Šli jste do 5. dítěte za ne úplně ideálních podmínek?
Ahoj, je mi 41 a mám 4 děti ve věku 2-12. Žijeme normální život, manžel chodí do práce, já jsem na RD a pracuji z domova na částečný úvazek. Máme všechno co potřebujeme (bydlení, jídlo, oblečení,atd.), ale samozřejmě by se našlo spousta věcí, které bychom chtěli, ale nemáme na ně (dovolená u moře, atd.).Peníze si hodně hlídáme, máme rodinný rozpočet a na větší věci musíme šetřit. Mysleli jsme si, že čtvrtým dítětem končíme, rozdala jsem těhotenské oblečení a oblečky na úplně malé miminko. Ale v poslední době jsme začali s manželem hodně řešit, že bychom chtěli ještě jedno dítě. Ale není to samozřejmě jen tak -- 1) řešíme můj věk, 2) řešíme finance -- už teď peníze hlídáme a nemůžeme si vyskakovat, 3) řešíme bydlení -- teď mají 3 starší děti jeden pokoj a malá spí s námi v ložnici. Máme 3+1. Je tady někdo, kdo šel do pátého (nebo šestého, atd. 🙂 ) dítěte za ne úplně ideálních podmínek?
další věc je ta, kolik "mladých" maminek vydrží ve vztahu s biologickým otcem, hodně málo bohužel a to je pro mě taky nezodpovědné
@jarniboure poctivě jsem přečetla celou diskuzi, abych se podívala na názory pro a proti. Před půl rokem jsem řešila to samé, chtěla jsem k malé ještě sestřičku. Nakonec jsem do toho nešla, protože nejstaršímu už táhne na 18 rok a třeba nás brzy bude potřebovat kvůli vnoučatům a bylo by nefér mu nepomoci.
Všechno ohledně peněz, co tu bylo řečeno, je fakt. My sice máme rezervu, ale vyčerpává se poslední měsíce rychleji než ji stačíme doplňovat, střední škola (2x gymnázium) je finanční masakr, pořád nějaké akce, výměnné pobyty, učebnice... Kluci po sobě nemůžou ani dědit, každý má jiný vkus a taky jinou postavu. Jen ten malý (7 let) ještě občas něco po nich nosí, ale už je to na tak na ven (de mode). Kroužky mají jen ty starší a to fotbal a bohatě to stačí, každý hraje jinde a musí se tam nějak dopravit a u nás to bez auta nejde a někdy to je i ve stejný čas.
U nás jsme už čtvrté nečekali, takže s věcmi na mimi jsem na tom byla stejně. Nakonec se našla u manžela v práci kolegyně, která mi toho na holčičku poslala tolik, že jsem podělila ještě několik maminek. V okolí si pomáháme, půjčujeme si postýlku, když už není třeba nebo hluboký kočár, který se oproti sporťáku využije jen chvíli. Oblečky jsou ale asi to nejmenší, vždycky se nějakou najdou a malé jsou za dobré ceny.
Další věcí je to, že mi chybí čas s manželem pro nás oba a pro mně samotnou. Babičky chtějí pracovat, i když jsou v důchodu, moje máma navíc bydlí 200 km daleko a manželova je samá nemoc. Tak relaxujeme, když mají skauti výpravu a jedou všichni kluci a nám zbyde jen nejmenší, to pak jedeme někam na výlet. Cítím, že mě malá omladila, ale zároveň už jsem opotřebovaná.
Nemáme problém s místem, postupně rekonstruujeme starší dům a děti mají vlastní pokoje, zdá se mi to důležité, protože se učí a vstávají každý jinak. Rovněž počítač je nutnost, protože všechno je dnes elektronické - úkoly, žákovská. Starší v létě chodí na brigádu, celý rok si z ní financuje svoje mimořádné výdaje jako festivaly a příspěvky na značkové oblečení. Mladší roznáší letáky a taky si musí přispět, naposledy na lepší telefon, když ten předchozí rozbil.
Kluci byli trochu rozladěni, když se o mimču dověděli, přeci jen trávení volného času s puberťákem a miminem dohromady moc nejde. Mrzí mě, že jsem nechodila třeba se starším do tanečních, protože jsem kojila a jezdil 40 km daleko a spal potom u babičky. Najednou budu učit malou na nočník a zároveň řešit maturitu nejstaršího. Člověk musí přepínat, jak je zrovna třeba. Když jsou děti blíž k sobě, je to lepší.
Jinak mám taky skvělého šéfa, pracuji pro něj 11 let a už jsem za tu dobu podruhé na mateřské, práce z domova mu nevadí a když potřebuje, zavolá mi třeba o víkendu, výhodné pro obě strany, panuje mezi námi důvěra a stojí o to, abych se vrátila.
Držím palce ke správnému rozhodnutí, na obou stranách jsou pro a proti.
@mwkaty -- moc díky za vaši zkušenost. Moc hezky napsaný o tom dětství. Díky za popis situace ohledně bydlení a soukromí. Můžu se ještě zeptat, jaký máte vztah se sourozenci teď v dospělosti?
@niski -- moc díky za reakci 🙂 To musí být hodně náročný, když jsou děti od sebe víc let a je to fakt na obou stranách už jiný svět. U nás by sice děti byly blíž, ale některé negativa, která jsi napsala, by u nás taky mohly nastat.
