Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Přesunout dítko do dět. pokoje s příchodem sourozence?

kvetinka84
28. srp 2014

Potřebovala bych poradit. Máme 2letého syna a čekáme druhé mimčo. Syn s námi spí v ložnici s námi v posteli. Všem nám to vyhovuje. Bojím se, ale že s příchodem sourozence bude po nocích rušno a miminko bude syna budit. Řekli jsme si tedy s manželem, že syna přesuneme do velké postele v dětském pokojíčku s tím, že tam manžel bude spát s ním. Syn ale velmi pláče a nechce tam být a uklidní se, až když ho pustíme do ložnice. Nechci ho trápit, bojím se, aby to nebral tak, že ho odstrkuji, že jeho jsem vystěhovala z ložnice pryč a přinesu si tam miminko. Manžel řekl, že zůstaneme všichni v ložnici a když miminko bude plakat a syn se nevyspí, sám pochopí, že v pokojíčku mu bude líp a půjde tam dobrovolně bez scén. Myslíte, že je to správná technika? Nebo byste na spaní v dětském pokoji trvali už teď a doufali, že si časem zvykne

kvetinka84
autor
29. srp 2014

@luciesofi
@betelgeuzz
@loafeer
@lenca2612
@helcenka
@hanih
@tarra27
@kaculinek1
@vera_vila
@veruska007
Všem moc děkuji za komentáře a vaše příběhy a zkušenosti. Přesuneme syna nenásilnou formou, nejsem fandou toho nechat dítě vyřvat, nechci aby si připadal odstrčený sám v pokoji, zatímco my 3 budeme v ložnici a k sourozenci si vytvořil špatný vztah. Syn je velmi kontaktní a mazlivý a přesně jak jste některé psaly, užívám si jeho blízkost, uteče to ani nebudeme vědět jak a bude se za moje objetí před ostatníma stydět.

@ilonne
rozhodně ho nehodlám přesouvat násilím, zavírat ho tam a nechat ho tam brečet, z toho bude mít akorát trauma, chci to udělat nenásilně, bez pláče

@ninive211
já jsem ale psala, že má svojí velkou postel, že máme udělané letiště ze tří postelí, má svoje místo, ale ví, že jsme blízko a může se kdykoli přitulit. Vůbec nechápu, co s tím je za problém, jaký je rozdíl, jestli dítě spí v ložnici v dětské postýlce, nebo ve velké posteli přiražené k letišti? No a ta poznámka na intimní život, až se vám narodí miminko, vy ho hned po 6ti nedělí přesunete do dětského pokoje? Nebo jaký má vliv na provozování sexu, jestli vedle vás dítě leží v posteli nebo v postýlce, prostě je s vámi v jedné místnosti. Mimochodem nemilovali jsme se v přítomnosti syna ani když byl v postýlce ani když spí na velké posteli, naštěstí máme dostatečně velký byt, sex se přece nemusí odehrávat jen v ložnici, ne?

Jinak než se syn narodil, měla jsem jasné představy, co jak budu dělat, aby spal ve své dětské postýlce byla jedna z jich. A do 18 měsíců opravdu spal v postýlce, ale pak mu rostly stoličky, všechny čtyři najednou a bylo to peklo, 2 měsíce jsme nespali, měl horečky, hrůza, tak jsme si ho vzali prostě k sobě, no a už nám tam zůstal, když jsme viděli, že už ho do postýlky nedostaneme, koupili jsme velkou postel a přidali jí vedle naší a jsme spokojení všichni.

@bjoucik.15
tak pro mě je představa prochozených nocí s dítětem v šátku daleko horší než společné spaní, když syn plakal, vzala jsem si ho prostě k sobě, on se ke mě přitulil a spali jsme spokojeně oba. Z toho nošení a spaní v sedě na křesle bych si odrovnala záda

ilonne
30. srp 2014

@kvetinka84 Ja jsem nic o nasili a zavirani nepsala, psala jsem o duslednosti. Doporucuji precist si Estivilla, pripadne knizku Kazde dite umi spat, nebo tak nejal se to jmenuje. Tady je presne videt, ze tisic lidi, tisic nazoru a kazdy si z meho prispevku vezme, jen to co chce, ale uz ho nepochopi v celem kontextu. Ty jsi se ptala na radu, ja ti ji napsala a vychazi z me zkusenosti. Jak uz jsem ti psala, hodne stesti at se rozhidnes jakkoliv.

