Neteř bije moje děti

U nás to funguje tak, že pokud synovec, nebo i kamarádky děti něco přehání, jen zvýšim hlas a dám najevo, že takhle ne. Nikdy se mi nestalo, že by s tím měl rodič problém a kdyby, tak ať ho má, ale olizovat ostatním se prostě nedělá😉 Nikdy sem neměla potřebu cizí dítě nějakým způsobem fyzicky "napadnout", když nestačí houknout, tak jdeš vedle si hrát sám.
Ale taky sme měli dny kdy se nám tady kluci prali mezi sebou - poprvé s pláčem a pak se toho stala zábava, že když sme je zastavili, tak se na sebe chechtali, ale na to je potřeba " vpohodě" protimamku

@kaja2016 Třeba její syn není agresivní sprateček,co se neumí chovat. Moje děti taky nikomu neubližovaly,takže s věkem to nemá nic společného.

@budilinka Já to samozřejmě chápu, taky nechci, aby mému dítěti někdo ublizoval, ale..... Podle toho, co zakladatelka píše, ma problém s tím, ze neteř její rodiče nebijou a to je fakt na hlavu. Očividně nemá svou neteř ráda, mozna sestře zazliva, že zvládne to, co ona ne, tedy nebít svoje dítě. Misto toho, aby takovým situacím předcházela, totiž vidi jediné řešení a to fyzické násilí na dvouletém dítěti. To mi teda opravdu nepřijde ok, je přeci tolik jiných možností. I kdyby to melo znamenat, ze si spolu prostě hrát nebudou.

ja vzdy rikam svym detem, aby si to nenechaly libit- tohle mi nedelej, prosim. dalsi etapa je- nedelej to, prosim, nebo to reknu mamce (ucitelce). dalsi krok je to rict, at tedy pomuze dospely. ve dvou letech je s detmi domluva jeste "omezena", takze zakrocuji ja. vezmu ruku tomu, kdo ublizuje a reknu, ze to delat nebude, ze to boli atpod. takze- devcatko (jmeno)- toto nedelej, to chlapecka (jmeno) boli. tzn. vysvetlim, ze si to nepreji a jaky to ma nasledek (tedy proc si to nepreji). na upne cizi deti nesaham (v materskem centru) a mozna spis mluvim na sve deti- pojd, chlapecek boucha, to se nedela, pujdeme si hrat s necim jinym. u rodiny bych asi klidne zakrocila...
davas najevo sve hranice a to je v poradku. ale pokud ditko neni zvykle na fyzicky trest z domova, neublizuj, spis bud durazna v domluve a ze pripadne deti od sebe budes separovat. sestre to vysvetli, myslim, ze by mela chapat, ze ublizovat se nesmi 🙂

Ano, odsud-posud, ale vždycky budou existovat bojovnější děti, které si na ty nekonfliktní budou dovolovat. Úplně mi není jasné, proč se do té věci pleteš ty, měla bys spíš naučit své děti se bránit, dětí jako Eliška za život potkají víc a ne vždycky jim budeš stát za zadkem abys vynadala rodičům těch dětí. Bereš to z úplně špatného konce.
Nezastávám se rodičů Elišky, pokud si nechají s..t na hlavu od dítěte tak je mi jich spíš líto, nicméně z toho úvodního komentáře to není úplně jasné, možná je Eliška úplně normální dítě, akorát si brání svoje (to by chtělo případně dopsat). Moje obě děti nejsou agresivní ale syn taky občas zaútočí když mu někdo něco bere, ale ne vždy my dospělí zřetelně chápeme, co se stalo a kdo měl jakou věc první a proč se vůbec perou. Nedávno ve školce kousnul holčičku, ani učitelky přesně neví, co se stalo a proč to bylo, ale rozhodně by se mi nelíbilo kdyby rodiče té holčičky mého syna zmlátili protože "jedna výchovná" nikdy neuškodí...vyřešila jsem si to s ním sama, i když si nedělám iluze, že ve 3 letech okamžitě pochopí, co se stalo. Pořád jsou to děti a ještě hodně dlouho budou.

@misa357 Tak takhle ja ten dotaz vubec nevnimam.... spise ho vnimam tak, ze se zakladatelka snazi najit nejake reseni, to neni o tom, ze ona by mela problem s tim, ze rodice jeji neter nebiji.. vadi ji, ze to, aby tohle ublizovani jeji dceri prestalo, nedela jeji sestra dost intenzivne - jakymkoli zpusobem. Ale treba si to interpretujeme kazda jinak 😉 Pro me proste znovu a zas lepsi placnuti pres ruku nebo zadek nez zdlouhave vysvetlovani. V pripade dvouletacky, ktera ma tohle chovani jako standard, to tim spis efekt mit nebude. Takze ja, pokud by to bylo moje dite, bych ji na ten zadek dala.

@budilinka A četla jsi i ty další komentáře? Jasny, každá to vnímáme jinak, je to jen subjektivní popis. Na mě to ale fakt působí tak, ze jediné co chce, je tomu dítěti jednu ubalit.

ve dvou letech a ty říkáš, že je nevychovaná???...úromin, ale žádně dítě na této zeměkouli není ve dvou letech vychované!!!!!... tva sestra podle toho co píšeš, reaguje....napomene ji a odtahne ji...to je uplne normalní reakce...a že se děti poštuchují tak to je taky normální a kdo řeší každý zatahaní za vlasy, tak s ním bych se zase nescházela já.....ale nejde o kamardku, ale o sestru...asi nemate moc dobré vztahy, když tak nahlížíte na její dítě, neponičte si je ještě víc tím, že jí budete mlátit dítě...

@misa357 Jj, četla. Víš, když stále zas a znovu vše selhává, tak rozumím tomu, že už míra trpělivosti zakladatelky je na bodě nejnižším. A přece jen je to dcera její sestry, ne známé. Takže by si už třeba přála, aby spratečka dostala na zadek, protože by to třeba konečně mít efekt. Ale bohužel nemůže nikomu, ani sestře, zasahovat do výchovy, takže se cítí bezmocná.

@sarkar no jako vcelku souhlas, ale teda dvouletý dítě se asi taky nebude schopný samo nějak normálně bránit. aspoň to moje ne, když ještě neumí ani mluvit, natož označit něco abstraktního... v tomhle věku si myslim, že je na místě tomu dítěti opravdu stát za zadkem, vyřídit si to s agresorem sama (nebo přes rodiče), svoje dítě ochránit a říct mu, že si tohle nesmí nechat líbit, ale bude to beztak věta jen pro pocit, že jsem to teda řekla, ale který bude rozumět tak nejdřív za rok:D

@baris Já vím, že moje děti nejsou dokonalé, ale nikoho nemlátí!!!

@sarkar No spíš sestra je na ni sama, protože její manžel se o malou nepostará. Na mou dceru útočí bez důvodně, nechápu její jednání a na mého syna si dovolí jen kvůli hračce. Můj syn je takovej, že je ze všeho hotovej a hned brečí. Nevím, jak bych ho měla naučit se bránit. Už několikrát jsme mu s přítelem říkali, že když mu někdo ubližuje, tak mu to má oplatit, ale bohužel on je poseroutka v tomto.

@budilinka Úplně s vámi souhlasím.

@misa357 Nechci jí mlátit, asi to vyznělo, tak, ale nechci. Akorát, že mě to deprimuje.

@kacuda A myslíte, že je to zásluha Vaší výchovy, že nikoho nemlátí? Neřekla bych. Snad každá vychováváme svoje dítě jak nejlíp umíme, i Vaše sestra. Měla byste ji respektovat. Třeba se jí taky něco na Vašem stylu výchovy nelíbí, ale respektuje ji. Pokud je pro Vás chování její dcery neunosne, nemusíte se stýkat.

@elu No naše vztahy jsou všelijaké od malička, ale mlátit ji nechci. Hledám jenom nějaké řešení - nic víc.

@budilinka Mluvíte mi úplně z mé duše. Konečně někdo, kdo mě úplně chápe.

@kacuda Katko, tu situaci Vam nezavidim. Zkusila bych sestre vysvetlit, ze by mela byt duraznejsi, kdyz dosud stale nic nefunguje a je to porad dokola. Chapu, ze pro ni to asi taky neni extra prijemne, ale Vase situace je horsi. Ja uz jsem vzdy byla ve strehu a kdyz se maly ublizovatel blizil k dcerce, tak uz jsem zasahla a chytla ho treba za ruku nebo zastavila, aby nestrcil... byv. spoluzacka mi nabizela i ze mi obcas pohlida, ale to mi teda strach nedovolil. Drzte se. Byla by skoda o sestru i neter prijit kvuli tomuhle problemu.

@kacuda Nečetla jsem předešlé příspěvky, ale zareaguju přímo na tebe... Se švagrovou jsme měly první těhotenství ve stejný čas, po narození dětí (týden po sobě) jsme si skoro denně volaly a předávaly si zkušenosti, porovnávaly atd. Jenže jak děti rostly a začla výchova, zásadně jsme se názorově rozešly. Na tvém místě bych řešení situace zjednodušila v tom, že když jsou na návštěvě u vás, platí vaše pravidla. Pokud tyhle problémové situace vznikají u nich nebo na neutrální půdě (venku na procházce, v herně), vyhnula bych se jim tím, že tam prostě s dětmi nepůjdeš. Je opravdu velmi ošemetné snažit se vychovávat cizí děti, ale občasné "usměrnění" jim určitě neuškodí. Tím samozřejmě nemyslím, že dáš Elišce hned po řiti (i když by si to stokrát zasloužila), ale můžeš tu situaci zkusit řešit domluvou, upozorněním a pak třeba ráznějším upozorněním. Jestli sestře přijde normální, že její dcera fyzicky napadne mladší sestřenici a nic jí k tomu neřekne, možná bych zvážila omezení styku, než tohle období přejde. Až jim bude třeba 5 let a víc, nejspíš si to už vyříkají a vyšeří děti samy.

@baris Nemůžu s tebou souhlasit. Moje děti ostatním neubližují a myslím si, že žádné dítě (zvlášť takto malé) nemusí ostatním ubližovat. Není normální, když cizí dítě jiné kousne, i když to jejich matky tvrdí. Podle mě je to o výchově, nebo to nazvěme "určení hranic". Je pak na každým, jak ty hranice určí a taky na každé dítě platí jiná metoda, ale mantinely děti prostě musí mít. A fyzický napadení jiného dítěte je jejich zásadní překročení.
Nemyslím si taky, že mám nejúžasnější děti na světě, naopak vidím neustále, v čem mají mezery, ale žádný cizí fracek jim neskřiví vlásek - bít si je budu jedině sama! 😃

@kacuda @soleilll moje holky taky nikdy nikoho nekousaly ani nebily. Věděly, že se to nesmí. Naopak moje neteř kousala na potkání, ale naštěstí jsme se vídáme 3x do roka.

Ani nechci tvrdit, že je to normální, ale podle @kacuda její sestra Elišku odvede a řekne, že se to nemá dělat. Kdyby jí jednu vrazila - ulevilo by se ti více?

Máš jenom dvě možnosti - promluvit si se sestrou, ale diplomaticky a ne hned na ní spustit, že je neschopná matka a nebo výrazně omezit kontakt.

@budilinka Spíš chci, aby si děti vyhrály ještě s někým než sami se sebou, ale tato situace mě nutí do různých myšlenek. Jak přichází víkend, tak jsem už z toho nesvá. Děkuji za porozumění a pochopení.

@soleilll Tyto situace vznikají jen v uzavřených prostorech a to buď u nás doma nebo u nich doma, ale když jsme v nějaké herničce nebo domečku, tak to je o něčem jiném.

@baris Myslím, že by se mi neulevilo a ani bych tím nic nevyřešila.

@kacuda vím, že to máš těžké. Já měla štěstí, že kousací neteř jsme viděli 3x do roka, ale když měli přijet k nám nebo my k nim, tak jsem z toho 14 dní nespala a v hlavně viděla hororové scénáře, jak ukousla mým holkám prsty ☹

V době návštěv jsem stála holkám pořád za zadkem, takže jsem eliminovala možnost kousnutí. Ale to taky není dlouhodobé řešení. Každopádně ti držím palce, aby se situaci vyřešila k obrazu tvému 👍

nechapu, proc autorce podsouvate nejake pleskani a facky. Nic takoveho nepsala. Ja - svoji situaci jsem popsala vys - jsem taky z chovani synovce nestastna a nikdy by me nenapadlo ho uhodit. Pani chtela jen radu a vy se do ni pustite, jak by nekoho zfackovala. Spis by asi potrebovala radu jak zasahnout, predejit situacim a jak o tom komunikovat se sestrou, aby ta nemela pocit, ze ji autorka prave poucuje, jak ma vychovavat dceru.

Já myslím, že je to o tom ne co dělá dítě, ale co na to jeho matka. Pokud je její reakce vyloženě slabá...jako takovéto nééé, to se nedělá někde od stolu, tak si děcko klidně zkouší agresi dál...
Všechny děti to zkoušejí, jde jen o tom nastavit tu hranici- důrazně! Aby děcko opravdu vědělo, že je něco přes čáru...např. přijít, zamezit dalšímu ublížení, otočit ho k sobě a přísně to vysvětlit, že nesmí, nastavit mu zrcadlo...jak by ti bylo, kdyby to udělali tobě, ukázat že druhý pláče, zdůraznit, že ho to bolí, onluvit se, případně dvouletému klidně říct, že pokud to bude dělat dál, tak odcházíme...
To je dle mého adekvátní reakce matky, která něco řeší ohledně ublížení jiným - to totiž není to, že leze bez dovolení do šuplíku nebo neposlouchá, dítě prostě musí pocítit, že takové chování je bez pardonu neakceptovatelné.
Pokud na to ségra ale kašle, tak jedině se moc nestýkat...

@baris Děkuji, snad to nějak vyřešíme a všichni budou spokojeni.

@pavlapavlapavlapavla Děkuji za podporu.