Rok a půl staré dítě. Jaké máte výchovné metody? 🙂

@lu777 Tak jsem odpol o vás ještě přemýšlela - jak píšeš, že je málo věcí, za které ho můžeš pochválit... Já třeba stále vymýšlím něco, abych mohla - když tuším krizi nebo stav NE NE, ikdyž je to třeba blbina - dávám synovi třeba šlupku, aby ji hodil do koše, nebo se ptám, jestli neviděl můj mobil, když je někde, kam dosáhne - on ho šťastně přinese... Vím, je to manipulace. To by Tvůj prokoukl, to je jasný. Co mu dát důvěru - že třeba pohlídá malou? Nebo Ti ppomůže v kuchyni? Asi bych zkusila ze sebe udělat chudinku, že něco neumim, nevim, kde je... Třeba by se chytil... Asi bych nechválila za všední věci - třeba to čištění zubů, když není vyloženě průšvih. To ho stejně asi už nemůže moc potěšit... Nevím, jen dumám, dost o výchově přemýšlím, mám strach, abych neměla lumpa. Ještě zkušenost ze ZŠ - děti nedokáží vystoupit ze své role bez pomociněkoho jiného, samy se už vidí, jako špatné a podle toho se také stále chovají - špatně. A ještě - co nějaká společná dohoda - i s tátou - prostě pravidla, které by utvořil s vámi... Pár nutných bodů i pro vás, aby viděl, že vy neděláte jen co chcete, ale co musíte. Táta MUSÍ dodržovat hygienu a chodit do práce a stará se o opravy domácnosti, máma - hyg., vaří a stará se o domácnost a hlavně o děti, a co musíš Ty/ jak se Ty podílíš na našem společným životě? Hygiena, školka a...? Asi nic moc nepoví, když ho v tom nenecháte koupat a vymyslíte činnosti, které budou mít svou hodnotu, třeba to půjde...
Omlouvám se, třeba to jsou blblsti jedný naivky...

@jenovefa no pomoc by se mi šikla a moc ale bohužel není od koho - manželův tatínek zemřel, jeho maminka žije na Floridě... moji rodiče jsou sice oba doma, ale 2-3 hodiny vlakem... to by nebyl takovej problém, ale kromě toho, že k hlídání se nemají a děti vidí tak 3x za rok, tak musím říct, že jim svěřím děti jen na chvilku když jsou u nás....
ne že bych jim tak zoufale nevěřila, ale mají naprosto jiný výchovný přístup a hlavně mám hodně aktivní děti a moji rodiče jsou pasivní a pomalí, kosa na kámen ohromná..... můžu stokrát vysvětlovat, že Matýska je potřeba hodně zaměstnat, ale oni nevědí naprosto jak.... napadají je asi tak tři aktivity když to lehce přeženu, musím jim říkat i tak evidentní věci jako že když např. Bellí začne hodně brečet, tak stát u ní a koukat na ni nepomáhá, je potřeba ji zvednout a nějak to řešit... je to hrozně frustrující někdy...
do tak 6 měsíců byli nadšení z Belly, teď začíná být mnohem aktivnější a oni už se diví že chce různé hračky, střídat aktivity, že chce všechno dělat s námi atd.... prostě nemají zkušenost s aktivními dětmi, takže pak děti brečí, nudí se, Matýsek začne dělat naschvály...
pokud přijedou tak je ani nenapadá co by mohli s Matýskem dělat, takže když už tu byli, tak je to pro mě spíš práce navíc, musím vymýšlet kam by asi zvládli s Matýskem jít a co by ho bavilo, oni se hrozně diví pro mě běžným věcem....
a hlavně jak jakoby nic nenabízejí tak Matýsek se k nim nijak nemá, např. děda tu teď zrovna je na pár dní a přijel předevčírem a za ty tři dny Matýska ani jednou neobjal, nic mu nepřivezl a četl mu jednou, když včera večer seděl sám na gauči, tak táta stál nad ním, Matýsek si něco povídal, já koupala malou tak jsem jen proletěla a řekla, že možná by mu mohl něco prečíst ale musela jsem se pak vrátit a říct to ještě jednou, aby to opravdu udělal....
je to fakt složitý 😒

