Šli jste do 5. dítěte za ne úplně ideálních podmínek?
Ahoj, je mi 41 a mám 4 děti ve věku 2-12. Žijeme normální život, manžel chodí do práce, já jsem na RD a pracuji z domova na částečný úvazek. Máme všechno co potřebujeme (bydlení, jídlo, oblečení,atd.), ale samozřejmě by se našlo spousta věcí, které bychom chtěli, ale nemáme na ně (dovolená u moře, atd.).Peníze si hodně hlídáme, máme rodinný rozpočet a na větší věci musíme šetřit. Mysleli jsme si, že čtvrtým dítětem končíme, rozdala jsem těhotenské oblečení a oblečky na úplně malé miminko. Ale v poslední době jsme začali s manželem hodně řešit, že bychom chtěli ještě jedno dítě. Ale není to samozřejmě jen tak -- 1) řešíme můj věk, 2) řešíme finance -- už teď peníze hlídáme a nemůžeme si vyskakovat, 3) řešíme bydlení -- teď mají 3 starší děti jeden pokoj a malá spí s námi v ložnici. Máme 3+1. Je tady někdo, kdo šel do pátého (nebo šestého, atd. 🙂 ) dítěte za ne úplně ideálních podmínek?
@zuzana_ka ale rizika prece nikdo nikdy nepopiral, ze si to nese s sebou nejake riziko.
Ovsem mit jasno v tom, jak by ses chovala jako ctyricetileta a bezdetna, po dlouhych letech lecby neplodnosti proste mit nemuzes, protoze jsi v te situaci nikdy nebyla a ani nebudes. Proto ta poznamka o hrabecich radach.
@jarniboure já si nečetla všechny příspěvky v diskuzi, pouze ten Váš první popis situace.........a můj názor? Buďte ráda, že máte 4 zdravé děti a neriskujte. A třeba místo cpaní peněz do dalšího hladového krku, našetřete na dovolenou u moře, kterou si vaše děti i vy sami určitě zasloužíte ! 😀 ale to můj názor 😀
@petapepa úplně s tebou souhlasím, taky bych to v tomto věku neriskovala
A jinak sama mám starší maminku, protože moji sourozenci jsou o 11 let a o 13 let starší. Když jsem byla malá, tak mi to vůbec nevadilo. Maminka šla celkem s dobou a už měla čas jen na mě. V pozdějším věku už přemýšlím nad jinými věcmi. Je to hlavně to, že když se ted snažím o miminko, tak moje máma už nebude úplně schopná malé pohlídat. Bráchům pomáhala a hodně věcí jim usnadnila, ale už to bohužel nebude možné. Sama z toho je smutná, že jsem její jediná dcera a na moje dítě se moc těší a děti miluje, ale její zdravotní stav jí už spoustu věcí neumožní. Je ti 41 a když dítěti bude 20 let, tobě bude 60. Myslím si, že to pro dítě nebude dobré, nebudeš ho už stíhat s dalšíma čtyřma. Omlouvám se, ale v tady tom věku a po čtyřech dětech s bytem 3+1, s nutností neustále na něco šetřit mi přijde přivést na svět nového člena do rodiny sobecké a to i vůči ostatním dětem :(
@katinkastud Bohužel s tebou musím souhlasit. Hlavně s tou poslední větou :(
Se svými zkušenostmi bych si nikdy nedovolila soudit dalšího člověka a jeho rozhodnutí. Každý chodíme jen ve svých botách a žijeme jen svůj život, nejde dost dobře odsoudit nebo radikálně zhodnotit život někoho dalšího, o kom nemám ani potuchy.
Adopce je kapitola sama pro sebe, ale má svá specifika, nelze s ní řešit každou situaci a navíc, ve čtyřiceti letech už na miminko "téměř" nemáte nárok... My do ní šli, k našim dvěma vlastním jsme si vzali do party ještě tříletého chlapečka, je to běh na dlouhou trať a o nějaké naivní představy v celém tom procesu příjdete velmi brzo... 😉
pokud to cítíte že to chcete,neni nic jednoduššího než do toho jít,mě osobně by strašil věk a ani ne tak z těhotenství ale z hlediska toho že bych se nemusela dožít až bude dítě chodit na střední školu,ale fakt je že i mlade maminky se nemusí dožít až pujde dítě do školky.jestli to tak má být a ta malá dušička už je pro Vás stejně nachystaná tak si cestu k vám najde
Jsme tři holky brzy po sobě, studovaly jsme všechny tři 5 let vysokou školu. V jednu dobu všechny tři zároveň, naši museli dávat stranou 30 tisíc korun jen každý měsíc na nás, na vlaky, na koleje, na jídlo do menzy a skripta aj výdaje. Nikdy jsem nedostala žádné peníze navíc, navíc při náročném studiu bych neměla čas na levné brigády za 40 Kč na hodinu to prostě nešlo, měla jsem štěstí a našla jsem si brigádu za dost peněz a minimálně časově náročnou, jinak nevím nemohla bych si koupit hezké oblečení, zajít s kamarády do klubu apod. Není to sranda a ať vám jednou děti neplacou, že nemohou studovat, byt na to budou mít talent a všechno, jen ne peníze!!!!
