Rozmazluji, nebo ne?
Ahoj holky. Mam jedno šídlo rok a pul. Rada se s ni mazlim,chovam ji. Resp.vezmu ji do naruce temer pokazde,kdyz prijde. Kdyz ji vysvetlim,ze nemuzu,varim,bo jakykoliv duvod,nevzteka se a jde se bavit jinak. V obchode ji ale vzdy neco koupim. Kapsicku,rohlik do ruky,proste neco,co muze hned drzet a vyuzit. Nerika si o to,zatim nezlobi,nevzteka se. Jak se oteplilo,zacaly jsme chodit na hriste. Jenze ona poprve ty deti zacina vnimat a je vyplasena,tak kdyz za ni nekdo dobehne,ze si chce hrat,nedej Boze chytit za ruku,tak prijde,ze chce do naruce,do bezpeci. Ja ji vezmu. Jedna maminka me rikala,ze si zadelavam na rozmazleny ditko. Mam svuj pristup nejak zmenit? Smeruji sve chovani k tomu,ze Jana bude rozmazlena? Diky
mít dost sebevědomí*
@normalnimatka Tak já si počkám. 🙂
ani pro matku si myslim, že to není úplně dobrý. i v okolí vidim pár případů takovejch "nekontaktních" matek, který i v dospělosti na těch dětech strašně visej a žijou život za ně, místo toho, aby si nejvíc užily tu jejich závislost a lásku a pak jevyslaly do světa s důvěrou a zdravým "odstřihnutím"... Bez urážky;)
a na dětech, který nejsou pravděpodobně dost mazlený zase vidim takovou tu uřvanost.... dítě spadne, nic si neudělá, ale tahá to z paty 15 minut, protože to je jediná příležitost, kdy si ho máma vůbec za celej den všimne a dá mu nějak najevo lásku, kromě dobrý ráno a dobrou noc
ale jak říkám, záleží na těch dětech, některý opravdu nejsou tak kontaktní a nepotřebujou to. některý hodně hodně moc, to je o povaze
a většinou kdo to nedostal v dětství, tak (hlavně jako máma) to pak neumí předat dál.... někdo to prostě v sobě nemá:( a ani mu to samozřejmě nedojde, protože to tam prostě není, no..
Moje sestra byla hrozny mamanek az do prvni tridy,utikala ze skoly,becela,ze je tam bez mamy,do skolky nechodila,deti se bala. Mamka ji to nejdrive trpela,ale v 7 letech ji uz proste odstrihnout musela, skola je povinna a do prace se musi. Musel zasahnout otec, segra pochopila a nyni je z ni jiz 46 leta pani,ktera je uplne v pohode. Proste jen byla mamanek,porad jen s mamou,mame to vyhovovalo. Druha segra byla.opak a ja mam podobny exemplar doma. V herne me nepotrebuje,spadne,zvedne se,leti dal.
Tim chci rict,ze bych ten kontakt s detmi podporovala, je to pro ni jen dobre, jsme spolecensti tvorove. Ale pokud by z toho mela mit nejake trauma,tak bych se na to vybodla.
@astyna no tak jasně, že taky na druhou stranu nemůžeš dítě do mazlení nutit, pokud na to není:D jak říkáš, je to opravdu hodně o tý povaze a je potřeba odpovídat na ty potřeby dítěte🙂
Me treba mrzi,ze syn neni mazlik..sice obcas prijde,ale to je vetsinou jen proto,ze sustim sackem s jidlem,nebo chce prebalit. Ja takova taky nebyla,takze to ma asi po me.
@normalnimatka Pro nějaké ,,násilné odstřihnutí" tady v téhle diskuzi určitě není vůbec nikdo, ale myslím že fakt není na škodu, když se dítě tu a tam trochu pošťouchne ,,k rychlejšímu otrkání"... nemusím to přece nutně udělat tak, že zklamu jeho důvěru. Situací, kdy dítě hledá u mámy oporu, je celá řada a mají plno odstínů... někdy je dítě fakt vyděšené, nebo ho fakt něco bolí... tak samozřejmě, že v takovém případě ho nebudu nějak ,,zocelovat" a jeho trápení zlehčovat. Ale někdy je z toho utíkání za mámou fakt spíš takový návyk... a podle mne není bůhvíjak supr, pokud dítě řeší úprkem do matčiny náruče každou drobnost. Některé situace je podle mne lepší citlivě překonat, než jen donekonečna poskytovat ochranu. Dám nějaký příklad.... třeba dítě se bojí kočky. Nebudu to řešit tím, že ho zavřu s kočkou v jedné místnosti a půjdu pryč 🙂 Ale zvedat do náruče se slovy ,,no jóóó, ty můj strašpytlíčku, pojď k mamince" a tím mít vyřešeno, to taky přece nemusím. Můžu si sednout k dítěti na bobek, jednou rukou ho třeba trošku zezadu obejmout, ale pak říct ,,ale dívej, ta kočička je hodná... a jaký má hebký kožíšek, můžeme ji pohladit, mrkej na to, pohladíš ji taky? dívej jak se k tobě tulí, líbí se jí to, má tě ráda.. je hodná, viď? " A tak dále. Příště už se třeba nebude bát. Kdybych prcka okamžitě zvedala a konejšila, tak v něm podle mne zbytečně legitimizuju tu jeho obavu... že je prostě na místě se bát kočky. Ne? Je to jen moje úvaha, jsem takový intuitivní rodič, nikde nic nečtu, spoléhám na sebe 🙂 Když jsem se zamyslela zde nad tématem, tak jsem popřemýšlela, jak to vlastně dělám já... a dělám to zhruba takhle, jako s tou kočkou... Mezi léčbou šokem a bezpečnou náručí je ještě plno nenásilných možností... a dítě pak nemusí obavy a úprk k mámě prožívat zbytečně x-krát po sobě kvůli jedné situaci, u které postačí, když je mu citlivě vysvětlena, když ji společně s tou svou hodnou mámou, které důvěřuje, překoná... a pro příště neřeší. To není žádná citová újma a žádné násilné zocelování, když dítěti trochu pomůžu, aby mne v danou chvíli prostě nepotřebovalo.
@muhehehe tj, plně souhlas;)
Nejsem teda ještě máma, ale rozmazlené dítě si přestavuju jinak. To, že se přijde pomazlit, když se cítí nepříjemně spíš naznažuje, že je mazlík, a má rád maminku. Rozmazlené dítě si představuju tak, že řve pokaždé, když není po jeho (nekoupíš mu na co ukáže, nejdeš si s ním hrát hned jak řekne, nechce se dělit s jinými dětmi, bere jim jejich hračky, atd atd atd..)
Pokud je klidná, když jí něco nedovolíš, a chápe, že něco nejde hned...tak je spíš velmi šikovná!