ad malé aktivity na zaměstnání - něco takovýho ho baví ale strašně výjimečně, někdy loupe česnek například... dneska chtěl pomáhat když jsem vařila, ale málem vypil syrové vejce a pak tahal za držadlo pánve a to už jsem měla strach ,že si vyleje na obličej horkej olej, takže jsem ho nekompromisně poslala z kuchyně ven.... hrozně moc bych ho potřebovala zaměstnat, ale z nějakýho důvodu má většinou jen telecí nápady 😒
mimoto já musím všechno dělat nejvyšší rychlostí než začne brečet malá, dneska jsem ji 5x celou převlíkala jak blinkala a to že jsem vůbec mohla k večeři udělat vajíčka bylo jen díky tomu že tu byl děda, aby ji nosil a uklidňoval, ona by nevydržela než to udělám a pak než to uklidím, tzn. těch asi 20 minut, to je na ni hrozně dlouhá doba, já prostě dělám všechno nejvyšší rychlostí a ve stresu, protože jinak to teď nejde 😒

to s těma pravidlama je dobrej nápad, jen Matýsek takhle daleko není, velice dobře rozumí a pamatuje si když mluvíme např. o planetách nebo o nářadí atd. ale sociální věci, tam je spíš pozadu....
mimoto ho šíleně baví provokovat, i když je doma naprostá pohoda, dneska jsem si vyslechla jen namátkou např. "vykakám se do postýlky".... "naházím tiskátka do záchoda" atd...
občas má světlou chvilku a to je fakt nádhera ale je to krátký a Bella totéž, moc dobře si uvědomu co všechno dělám blbě, jenže za těchhle podmínek nevím jestli se to dá dělat o moc líp....

ale dneska jsem se stavila v obchodě že se zeptám jestli by se Matýskovi daly namíchat Bachovky a jsme objednaní na příští týden tak uvidím jestli by tohle k něčemu bylo, možná kdybysme je měli oba tak by to i pomohlo vystoupit z těch rolí.... já mám bohužel s Bellí hrozně malej manévrovací prostor, takže pak se těžko něco řeší

@jenovefa jinak máš naprostou pravdu, že vystoupit z role je těžký... já bych děsně ráda vystoupila z role trestající, uštvaný, nepříjemný matky, tak se pokouším o RABR přístup někdy, ale asi mluvím čínsky, velice často to nefunguje.... možná že vzdor se prostě musí přežít a pak se to zlepší, jen mám obavu aby když to trvá už delší dobu, z toho pak nebyl každodenní teror ještě x let.... můj brácha takhle terorizoval všecky od asi 2 do asi 8 let zhruba 😖

a díky!! je od Tebe moc hezký jak o tom přemýšlíš... já bych asi potřebovala dovolenou (jenže to hrozí tak za několik let) a pak Rabr seminář...

@lu777 Moc Tě obdivuju, že na to v tom stresu dokážeš tak pohlížet a v klidu vše popsat. Musí to být opravdu strašně těžký, já jeho náladičky zvládám jen díky tomu, že pořád nějak "blbnu"... to by s mimískem nešlo... Hodně sil a dobrou.

@ lu777 - nezávidím, musí to být hrozný zápřah ukočírovat obě děti, takže tě určitě nemusí mrzet, že občas reaguješ nerabr - to jinak ani nejde, navíc mi přijde, že spousta přístupů RR je účinná až na starší děti, u nás začalo fungovat kolem dvou let, dřív vůbec nereagovala.

jinak ale zákaz občas platí i u nás - připomněla jsi mi to s těmi razítky do záchoda - malá občas taky ve vzteku vymyslí nějakou kravinu - tak já jí dám na výběr - chceš tam ty razítka fakt naházet, pomůže ti to cítit se líp? Fajn, ale až tě ten vztek přejde, tak je vylovíš, umeješ a uklidíš. Pokud to udělá a pak po sobě zlikviduje (v rámci možností), dobrý. Pokud ne, tak se prostě nebude tři večery pouštět pohádka (nebo něco podobnýho), já jí řeknu, že se na ní za to nezlobím, ale musí platit určitá pravidla (rada lektorky montessori). Jen bylo ze začátku těžký ten zákaz fakt dodržet - ale ona teď ví, že to tak prostě je, a pak si vždycky rozmyslí, zda jí to za to stojí 😉. Je to samozřejmě jen obecná rada a chce to pevný nervy, což chápu, že teď asi moc nemáš, já bych je taky neměla 😉.

jinak dnes si přinesla lampičku, nůžky a zalezla si za sedačku - no, za časopis jí sice vyměnila nerada, nakonec jsme se dohodly, že bude lepší mít lampu v okně než v koši a časopise může vystřihovat obličeje 😵

@didi07 Ahoj, mohu dotaz, který by možná spíš patřil do IP? Máš v pase napsáno - Přísavka obecná... 😉 Kojíš dcerku? Ptám se hlavně kvůli tomu, zda třeba pozoruješ, že by to mělo nějaký podstatný vliv na výchovu, že třeba kojo chce, když se udobříte, nebo tak. Nebo jí přezdívka jen zbyla...?