@zuzana_ka -- díky i tobě za reakci. Nevím, přesně co myslíš tím, že bych měla řešit stávající děti. Však já je řeším 🙂
Co se týče dětí po čtyřicítce, tak zrovna u těch prvorodiček si umím představit, že prostě nepotká dříve toho pravého, pak se třeba nemusí hned podařit a je to. Nevidím na tom nic špatného, když žena toužící po dítěti ho má i později.
@veruka -- taky mám někdy pocit, že i ve svým věku jsem akčnější než leckterá mladší maminka 🙂
@jarniboure Řekla bych, že tahle diskuze je na nic, protože to všechno záleží jen na tom, jestli se na to cítíte nebo ne. Já bych do toho ale ve 3+1 nešla, nechceme do 2+1 ani druhé dítě. A věk? To je těžké. Já jsem z pěti dětí - čtvrtá, mamka mě měla ve 34 letech a v mojí pubertě už mě vůbec nechápala. Ale neulehčovala jsem jí to! Mladšího bratra měla ve 42 letech a občas to vypadalo, že je spíš jeho babička. Nemyslím to špatně, prostě na něj už neměla energii a je to tak doteď, bydlí spolu s mým tatínkem, zůstali sami v RD a kdyby ho neměli, asi by tam byli sami, a to by bylo blbý, ale je to docela výlupek a dovolí si to, co bychom ani já a natož moji starší bratři nemohli. Naštěstí roste z toho nejhoršího (snad), ale chtělo to na něj pevnější ruku.
@jarkakr -- jasně, je to na nás, ale ráda si přečtu zkušenosti lidí jako vy, kteří to zažili 🙂 Díky.
@jarniboure Proč vlastně chceš páté dítě? 🙂
@zuzana_ka -- líbí se mi naše velká rodina, líbí se mi, jak jsou děti parťáci, jak se mají rádi...přemýšlím, jesti nám ještě někdo nechybí do té "plnosti". Můžeme a chceme dát ještě někomu lásku a zájem.
A taky jsou v tom samozřejmě hormony, mateřský cit.... 🙂
@jarniboure 🙂
@jarniboure taky mi pořád někdo chyběl a nějak věřím,že jsme museli všechny děti mít a tento poslední uzavřel kruh,který by bez něj nebyl nikdy úplný.Jenže tohle asi pochopí málokdo.Taky si myslím,že 3/4 lidí zde by to ani nezvládla a vše co je jiné než běžné je divné🙂
dřív mě to všechno mrzelo,ale už to chápu jinak je to můj život a žiju ho já a ne ostatní a žádné opravky neexistují,je to tak jak je a nemá cenu přemýšlet kdyby....tím bych se asi odrovnala a to nechci chci tu pro děti být co nejdéle a zdravá a ne lidma sražená na dno a pochybující
asi jsem v minulém životě byla bezdětný lenoch 🙂
@veruka -- hezky napsaný ...ten kruh to je nějak ono, jak to cítím 🙂
@zuzana_ka hele, 9 let (třeba u nás) či třeba i 15 let snažení uběhne jako nic. Ty o tom podle všeho nic netušíš, ale být tebou byla bych ráda za to co máš a nevyprávěla tady něco o 40letých pipkách co honily kari=ru. Člověk s takovým štěstím a darem jako ty vůbec neví o čem mluví, když toto vypustí z úst. 😢 Jako chápu že netušíš ani zbla o takovejch smutnejch osudech, já byla taky taková...
ja osobne bych nešla asi ani do 4. Jednou se asi buduhodne rozmýšlet, jestli vůbec i do 3. Takže za me NE
@jarniboure Ahojky, vztahy máme dobré. Se sestrou bych řekla, že na jedničku. S bráchou to je trošku horší, ale to není ovlivněno těsným soužitím v pubertě. Naše mamka bohužel dělá velké rozdíly mezi dětmi. Jednomu narve obrovské peníze, on je stejně utrácí a zadlužuje se kvůli každé vymoženosti a dalším v podstatě nic. Takže ať už budete mít 4 děti nebo 5, tak hlavně nedělejte to, co naše maminka. A všem dětem dávejte stejnou lásku a finance 😉 Jo a zpětně jsem si uvědomila, že nám mamka taky všechno šila, tenkrát mi to bylo jedno, ale když jsem koukala na fotky z dětství, tak to byla teda hrůza, co jsme nosily🙂
@jarniboure - myslím, že to tady určitě nevyřešíš. Je to jen a jen čistě na vašem rozhodnutí, ale to asi stejně víš. Je to na pocitech nejen tvých, ale i manžela a dětí. Pokud jste "dobrá parta" a finančně to zvládnete a cítíte se na to, tak bych do toho šla. Každý to má prostě jinak, každý má jiné pocity a potřeby.
Muzes si myslet, ze bys nidky nic neukradla, nikdy nikoho nezabila, nikdy nemela dite po ctyricitce...dokud se nedostanes do situace, kdy to musis resit, tak to zustava hypoteticka uvaha, kdy SI MUZES MYSLET, ze bys nikdy, ale VEDET to nemuzes. To totiz absolutne nelze. Nikdy.
Podle mě je to hodně nezodpovědné vůči tomu dítěti. Jasně nedá se to paušalizovat, ale prostě vyšší riziko u těch starších osob je!