betelgeuzz
30. srp 2014

@ilonne Estivill ale přece je o zavírání a nechání vyřvat 😉 Já vím, obhájci tvrdí, že ne, že přece za dítětem pravidelně chodíš. To jo, ale dítě řve, dokud to nevzdá.

ilonne
30. srp 2014

@betelgeuzz No to neni. Ale je zbytecne to vysvetlovat, stejne jako je zbytecne vysvetlovat napr. me, ze spani je ve spolecne posteli neni pouze o pohodlnosti rodicu 🙂

betelgeuzz
30. srp 2014

@ilonne a jaký je teda rozdíl mezi Estivillem a vyřváním?

ilonne
30. srp 2014

@betelgeuzz Pod vyrvanim si predstavuju, ze to dite tam zavres a nechas rvat. Takhle tam chodis, dite pohladis a utesis a odchazis a najdes si sve intervaly. Dite vi, ze neni opustene, vi ze tam nekdo prijde a to je zasadni rozdil. Ale nehodlam tu nikoho presvedcovat. Ja jsem pouze napsala svoji radu a svoji zkusenost a pak reagovala na prispevek, kde bylo napsano, ze bych svou prisnosti mohla sve dite frustrovat, pripadne privest do deprese. Ja o prisnosti nic nepsala, pouze o duslednosti.

petronelka20
30. srp 2014

@ilonne me tyto dve metody prijdou obe stejne hrozne, cetla jsem i studie, jak pekne deti ovlivnuji a to bych svemu diteti opravdu neudelala, ja si neumim predstavit, ze bych brecela a manzel by zamnou na par vterinnprisel, pohladil, rekl neplac, mas tu panenku, ja jsem vedle a odesel, to bych byla asi nadsena a to jsem dospela, co by to udelalo s malym ditetem, ktery nerozumi tomu, proc ho takhle rodice opousteji a usne vysilenim z place, ne z uklidneni toho, ze za nim nekdo za 2, 5, 10, 15 minut prijde?.
@kvetinka84 Ja osobne taky nenechavala malou spat v posteli, pouze pokud ji bylo hodne zle, kdyz byla mala, tak jsem kojila treba co hodinu, a stejne jsem ji davala zpet spat do postylky, takze o pohodlnosti to u me neni, mala spala jeste pred tydnem s nami v loznici ve sve postylce a ted jsme se rozhodli ji ucit ve svem pokojicku ve velke posteli, 7noci jsem tam spala s ni a dnes jsme ji uspala a nechala ji tam dvakrat se vzbudila, jednou na curani, jednou pred sestou rano, tak jem tam za ni sla, v noci ji stacilo dat vycurat a usnula jeste pri bolekani, rano jsem si k ni lehla a kdyz usnula, vratila se do loznice. Vstavala neco po 7, zavolala si me, neplakala, nemela zadne trauma, cekala v posteli az prijdu, sla na nocnik a pak za tatinkem do loznice, jsem na ni hrda, ze to takhle zvladla, ale kdyby se i tam nelibilo, tam bych to nasilnou (vyrvavaci) formou neresila.

kaculinek1
30. srp 2014

@ilonne Jojo to jsme zkoušeli - nechat ho tam, a chodit, jediný výsledek byl ten, že jsem ho stejně neutišili ani když jsme přišli a když jsme znovu odcházeli akorát se z breku poblil... Vydržel řvát i 2 hodiny, a na to jsme s manželem fakt neměli - po deseti minutách u něj v posteli usíná a my máme volný večer... Každé dítě je jiné - vím že některým kamarádkám děti v klidu usínají samy - ale děti jim nikdy takhle neřvali - 10 minut a pak to vzdaly a usnuly a pak si prostě zvykly. Takže vím, že to někdy dobře funguje Ale ať si pan Estivill tvrdí co chce na každé dítě to prostě neplatí. Mělo jsme období, kdy jsme přečetli knížku a odešli, nechali jsme rozsvíceno a luky usnul u prohlížení knížky úplně sám a v klidu. Pak zlom a 2h řvaní...Třeba špatný živý sen, nebo zážitek a dítě mě najednou potřebovalo více. Jsem matka a musím vyslyšet potřeby svých děti i když se to zrovna neslučuje s odbornou literaturou.
Je fajn, že vám to tak funguje a neměli jste problém. Teď když mám dvě děti taky bych ocenila, že to vykoupu a šupnu do postýlky, ale za tu cenu mi to nestojí. 😉