@jahodi Promiň, já s tebou opravdu soucítím, ale nemáš pravdu v tom, že maminka, která má to štěstí a otěhotnění hned, nemá právo říct svůj názor ( například na těhotenství po 40 apod.).
Každá máme svůj pohled na věc. Navíc tato diskuze se týká toho ,,pátého'' dítěte, pochopitelně, že případy, kdy se někdo snaží 15 let o to první, jsou někde úplně jinde.
A co se týče toho honění kariéry...........Asi se to tak často zmiňuje právě proto, že to v dnešní době časté je. Mě je 26, mám dva skřítky a mezi kamarádkami, jsem jediná. A ještě dlouho - nejspíš - budu 🙂. Žádná děti neplánuje, chtějí cestovat, užívat si, nepřijít o svou svobodu.....a děti tak po 30.
Chápu, že jsi smutná a rozčarovaná, když slyšíš tyto názory, ale ve srovnání, kolik holek se neúspěšně od 20 let snaží o miminko, oproti těm, které děti odkládají na co nejpozději, by druhá skupina vyšla daleko početněji, bohužel. Proto se to lidem tak vžilo.
Přeji ti moc štěstí, ať si k vám miminko najde cestu co nejdříve!
@jarniboure jsem ze 3 dětí s tím, že mě měla mamka v 35 a bráchu ve 37 letech. Když končil brácha vysokou, měla už být cca 3 roky v důchodu a bylo na ní vidět, že ji unavuje neustále myslet na to, že je potřeba ještě sedět v práci a nervovat se, protožebratra ještě musí částečně živit. Já jsem taky nestudovala zrovna krátce, takže to není tak jednoduché a hlavně si pak ještě uvědomovala, že se možná nedočká vnoučat a pokud ano, tak už bude mít výrazně míň sil a neužije si je tolik, jak by si užila na začátku důchodu. S každým rokem po 65 letech ubývají celkem síly a je horší a horší vše zvládat. Taťka je taky o 7 let mladší než mamka, tak pro něj to taky až takový poblém nebyl. Dnes už je na tom zdravotně hůř než ona. Mysli i na sebe.
@katinkastud -- díky za názor 🙂 Já mám taky starší mamku, mojí mladší ségru měla "až" (na tehdejší dobu) ve 36. Poslední dítě mám ve 39, takže už jsem taky "stará" matka. Tudíž, jestli v mých šedesáti bude mít dítě 21 nebo 18 už mi přijde skoro stejný. Vnoučata bych si samozřejmě chtěla taky užít, ale myslím, že babičky nemají "povinnost" hlídat 😅
@broucek2 -- díky za tvojí zkušenost. Trochu odlehčím -- bojím se, že my mít nárok na důchod nebudeme asi nikdy a budeme makat až do smrti 😅 Ale teď vážně -- je fakt, že s věkem těch sil samozřejmě ubývá. Hodně záleží na celkovým zdraví -- můj tátat je o 6 let mladší než máma a je na tom mnohem hůř. Mamce je 71 a ještě chodí na částečný úvazek do práce 🙂
@jarniboure a jaký máš z toho pocit, když ti tu padají takové názory jako že už do pátého nejít a užívat si těch čtyř co máš apod.? 🙂
Jen jestli by nebylo lepší se už někam posunout, netočit se jen v kruhu rodičáku, ale už přejít do normální práce a užívat si dětí jak rostou🙂
@jarniboure Moje sestřenice má za 8 let 5 dětí. Nikdy si nemohli vyskakovat finančně. Bydlí v patře u rodičů na dědině, nějaký ten dobytek, ona je švadlena (ale nešije, chvíli pracovala v kravíně, chvíli u pásu, chvíli v obchodě), muž je řidič. No žádná hitparáda. Když děti chtěly mobil, čekaly na něj vždycky do 13 let věku a na Ježíška, koupil jim ho bratranec.
Dneska už jsou velcí, nejstarší má 22 let, ale řeknu Ti.... neznám vychovanější a slušnější děti.
Někdo namítne, že tohle pro svoje děti nechce, že jim chce dát všechno na světě. Jenže to jsme u té materiální stránky - o tom dnešní doba prostě je.
