Ukňourané dítě. Jak to zvládáte? Co dělat?
Mate taky nektera uknourane vecne nespokojene dite? Jak to zvladate? Snazite se po dobrem se nejak domlivit nebo jste prisne? Mam syna 2,5 let a jeste nemluvi sle stale jen knoura furt se mu neco nelibi je nespokojeny a vzteka se. Uz mi dochazi nervy protoze sotva rozlepi oci jen knoura. At jsem mila nebo prisna je to bezvyznamne nevim co delat
@nikitka2323 mozna se neciti byt v bezpeci. Mne se u obou vyplatila trpelivost (a tedy hodne spat🙂) a byt mu nablizku. Muj maly take otevre oci a knoura, chce maminku. Pak se naji, koukne na pohadku a je v pohode. Je to takovy ten vek, kdy si zacina vice uvedomovat sebe a okoli. Prisna bych nebyla, potrebuje spise tvoji blizkost a pochopeni. Mas na nej cas nebo ho nechavas se hrat samotneho?
@linee prave ze ani moc hrat si s nim nejde protože cokoliv udelam je to spatne...pracujeme na tom ale nic moc..pristi rok jde do skolky a pani ucitelky se z nej zblazni
@nikitka2323 toho se vubec neboj. Rok je u ditete neskutecne dlouha doba a projde neuvertelnym vyvojem, uvidis. Tak pokud, nech si ho hrat samotneho, mozna chce objevovat on sam. Nebo mu zkus davat veci doma (utirat prach a pod.). Co zoubky treba, nerostou treba stolicky?
@nikitka2323 je to jakoby jsem četla o naší malé. Před prázdninami to vygradovalo takovým způsobem,že řvala vlastně pořád. Ať jsem šla po dobrém nebo po zlém,tak jsem mlčela nebo s ní mluvila,tak jsem si s ní hrála nebo ne,vše špatně. Pak se to začalo měnit. Z ničeho nic. Teď nastoupila do školky (jeslí) a je zase o kus lepší. Za poslední 2 měsíce se hrozně změnila a posunula.
Pak jsem zjistila,že to nebylo o ní,ale o mě. Tak jak já jsem se cítila (i když jsem nic neřekla a nedávala jsem nic najevo),tak se to prostě přeneslo na ní. A ona to zrcadlila. Může to být úplná hovadina co člověka trápí,ale oni to prostě cítí, znejistí a je to v kopru.
Snažím se mít hlavu čistou,nenechat se rozzlobit,nebo rozesmutnit. Hlavně jsem se smířila sama se sebou.
@nikitka2323 jako u nás doma 😁 já si vždy řeknu ,že je to jen nějaké období které společně překonáme.( U nás platí ,že když začne knourat tak jednoduchá otázka co by si rád chtěl ukaž a jdeme spolu za ruku a je klid ( také moc nemluví)
Jsem ráda, že je nás víc.. děkuji za tvou zkušenost
.
Nehledala bych chybu v sobě. Některé děti jsou od přírody klidnější a některe zase jak z divokých vajec. Asi jediný co pomůže je čas
Třeba byste mohli zkusit znakování, než se rozmluví..
Dítě potřebuje péči, starostlivost a pochopení. Něco mu vadí, nelíbí se mu něco.. Ještě když nemluví, tak nedokáže říct o co jde