Nechat dítě křičet v postýlce?

@lenka5731 Přesně tak. Diskuze jsou od toho, aby člověk vyjádřil svůj názor. A když je jiný než názor většiny, už vás pomalu lynčují 😀 Bohužel si taky myslím, že do diskuzí typu "Moje děťátko se budí každou hodinu" přispívají matky, které toto neznají a nezažily. Tím pádem neví, jaké to je, když je člověk totálně vyčerpaný, když několik měsíců nespí a dal by všechno za to, aby se aspoň na pár hodin natáhl a měl klid... Odsoudí vás, že jste špatná matka a neskutečný sobec, když se chcete vyspat.

@lenka5731
to je pravda... pokud dítě nenosis v satku nejméně 23hodin denně, jsi špatná matka co děti mít vůbec neměla...
🙂 .... tedy spíš ☹
no, co třeba to, že naše dcera zásadně nechce s námi spát a popravdě mě to vůbec nevadí, jak pises ty, jakmile ji mám v posteli, vůbec nespim...
Když v noci nemůže spát, nabízím ji, at jde k nam a nechce. Už ji je tolik, že mi to umí říct, kdyby byla menší, tahala bych ji k sobě a ona by třeba jen neuměla říct, ze nechce...
Takže kde kdo bere tu jistotu, ze plačící dítě chce jisto -jistě a jedine k rodičům do postele?
Ta naše uz jako malinká u nás nezabrala, fnukala, mrcasila se a až po návratu do postýlky se uklidnila...
Nic není černobílé a děti nejsou všechny stejné...

@pabka přesně tak, my se taky rušíme a nevěřím tomu, že dětskému spánku a odpočinku prospívá to, že se mnou mezi druhou a šestou ranní běžně 3-4x komunikuje. Jako malá k nám taky nechtěla, teď jako starší už občas přijde. Dost mi vadí, že mě komanduje, nesmím si třeba dávat peřinu na hlavu a jiné věci. 😅

@oplatecka syn má na sobě bodycko s krátkým rukávem, flanelovy overalek na spaní a je prikryty perinkou.

Ja zazila s prvnim synem spankove deprivace. Uspavala jsem ho rvouciho na balone a chytala mikrospanky. Partner se u nas nevyskytoval, na vse jsem byla sama. Spala jsem vkuse 2 hodiny pouze kdyz prijela kamaradka a vzala prcka ven. Presto jsem ho nenechala samotneho plakat nekde v postylce. Takze nazory, ze matky, ktere nenechaly vyrvat neznaji uplakane dite jsou velmi scestne!! Proste jsem to nejak vydrzela. A hlavne vim, ze hodne pomohlo se zklidnit psychicky..oni ti nasi prcke z nas vyciti kde co, treba i tu nervozitu a ocekavani, ze nebudou fungovat, tak jakbychom si my prali..vsem preji zklidneni situace

