Náročné dítě

@agritia jestli jsi vyřízená, tak do druhého dítěte brzo nechoď 😉
já měla mladší neplánovaně po 2 letech a byla jsem vyřízená, i fyzicky opravdu...
lepší když je starší dítko ve školce... ono když první potřebuje ještě víc pozornosti a nebo mazlení nebo je hodně aktivní/ tvrdohlavé apod., navíc do toho mladší sourozenec, není to pro toho staršího pokaždé jednoduché 😉
je zbytečné si nakládat víc práce, když nemusíš... děti můžou být od sebe klidně 4 nebo 5 let... hlavní přece je, abyste byli v pohodě 😉

@lu777 Taky to tak u nás bude, pokud nám neselže ochrana 😀 Až se na to budu cítit, tak teprve svolím. Jako první těhotenství bylo krásné, sice mi bylo 7 měsíců úplně zle, ale užívala jsem si to. A udělám jednu velkou změnu. Nevím jak vy holky, co už máte víc dětí. Ale s manželem jsme se dohodli, že o těhotenství dlouho nikomu neřekneme, pohlaví si opět nenecháme říct. Jména už vůbec říkat nebudeme a hlavně, všechny super rady zarazím hned v počátku 😀 Tchýně mě tak schízovala, že to má následky doteď...

@madrilena vydrž!!! Přesně jak kdybys popisovala mého syna. Jenom se nerozbíhal hlavou proti dveřím ani s ní netloukl o podlahu, ale 45 minut v kuse vřískat vydržel. Po pátém roce to skončilo. Nyní, skoro v šesti letech, je z něho fajn kluk, nesmírně chytrý (dávno už umí číst, psát, počítat), hodně empatický, mladšímu bratrovi a i dětem ve školce pořád něco vysvětluje. Prostě, to co jsme do něho vložili se nám vrací. Samozřejmě, že pořád by chtěl, abychom se mu nejlépe pořád věnovali, ale dovede pochopit že nemůže být stále po jeho. Jenom máme ještě problémy u příbuzných, před kterými se prostě předvádí v tom nejhorším (mluví jak mimino, neposlouchá apod.). Takže taky slyším, jak jsme mu moc povolovali a že jsme ho neplácali, abychom ho naučili poslouchat. Naštěstí, jsme u nich párkrát do roka, takže těch pár migrém z těchto řečí přežiju.

Mně vždy strašně pomohla moje máma, která mi ukazovala na příkladech z okolí, že z podobných dětí vyrostli šikovní lidi.

Jak tady dával někdo odkaz na článek o náročných dětech, tak mě zaujala tato citace:
"Pro rodiče náročných dětí proto platí: Nehledejte pochopení u někoho, kdo nemá stejně náročné dítě, jako je to vaše. Nestěžujte si na nesprávném místě, dočkáte se většinou kritiky a přemoudřelých rad, co byste měli dělat jinak, samozřejmě lépe. V časech komunikace přes internet není těžké najít rodiče s podobným údělem, kteří vás povzbudí, můžete si navzájem poradit, „vylít si srdíčko“ či se vzájemně inspirovat". (celý odkaz: http://www.mamaaja.cz/ActiveWeb/Article/3532/va... )

Holky, toto si vemte k srdci, bude se vám lépe žít. Já kdybych to četla dříve, tak bych si ušetřila několik bolehlavů.

@katyxq
@oililygirl
některým příbuzným nevysvětlíš, že to je povahou. Staršího syna proto samého u některých příbuzných nenechávám. Protože se pak stalo, že honil mladšího s vařechou. Ne, že by s ní starší dostal, jenom mu bylo vyhrožováno, a on to pak u mladšího syna chtěl dovést k dokonalosti 😖

