• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Nezvládám své dítě. Nepomáhají zákazy, plácnutí

25. února 2012 
@kubaka Poslat starší dítě s tatínkem pryč a být jen s miminkem? Podle mě by to mělo být naopak. Poslat tatínka s miminkem alespoň na procházku a věnovat se maximálně staršímu. Tím, že starší děti zlobí jen dávají na jevo, že si jich už tolik nevšímáme a že nás potřebují.
13. led 2011 v 19:17  • Odpověz  • To se mi líbí
moc krásná a stravitelná knížka "Jak žít a nezbláznit se" od primářky Pekařové, dostala jsem darem k Vánocům a hltám její slova s vděkem, určitě to není jen "období" jak tu kdosi píše, ono se to možná zklidní, ale jak píše Pekařová, v pubertě se to vrátí i s úroky a to už se nic dělat nedá, jen koukat. Teď to ještě můžeš změnit. To jsou její slova, fakt doporučuju!
13. led 2011 v 19:23  •  1 dítě  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@andy80 kdepak - starší si odpočine od nervní matky, srovná se, uklidní, přijde do jiného prostředí a bude mít tátu jen sám pro sebe - a hlavně myslím poslat na týden! pryč - přeci nepošlu pryč na týden 9. měsíčního kojence. To bych teda neudělala. Hlavně @pepibubu je už přehnaně vzteklá na pepína, to znamená, že si od sebe nejprve musí odpočinout, aby se sobě pak mohli věnovat bez přecitlivělých reakcí. Až se na něho bude těšit, pak se mu bude moct věnovat s radostí a uvolněně. Kdybys je teď nechala spolu samotné, tak by se nejspíš porvali do krve :stuck_out_tongue_closed_eyes: :sweat_smile: (myšleno obrazně a přehnaně)
13. led 2011 v 19:26  • Odpověz  • To se mi líbí
@andy80 jo, jinak jasně, že je to volání po pozornosti, ale to, co píše pepi, jak je grogy, znamená, že by se nutila do něčeho, čeho není momentálně schopná - jak jsem ji citovala: nemohla jsem se na něj ani podívat". Takže nejprve se sama musí zbavit tohohle pocitu, který je naprosto legitimní pocit matek s dvěma po sobě jdoucími dětmi.

Jinak já mám 15. letého puberťáka a čtyřletého mazlíka, takže to fakt vidím s odstupem věku a problémů. Sice ta puberta je záhul pro rodiče , zvlášť v naši víru , že jsem do něj dala snad dost dobrého v dětství - naštěstí se to začíná přehupovat do adolescence a už se objevuje zase to rozumné, moudré dítě,a najednou dospívající dítě-mladý muž :grinning: Knížku si obstarám - dobrý tip.
13. led 2011 v 19:37  • Odpověz  • To se mi líbí
@kubaka Plně s Tebou souhlasím, já mám zatím jedno dítě, ale i on mi dává dost zabrat. Jelikož nežijeme společně s jeho otcem, když už fakt nemůžu, přijede si pro něj, já si den dva odpočinu a už se mi začne stýskat, těším se na něj a když se vrátí, jsem vyklidněná, odpočatá vyrovnaná a i jemu je potom se mnou lépe :dizzy_face: Ale toto období jsem měla jen jednou, páč jsem s ním byla od rána do večera sama a to už jsem nezvládala :confounded: Teď ho měl po vánocích na dvanáct dní, stýskalo se mi šíleně, ale on byl spokojený s tatínkem a já si odpočala :slight_smile:
@pepibubu Koukej Pepína poslat s Honzou a odpočiň si s Martínkem. Po dni dvou se Ti začne stýskat a jak vám zas potom bude dobře :wink:
13. led 2011 v 19:38  • Odpověz  • To se mi líbí
@kubaka Jasně, že nepošlu kojence pryč na týden, ale zrovna tak bych neposlala pryč batole. Potřebují mě oba stejně. Taky jsem si zažila období, když se narodila malá, že byl Jiřík nesnesitelný, ale bylo to proto, že byl zvyklej, že mě měl pro sebe a teď se musel dělit a ještě navíc, miminku se jasně člověk musí věnovat krapet víc než batoleti. Připadal si odstrčený, proto zlobil, zlobením dával najevo mami já jsem tady taky. Tak jsem to vždycky dělala tak, že jsem poslala tatínka s kočárkem na procházku na co nejdelší dobu to šlo (mezi krmením) a po tu dobu jsem byla jen a jen pro syna. Hráli jsme si spolu, malovali, povídali si, mazlili. Pak se mu lehko vysvětlovalo, že jsme byli jen spolu a že teď se taky musím věnovat Anežce. Něco jiného bylo, když jel třeba na víkend k babičce, to nebral, jako, že ho odstrkuju, ale jako za odměnu, že byl hodnej a pomáhla mi, tak jede k babičce, protože, tam jezdil moc rád. Dneska žárlí jeden na druhého, takže se jim musím věnovat oběma najednou, když chce pochovat malá, tak na druhou nohu musím vzít jeho, přesto, že mu bude v pondělí už šest let.