@zmrz_lina jj, napiš po půl roce🙂))) U nás to začalo nenápadně dvakrát týdně, pak třikrát, pak už to bylo každý den. Ale ty si možná myslíš, že se mi jen budila xkrát za noc. Ale to bylo o tom, že ona se probudila, napila a pak se chtěla nosit. Třeba usnula o půl osmé, v devět se probudila a do půlnoci jsem ji uspávala. Za hodinu si hodila repete a uspávání trvalo do tří do rána. Ve čtyři znovu a vytuhla v šest. Pak chrněla do jedenácti dopoledne, takže nabouraný i denní režim. Zkoušeli jsme všechno, věř mi. Ale když už se pak interval protáhl na nošení téměř na celou noc a ty přes den musíš fungovat, nevěřím, že bys to dala. Možná ano, ale ne půl roku. Lezla by jsi po zdi a rvala by sis v zoufalství vlasy. Nemohla bys vstát ani z postele, protože bys byla tak slabá a kosti by tě bolely (přece jen 10kg je 10kg). Imunita v háji, takže věčně jsem byla nachcípaná. Prostě bludný kruh. Babičky u nás nefunguji, manžel je od rána do večera v práci. Do toho velký barák jak kráva, zahrada a ty nic, kromě děcka nestíháš, protože ona vyžaduje nošení a tvou pozornost i přes den. V šátku být nechtěla, zpívání zabíralo pouze do sedmého měsíce, koloč ji lezl na nervy, hlazení po tváří a držení za ruky končily vztekem. Byla prostě taky nevyspaná, takže přetažená. Přes den jsem si chtěla s ní lehnout, že si taky dáchnu, ale za 45 minut byla vzhůru, to jsem sotva začala usínat. O víkendu s ní manžel vyjel na dvě hodiny ven a já si mohla alespoň umýt hlavu, oholit nohy a když to řeknu na tvrdo, sednou na záchod.
Byl to fakt terror. Přesně tohle zažili i moji známí a říkali, že už nikdy nechtějí druhé děcko a to kdysik hrdě prohlašovali, že chtějí mít velkou rodinu. Jejich kluk prořval do roka celé noci, on jezdil v noci s kočárem po sídlišti, střídali se každý druhý den. Ale já se střídat s nikym nemohla. Děcko prostě otce nechtělo. Chtělo jenom mě.
Zvolila jsem nejprve metodu jemnou, kdy jsem za ni docházela v pravidelných intervalech, ale to bylo fiasko. S každým mým příchodem a odchodem nabírala ještě na větší intenzitě.
Takže jsme od toho upustili a zase se dál smířili s terorem. A ona mi to dala vyžrat tak, že pak mi vřískala i na rukách.
Takže si o mě mysli co chceš, i vy ostatní. Myslím si, že kdyby to mělo trvat ještě týden, asi by jste si o mě přečetly v novinách.
Pro mě je důležité to, že to zabralo a světe div se, hodně rychle. Vy si totiž pořád myslíte, že miminko potřebuje chovat, lásku, vaší přítomnost, atd....
Ano, je to pravda, ale miminko je taky hoodně chytré a ví, jak na vás a rychle si dokáže své rodiče omotat tak, jak jemu to vyhovuje. Naše děcko prostě zkoušelo, co vydržím a bylo na čase nastavit nějaké hranice.
Jsem teď spokojená matka, protože mám usměvavé, spokojené dítě. Ale co mě hlavně překvapilo, že malá, a to jsem ji vůbec ani neučila a ani jsem to neočekávala, si začala i sama hrát. A přes den teď spí skoro dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne. NIKDO mi nenamluví, že jsem udělala chybu. Udělala jsem pouze chybu tu, že jsem to nechala zajít až tak daleko.

Mám dvě naprosto odlišné děti co se spaní týče. Nejstarší dcera spala už od konce šestinedělí skoro celou noc, vstávala jsem k ní jen 1x, od půl roka vůbec. Spala vždy ve své postýlce, pouze když jí lezly zuby, chtěla být v naší posteli, ale to byly jen chvilky. Jinak se svou postýlkou neměla problém a v necelých dvou letech přešla plynule do velké postele ve vlastním pokojíku. Měla mezidobí, kdy chodila k ránu k nám, pár měsíců, pak ji to zas pustilo.
Mladší dcera od roka spí se mnou, v postýlce být nechtěla. Jenže v tuhle chvíli (už jí jsou 2) když s ní spím já, tak se nevyspím - částečně to dělá to těhotenství, částečně to, že se v noci vrtí, leze mi pod deku, a já když ji mám nablízku, tak mám prostě lehčí spaní. Takže už taky odbouráváme tohle společné spaní, jednak kvůli blížícímu se porodu, jednak proto, že pokud mě v noci 5-6x vzbudí, tak je mi pak celý den blbě a jsem nepoužitelná. Vyřvat jsem nikdy nenechávala, ale taky to nikdy nebylo potřeba - u malých miminek je to bezpředmětné a větší děti velmi rychle pochopí, že přes tu změnu, kterou rodiče hodlají udělat, nejede vlak a přestanou to zkoušet poměrně rychle.