ilonne
30. srp 2014

@kaculinek1 To chápu, nemůže jedna metoda fungovat na všechny děti. A neboj já taky reaguju na potřeby svého dítěte, jak jsem psala řídím se instinktem. Když je An nemocná, taky spí se mnou, ale jinak je naučená na svůj pokoj a svoji postel 😉 .

tarra27
30. srp 2014

@kvetinka84 naprostý souhlas!!! 🙂

@ilonne mě ta metoda, kterou uvádíš, taky vůvec nesedí...naopak mi přijde příšerná a neumím si předsavit, že by tohle udělal milující čověk mě nebo já svým dětem...a to nic ve zlém...

a spát v posteli i s dítětem mi přijde uplně normální...a vůbec když si přidáte postel...a sex - alespon se neomezí jen na ložnici a můžete vymýšlet a spetřit si ho kdekoliv jinde .-)

janinek
30. srp 2014

@kvetinka84 a vam se tam vejde postylka pro mimco dobre?

Jinak pokud chces presunoit, delala bych to vcas pred miminem, at to nema spojene. Pokud teda bude chtit. Ma uz druhou postel jinde? Nejak bych ho zapojila do vyberu podtele, povleceni, vyzdoby. A tu druhou nabidla jako moznost, nenutila.

Spi vam syn celou noc? My se spis bojime, aby starsi nebudila mimino. Spi u sebe, ale v noci obcas prijde.

bjoucik.15
30. srp 2014

@kvetinka84 no nechodila jsem, to by mě záda taky odpadli, prostě jsem si sedla a třeba jen kolíbala sem tam. Ale tak dcerka ve 3 m měla 3,5kg,takže to bylo v pohodě 🙂 a nebo jsem si s ní lehla na gauč v obýváku. Nemohla spát s námi tak jsem to musela dělat jinak. ale teď ve svém spí celou noc. V 8 jde spát okolo 9 se vstává. Syn se naučí spát sám, jednou zjistí,že potřebuje svůj klid,soukromí 🙂

nasekuratko
30. srp 2014

@ilonne já musím souhlasit se vším, cos napsala. Máme doma ve všem uplně stejný režim a já i děti jsme spokojení. Mít děti v posteli je jen o pohodlnosti rodičů, že se jim nechce vstávat a radši mají mimčo u sebe, aby se vyspali. Což jim nikdo nebere, tak to prostě je, to je pravda. Na druhou stranu jsou s tím spojené zase potom tyhle další starosti...Takže si každý musí předem rozmyslet, co je pro něj menší zlo. Pro mě bylo lepší vstávat xkrát za noc a běhat za malým do pokojíčku než ho mít v posteli.
A že bysme s manželem spali každý zvlášť, tohle teda nikdy nepochopím. Nedokážu si to vůbec představit.

tarra27
30. srp 2014

@nasekuratko není to jen o pohodlnosti, je to hodně i o lásce...
já moc nechápu to, že některé ženy bojují aby byly těhotné, chodí po vyšetření, podstupují IVF a další...a pak mají dítě a to když je potřebuje, chce s nimi spát, tak ho nechají brečet v postýlce kolikrát tak až se pozvrací,...

navíc znáte nějaké zvíře, kterému se narodí mládě a ono ho nechá někde uplně stranou, jinde než je matka...?? je to proti přírodě...

a nemyslím si že dítě s váma bude chtít spát do puberty....podle mě samo dospěje a časem chce spinakt se sourozencem nebo samo....