13. led 2011 v 19:38  • Odpověz  • To se mi líbí
Odpočinout si musíme každá, to je jasné, jsme s dětma 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, takže je jasné, že někdy máme pocit, že nezvládáme, ale já si nedovedu, že bych poslala pryč jen jedno dítě a druhé si nechala doma. I kdyby to bylo s tatínkem. Buď jedeme všichni nebo nikdo. Když si potřebuju fakt orazit, tak si děti vezme mamka. Bere si je vždycky po vánocích do Silvestra, letos poprvé tam byly děti i na Silvestra a o velkých prázdninách si je bere na 14 dní, ale oba. Občas i na víkend, ale vzhledem k tomu, že mám rodiče 100km daleko, tak to opravdu moc často není. Mě to fakt přijde, kdybych někam poslala jen jednoho, tak, že se to dítě, které pošlu pryč bude cítit odstrčené. Chtěla jsem dvě děti, chtěla bych i třetí a musím to zvládnout tak, aby obě děti věděly, že jsem tady pro oba (jednou snad pro všechny tři).
13. led 2011 v 19:43  • Odpověz  • To se mi líbí
@andy80 , stejně tak Pepíno může vzít za odměnu to, že jede s tátou na hory, který bude jen pro něj a nebude se o něj dělit s Martínkem a maminkou. Budou jen s tátou a spoustou dětí. Děti taky zlobí z nudy a nedostatku vybití energie a zábavy. Ale pepi je evidentně v jiném citovém rozpoložení než jsi byla ty, proto píšu to, co je právě pro ni, myslím, v tuto chvíli je nejlepší řešení - a to je odpočinout si sama, aby byla schopná být zase klidnoou matkou, duševní hygiena je nezbytná.
. Pepíno rozhodně nebude strádat na horách s tátou plých zábavy. - Pokud je zvyklý na pobyty mimo byt - tak už vůbec ne.
13. led 2011 v 19:44  • Odpověz  • To se mi líbí
@kubaka Já nevím, no, mě přijde ještě malej na to, aby byl týden bez maminky. Možná, že jsem tipická slepice, co ráda kuřátka pěkně pohromadě pod křídlama :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
13. led 2011 v 19:48  • Odpověz  • To se mi líbí
tak ted by mě fakt holky zajímalo,co by byla epší varianta,když psala názor kubaka,tak jsem si myslela-jo,zní to logicky,protože ta máma je fakt skoro alergická na dítě a to pomůže jen to,aby si od něj odpočala,ale ted když napsala andy,tak to má taky hlavu i patu,co když to dítě opravdu dává svým zlobením najevo žárlivost?to by si potom připadal daleko odstrčenější,kdyby ho mamka poslala jenom s tátou a ona sama zůstala doma s mrnětem,tady teda babo rad,obě odpovědi mají smysl,ale pokud člověk zvolí jednu z nich,třeba zrovna tu špatnou,tak je hned o to větší průser,protože ta dětská dušička se může zaseknout ještě víc,není tu někdo psycholog,že by poradil :grinning: fakt by mě zajímalo,co bude ta lepší varianta,co by bylo lepší pro mamču,to je asi jednoznačné,ale pro toho prcka?...