Kdyz to tady tak ctu, tak jsem rada, ze v tom nejsem sama. Mam(e) doma bezmala 19mesicni holcicku, ktera je uzasna, ale uz od mala narocna. Je hodne kontaktni, stale kojena, vyzadujici prakticky neustalou pozornost, clovek musi byt porad ve strehu, protoze je porad v pohybu, musi neustale neco zkoumat, u niceho dlouho nevydrzi. Jidlu moc neda, coz je taky pomerne velky stres. Samozrejme z okoli casto slycham, ze je na me moc fixovana, ze neni mozne, aby neusinala sama atd. atd. Kolikrat padam fakt na hubu, hlidani prakticky nemame.
Vzdycky jsem chtela dve deti, ale nejak si moc (narozdil od manzela) nedokazu predstavit, ze bych to mela zazivat znovu v bledemodrem, ta predstava me dost desi 🙄

@cutie_01 třeba tě uklidním. Mé druhé dítě je v pohodě. Hraje si samo klidně půl hodiny s autíčky, sice si pár krát ve vzteku lehl na zem, ale stačilo říci, aby vyskočil a on to udělal. Ale na druhou stranu zase je ten jeho vývoj pomalejší (tzn. normální) než u prvního - později chodil, poznal barvy, apod. Prostě většinové dítě 🙂 Říkáme mu, že je náš pohodář.

@cutie_01 Tak to jako by jsi popisovala tu moji dračici 🙂 Usnula 21:30 a už byla třikrát vzhůru 😒 A přesně jak píšeš, druhé dítě si zatím taky nedovedu představit. Sice se říká, že každé dítě je jiné, ale co kdyby to bylo stejné nebo ještě horší? 😲

@agritia dobrý plány 😉 já o těhotenství říkala u staršího co nejpozději, někdo se to dokonce dozvěděl v 8. měsíci... a u mladší trošku dřív, ale taky tak třeba v 5. měsíci...
a do jmen nikomu nic není... my máme cizí jména, protože muž je cizinec, takže vždycky řeknu jméno, lidi udělají ksicht a já pak dovysvětlím, že to je po manželově tetě nebo nejlepším kamarádovi (což je pravda)... ale s věkem se to lepší, už dlouho mi nikdo neřekl připomínku... ono taky je těch různých jmen víc, tak si lidi pomaličku zvykají....
ono obecně v ČR je hrozně malá tolerance... každý musí mít 2 děti, samozřejmě páreček, jména jen určitá a matka musí být doma 3 roky - ne méně, ne více 😀 😀 🙄

@cutie_01 19 měsíců, to je ještě malá 😉
já fakt zpětně musím říct, že člověk jak je na MD tak hrozně moc prožívá ty detaily... a pořád řeší kdy mít druhé a jak to zvládne...
s odstupem radím vykašlat se na to, užívat si ty světlé chvilky 😉

já když teď vidím jak mě i 7letý potřebuje a jak je pořád malý! 😉
a hlavně jak je člověk v práci tak to vnímá všechno jinak, ta MD je opravdu záhul... jakmile člověk to dítě třeba od 8 do 16 h nevidí, tak ten zbytek dne se na něj prostě těší, nechá toho víc plavat a plno věcí se srovná věkem 😉

já dneska když vidím děti, kterým je třeba 2 nebo 3 roky, tak to jsou opravdu miminka, drobečci 😵
a zpětně mám pocit, že jsem toho od nich chtěla moc, přitom oni prodělávali tak velký vývoj na všech úrovních.... pak dorostou a je to někde úplně jinde.... a ten skok je někdy doslova přes noc...
na té MD je to náročné v tom, že je s těmi dětmi člověk pořád... já když vidím plno mamin co chodí částečně do práce, tak sice víc kmitají, ale nakonec je ta máma i dítě často ve větší pohodě... právě proto, že ono vydržet s někým (s kýmkoli) 24 hodin denně, 7 dní v týdnu je skoro nemožné 😉

jinak moje druhé dítě je taky náročné, jen jinak 😀
ovšem s věkem se to ohromně zlepšilo, u staršího říkám, že od 5 let skoro ráj... mladší bude 5 na jaře, už se taky neskutečně zlepšila... ono reálně do asi 4 let jim dozrávají nějaká ta mozková centra (říkala mi jednou psycholožka)....a leckdy jediné co člověk může udělat je snažit se o klid a řád doma a pak taky zařídit si jakkoli alespoň minimální občasný oraz....