@jenovefa - jasně, že můžeš 🙂 - ne, malou nekojím od roka, přísavka je všeobecně, ona totiž má maminku místo hraček/křesla/židle atd. - resp. takový malý závisláček, pokud jsme spolu 🙂, než by si sedla vedle mě na gauč, tak si mi sedne na klín, abych náhodou neutekla atd., to měla odjakživa Ale ve školce, u babiček atd. je naprosto samostatná a máma jí nechybí, tak proto přísavka 🙂.

@didi07 Aha. 🙂 Takže se Tě prostě nemůže nabažit, to je hezký... Třeba je díky tomu, že se smí "přisávat", pak jinde samostatná.

Ahoj holky můžu taky poprosit o radu???Mam doma malého vzteklouna,ale poslední dny je k nesnesení.Ječí k vůli prkotinám,pořád se vzteká a vymáhá si svoje.(Chce pustit telku,na návštěvě se rozhodne že jdem domů a řve do té doby než odejdeme,v obchodě prostě MUSÍMe koupit lízátko atd....) 😖 .Už jsem na ní zkoušela snad všechno,po dobrém,pozlém,plácnutí na zadek,ignoraci atd dneska jsem ji i zavřela do ložnice ať se vyvzteká a ona chytla taky hasterický záchvat že jsem to nezažila pomalu fialověla nemohla popadnout dech no hrůza ☹ už nevím co sní.A taky nevím komu jinému si tak nějak postěžovat 😕 před mažou se cítím trapně že neumím vychovat dítě(i když on je mi velkou oporou a ví že naše emi není zrovna jednoduché dítko).A před známýma se to snažím nějak moc neřešit ať si nemyslí že mám rozmazleneého fracka.Pro mě teď nějak začarovaný kruh.poradí mi někdo něco?????Prosíííím

@janulla84 no ono tezko poradit tak v par vetach. Taky mame vzteklouna (sice mladsiho, ale vyzivneho) a ja jsem taky zacinala ztracet nervy. Hodne mi pomohla knizka od Karpa "nejstastnejsi batole v okoli" Je tam moc hezky popsano, jakymi fazemi dite prochazi, jak zvladat zachvaty vzteku apod. Ja myslim, ze zaklad je vybrat si pristup, kterych chces vest vychovu a drzet se toho. Pro dite je nejvice matouci to, ze nevi co prijde, kdyz neco udela. Proste by mela byt stale stejna reakce, kdyz udela neco nezadouciho, stejne tak stejny zpusob ohodnoceni, kdyz udela neco, co chces vychovou podporit. Na lidi kolem se vykasli (napr pri vztekani v obchode), je to tezke, chapu, ale proste oni ho doma uvztekaneho mit nebudou 😉 Rozmazleneho fracka urcite nemas, v tomhle veku proste dite zkousi, kde jsou jeho hranice a proste se je snazi posouvat, je to jeho prirozenost, jeho zpusob poznavani sveta. Nektere deti jsou v tomhle klidnejsi, staci jim jednou rict, ze nedela a je klid. No a pak jsou deti, ktere to budou zkouset co 5min, jeslti si to maminka nahodou nerozmyslela 😀 Me osobne ta knizka pomohla i v tom, ze jsem si hodne veci srovnala v hlave ja sama, prestala jsem resit prkotiny, snazim se malemu venovat tak, aby byly chvile, kdy ma mou plnou pozornost a stejne tak, aby se maly ucil, ze si nekdy musi vystacit sam. Je to pomale, ale vysledky vidim, maly se trochu zklidnil a je s nim vetsi dohoda. Taky u nas hoooodne pomohlo znakovani s miminky, protoze maly vubec nemluvi, takze jsem mnohdy ani nevedela, co vlastne chce a s tou pomoci se s nim vice domluvim 🙂

@sussanah Mooc dekuji za tip na knížku na Vánoce si chci nějakou pořídit ale nějak mi nikdo nedovedl nic poradit či doporučit.Taky nechci aby v tom měla malá chaos ale ze začátku stačilo uporoznit a ne,a šlo to ale časem se mi to zhoršuje,bud musim plácnou neco zakřičet ale někdy ani to ne 😖 ja vím že všechny děti zlobí ale teď nějak to trvá už 4 dny v kuse a celé dny,že jsem s ní nějak psychicky vyčerpana a mám pocit že jsem zklamala jako matka ☹