ivular
30. srp 2014

@ilonne Víš, já sama jsem spala v posteli s našima asi do osmi let. Samozřejmě, že dobré dva, tři roky před přestěhování do své postele jsem věděla, že každý má mít svoji postel, že tam bude mít víc místa i klidu, apod. Ale realita byla oproti těmto tvrzením jiná - v samostatné posteli mi bylo neskutečně úzko, nedokázala jsem usnout, v noci jsem se každou chvíli budila a nad ránem už jsem to opravdu nevydržela a zalezla k našim. A neumíš si přestavit, jaká to byla úleva!
Z toho důvodu bych opravdu byla opatrná ve tvrdosti toho vyjádření, že děti potřebují na spaní své soukromí, potřebují pevně stanovit hranice, apod. Jsem přesvědčená o tom, že většina dětí potřebuje spíše pocit jistoty a bezpečí než hranice - zejména pokud jde o spaní.
Děkuji Bohu za to, že jsem měla rodiče takové, jaké jsem měla. Že neměli potřebu pevně mi stanovovat hranice, že nebagatelizovali mé protesty a pláč, že mě nechali spát u sebe v posteli tak dlouho, dokud jsem to potřebovala. Jsem jim za to vděčná a hodlám totéž poskytnout svým dětem.

tarra27
30. srp 2014

@ivular přesně...a ono je to spíš o pohodlnosti rodičů, že radeji poslouchají týdení řev a pláč, zvracení, než si prostě dítě zvykne...jelikož nemá na výber....

a oni si mužou v klidu spát, souložit....a co, že dítě je samo a bojí se...

nasekuratko
30. srp 2014

@tarra27 jenže to mě spojujete s něčím, s čím já sama vůbec nesouhlasím a nikdy bych to neudělala....
Prostě si jen myslím, že když se miminko narodí a dává se spinkat do svojí postýlky hned od narození, tak to miminko to bere automaticky a těžko si bude vyřvávat to, že chce být s váma v posteli... 😉
Já mám děti dvě, od narození měli svoji postýlku a brali to automaticky. Svoji postel milují a vždycky se v ní zklidní. Berou to jako svoje území a je jim tam příjemně. A je to jen proto, že jsou tak naučení odmalička a že tam nikdy nebyli za trest na vyřvání apod. Je to prostě o přístupu rodičů.
Stejně tak, když jsem každého z kluků dala z ložnice do pokojíčku. Neměli jsme ani jednu noc problém. Teda měli-mně bylo smutno. 😀 Ale kluci byli spokojení jak želvy.
Je to jen o tom, co si rodič zvolí hned po narození a pak se to v tomto duchu už nese.
Nicméně já nikoho neodsuzuju, každý si to udělá podle sebe a jak to komu vyhovuje.
Ale nemusíte hned útočit a psat věci , o kterých jsem se já sama vůbec nezmiňovala.

nasekuratko
30. srp 2014

@tarra27 o pohodlnosti rodičů je to, že místo, aby maminka vstávala k mimču, nakojila a dala ho zpátky do postýlky, učila ho usínat v postýlce apod., tak ho radši vezme k sobě do postele, aby se mohla vyspat celou noc a nikam nechodit 😉

Já teda nevím nic o tom, že já nebo @ilonne bysme napsaly něco o vyřvání až se pozvrací nebo souložení. 😀
Představte si, že mimčo může spát ve svojí postýlce i usměvavé a spokojené bez buzení. 😝

nasekuratko
30. srp 2014

@ivular tím chcete říct, že rodiče, co nespí se svýma dětma, tak jsou špatní? To si děláte srandu, ne? Já mám dvě děti, které jsou spokojené, hodné a pořád vysmáté, i když s nima nespím v posteli a mají na některé věci prostě pravidla.
Znám hodně maminek, co spí s dětma v posteli, hrají si na citlivé matky, ale přes den se jim o děti stará babička, protože oni se o to dítě ani neumí postarat a vlastně se jim ani nechce, nevěnují se mu, netráví s ním volný čas, na každý víkend dávají děti babičkám, aby se jich zbavili apod. To u mě není dobrý rodič. Podle spaní v posteli bych to teda neporovnávala.

