde. Takže o tom to není. To hned na úvod.

Ale celkově bych řekla, že s mámou máme odjakživa celkem komplikovaný vztah a naopak s tátou přesně ten kamarádský, jak ty popisuješ. Můžeme spolu mluvit o čemkoliv, na jakékoliv téma, máme podobý pohled na věci a je pro mě velkou inspirací v mnoha ohledech. Mám takový pocit, že mi vyhovuje i ten mužský respekt k mé odlišnosti a ženství. Mámy mají někdy tendenci kecta hodně do věcí, které si samy prožily - porod, menstruace, první vztahy...

Naopak spíš vídám, že holčičky jsou přirozeně "tatínkovské" a chlapečci zase odjakživa více visí na mamince. Ono asi ne nadarmo se říká "mamánek", ale "tatánek" jsem ještě neslyšela ani neviděla :D

Ještě mě napadá že asi většina žen bude chtít holčičky, chlapi zase chtějí kluky (obecně). Já jsem chtěla spíš klučíka, ono už od začátku jsem měla tušení a sny, že to bude kluk. Takže jsem neměla ani moc času o tom popravdě přemýšlet :D

Příroda to zařídila pěkně - chceme spíš to svoje pohlaví (ženy holky, chlapi kluky) a pak nakonec nás nejvíc milujé děti opačného pohlaví. Prostě nikdy nepřijdete zkrátka :D

Pri Um.opl.se da zvolit i pohlavi zavedeneho embrya pokud vim.

@absintka19 to jsem myslela, že u nás v ČR to nejde. Jen vyjimečně a pouze ze zdravotních důvodů, když třeba dané pohlaví je vázané na nějaké geneticky dané onemocnění.

Jen tak pro odlehčení. Moje prvni dítě je sice holčička, ale na copanky, saticky a princezny to fakt neni. Misto kočárku tlacila odjakziva traktory, nejradsi ma to cerveny auto McQueena (zadna princezna Vaina), spi s plysovou stikou a vubec nejradsi se placa v bahne a leze po stromech. No, co tim vsim chci rict je to, ze kdyz se narodi devce, jeste neznamena, ze bude sdilet nase predstavy o ni. A mne je to jedno, akorat babicka trpi. Chudak se tesila, ze to bude holka a uz pry odmita kupovat zase traktory a pruty na ryby (ma uz dva vnuky) 😁😁

Z trošku jiného pohledu - vždy jsem si přála mít sestřičku (jsem nejstarší). Místo toho mám 4 bratry. A jak jsem za ně ráda 😀 s mamkou jsme měly trochu komplikovaný vztah řekněme v době střední, puberta se mnou sice nemlátila, ale nějak jsme nemohly najít společnou řec. Na nákupy jsme spolu chodily málo - každá máme jiný vkus. Vše se usadilo, když jsem odešla na VŠ a hlavně potom, co jsem se vdala. Je pravda, že jsem dost “samostatná” (prý jedno z prvních slov, co jsem říkala, bylo sama), tak bývám u našich asi méně než by si představovali, ale docela často si s mamkou voláme. Mamka říká, že je ráda, že alespoň jednu holku má. 😉

Jedni naši známí mají 5 kluků a pak se jim (trochu neplánovaně) narodila holka. Tak s tím zkoušením dalších “opatrně” 😀😎

Teď čekáme naše první a pohlaví jsme si říct nenechali. Většina lidí v okolí tipuje kluka, tak uvidíme. Já se na kluka taky cítím trochu víc. Občas se někdo ozve, že by první měla být ta holčička, abych jí měla, a já se jen směju, že nevím, co bych s ni “dělala”, když jsem celý život zvyklá na chlapy. 😉 ale beru to jako vtipem, je mi to upřímně fuk, jestli budeme mít holku nebo kluka, hlavní je u nás zdraví a to, aby vše dobře dopadlo, a abychom z našeho děťátka dokázali vychovat dobrého člověka.

Za ty maličké prosím - neprojektujte si do nich své sny a ideály. Jak už bylo řečeno - i s klukem lze mít do dospělosti výborný vztah a s i s holkou to může dost vrzat... tak to prostě je a záleží i na nás rodičích, jak se to bude vyvíjet...