13. led 2011 v 19:49  • Odpověz  • To se mi líbí
@radka.m. No právě, pro mámu je jasně lepší si odpočinout, ale ani ne dvou a půl leté dítě, nevím, nevím.
13. led 2011 v 19:51  • Odpověz  • To se mi líbí
hele holky,mně by třeba nevadilo poslat batole s tátou na týden pryč,ale co když to to dítě dělá opravdu ze žárlivosti,to pak i přesto,že se mu na horách bude s tátou líbit,tak bude třeba k mamče vzhlížet jako že ho fakt odtrčila
13. led 2011 v 19:52  • Odpověz  • To se mi líbí
Pepibubu, víš co, Bětka je taky někdy na zabití, občas jí mám fakt plný zuby, ale to každá maminka.... já to většinou řeším tím, že jí dám tatínkovi a vypadnu někam ven, protože jinak bych se z toho asi opravdu zbláznila.... (nebo do školky či k babičkám)
Nebo to zkouším po dobrém "když nebudeš šahat na tu lampu, dostaneš velkej bonbon" nebo něco takového. Netvrdím, že to pokaždý zabírá, ale na Bětku to docela i platí.
Vydrž, ono se to zlepší!!!!!!! Prostě je to takový období......
13. led 2011 v 19:58  • Odpověz  • To se mi líbí
Každopádně odpočatá matka bude schopna s čistou hlavou ten problém začít řešit ,,střízlivě,, a ne ve vyčerpaném stavu. To se na mě nezlobte, ale pochybuju že vyčerpaná unavená matka bude pro dítě větší přínos :unamused:
Myslím, že Pepínovi to může být taky podáno tak, že jede sám s tátou na hory za odměnu a ,, chudák Maminka s Martínkem musí zůstat doma"
13. led 2011 ve 20:04  • Odpověz  • To se mi líbí
@lucija Nevím, jestli to takhle malé dítě, mám o pár měsíců starší dceru a nedovedu si představit, že bych jí vysvětlovala, že ona s tatínkem pojede na hory a já chudák musím zůstat doma, to stejně nepochopí.
13. led 2011 ve 20:06  • Odpověz  • To se mi líbí
holky mam 28mes holcicku,je to dablik a nic nenecha na pokoji.opravdu uz jsem z ni nekdy zoufala.uklizeni hracek,vyhazovani hliny z kvetinace.trhani listu z kytek,no nevim co jeste za priklady..nejdriv jsem ji jen zvysenym hlasem napmenula.pak dostala po rukach a kyz ma svuj hystericky zachvat vzteku tak jde na samotku.proste mam jen jedny nervy.ale o to nejde.jen chci napsat svou zkusenost.kdyz jsem ji vysvetlovala ze pokud si neuklidi nepujdeme ven,rekla ze ven nece a sedela dal u svyho.kdyz ji z zvednu hlas a rknu z uklizet se musi ze ja si taky uklizim po sobe tak na to nereaguje.rekne jen ze maminka uklizi.zopakuje to.a kdyz uz zvednu hlas tak uklidi jedniu hracku a to je vse.tak zkousim dal ze proste kdyz si to neuklidi ze to vemu a odnesu hodnym detem co si to pak budou umet uklizet.na to treba tu vec veme a da mi s tim :dej hodnym detem. a je vyrizeno. nedy uz do m vjedou nervy,vstanu a dam na zadek a pak beci a nebo ani ne a jde to uklizet.ovsem pomalu.no kazde dite j original a na kazdeho plati neco jineho.rozhodne clovek hleda rady a inspirace a nakonec dojde k zaveru ze tohle obdobi snad jednou skonci a nejak to prezije.snad ve zdravi:slight_smile:
13. led 2011 ve 20:09  • Odpověz  • To se mi líbí
@radka.m. rozumím ti, proto vycházím z toho, co pepi napsala - zprincipu u ní není problém nechat odjet Pepína s tátou - tedy ví, že Pepínovi odluka od matky vůbec nevadí, patrně je zvyklý jezdit pryč i bez mámy. Takže v tom případě duševní újma nehrozí. Na druhou stranu, Pepibubu je tak vyšťavená, že by nebyla vůbec schopná - nejspíš - se duševně uspokojivě věnovat staršímu, i kdyby s ním byla sama. Tedy si kladu otázku - kdo z nich je na tom momentálně hůř duševně, kdo víc strádá? Kdo potřebuje hlavně zachránit a na kom stojí spokojenost dětí? Já hlasuju pro matku - protože když se dá dohromady matka, přenese se to na děti automaticky. Takže rozhoduju se podle toho, kdo je v té situaci ten ohroženější a od koho taky hrozí větší riziko, že se to po...e. V její situaci vidím jako největší hrozbu její citové rozpoložení, s ním pak už není schopná řešit ani banality. Když se dá dohromady, na všechno se pak kouká s větším nadhledem a odstupem - jak psala lucija.