Já fandím velkým rodinám, konečné rozhodnutí je na vás, ale líbí se mi rodiny se 4 nebo 5 dětma. Nezažila jsem snad žádnou velkou rodinu, ve které by nebyla pohoda a bezva atmosféra, narozdíl třebas od dvoudětných. 😉
PS: já sama bych ještě toužila po dalším dítku, jen už manžel nechce ani za nic. I u nás jsou věci, na které musíme šetřit nebo tak, dovolenou u moře ani neabsolvujeme, to nás neláká, ale takových je spousta rodin, že musí našetřit nebo hlídat rozpočet. A ani mi nevadí, že jsem už několik let doma s dětmi, nejsem kariérní typ a tohle je pro mě nejvíc - alespon dokud jsou děti malé.
@zuzana_ka -- však jsem to už psala -- že se mi líbil ten názor si v klidu užívat stávající situace 🙂 Zároveň si připadám trochu jako mimozemšťan 😅 Zrovna včera mi kamarádka řekla, že pokud někdo má mít víc dětí, tak jsme to my. Že vidí, jak "bohaté" jsou naše děti, že obohacujeme i lidi okolo nás, že ona k nám strašně ráda vždycky chodí, že jsme pro ni velká inspirace. A to se samozřejmě poslouchá dobře. Prostě některý věci nevidím jako většina tady -- jsme hodně semknutá rodina, trávíme spolu hodně času, věnujeme se jeden druhýmu....přijde mi, že naše děti jsou vděčné za to co mají, není v tom takový to, že už neví co by chtěly... Možná to neumím úplně vysvětlit, ale některý věci opravdu vůbec neřešíme. Proto je pro mě zajímavý, jak to měly ostatní ve větších rodinách, jestli třeba ta semknutost jiných rodin, časem vypršela, atd.
@jarniboure n manzelove rodine nevyprsela, naopak s vekem je to porad lepsi, zejmena, jak se porizuji deti, tak je to super. Nejstarsi je 36 a nejmladsi 22...mezi tim je 34 (muj manzel), 31 (sestricka zemrela v 11. mesicich na tyfus), 27 a 22. V dobe dospivani vsech vzdy nejake trenice byly, ale nic vazneho, spis blbosti...ve stezejnich vecech byli vzdy za jedno a pospolu...ted jsou velmi semknuta rodina.
Ale oni meli bzdy materialni i financni zajisteni, vystudovali vsichni, kazdy po skole dostal sanci na cestovani do zahranici, mohli si vybrat foru. Muj manzel a jedna segra byli 2 roky pryc, dalsi si vybrala Kibutz v Israeli na nekolik mesicu a ctvrta sla studovat, ale finance se nalily do jejiho zavodniho tancovani...
A vzhledem k tomu, ze tchyne ma i sluzebnou, tak i casu s detmi travili vzdy nadstandartne. Kdyz je doma uklizenoa uvarino, vyprano a vyzehleno, tak se detem venuje na plny uvazek lepe, nez kdyz ke vsemu jeste zvladas barak, zahradu a domacnost.
@jarniboure jenže máte furt relativně malé děti. Já ve 12ti byla ještě šťastná, když jsme jeli všichni na výlet. V 15ti už ale ne.To už jsem byla zavřená v pokoji s kámoškou a řešili jsme kluky. Nemluvím o tom, že většina mých spolužaček/spolužáků si vodili svoje přítele/přítelkyně domu. Já měla partnery vždycky starší se svým bytem, takže já domu "přivedla" až manžela. Ale i on měl někdy v 17ti doma u rodičů nastěhovanou tehdejší přítelkyni. A není to žádná vyjimka.
@jarniboure ještě chci říct, že máme s rodičema a bráchou opravdu krásný vztah. Snažíme se každou neděli scházet na snídani, vídáme se co nejčastěji to jde. S bráchou mám pevný vztah , vždycky se na něj můžu obrátit. Střídavě žije v Austrálii, ale i tak se snažíme vídat co nejčastěji. Nicméně chci říct, že bylo období, kdy jsem byla šťastná, že se můžu zavřít do pokoje a být tam úplně sama.
Taky jsem ráda, že jsem z více dětí, bylo to vždy super, i když naši celkem hodně dělali fušky, takže o peníze nouze nebyla a mamka učila na vysoké, takže měla i hodě volna na nás. Spíše jsem to viděla, že je problém s tím starším věkem. Jednodušeji by se vše zvládalo, kdyby nás měla v mladším věku. Dítě ve starším věku (kolem 40) z tohoto důvodu nechci. Dokonce sama říkala, že čekali ještě 4. sourozence, jenže to už jí bylo 40 a že se na to s věkem už necítila, tak šla na potrat. Chápu ji. Už teď vidm, že u prvního dítěte mi bylo fajn a teď po 6 letech jsem výrazně unavenější.
@nonnni Třeba mi ve čtyřiceti selže antiko a můžu mít dítě. To je jasná věc, ale nic se na tom nemění, že mít dítě takto pozdě je jisté riziko, které se s věkem zvyšuje. Prostě si myslím, že plánovat dítě po čtyřicítce je nezodpovědné. Můj názor
@xmarg04 Jestli mě chceš označovat, tak piš trošku na úrovni, ano?