tarra27
30. srp 2014

@nasekuratko já to nemyslela utočně...spíš tady nekdo popisoval metody a ty takové jsou...nechat dítě vyřvat a po minutách tam chodit....
já třeba jsem byla v klidu, když holky spaly celou noc u mě...v postýlce se budily...a navíc měly nepřerušovaný spánek, kolikrát byly nakojený a ani neotevřely oči 🙂)) a hlavně vůbec na začáku já jsem pořád sledovala, zda dýchají...ony tedy i hodně brzy spaly na bříšku - chtěly....
hlavně když jsou děti spokjené a žádné násilné metody .-)

nasekuratko
30. srp 2014

@kvetinka84 já napíšu svoji zkušenost. Máme kluky od sebe přesně o 2 roky. Jakmile jsem zjistila, že jsem těhotná, začala jsem syna na to nevědomky připravovat. Aby se sám najedl, sešel a vyšel sám schody, vlezl sám do vany a vyčural se na záchod a taky aby si zvyknul na svoji postel. Spal v tu dobu už ve svém pokojíčku, ale byl pořád v postýlce. Tohle byl důvod, proč jsme hned koupili velkou postel, postýlku jsme přestěhovali a němu tam nechali velkou postel, aby si na ni zvykal. Nedělali jsme to násilím. Dala jsem mu na zem matrace, kdyby padal, aby spadl do měkkého. Koupila mu povlečení s jeho oblíbenýma postavičkama, hrací a svítící želvičku, která promítala noční oblohu na stropě, medvěda na usínání, aby tam nebyl sám apod. Prostě jsme mu tím změnili podmínky k usínání a on byl nadšený. Chápu, že takové nemusí být každé dítě, ale zkusila bych to. 😉
Kdyby vám to "neprošlo" a spával pořád s váma, tak bych ho nechala, ale zkusila bych ho tam naučit spinkat aspoň přes den.
Chce to hlavně nehrotit na sílu, dát mu na výběr a zvykat ho postupně. 😉

marcinek
30. srp 2014

my jsme zrovna dceru z loznice presunuli do pokojicku, kdyz se narodil syn, ale brala to uplne v pohode. Taky zalezi na diteti jak to vezme, kazde je jine. Bala jsem se toho, aby to nebrala jako zradu, ale prave byla 3 tydny pryc, kdyz se maly narodil a my mezitim dodelali uplne pokojicek, takze to bylo pro ni jako prekvapeni a byla z toho nadsena, ze ma novou postel a vsechno je jeji. Nebyl nikdy problem, kdyz se v noci vzbudila a byla smutna, prisla za nami do loznice a my pak prenesli. Ale vzdy spavala v loznici v postylce a ne s nami, tak to pro ni asi nebyl takovy skok.

ivular
30. srp 2014

@nasekuratko Nedělám si srandu. Napsala jsem jen svoji vlastní zkušenost, své vlastní pocity, své vlastní přesvědčení. A to bez jakýchkoliv soudů, bez jakéhokoliv hodnocení. Nevím co víc bych dodala, aniž bych se opakovala.

nasekuratko
30. srp 2014

@ivular tak tohle je k politováníhodný názor... Soudit dobrého rodiče podle spaní v posteli, na to nemám ani slov. To je hodně smutné.

ivular
30. srp 2014

@nasekuratko Smutná je úroveň porozumění psanému textu.. (omlouvám se zakladatelce za odbočení od tématu).

takarazestinusakur
30. srp 2014

My máme tak malou postel, 😀 že se tam vejdeme sotva s manželem (japonská velikost), takže o mimču v posteli jsem neuvažovala, navíc mám strach, že bych ho třeba zalehla, takže ne opravdu ne...budu to řešit dětskou postýlkou hned vedle manželské postele a učit na pokojíček postupně už od malička.