@sisinka74 prosimte, přede mnou se nemusíš obhajovat. Uz ve svém prvním příspěvku jsem psala, at si to každý dela jak sám uzna za vhodné a co mu svědomí dovolí. Pro me a můj náhled na život a veci v ramci nej je to ale proste za hranou a ja to dělat nebudu a nezmění to, i kdyz vás to tady v ramci vasi situace bude obhajovat sto. Mmch.nejsi jediná bez pomoci, ja mela muze vloni pres 3 měsíce doma jen od patku vecer do neděle odpoledne, babičky 200 km daleko 😉 a taky jsem to musela nějak zvládnout, jako spousta jiných maminek.

@zmrz_lina však jo, ale napiš až po půl roce. Jestli to máš teda tak alespoň z poloviny jako já a nekecáš D
Měsíc jsem zvládala levou zadní, další měsíc už teda tak hrdinně nebylo, následovaly další měsíce a hlavně se to horšilo. Tak pak se ozvi a jestli budeš pořád tak pozitivní, tak to potom klobouček.

@zmrz_lina jestli ta situace trvá jen 2 týdny, tak je to jiné jež když trvá půl roku, rok, dva roky ... S tvrzením, co je za hranou a co není bych byla opatrná, může se to změnit. 🙂 Za rok třeba hodně překvapíš sama sebe.

Ale vím, jsme na MK, ale tady je vysoká koncentrace dokonalých matek (jen tu realitu doma už nikdo nevidí).

@lenka5731 nepocitam se mezi dokonale matky, pouze jsem odpověděla na dotaz zanmadatelky, co si o tom myslím 😉 a už mě fakt nechte, vy nepresvedcite me, ja nepresvedcim vás.

@zmrz_lina jinak otázka, kolik je ti let, že dokážeš napsat "tuhle situaci jsem nezažila, ale naprosto přesně vím, co bych udělala". Život tě asi ještě moc pokoře nenaučil, co?

@karlajasmine moje dítě je zřejmě taky extrémně horkokrevné. Já klepu kosu pod peřinou a ona, když přes ní přehodím jen flanelovou dečku, tak se odkope. Musím vždycky počkat, až zabere pořádně jak dřevorubec a přikrýt ji. Přece jen nemáme zrovna nějak teplo v ložnici. Mám docela strach, jestli pak nepřechládne. V noci, když se vzbudí, tak do sebe nalije 200ml mléka a 200ml vody a ráno je pak celá pročůraná a ještě odkopaná. Tak si říkám, jestli pak neprochládne????

Ja dam vecer syna do postylky, pohladim, dam pusu a odejdu... Nekdy usne hned, nekdy musim dojit xkrat podat dudlik.. A kdyz place, necham ho v postylce ale chytnu za ruku a hladim, hladim po celicku a on pomalu usne... Nemohla bych ho tam nechat samotnyho v postylce plakat, srdce mi to nedovoli...

Znám to - malý má 10 měsíců (je mu tedy slzy někdy i tečou) - vždy když zabrečel jsem k němu šla - manžel nech ho vybrečet, ale já to nevydržela - v postýlce sám neusne a to ani když jsem vedle a povídám mu - stoupne si a křič - popisovat vše nebudu - dostali jsme i od dr leták jak máme nechat dítě křičet - že vydrží v totmto věku spát celou noc a má usínat sám v postýlce (jinak jsem pr něj otrok) - zkusili jsme (neodsuzujte) nehcali ho chvíli brečet a chodila jsem tam každou minutu později dvě - po 20 minutách řev zesílel a pozvracel se (tedy spíše komplet vše a nahodil snad půlku pokoje) a to jsem zrovna ho chtěla vytáhnout - za mě tohel není cesta - další den při kojení jsem si vše promyslela a utřídila si myšlenky. Každé dítě je jiné a nevím zda moje rada zabere i na to tvoje : nastav mu režim (já ho upravila podle něho, jak jsem viděla, že bývá ospalý. Dávám ho přes den den spát ve stejný čas - i ve stejný čas jí (tedy +- 5-10minut) a koupeme večer ve stejný čas (na to dbám více) nakojím, pochovám a nechám ho usnout a mě nebo se mnou - po tmě a nemluvím na něj! První noc mi na ruce brečel a zmítal se (jako by nechtěl spát, ale hrát si), ale chovala jsem dál. po asi 10 minutách usnul položila jsem ho do postýlky a spal. druhý den už nebrečel, ale také chvíli trvalo než usnul ale né zas tak dlouho. noci stále kojím asi po 3h (chtěla jsem to již odbourat, ale říkám si tak co ještě mě potřebuje 🙂).
Jak staré máš mimi? Nemůžou to být zuby? Jak dlouho to trvá co růstový spurt? malý se budil asi týden co 1-2h