@lu777 urcite souhlasim...taky si rikam, ze kdyz clovek pak vypadne do prace, trochu si orazi, prijde na jine myslenky, tak pak to musi byt lepsi 🙂
Jen si rikam, aby se do tech trech let osamostatnil tak, aby mi ho nekam vzali.

Tak dneska zase uprk z jedne restaurace. Rval i v kocaru, jenze tentokrat sem sebou mela i Manducu a nesla ho s tlacila kocar. A byk klid. Asi zacnem vic nosit, ikdyz je uz fakt tezky.

@oililygirl hele když vzali naše dítko, tak Tvoje určitě...
s ním bylo utrpení třeba převlékání tak do 5 let... i teď, v 1. třídě byla družinářka hotová z toho jak mu to jde jak psovi pastva... a nevěřila, že jsme zkoušeli kdeco...

restaurace u nás mezi tak rokem a čtvrt a 2 lety byly pasé... buď se vztekal nebo nechtěl jíst a odcházel neustále do kuchyně apod.... kamarádka mi řekla, ať tam dočasně nechodím, mě to tehdy hrozně naštvalo, ale po několika fakt hrozných návštěvách restaurace jsem k tomu přistoupila a ušetřila jsem si dost nervů...
oni z toho fakt vyrostou 🙂 dneska mi už čte i menu 😀 a mladší si sama slušně objedná atd...

Abych nepsala jen negativa, dneska jsme byli s prckem v bazenu (normalnim) a jak sem se toho bala, tak to bylo super. Mrnous byl strasne hodnej a ani se mu nechtelo z vody 🙂
Je zvykly na vodu z detskeho kurzu (vanicky i maly bazen), ale stejne jsem mela hruzu z velkeho bazenu a tech lidi. Ale byla jsem strasne prijemne prekvapena.

Deti jsou uzasny, ikdyz nektere stoji vic nervu 😀

@oililygirl Taky chodíme do bazénu. Na kurz jsme jezdily od 6.měsíce. V autě vždy řev, ale ve vodě fajn ;) Tam mi to vždy dodalo energii. A mělo to velkou výhodu, po plavání mi malá spala i hodinu 🙂

@katyxq přesně, jak píšeš. Ti chápající a odolní budou hlídat, i když je to dřina. Ti slabší ne a třeba si to pak vynahradí, až dítě povyroste. Naše babičky to zvládaly od začátku bez problémů. Jen byly někdy unavenější než při hlídání jiných vnoučat. A je pravda, že pak došlo i na slova uznání - není to výchovou.

@oililygirl mám dobrou zkušenost s aktivitou. Se synkem jsme už v 8 ráno byli venku, pořád potřeboval pohyb. Pak se najedl a odpadl. A odpoledne ihned po probuzení nanovo. ŠPatné počasí bylo za trest. Většinou jsme se courali i v deěšti, ve větru. Doma by to zbořil. Jenže kolem našeho je asi 100 hřišť, vždy se tam rozběhl, za dětmi. První konflikt po pár minutách, pak další, další, další. Většinou jsem pak vytekla, když nereagoval na žádné domlouvání, naplácala mu a nesla ho přes rameno domů. Za jeho řevu, pohledů všech zúčastněných.Ale bez pobytu venku, lítání, odrážedla (a od 4 let kola - naše záchrana), by to bylo k nevydržení. Teď v předškolním věku neskutečné zlepšení, nicméně to množství pohybu potřebuje pořád. Je to dynamo. A to je pro něj dobře 🙂
No a s holčičkou můžeme ráno vstát, hrát si, povídat, oblíkat se, česat, nedělat nic, mít se dobře, nic neřešit. Je taky aktivní, taky svéhlavá, vztekat se umí, ale není náročná.
Restaurace nám byly zapovězeny až do jeho cca 4-5 let. No a teď by to šlo, ale když jsou tam dva, zazlobí samozrejmě taky.
Pokud to jde, dopřej si hodně času k rekreaci, ať ti nehoukne. Třeba když spí....nezaobírej se dětskými tématy, ale tím, co těší tebe, zasloužíš si to!