Budeš to mít náročné, hlavně tím, že tě "tlačí čas", nicméně zůstat všichni v ložnici zní jako dobrý nápad, jen si nejsem jistá, zda nebudeš mít problém s tím, že mimčo bude v posteli a starší brácha bude kde? (taky s vámi v posteli?) nevím jestli se tam všichni vejdete...a kvalita spánku asi taky nebude nic moc...Snažila bych se ho zvykat na pokojíček, nezavírat, ale uspávat v pokojíčku s pohádkami, klidně si tam s ním ustel v jeho pokojíčku. Když se ti vzbudí, tak se nic neděje, přijdeš a uspíš znovu. Nevím, zda se to dá časově zvládnout, tak bych měla raději v záloze variantu s ložnicí...

ilonne
30. srp 2014

@nasekuratko Souhlasim se vsim, co jsi napsala. Taky Anezku pripravujeme na brachu v podstate stejne. Vic uz se k tomuto tematu nehodlam vyjadrovat. Pripada mi, ze podle techto soudu jsme.v podstate cela generace frusteovanych jedincu zavislych na antidepresivech.
@ivular Dovolim si jeste jednu poznamku. On ten pocit bezpeci prave uzce souvisi s temi nastavenymi mantinely, pokud totiz nastavis diteti hranice na kterych trvas a dite vi, ze pres toto uz opravdu neprejde, citi se bezpecne. Nez kdyz mu neustale hranice posunujes a ono brekem dosahne vseho, co si zamane. Pokud rozumis tomu, co jsem napsala.

ivular
30. srp 2014

@ilonne Nerespektování tužeb a potřeb dítěte že vede k jeho pocitu bezpečí? Myslím, že další diskuse je zbytečná.. Jen si skromně dovolím doporučit knihu Narcismus - vnitřní žalář, autor Heinz-Peter Röhr.

nasekuratko
30. srp 2014

@ivular jako fakt se nad takovýma komentářema směju... to, že rodič neskáče, jak si dítě pískne, tak je hned nerespektování potřeb dítěte. To je fakt mazec.
@ilonne jsem zvědavá na ty další generace této "volné výchovy", kde se dětem plní naprosto cokoliv a nemají žádný řád, žádné pravidla ani žádné mantinely... Viděla jsem to už v zahraničí a byla to noční můra.

latkovkybrno
30. srp 2014

@kvetinka84 Ahoj. Taky mám 2letého syna (*červenec 2012) a v říjnu se nám narodí holčička. Prvně, než jsme malou čekali, jsme mysleli, že asi tak od léta zařídíme synovi pokojíček, aby postupně usínal sám. Nikterak se v noci nebudil, spí celou noc, nepotřeboval nás. Kolem května ale nastala změna (manžel byl 3 měsíce v zahraničí a my byli se synem sami) a chlapeček se začal někdy v noci budit, někdy jednou, někdy třikrát, většinou chce jenom obejmout a pohladit, ale někdy si i sám řekne, že by chtěl "za maminkou hají, do veliké postýlky". Tak jsem ho občas vzala, když se moc točil, řekla jsem mu, že takhle se nevyspíme ani jeden a dala ho zpět, chápe to. Po návratu manžela to tak zůstalo a asi 1krát za týden se stane, že s námi kousek noci spí, někdy 30min, někdy pár hodin. S mužem jsme se shodli, že oba cítíme, že ho nechceme dávat do pokoje, aby byl sám a nikterak nám neobtěžuje, že spí s námi v pokoji a občas na chviličku s námi. Syn je velmi rozumný a když mu někdy řekneme, že když se točí tak se nevyspíme a proto šup do postýlky (který je přiražená k naší) tak neprostestuje. Ani není smutný. Až se narodí maličká, budeme všichni spolu, děti budou mít své postýlky, ale budeme všichni v jednom velkém pokoji. Časem je přesuneme oba, respektive se přesuneme já a manžel, protože jim větší pokoj necháme. Viděla bych to tak kolem 2roku dcerky. Uvidíme... Kdyby synovi vadilo miminko v noci a ruch kolem něj, tak to budu řešit poté operativně jinak. Za mě tedy - budeme spát všichni spolu, nijak mi to nevadí, nijak mě to neobtěžuje, manžela také ne, intimní život máme normální 🙂, syn spí jako špalek, my také dobře, takže to necháme tak, jen přibude jedno miminko navíc. Neboj se toho, hlavně, abyste byli všichni v pohodě.