Znám to od sebe a stejnou věc mi doporučila i psycholožka - "když se cítíte mizerně, vyhořele, alergická na děti, ulevte si, jak to jde, nechte malého klidně týden ve školce až do 17,00, jemu se vůbec nic nestane, má tam zábavy dost, ale vy potřebujete zastavit ten úbytek duševní síly, ten pád, aby vás nestrh ještě hloub. Musíte dbát v takové situaci hlavně a především o sebe, abyste mohla být zase matka na 100% k dispozici. Protože mít doma malé děti je zátěž extrémní a ne každý je tak silný, aby všechno ustál" Nezávisle na sobě jsem to slyšela i od jiných odborníků z oboru. Takže tohle je mnou převyprávěný názor psycholožky, matky 3 dětí
13. led 2011 ve 20:11  • Odpověz  • To se mi líbí
@kubaka úplně souhlasím s tvým názorem a slova té psycholožky jsou pro mě stejně jako pro zakladatelku téhle diskuze to pravé :wink:
13. led 2011 ve 20:17  • Odpověz  • To se mi líbí
myslím, že to je hodně o tom, že opravdu chce pozornost - taky mám dva lumpíky s malým odstupem
jedna paní mi jako těhuli dala dobrou radu - to mladší první měsíce potřebuje hlavně teplo, najíst, přebalit a vědět, že má mámu ....ale ten starší potřebuje vědět, že pro něj se příchodem druhého nic nemění, že je furt to zlatíčko, co byl, že je furt jednička
a tím se i řídím - verunka je obstaraná a pak si ji hned lupnu do šátku (je u mámy, přebalená, najedená - žádné supe podněty nepotřebuje) a s ondrou čteme, malujeme, ale i společně vaříme ....pomáhá mi skládayt plíny (no trvá to 3x dýl, než kdybych to dělal sama, ale co už :grinning:)
a je opravdu zlatý
když ho popadne nějaká podivná nálada, že on chce, že se začne prosazovat pro mě nepřijatelným způsobem, snažím se mu dopřát prostor - např. chce si hrát s manikůrovýma nůžkama (bezva hračka pro 21měsíční dítě, že :slight_smile:) - takže mu řeknu, že je společně uložíme do krabice a on ji pak odnese na místo - prostě mu dám pocit důležitosti, že on sám to obstará a tak zapomene na nějaké tahání o nůžky, v naprostém klidu udělá, co chci - funguje 100%
když nechce dát hračku při odchodu z mc, vrátíme se a nejdeme společně to nej místo k uložení (samo, že to jeho bude to nej, i když to bude uprostřed stolu) - dle mého lepší ne se přetahovat a odcházet s jekem
a když se mi opravdu výjimečně (tak 1-2x do měsíce) stane, že to neukočíruju včas, nechám ho zlobit se - ať si trucuje, pohladám ho, řeknu mu, že ho mám ráda - doma odcházím a říkám, že jdu dělat to a to a kdykoli se k nám může přidat, že se budu těšit ...když jsme venku, stojím u něj a říkám mu, že tomu rozumím, ale že v tuhle chvíli to musí být tak ....nestalo se mi, že by scéna trvala dýl než dvě minutky
nevím, jestli ti to pomůže, ani jestli to takhle nějak chceš - jen nám to tak vyhovuje :slight_smile:
13. led 2011 ve 20:20  • Odpověz  • To se mi líbí