@saruska89 tak toho si užívej. Navíc je malinkej. Snad bude tak hodnej i nadále.
U nas jsou šílený hysteraky v postylce a zabere jen uspavání uz prsa, taky uz bych se od toho chtela oprostit, ale nevim jak :( nechat vyrvat nemá cenu, vztekne se tak ze se nemůže ani nadechnout občas :((

@veroniquecz no, tak to tě chápu, to bych taky nedělala. Jinak holka byla z kraje taky hodná, ale to jsem ji musela budit co dvě a půl hodiny na mléko, protože byla o měsíc dříve narozena a doktoři mně prostě řekli, že ji mám budit. Už bych to nikdy nedělala, protože byla narozena jen o pár týdnů dříve a váhu měla skoro 2700 a nabírala rychle. Jenže tím buzením se z ní stal hodinář a už to vlastně vyžadovala pořád, což by mi nevadilo, kdyby pak hned usnula.
A taky se přiznám, že kdyby brečela déle jak hodinu, nevím nevím, jestli bych to dala. Asi jsem měla velké štěstí v neštěstí D

Držím ti palce, ať to brzy přejde.

@veroniquecz hysteraky jsme taky meli , zatim asi 3-4... Kdyz se zalykal uplne, tak jsem ho vytahla z postylky, dala do kocaru, tam do peti minut usnul, prenesla jsem ho do postylky a spalo se...

@aspnet radsi ani nectu vsechny komentare. U nas asi tak: od narozeni spala bez revu ve sve postylce., pak ji dlouho trvalo usnout a chtela k nam, tsk sme zacali cist pohadky. Nejdriv na zidli u postylky a postupne sem se stehovala dal a dal. Pak taky bylo obdobi, ze po dani do postylky rev silenej, no jako vic jak 10 min bych ji rvat nenechala, ale ani 10 min nervala kdyzbzjistila ze to se mnou nehne lehla a spala. Obcas to zkusi, ale proste ne. Ale pokud se vzbudi v noci a chce k nam.tak to si ji pak bereme.

@sisinka74 🙂 malý byl donošený a měl 2,74 🙂 > také jsem budila jak se mělo v 6-nedělí po 3h > tedy on se budil sám, ale když pak začal spát 4-5h tak jsem ho budila - také bych to už neudělala. Po 3h se budí stále - někdy i dříve

Všichni tady řešíte, pláč, řvaní apod., ale aspnet tady evidentně řeší, že se jí malá vzteká a to je rozdíl. Vztekání a pláč jsou dvě rozdílné věci. Každopádně my jsme malého nechávali ať si pobrečí, pokud už to byl teda opravdu pláč kdy se zalykal tak jsme šli k němu,ale z postýlky nevyndavali. Teď je mu půl roku, dáme ho do postýlky, přikrejeme, dáme dudlana, řekneme dobrou noc a během pár sekund je kaput 🙂. Je pravdou, že dopol. nebo odpol. když má spinkat tak jde do postýlky nebo do kočárku, jinde nespí. Za tohle musím poděkovat příteli, protože sama bych to nezvládla a byla svého dítěte otrok 🙂. Rodič, máma nebo táta, musejí být opravdu důslední a pak to stojí za to 🙂.

Me prijde divne ze nekdo neuspava. My se u toho nunsme mazlime.uzivame

@barulina to je fajn. Tak se zkus mazlit několik měsíců celou noc a zásadně jen na rukách s 10kg 🙂a naspi tak tři hodiny denně.