@janulla84 ale to vubec neeee, je to fakt nekdy narocne. Ted je maly nemocny a taky mam doma docela kvalitni zahul vcetne totalne prokojenych noci a maly je pres den silene protivny, navic nemuzeme ven a mela bych ho drzet v klidu kvuli toho ze bere ATB 😒 Je to nekdy na palici, ale to holt uz materstvi s zivejsim ditkem fakt je 😝 Me se fakt osvedcilo to, ze se snazim placnout a kricet co nejmene. Ono to na maleho stejne neucinkuje, tak jak bych si predstavovala a navic, on mi potom dela prave ze naschval. Zkus vice poprosit a zaangazovat manzela. U nas mame takovou domluvu, ze kdyz je doma a jeden z nas to uz nejak nezvlada s nervama, tak radeji, nez aby na maleho kricel, tak ho proste necha byt a zavola toho druheho. KDyz jsem doma sama a uz mi rupaji nervy, tak ho proste dam nekam na bezpecne misto (hraci deka apod) a jdu si v klidu sednout, pripadne to "rozchodit" do vedlejsi mistnosti. Proste se snazit tem nejvypjatejsim situacim predchazet, protoze kdyz uz jsou nervy v kyblu, to se potom hrozne spatne nejak vychovava 🙂

Jo jo mi to povídej nervičky pracuji o 106 😅 ale musím zase říct že dneska už je to tak nějak ve starých kolejích a zlobí tak nějak přiměřeme tak uvidíme.Snad se to uklidní a za chvíli vyrážím do města pohledat po knihkupectvích tu ''tvoji ''knížku 😎 .Jo budeme si to muset to karaání doma rozdělit jelikož jsem z 95% já ten co kárá a zakazuje.Ale moc díky za rady a za vyslechnutí atd je fajn když si člověk může postěžovat 😉

@lu777 nic neporadím, jen přeji hoidně sil a trpělivosti a v neposlední řadě pomoc tvých blízkých...a jejich pochopení.

Máte, holky, některá zkušenost s tím, že vaše dítě ubližuje ostatním? U nás tento týden začíná něco, z čeho je mi vysloveně zle, páč jsem pacifistka : syn občas nějakému dítěti plácne - po hlavě (kde to viděl??????????), případně je-li napaden, zopakuje, co mu bylo uděláno : kousnutí a štípnutí (to ale naštěstí jen v sebeobraně a snad na to brzy zapomene!). Jak reagovat? Když v kolektivu bouchne, nemůžu mu jen tak v klidu vysvětlit, že se to nedělá....i tento postup jsem zvolila, pak jsme šli postiženého /který plakal/ utěšovat a omluvit se, ale pak to přišlo zase. Tak jsem to vzala stranou a dala na zadek, ale neměla jsem z toho pocit, že by to něco vyřešilo....tož, baby, raďte!

no holky dneska jsem poslala registraci na kurz Respektovat a být respektován, je to leden únor, tak snad mi tam něco natlačej do hlavy a pomůže to....
poslední dva dny to šlo... pokud nejsem přetažená, dítě vzteklý hned od probuzení, tak se to jakžtakž dá ukočírovat, ale teda je to na milion let to vysvětlování, takže dělám už jen to nejnutnější...
holt o ván. cukroví si nechám zdát tak za 3 roky, na úklid si někoho pozvu a bude 😅

ava - to přejde 🙂, uvidíš. radu nemám, malá to tedy nikdy neměla, protože je taky založením pacifistka (i když si po určitých zkušenostech nemyslím, že je to např. ve školce vždycky výhoda 😉, ale kluci z našeho okolí tím prošli skoro všichni kolem roku a půl a pak se z toho dostali 😵. ale chápu, že je to nepříjemné a tvoje reakce je podle mě super, jenom si to malý prostě bude muset zažít, že se to nedělá, až se půjde omluvit po padesátý (a ty budeš skřípat zubama 😀, tak si to zapamatuje.

Jééé no to jsem ráda, že jsem si to přečetla 🙂 máme ročního syna a začíná to být děsivé začla jsem stahovat knížky o výchově jak zběsilá nikde nic jsem nenašla. Kdy plácat jak plácat. Teď řešíme problém, že mi kouše ostatní děti na to jsem se dočetla, že mu rostou zuby tak okusuje jak ho mám potrestat jak mu to vsvětlit, že to nemá dělat nemáte někdo zkušenost??? Je to fakt nepříjemné stojím u něj a on kousne holčičku zareaguju hned, ale holčička už kousnutá není to, že byhc ho nehlídala prostě to je hned jedině s ním nechodit nikam, ale to není asi řešení.