Ahoj holky, mám zoufalý dotaz. Jak uspáváte vaše zlatíčka doma? Malá je nastydlá a už druhý den nejezdíme ven a doma se jí špatně usíná. Už si nevím rady, asi si přivezu do obýváku kočárek nebo nevím:-/

tak to mam dobry pribeh z leta ako si zenska myslela ze by narocne dieta urcite zvladla lepsie. Mali sme na tyzden 40 rocnu zensku z ameriky - jej pristu zivotny je, vsetko pozitivne /vsetko idealne. Nema este deti. Ja som bola mrzuta pretoze mala vobec nespala, hulakala ako vzdy pre vsetko a vsade, chcela ako vzdy 24 hod pozornost. Bolo na Kim vidiet ten vyraz "ja mat toto dieta tak nemam problem". Na stvrty den jej mala dovolila aby ju chytila za ruku v parku a nechala sa viest. Za 2 minuty ako ju Kim blbo drzala tak mala spadla a zacala na plne hrdlo vrieskat (nic sa jej nestalo. nic si nerozbila, ziadna krv, zlomenina. NIC) Ale vrieskala na lesy. Do toho Kim chcela dieta zdvihnut ktore spustilo v ramci moznosti este vacsi jakot 😀 😀 😀 a az kym neodisli spat do USA stacilo aby sa Kim na nu co len pozrela a mala zacala jacat 😀 😀 A ten jej zufaly vyraz v ociach "ty si mi ublizila!!!" 😀 😀 Skoncilo to tak, ze Kim plakala v izbe asi 4 hodiny a utesoval ju priatel 😀 😀 😀 😀 😀 😀 A bolo po lepsej vychove 😀 😀 😀

a toto sa stalo par krat. Boli u nas ludia a hovorili si ako by to dieta lepsie vychovali a skusili svoje 2-3 super napady ktore samozrejme nefungovali, a ja som sa len usmievala nad ich zufalym vyrazom 😎 a dodavala "ide ti to vyborne, fakt vyborne" 😀

Mile maminky, chtela jsem se zeptat jak a jestli u techto deti nastavujete rezim? Ja se priznam, ze s nim mam trochu problem sama u sebe, takze se nam moc nedari. Navic prcek je ted silene nabity energii a poslednich asi 14 dni ho pred 22h do postele nedostanu. Nevim, proc. Uz sme odbourali jeden spanek pres den, ikdyz se tomu nekdy nevyhnem, kdyz je hrozne protivnej. Vyrvat v postylce ho nedokazu nechat, takze ukojim v nasi posteli. Driv jsem cetla pohadky, dokud neusnul, ale to uz nechce.

@oililygirl režim - to je skoro jak sprosté slovo 😀. Co den, to originál, spíš beru režim jako volný sled činností plus mínus až dvě hodiny během dne. Jako miminko třeba měla pár dní nebo i týdnů podobných, ale pak zas bylo všechno jinak. Teď už funguje delší úseky tak, že se dá její chování odhadovat, ale i tak jsou mezi tím docela často dny, kdy neplatí nic. A snaha jí nějaký režim vnutit, no, narovinu = zbytečný stres pro ni i pro nás. Jeden čas vstávala obvykle před šestou, pak zas jindy usínala kolem jedenácté a vstávala až po deváté ... a když jsme si na to tak nějak zvykli, změna. Jak v době, kdy usínala, tak kdy vstávala, tak i v tom, co jí pomáhá usnout. Já už snad radši ani nepředpokládám, co jak dlouho bude fungovat.

@katyxq tak to mame taky tak, to jsem rada 🙂
Moje mamka to nechape a furt nam nuti nejakej rezim. Ale to nejde. Kdyz rikam, ze jde malej spat treba ve 22h, tak to nepobira.
Ale ne ze bych nechtela, proste to s prckem moc nejde. Co platilo vcera, neplati dnes. Jeden den jde spat v e 20 dalsi ve 22 atd. Nekdy se jde na dve prochazky, nekdy ani na jednu.
A presne jak pisete, nutit neco, proc? Zbytecny stres. A abych ho davala do postylky kazdy den ve stejnou dobu, kdyz tam nechce byt? Nechat ho urvat? Ne! Ukojim u sebe. Az se mu bude chtit spat.