Mám zkušenost jen se synovcem. Ten byl odmala takové to pekelné dítě - jedl, spal (málo) nebo řval, nic jiného nedělal. Neznali jsme miminko, které by několik desítek minut, nebo aspoň jen minut, vydrželo třeba pást koníky, nebo si hrát, broukat... Prostě řev, řev, řev, udrcání do krátkého spánku, řev, zacpaná huba, řev, spánek. Ze spánku ho navíc probudil takřka i let octové mušky dva metry okolo něj. Pokud bychom na něj nebyly tři (jeho matka, já jako teta a naše máma jakožto babička), nedokážu si představit, co bychom dělaly. Tehdy jsem naprosto pochopila, jak může někdo v afektu z totálního vyčerpání třísknout miminkem o zem. Nutno podotknout, že postupně jsme odhalili v dítěti všechny možný diagnózy, za který se dnešní maminky často jen schovávají, protože je prostě jednodušší říct, že je dítě hyperaktivní, než např. "jsem líná matka a neumím ho vychovat" (neříkám, že se to týká kterékoliv matky zde, takže prosím jen žádné vztahovačné komentáře).
Co chci říct, je, že pokud by na dítě zabralo nechat ho vyřvat, byli bychom to udělali a bez jakékoliv výčitky svědomí. Bohužel v našem případě se zdálo, že synovec spát skoro nepotřebuje a jakákoliv naše iniciativa se míjela od počátku účinkem (nefungovalo prostě NIC, ač se to zpětně zdá neuvěřitelné). Řval u nás, řval bez nás, řval v kočáře, řval prostě do té doby, dokud nepadl vysílením. Pak se probudil, a pokud neměl plnou pusu, řval a řval a řval, dokud se neprořval do doby, kdy začal mluvit.
Pokud máte "normální" dítě a dokážete mu dát dostatečně najevo, že ho milujete, nebojte se současně si dupnout a nastavit jasná pravidla. Tím, že se od něj nehnete na krok a po každém zakňourání ho zahrnete hřejivou náručí, v něm sice vzbudíte dojem, že máma je tu pro něj vždy, což je z jeho úhlu pohledu jistě prima, ale zamyslete se, jestli to je taky stoprocentně správně. Já osobně doma mít tyrana, který moc dobře ví, že stačí vypísknout a přiskotačím dle rozkazu, nechci. Chcimít doma dítě, které bude vědět, že ho miluju, ale taky bude vědět, že se svět netočí jen a jen kolem něj. A vím, že na pocitové úrovni je tohle schopno rozeznat i HODNĚ malé miminko.
P.S.: Souhlas se @sisinka74

@barulina A kolik máš dětí? Já si totiž neumím například představit situaci, kdy je manžel večer v práci ... to se nejdřív jdeš dvě hodiny tulit k miminku dokud neusne a starší zatím bezcílně (a samozřejmě strašně hodné a potichu) bloumá domem a pak další hodinu mazlíš to starší? Nebo, jak to máš?

@barumat a co pomohlo? Nebo fakt to skončilo tím, ze se naučil mluvit? Tohle je moje noční můra a jen se modlím, abychom tohle nemuseli řešit. Jinak s tebou uplne souhlasím, nechat ze sebe udělat otroka a byt k dispozici miminku na jakýkoliv zavolání, nechat se sebou cvičit....není dobrý pro nikoho.

@backspace Nepomohlo fakt nic ☹ Samozřejmě bylo někdy líp, někdy hůř, nebyla to taková noční můra pořád, ale dost strašný a ubíjející to teda bylo... Trošku to navíc komplikoval fakt, že synovec byl plně kojen do třinácti měsíců, takže ani neexistovala taková ta varianta, že se napucne sytějšího jídla a odpadne. Nic jinýho než mateřský mlíko prostě NECHTĚL (o poplivaných a poblitých věcech bychom mohly psát romány). Bohužel prospíval víc než dobře - takovej malej čilej otesánek, co seděl ve čtyřech měsících sám bez opory a vytrvale při tom ječel jako siréna 😅 Ono se to zlepšovalo tak nějak postupně a plíživě, zpětně to vnímám tak, že čím mohl být aktivnější pohybově, tím snesitelnější byl. Takže o něco lepší to bylo když mohl čučet z kočáru ven, o další fous to bylo lepší, když začal lézt, pak zase když začal chodit, atd. Pak tedy začal být nesnesitelný zase jinak 😀 Tzn. dítě které vyžadovalo stoprocentní účast všech při všem, nebavily ho pohádky čtené, hrané, v televizi a nejraději ze všeho se zabýval činnostmi nevhodnými nebo zakázanými (ničení věcí, pojídání jedovatých a nepoživatelných věcí a tak dále, a tak dále). Prostě dítě vyžadující ne dohled, ale dozor 24/7 😀 Ale opravdu se nebojte, ona sestra měla dost šílené těhotenství, neustálé stresy, pak se přidalo i nějaké domácí násilí a tak, prostě se to na dítěti podepsalo - hyperaktivita a všechny DYS jsou u nás doma. Jestli chcete úplně uklidnit, tak přežili jsme to všichni včetně dotčeného, kterému je dnes dvacet, zvládl maturitu a pracuje. Nějaké projevy byste na něm našla i dnes, ale opravdu to bylo rok od roku lepší.

