Normální chování dítěte po dlouhém letu: Co dělat?

Dam ti radu. Nikomu ji nedavej. At ji nikdo nebere do ruky.nikde ji z oci nemiz...at

Pokud tohle budes delat zhorsi se to...

Pokud nikoho nezna je jasne ze chce byt jen u tebe ...
A lidi co nevidela 4m pro ni nejsou moc blizci...

@florida2001 úplně normální

Prave naopak vsude bud s ni ...klidne i v nositku ...nic nedelej proti jeji vuli...ona musi vsechny poznat citit se jista...

Zazivam kdyz prijedu do cr neco podobneho a ackoliv ne vzdy to vsichni chapou rikam neber ho ...beber ho do ruky nechod k nemu blizko...a po par dnech kdy vi ze k nikomu nemusi kdyz nechce ...ze mu ani ja neutecu ...ze jsem vsude s nim jde pak uz sam dobrovolne ke vsem...

Ale klidne i 1 clovek co ho vezme pres jeho odpor a jede to budovani duvery odznova...

@florida2001
1) nikdy se nevyparuj diteti z oci,bude si te pak o to vic hlidat protoze nikdy nebude vedet kdy zase zmizis.Jak ti ma pak to dite verit?
2) u tak maleho ditete jsou prarodice,ktere nevidela 4m uplne cizi lide,davno si je nepamatuje.
3) nevim cemu se divis po tak dlouhe dobe letu,jinem klimatu a casovem pasmu?vzdyt i dospeli jsou z toho kolikrat unaveni,ne tak male dite.

Když viděla prarodiče naposledy, bylo jí 7-8 měsíců, tj. malé miminko, neviděla je 4 měsíce, což máš třetinu jejího života... to je, jak kdybys někoho neviděla 10 let a pak se s ním máš najednou po vyčerpávající cestě kamarádit.

Naprosto to odpovídá věku a je to normální. Jak už psaly holky výše, buď tam pro ní, potřebuje maminku, jistotu, že je vše v pořádku.

Jen z naší zkušenosti - když jsme se přestěhovali do svého, našemu chlapečkovi bylo 9 měsíců. V novém už před tím někdy spal, trávili jsme tam hodně času, a i přes to trvalo týden, dva, než se aklimatizoval a byl v pohodě. Jinak na něm bylo vidět, že pořád čeká, kdy večer pojedeme "domů", nemohli jsme ho uspat, nebyl ve své kůži. Jsou to ještě malí drobci, vše chce svůj čas.

Normálka, je to velká změna. Já bych tulila, nosila, mazlila, co to jde, dávala pochopení a lásku. Vždyť maminka je ten bezpečný přístav, kde může vyjevit všechny své potlačované emoce.

Uz mate pujcene to velke auto ? 😅🤩

Když jsme poprvé letěli do ČR, tak malé bylo 8m. Prarodiče viděla naživo jen jednou v 5m. Trvalo ji cca týden, než s nima byla "v pohodě". Teď jsme letěli, když jí bylo 14m a to byla v pohodě okamžitě. Starší bez problémů od začátku (teď měl 2,5). V tom roce je to ještě dost mimino no. Taky jde hodně o povahu dítěte, některé jsou víc "maminaci". Zvlášť po tak náročné cestě letadlem (obdivuju, mě s nima stačí 2h 😀).
Dej jí čas, buďte spolu společně s prarodicema a ono si to sedne. 🙂

@florida2001 podle mne ma separační úzkost.Zkus si něco o tom přečíst.Do toho změna prostředí,cestování atd.
Jinak moje dcera byla neodložitelna do 2 let 😁Ale to jsem Tě asi nic nepotěšila 😁

A já jsem klidně zmizela z dohledu, třeba jen na záchod, do vedlejšího pokoje. Postupně se dcera otrkala a bylo to dobré. Měla jedno léto, kdy byla opravdu malá, asi jako tvoje dcera a jelikož jedny prarodiče vídá málo, pobrekavala, nechtěla být v náručí, ale přešlo to brzy. Vy to máte horší tou velkou vzdáleností a změnou prostředí. Buď tam pro ni, ale pokud je v pohodě, když odejdeš, chodď třeba jen vedle se na chvilku natáhnout. Kdyby něco, uslyšíš a přiběhneš jí zachránit 🙂

Jsi její Mama. Uplne normální

Když máš žízeň, co ti pomůže? Myslet na něco jiného, dát si rohlík, protože jsi už dlouho nejedla - nebo se napít? Tvoje dítě ti říká, co potřebuje. Dej mu to. Jakmile se nasytí tím, co potřebuje, bude otevřené novým lidem a činnostem.

Tohle je u nas ted normalka i bez nejakyho litani… a to muzu jit treba jen na zachod. Takze si zkus pujcit nositko a bud s ni 🙂 v roce nevazi 20kg a separacni uzkost bude mit jeste nekolikrat za zivot ;)

Spousta změn a už je ve věku kdy to vnímá… 4 měsíce někoho nevidět - to je pro prcka cizi člověk a musí znovu poznávat … tak snad tu nejste jen na dva tři týdny 🙃nemizet bez ohlášení … jinak se i pak doma ve svém bude bát ze zajdes za roh a nebudeš …

@florida2001 v 6-12 měsících se vyvíjí separační úzkost a také strach z cizích lidí...plus ty změny jak časový posun tak prostředí 🤷

No, roční dítě jste vzali přes kus světa, zřejmě do jiného časového pásma, do jiných zvuků, barev, jiného jídla, jiného jazyka, jiné teploty, celý jeden den vlastně cestovala, aniž by u sebe měla své jistoty. Ničemu z toho nerozumí, protože řekněme si upřímně, má jeden rok. Chce svoji postýlku, svoje známé prostředí. A když to nemá, hledá aspoň to poslední, co jí zbylo - maminku.

@florida2001 Možná tlak v uších po letu ? Měla jsem to snad měsíc a taky jsem nebyla příjemná

Čemu se divíš? Takhle malé děti žijí přítomností, nepamatují si, co bylo a nepochopí, že když odejdeš, tak se zase vrátíš. Prarodiče jsou pro ni cizí - to je ale normální, neviděla je dlouho. I měsíc je pro ně dlouho. Loni skončil můj manžel v nemocnici, domů se vrátil po 2,5 měsících, z toho teprve poslední měsíc, kdy byl v rehabilitačním ústavu, jsem za ním mohla s dětmi, na ARO, JIP ani běžné neuro oddělení děti nesměly. Tehdy roční dcerka k němu vůbec nechtěla jít, i když v telefonu se na něj usmívala, mávala, každou návštěvu pak ale lezla po mně, nenechala na sebe ani sáhnout. Po návratu domů to trvalo 14 dnů, než se k němu měla jako dřív. Co se prarodičů týče, všem mým dětem v tomhle věku chvíli trvalo, než si prarodiče okoukly a začaly komunikovat, a to se s nimi vídaly a vídají pravidelně a rozhodně častěji, než 1x za 4 měsíce.
Netlač na pilu, buď tam pro ni, ono si to sedne.