@oililygirl u nás je blbý to, že se na ní těžko odhaduje, kdy je unavená tak akorát ... protože čím je unavnější, tím je aktivnější 😅 - pokud se jí snažíme uspat moc brzo, ječí, pokud už moc pozdě, ječí tuplovaně (a vzhledem k přetaženosti se mnohem hůř uklidňuje). Plus má v podstatě kaźdý den to, že tělo by spalo, ale hlava nechce (co kdyby jí něco uajímavého uteklo, chce toho stihnout co nejvíc), potřebovala by speciálně "nafukovací" dny, aby mohla být aktivní déle, ale tělo nebylo unavené 😀.
Zrovna 25. jsme měly "slušný" večerní psycho, jsme mysleli, že usne v autě, jenže ona byla celý 2 h cesty vzhůru, pořád něco povídala, domů jsme se dostali o půl desáté (to už obvykle spí), skončilo to hodinu a půl trvajícím hysterákem ☹, pak teda kolem 11 usnula. Pak z toho měla divoké spaní a ještě si dala breči cí epizodu po půlnoci. Ale včera a dneska - usnutí docela v pohodě (na její poměry) 🙂, prostě jsme strefili ideál dobu pro ukládání.

@oililygirl My režim nemáme a nikdy neměli. Zkoušela jsem to a nejde to. Mamka mi taky furt tvrdí, jak jsem já chodila spát v sedum večer, každý den stejně. Ale už pochopila, že naše malá je prostě jiná 😀 A většinou mě teda lituje 😀 Včera šla Čertice spát 22:30 🙄 dnes to zapíchla 21:30 🙂 Se mnou v posteli, postýlku máme na odkládání věcí 😎

Tak sme se pohadali s pritelem kvuli malymu a jeho (ne)rezimu. Vycetl mi, ze syn kazdy den jinak vstava, jinak spi pres den, jindy usina, jidlo ma taky kazdy den jinak nebo vubec nechce. Ze kvuli tomu je narocnej, ze je to vsechno moje vina ☹
Tak ja nevim. Ja proste nedokazu mit kazdej den stejnej a taky jsou ruzne situace at uz ocekavane nebo necekane, ktere proste rezim nabouraji, ikdyz nejaky je.
Co mam delat?

Jeste mam jeden dotaz, jak snaseji vase deti jidelni zidlicku? Nas malej ji v ni byl parkrat a vzdy jen na chvili. Pak strasnej rev a sam zacne vylezat. Chce byt u ma na kline... Takze vetsinou kdyz jim ja, je u me.

@oililygirl a přítel chodí spát, vstává, jí a pije a vůbec dělá všecko podle harmonogramů a tabulek? (pochybuju 😀)

Jinak židlička - tak od roka a půl, možná později, jen na nezbytně dlouhou dobu, ke konci jídla už zdrhala (lezla z ní na stůl), celou dobu sezení kývala nohama, kopala s nima (ne vztekle) ... ale postupně pak lepší a lepší. Na jednom místě nějak extra dlouho nevydrží ale doteď.

Ahoj, prosím je tu nějaká maminka, co vychovává své náročné dítko podle principů Nevýchovy? A pokud ano, kdy vám to začalo nést první úspěchy?

Díky za tuto diskusi! Díky @katyxq za popis usínání a spánku. Mimochodem, mám dle všeho, co píšete, náročné dva 😀 Teď - starší skoro 4, mladší rok a půl - se už začínájí zabavovat společně, takže jsou i chvíle, kdy se spolu zabaví a já můžu být i pět minut v klidu 😀 Detailně popisovat nebudu, jen bych se opakovala 🙂 Snad jen to, že od začátku částečně pracuju a hlídá hlavně manžel a babičky každá jednou týdně na pár hodin a věřím, že díky tomu jsem celkem v pohodě.
@auduka na nevýchovu se chystám od příštího týdne. Kamarádka je nadšená, zatím jsem prošla volně dostupné věci a jak co - je tedy pravda, že nejsem zatím schopná dodržovat to striktně.