@aspnet docela odvážná otázky tady 😀 😀 všechna čest 😀 já jsem kdysi za to byla nazvaná hyenou a že nebudeme mít nikdy pěkný vztah se synem 😀
každopádně dokud si tam jen tak povykoval, nechodila jsem za ním, až spustil fakt ječák, tak jsem ho šla uklidnit, ale nezvedla jsem ho z postýlky...
No a ted mi krásně při rozsvícené lampičce usíná sám s oblíbeným plyšáčkem... 🙂
Ono si miminko třeba tak za týden zvykne, základ u nás byl ale v žádným případě nebrat ven z postýlky..
Přeji hodně štěstí 🙂

@sisinka74 jaké jste měla těhotenství jaký byl porod? Byla po porodu separace? Jaké bylo šestinedeli? Co bříško? Co bezplenkovka? Co šátek? Mělo mimco dostatek kontaktu? Co kojení? Jak probíhalo bez problému? Spali jste společně? Já nejsem dokonalá matka, ale vím ze všechno se vším souvisí a malé miminko nikdy neplace jen tak, NIKdY jenže ten důvod muze mnohdy byt z něčeho co nám připadá jako banalita, ale třeba se jen potřebuje vyvracet z těžkého zážitku při porodu, z následně separace z nedostatku kontaktu s matkou, potřebuje k tomu tu mámu, protože pak se cítí v bezpečí a muze uvolnit emoce a potřebuje aby matka byla v pohodě a zajišťovala mimco, ze je s nim.
Pro me je pláč normální projev miminka když něco potřebuje a já jsme tu od toho, abych přišla na to co to je a miminku to dala. Mnohým ale vůbec nedochází,ze mezi základní POtREBY patři KONTAKT s matkou, tak jako bylo zvyklé 9 měsíců v břiše... Proč je pro Vas tak težké jim to dopřát? Já tomu nerozumím. Vždyť jsou to bez obranná stvořeni, spoušti lidi ma problém byt v samotě, ale miminka to právo mít s tom problém nemají? Moje druhorozena holčička plakala třikrát v životě z důvodu nemožnosti se napít, protože měla rýmu, spí se mnou v posteli a budí se na kojení jen jednou, přes den spí v šátku bez odložení a témeř neustále jsme ji do půl roku měla na rukou a nebyla jsme se od no na krok, všichni nechápou co s no je, ze se pořad tak usmívá, ale ona je proste v pohodě, spokojena, nic ji nechybí. Teď uz si v klidu hraje na déle a sem tam se zjisti, zda jsme na blízko a jede si s okr v objevovani světa. U prvni jsme takovou pohodu neměla, ale až po porodu druhé mi došlo, ze nebyl problém v tom, ze by me chtěla týrat, ale v tom, ze jsem neuměla ji pochopit, tolik věci by h udělala jinak a počínaje porodem, pak věřím, ze by byla stejně v pohodě jako druhorozena..
Zakladatelce, opravdu Vam přijde normální nechat dite brecet? Tedy zlomí v něm snahu o volání o pomoc, jelikož naděje ze někdo přijde je mizivá? Opravdu myslíte, ze s námi ty děti jsou schopné cvičit? Nebo se snad jen snaží přežít a získat důvěru, aby se mohli matky pustit a žít svůj život oddělené a sebejiste. Já se řídím heslem až ztrátě odpadne... Otevřete si každy po svém