Batole ve věku 2,5 let je rozhodně schopno strávit týden s otcem pokud mají dobrý vztah,prospěje to jejich vztahu a matka si odpočine...............mmch,kde asi bylo batole když byla pepi v porodnici,kde by bylo kdyby musela do nemocnice,týden nicnení když bude s osobu kterou miluje a má k ní důvěru. Já poslala Vandu na týden k našim když jsem jela rodit, byly jí dva roky a tři měsíce a nebyl jediný problém.@pepibubu pošli Pepína na hory a udělej si klidný týden s Martinem. Jedno dítě,žádné dítě,potřebuješ to :slight_smile:

Trochu mám někdy pocit že dnes vládne absolutní kult dítěte, všichni se mají za každou cenu podřídit jejich potřebám a na svoje se vykašlat.........naprosto nesouhlasím,ale to by bylo na samostatnou diskusi :wink:
13. led 2011 ve 20:23  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@reruna tak jestli tě to podpoří v pocitu oprávněnosti si taky orazit, tak jsem to nepsala nadarmo a jsem ráda.

fakt, holky, já sama jsem matka, co udělá cokoliv pro děti - kojím v noci, spím s dítětem, nenechávám vyřvat, chovám, mazlím, klubíčkuju miminka, tulím kdy se jim chce, krmím láhví v noci skoro do 2,5 let a nepřijdu si ani jako otrok, blbec, onuce, chudák - nebo dosaďte si jaké chcete slovo. Dělám to z lásky, obětavě a mám radost, jak děti prospívaly
Ale pokud začne ženská cítit, že je jak vycucaný citron, z něhož už nic nekápne a pořád ho mačkají, pokud už se začne cítit duševně vyřízená, bez schopnosti se usmát, radovat se a jen pořád štěká okolo sebe - tak to pípá alarm, že potřebuje pauzu - v rámci možností a jak to jen jde. Večr, den, víkend...
Protože duševní zdraví a spokojenost je to, od čeho se všechno odvíjí. Když jsme vyrovnané a vklidu, všechno se dá pak řešit.
13. led 2011 ve 20:24  • Odpověz  • To se mi líbí
ad úleva - je to fakt - vybojuj si chvíli pro sebe
já chodím 2x týdně cvičit - sice večer, kdy už beztak spí - ale pak totál čistá hlava, endorfiny jedou, navíc to je dobré i pro tělo a když se ženská sama sobě líbí, posílí si sebevědomí a i to zase pomáhá zvládat ty naše miláčky :slight_smile:
a výborně pomáhá i práce - sice zase dělám po večerech a nebo je musím vláčet se sebou (mám na to dobré podmínky) - ale v tu chvíli jsem tam za sebe, ne za mámu - udržuju si zdravý rozum (sice čqasově náročnější - ale je kam "zdrhnout" - jak je někdy fajn, sednou si večer k rozpočtu :grinning:)
13. led 2011 ve 20:25  • Odpověz  • To se mi líbí
kubaka-díky za vysvětlení :wink: mně se tento názor líbí,ale jak jsem napsala,i ten od andy má hlavu i patu,když nad tím kolikrát přemýšlím,tak mě to až děsí,jaké prostě ty děti jsou nevyzpytatelné a hlavně tajemné,na dospělým se dá daleko více odhadnout,v jakém je právě rozpoložení,ale poznat to na dětech je velice obtížné,nikdy jsem o tom nemusela až takhle dalece přemýšlet,ty první tři děti byly pohodové,zato ten posledníjeod narození právě samá záhada a není to tak dlouho,co jsem mu teprve přišla jaksi na chut,co mu rozumím a konečně jsem našla způsob,jak na něj :slight_smile: ivonne-jenom jsem ti chtěla napsat podle toho,co píšeš,zkus si vždycky připomenout,že pokud po tobě někdo bude něco chtít a řekne ti,že se to prostě musí,tak bud se na to vyprdneš,nebo to budeš dělat s odporem,to samé ty vlastně chceš po malé-uklidit hračky,protože se to musí,to je slovo,které děti ve své slovní zásobě prostě nemají,proto takhle reagují,já se bud s malým dohodnu,pokud má zrovna náladu a pokud ne,tak to prostě nechám být,je spousta věcí,které se mi taky dělat nechtějí a oni mají ve svém věku ještě určitě nárok si vybírat,co se jim zrovna chce a co ne :wink:
13. led 2011 ve 20:26  • Odpověz  • To se mi líbí
@hupcza ahoj, ráda tě zase čtu :slight_smile: u nás to funguje vlastně úplně stejně - hezky popsané. Náš je pohodář, ale často imunní vůči nějakému působení. Přesto to s ním jde - zhruba tvou popsaným způsobem. Naše současné nejpoužívanější slovo je "já necííí" - cokoliv, i jen tak :grinning: Protrahovaný negativismus - je to spíš roztomilé. :grinning:
13. led 2011 ve 20:29  • Odpověz  • To se mi líbí
@hupcza Krásný, přesně takový přístup je super.
13. led 2011 ve 20:30  • Odpověz  • To se mi líbí
Pepi bude mít hlavu jako pátrací balón ze všech těch rad :wink: :grinning:
Já bych si zase asi víc odpočinula na horách s manželem s starším dítkem - změna prostředí, jedno dítě žádné dítě - navíc na dva dospěláky, lyžovačka, atd.
Pokud by jí teda nevadilo nechat miminko doma, to musí sama vědět. Ale to miminko by to asi líp neslo než žárlící batolátko :pensive:
13. led 2011 ve 20:30  • Odpověz  • To se mi líbí
obdivuji zakladatelku že tady svůj pocit napsala veřejně. a snad se nedostane do depky z některých názorů. hodně sil přeji
13. led 2011 ve 20:33  • Odpověz  • To se mi líbí
@radka.m. jsou tajemné, úžasné, překvapující v každém období a nekončí to,co? :grinning: Když už jsem si zoufala z puberťáka, poslední dva roky, tak najednou poslední měsíc je z něho někdo jiný - a úžasný, ptá se matky na rady jak jednat s holkou, poslouchá, vstřebává. Jsem v šoku - nečekala jsem to.
Náš mrňous je úplně jiný, téměř opačný - s ním je to zase jiný přístup, a zase všechno nové a neznámé. :dizzy_face:
13. led 2011 ve 20:36  • Odpověz  • To se mi líbí
sama bych dceru na týden s taťkou pustila, dělají větší blbiny než se mnou, asi jako všude :slight_smile: takže i u nás je běžné, že já odjedu na víkend k našim a oni si doma užívají :slight_smile:

jinak s tím uklízení, bych to u takhle malých dětí nehrotila, úspěch je pár hraček u nich, určitě bych za to netrastala, pokud chci, aby mála uklízela, vždy jí musím jít pomoci, aby viděla podporu z mé strany
13. led 2011 ve 20:36  • Odpověz  • To se mi líbí
kubaka-jo,jo,taky musím mít úplně jiný přístup k malému a úplně jiný třeba k holkám,jak píšeš,i ty dvě pubertačky dovedou pořád ještě hoodně překvapovat,jinak holky,doufám,že se tato diskuze nějak nezvrtne,protože se mi zdá hodně přínosná a ráda se sem přijdu zase podívat a přečíst si vaše příspěvky,myslím si,že pepi z toho tady určitě nedostane depky,že jí tahle diskuze taky bude přínosem,jsou tady fakt zajímavé názory,hodně k zamyšlení :wink:
13. led 2011 ve 20:43  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek