• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Uspávám ji 2 h, v kočáru řve, kope, u jídla vyvádí

27. února 2010 
Jo a co nočník? Všimla jsem si, že pro Lucku pochvala (vychválím jí vždycky úplně do nebe) není žádná motivace. Prostě věděla že má jít na nočník, ale odmítala to. Musela jsem jí sebrat plenu, ona se párkrát počůrala (samozřejmě jsem jí v tom nikdy nenechala a hned bez řečí převlíkla) a teď už jsme doma bez pleny skoro bez nehod (jen občas pár kapiček).
Prostě některý dítě když ví co má dělat a že za to bude pochválené tak to dělá, ale Lucině to bylo úplně fuk.
19. pro 2009 ve 13:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
janca nočník máme od toho, aby se o něj strkaly nohy :unamused: , čůrat do něj, to nehrozí.
19. pro 2009 v 15:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
knobloska, hlavně si myslím, že by sis měla přestat vyčítat, že jsi to udělala v zčátku špatně. ten tvůj postoj se pak hrozně odrazí na reakcích prcka. jsou strašně vnímaví, všechno odhalí:slight_smile:))). ikdyž možná nebyla všechna ta péče úplně ideální, stejně jsi to dělala s láskou a podle citu, to je ok. děsně důležitý jje, že si uvědomuješ, co bylo třeba ne úplně ok a chceš to změnit. zkus udělat tlustou čáru za tím co bylo a začít jakoby od začátku, hodně pomalu, po malých krůčcích, třeba dva týdny jen jídlo, prostě jí se u stolu - at velkou část jídla jí v klidu, až to nepůjde, nech to. a další den zase o kus déle. další týden třeba to spaní a tak. není pozdě, je ve věku,kdy se snadno učí, tak toho využij a pomalu se snaž o změnu. jsi hodná mamča, milující svoje dítě, nevčítej si a zkoušej to pomalu "opravit".

Později to oceníš a budete spokojený, uvidíš. Držím palce.
19. pro 2009 ve 21:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Eppik děkuju za článek, úplně tam pasujou děti kamarádky a naše raubířka, samozřejmě ne do stejné skupiny :grinning: . Asi to tak opravdu je, něco jsem podělala a svůj díl má taky její temperament. Dneska jsme byli v Tescu, my byly už uvnitř a manžel nás dobíhal. Snadno nás našel, nemusel ani telefonovat, Ki tam všechny bavila, jak vykládala a šermovala přitom rukou jak když káže. Sranda. Šel za zvukem. Pár ženských se na mě soucitně podívalo. Ale tohle bylo fakt zábavný, hlavně, že se nevzpouzí, a je spokojjená.
Berenika já jsem si fakt myslela, že to dělám dobře, bylo to sebedestruktivní, ale hlavně, že malá nepláče a je jí vyhověno :wink: .
Dokáže být neuvěřitelně milá, smějeme se a ona se najednou zamračí, a začne mrskat pastelkama po zemi. Jen tak, bez příčiny, to nechápu, u nás to neviděla.
19. pro 2009 ve 22:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
knobloska: to s tím mrskáním pastelkama je úplně normální jev, četla jsem že v tomto období se batolata učí sebekontroly a vyjádřují taky svoje pocity a jelikož samy nevědí co se s nima děje ale děje se ... my dospěláci jim máme ukázat cestu jak udržet svoje city na uzdě a taky vytvořit podmínky aby si neublížili, každé dítě touto vývojovou fázi procházi po svém, ale všechny z toho určitě vyrostou :wink: u nás to je tak, že se Míša začne vztekat, já se mu snažím s klidem vysvětlit že se to nedělá a že je i jiný způsob jak to půjde snáz (třeba když se mu něco nedaří, nebo mu kážu něco udělat a on to nechce dělat) když to přežene tak ho posílám do svého pokojíku, on tam jde a řve tam až se zklidní tak přijde ... objetí nebo tišení u nás v tomto stádiu nezabírá :unamused: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
20. pro 2009 v 06:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo a ještě jedna věc, nenechte se vyvést z míry pohledy cizích lidí když vaše dítě se chová né zrovna ukazkovo :confounded: oni ti kteří děti mají, to pochopí bot tím samy prošli a na ty co je nemají se vykašlete, je zbytečné vysvětlovat stejně vám budou kázat, protože jsou nejchytřejší právě v tom co oni samy v životě nezažili = však oni pochopí až je mít budou :grinning: :grinning: :grinning:
20. pro 2009 v 06:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
knobloska já ti pořád nevím...na jedné straně je pravda, že nás asi vychovali jinak, ale opravdu asi když miminko pláče je to proto, že něco mu schází...já bych na sebe tak přísná nebyla...je pravda, že pak když je větší tak už trochu zkouší vydírat...ale myslím, že na výchově jsi ještě neprošvihla nic...prostě začne teď víc režim, je větší a už si více věcí uvědomuje...hele náš prcek (už jsem ti to psala, nejedl u stolu skoro nikdy...) a když šel teď do jeslí měla jsem strach jak to tam bude zvládat (a hlavně ty tety) a představ si, že ho chválí jak hezky papá sám u stolečku...prostě to nelam přes koleno, důležité je aby byla malá v klidu a spokojená...ono to nebude trvat donekonečna a jednou snad budeš mít i klid sama pro sebe... děti mají určitá vývojová stádia, když to porovnávám podle učebnice dětské psychologie, naprosto to sedí...a přesně jak píše eppik s tím vztekem dětičky samy nechápou co se s nima děje...a někdo je holt víc emočně založený tak to s ním mává...hlavně to musíme vydržet my...i když někdy je to fakt těžký :sunglasses:
20. pro 2009 v 09:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
knobloska: nečetla sem všechny příspěvky tak snad se nebudu moc opakovat. I já závistivě koukala a koukám do kočáku kde si miminka spokojeně leží koukají pak jak se jim chce tak usnou atd... Naše nika od té doby co se narodila nepřestala řvát. a navíc je děsně živá. ve 3 a půl měsících se mi otáčela v půl roce seděla sama a za 14 dni na to lezla. od 9 měsíců chodila kolem nábytku a od 11 sama. takže žádné ležení v kočárku se od 4 měsíců nekonalo. prvních 14 dní sme uspávali jen na balonu. to byly vánoce tak sme na to byly s manželem dva tak to šlo. pak sem si ale řekl dost. uvědomila jsem si že po vánocch půjde MM do práce a mě z toho hrábne. takže sme ji začali uspávat v postýlce. spoustu maminek me tu odsoudilo na různých debatách ale pro mě metoda nechat vyřvat byla ta jediná. vždy tak po 3 min jsem šla k ní uklidnila a zase šla pryč. trvalo to měsíc dva jak který večer až se naučila že se prostě položí po koupání jak je unavená a spí se. tohle jsem začala praktikovat i odpoledne zhruba od 7 měs. do té doby sem odpoledne uspávala venku v kočáru ale pak sem měla strach že z něj jednou vyskočí tak sme učili spát i odpoledne v postýlce. moc mi pomohl plyšový šmudlík kterého má na spaní a kterým se ušmudlá jak říkám. kolikrát řvala taky třeba hodinu a ja už byla na nervy le vždycky sem za chvíly za ni šla sebrala ze země dudlík a šmudlu dala ji to položila a nanovo.dnes je ji rok a jak ji položím tak do 2 min spí. ale je za tím spousta utrpení a vytrvalosti ale stálo mi to za to. taky mi hodně pomohlo že sem ji přes den vzala dudlík a šmudlu má to jen na spaní do auta a do kočáru. takže jak ji položím je ráda že si může podudlat a než stačí začít protestovt tak spí :slight_smile: :slight_smile:
co se týče režimu přes den tak když se vzteká kvůli ničemu což je často tak už ji nechávám bud se na ni začnu smát nebo jakože litovat někdy ji řeknu at mi radši udělá rádi a většinou ji to přejde a když ne tak ji prostě nechám. pokud mě chce schválně kousat a tak tak dostaně přes ruku i když leze někam kam nemá - větinou místa kde by se ji mohlo něco stát tak ji řeknu tyty ona mi zopakuje nene a stejně tam leze tak ji plácnu taky. v tomhle musí být jasno.
takže tě chápu a vím že to není med. oproti tobě mám výhodu že Nika je velká gurmánka takže s jídlem nezápasíme ale když dělá blbosti a leze ze židličky tak ji vyndám a konec. pak až svačinka. neboj ona hlady neumře a když bude hlad tak bude ráda sedět.
a pokud řve u spaní i když si tam tak bud bych opravdu zkusila bez spaní a vydržet aspon do 7 do večera jestli si tak zvykne nebo to překonat jako já ale neuspávala bych jak vidíš děti sou vyčuraný chtějí víc a víc a pak už jim nestačí nic.
snad sem ti aspon trochu pomohla ale hlavně ti chci popřát hodně sil vím jaký to je jen závistivě sledovated hodný děti. ale vždycky si snažím říct že bude líp. už ted vidím že je to lepší že si dá občas říct že jde občas zabavit a zasmát se s ní že už je to lepší než jen s tím uřvaným miminem co jsme my měli :wink:
20. pro 2009 ve 12:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Draga já jí mám pořád jako moje miminko a dost jí odpouštím :grinning: , jak je droboučká a nemá vlásky, tak to k tomu svádí. Ne vážně...dneska jsme byli u našich, že jí uspíme a pojedeme něco nakoupit, abychom jí netahali s sebou. Od 12 do 14 řev v postýlce, i když jsme s manželem předváděli, jak hezky spíme. Ve 14 jsme to vzdali, odjeli jsme a naše máma pokračovala ve snaze ji uspat. Ve 16 mi volala, že to nemělo cenu a nespala. A pak byla chytrá, že nás měla naučený jinak, že nás po obědě položila do postýlky a odešla. A neměla s náma problém. Tak já nevim. Každý si to asi má zařídit tak, aby byl spokojený, jenže já jsm z těch bojů vycucaná jako citron. :unamused: . Manžel jí teď uspává od 20, zatím má teda trpělivost, to musím uznat :grinning: . Na to, že nespala celý den, dobrý výkon.
S jídlem jsem dneska asi zabodovala, papalo se ve stoliččce, sice se 3x vracela a jedla to úplně studený, ale celkem to šlo.
A holky to si pište, že je to citová vyděračka, já tedy nepolevím, ale náš táta jí to dneska pěkně baštil a to je docela prudkej, s náma se teda při výchově nemazal. Prej celá maminka, byla jsem stejná, nespavec, věčně vzteklá. Ale máma to řešila jinak než já.
Mně někdy přijde, že se nudí. Hrát si jí nebaví, na procházce taky ne, na plavání jen chvilku, pořád je jak čertík, přebíhá od jednoho k druhýmu. Do kočáru, rychle zase ven, chovat, položit, atd., strašnej sled činností.
Takže když chci uvařit a najíst se, tak jí musim pustit pohádku a nechat jí tupě čučet. Nerada, ale to bych se zbláznila.
Na druhou stranu se s ní zase člověk nenudí, že :sweat_smile:
20. pro 2009 ve 21:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo Lucku taky nebaví si hrát, taky si myslím že se nudí, ale snažím se aby se uměla zabavit sama. Dost mě štve, že když jí umožním něco hezkýho, třeba dostane kus čokolády, nebo jí pohoupu, nebo se moc ráda dívá na svoje fotky, nebo cokoliv hezkýho, tak z toho pak nemám dobrej pocit, protože následuje řev že nechce přestat. Takže nemám vůbec chuť jí cokoliv hezkýho ukazovat. Třeba když jdeme nakoupit, tak jí zásadně nedávám do těch autíček co se tam hážou peníze a ono se to pak hejbe. Sice by se minutu pobavila, jenže pak by nechtěla ven a byl by řev. :frowning2:

Ale chtěla bych se těch zastánkyní co nechávají děti vyřvat zeptat, kde berou jistotu že to dítě nebrečí kvůli tomu že mu něco je. Četla jsem tu jeden příspěvek od maminky která "vychovávala", až miminku prasklo ouško. Ono v náručí tu bolest líp snášelo, tak plakalo vždycky když ho položili do postýlky.
Zrovna před chvílí Lucka nechtěla spát a fakt hodně plakala, většinou si jen povzteká, otravuje že něco chce, ale tentokrát opravdu hodně brečela. Fakt nevím jestli jí nebolí zub nebo to zas jen zkoušela. Tak jsem jí radši vzala a nechala usnout na mě. Snad to bude zejtra lepší.
(Jinak když Lucka přes den nespí, tak pak večer není žádná změna že by třeba byla ospalá a šla dřív - to ne. Zkouší to jako vždycky.)
Je mi těch miminek hrozně líto když si představím, že je třeba něco bolí a rodiče si jich nevšímají aby je nerozmazlili.
20. pro 2009 ve 22:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Jjanca ten první odstavec sedí přesně na nás. Já když někam jedu, tak se vyhýbám dětským atrakcím všeho druhu, to by byl řev. Taky nechce přestat. No jo, podaly jsme prstíček.... :wink:
No a prosim tě to mi neříkej, toho se taky bojim, že i když vynechá odpolední spánek, tak večer tady bude stejně strašit do 22 :frowning2:
Takhle začíná to citový vydírání, co kdyby plakala, že jí něco bolí...ale většinou to tak není a zkouší to. Taky to nedokážu, ale říkám si, když řve, i když tam s ní jsem...jestli to není jedno. Je fakt, že nepláče po mámě, což mě teda rve srdce nejvíc. A dělá mi dobře když "maminka už jde" a pak se mě drží jako klíště a tulí se, to je krásný :wink: Prostě jí to žeru, no.
Jjanca snad to bude zítra lepší a nic jí není.
20. pro 2009 ve 22:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já nevím jestli by to s tím spánkem bylo takhle i kdyby přes den nespala pořád. Zatim nespí jen občas.

Já myslím že to byl včera zub. Nemá poslední stoličky a dneska jsem koukala že to má oteklý.
Je to složitý u malých miminek se občas nepozná PROČ brečí a u těch starších se nepozná jestli to na nás jen nezkouší. Lucka je na mě hodně fixovaná a často pláče po mámě. Jednou nebo dvakrát mi u uspávání ruply nervy, tak jsem třískla dveřma a odešla to rozdejchat (jinak bych jí musela praštit) a asi na 5 min. jí nechala řvát v postýlce. Když jsem přišla tak se úplně třásla, byla úúúplně vyřízená a evidentně brečela po mě - byla to hrůza a když si představím že je takhle některý mámy nechávaj...... :frowning2:
21. pro 2009 ve 12:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
jjanca: já věděla že to zase přijde s tím že moje dítě je chudák. samozřejmě že když ji něco je tak ji nenechám samotnou řvát. ale když řve a sotva se objevím ještě ji ani nevezmu do ruky a ona nasadí usměv tak ji asi nic nebolí že? prostě to na mě zkouší. a myslím že se i dost brzo dá rozeznat pláč tipu- hej mě se líp usíná když semnou půl hodiny skáčete na balonu nebo pláč maminko mě něco bolí. nebo aspon ja to poznám je to uplně jinej pláč.
ale neodsuzuju vaši výchovu spíš lituju vy jste otroky a uplně vyřízené ja ted napoledne Nikolku položím a do minuty spinká jsme obě spokojené. a myslím že je lepší když je dítě trochu samostatné než když kníkne a má vše co si řekne nebo dupne až bude starší nebo bude mít sourozence tak se mu to bude tím hůř učit že už není jen on ale že maminka musí chovat miminko třeba kdyby jste měli dvě děti brzo za sebou tak si to taky nemůžete dovolit to starší nebo mladší hodinu uspávat. tot můj názor ale jak říkam at si každy udělá jak myslí že je to pro něj a pro mimčo nejlepší! :wink:
21. pro 2009 ve 13:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky :slight_smile: ,
tak i já se přidávám se svým tzv.(dle naší paní doktorky)neuhoveným synkem :sweat_smile: .
od malinka jsme měli přesně to co většina tady...řev v kočárku,hodinové uspávání atd...atd...
např.do obchodu jsem se s ním odvážila až v jeho půlroce a i to byl otřesný zážitek.
kočárek na balkoně?fata morgana...no jak říkám...atd. :grinning: .
dnes máme vztekací období...nedostane něco do vteřiny?...prásk sebou na zem a řev a řev.(naštěstí zatím jen doma :sweat_smile: ).
stejné...ukážu něco pěkného...podám prst a ...
mě akorát''těší'',že je to prostě asi jen období,které se prostě projít musí a hlavně,nejsem v tom sama :sweat_smile: .
ikdyž musím přiznat,že mám někdy touhu vystřelit to moje malinké zlatíčko na mars :wink: .ale to asi každá :grinning: .
co se týče...nechat vyřvat...učila jem usínat...chodila jem po 3 minutách a za čas to opravdu vyšlo,usínal sám.jenže pak byl nemocný a zase vše dokola...
dnes teda usíná večer sám...ani nevím,jak se to podařilo,ale po o uspávám tak,že ho mám v náručí,on hlavičku na mém rameni...jenže...asi 5 dní už má jen jeden spánek denně a protože v noci se také moc nevyspíme,usne cca do 5 minut :pensive: .takže jsem popravdě ještě ani nezkusila položit a jít(odpoledne)...možná by to vyšlo,ale takhle mi to nevadí.
a co se týče pláče...asi každá maminka,zvláště už při batolátku přece jen pozná,jestli dětátku něco je...
znám ale i takové,co tento způsob praktikují třeba u 4 měsíčních miminek a to se mi také moc nelíbí.přece jen...takových pět minut může miminku připadat jako věčnost :frowning2: .

hezký den všem :slight_smile:
21. pro 2009 ve 13:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Moje kamarádka to tak praktikovala taky asi od 4 měsíců, položila do postýlky a odešla venčit psa, aby neměla nutkání za ním jít. Manžel ten pláč ignoroval a mají teď svatej klid. Položí do postýlky a on spí sám. Závidím. Závidím a jsem naštvaná, že to nedokážu. Ani ne tak ze strachu, že jí něco je, ale leze mi to na nervy a hlavně je mi jí líto. Naše malá spala do 15 měsíců u nás v posteli, já nalepená na pelesti, bylo to hrůza a jsem ráda, že aspoň tohle jsem dokázala. Vylifrovat jí spát do postýlky. Dneska už se na to dívám jinak, jak jsem byla blbá, že jsem si jí tam nechala. Tehdy mi to každej říkal a já jsem si myslela, chudinka malá, u mě je jí nejlíp. To jo, že jsem se těch 15 měsíců já pořádně nevyspala. já byla chudák. Vycítí moc dobře, co si může dovolit a šponuje to až tam, kam ní dovolím. My jsme de ségrou odpoledne spaly do 5 let, prej jsme tam byly naučené, takže teď je to podle mojí mámy na mě, abych jí to odpolední spaní udržela. To jsem na to zvědavá, dneska to bylo docela dobrý
:slight_smile:
Možná mě naše holčička časem překvapí a její temperament trochu vyšumí, co já vím. Každý ať si to dělá jak chce, tak, aby byl spokojený. Jenže já právě spokojená nejsem a proto jsem zakládala tohle téma. Štve mě být zbytečně unavená z těch výstupů a věčných bojů o vše, chtěla bych to jinak. A chtěla jsem vědět Vaše názory, jestli to má smysl nebo jestli ta její výrazná osobnost převálcuje všechny moje snahy. Takže děkuju za všechny názory, pro- i protirozmazlovací a těším se na další :wink:
21. pro 2009 v 15:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
eliiis "když ji něco je tak ji nenechám samotnou řvát" - to tě obdivuju že to tak dobře poznáš.
Já si nestěžuju a jako otrok si nepřipadám, jednou jsem si pořídila dítě, tak nemůžu dělat že je to robot který se dá vypnout. Kdybych chtěla kllid tak zůstanu bezdětná.
21. pro 2009 v 16:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
A nešlo by to aspoň trošku si užívat mateřskou s klidem? :grinning: :grinning: :grinning:
Každá jsme jiná a máme jiné fyzické i psychické hranice a tudíž i výchovu každá praktikujeme jinou :wink:
21. pro 2009 v 16:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
já jsem asi divná, ale teda uspávání za strašnou věc nepovažuju..prostě ležíme v posteli, držíme se za ruce, smějeme se...syn za chvíli usne..a já bud spím taky, nebo si jdu něco dělat...když spal po o, tak dtto :confused: naopak mám tyhle chvíle a probuzení nejradši z celého dne :confused: když vidím, že není ospalý, spát nejdeme..a tudíž předejdeme nějakým krizím, že nechce spát :confused:

samozřejmě vám to nepřeju, ale my máme teda rozhodně horší problémy, než uspávání...to byste se pak na to možná koukaly trošku jinak :wink:
21. pro 2009 v 16:52  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
eliis: a já teda znám maminky, co mají i dvě a více dětí..a stejně je všechny uspávají a jde to :slight_smile: prostě usínání má být část dne, která má být v klidu a v pohodě...chvilka mezi maminkou a dítětem :wink: to k tomu prostě patří...uspávají se i školní děti mladší, např. pohádkou..nevidím na tom nic divného :confused: mně by bylo líto dítě dát do postýlky a odejít..

ale je to každého věc, samozřejmě si to každá udělá, jak jí to vyhovuje..ale jak jsem psala, jsou mnohem horší věci, které kvůli svému dítěti budete muset vytrpět(možná)... :wink: ono se neptalo na svět, chtěly jste to vy..jak někdo psal, není to robot, kterej se dá vypnout..

chápu, že je to někdy (často) velmi náročné, rupnou i nervy...tak já si opravdu chodím číst na fora, kde jsou na tom děti ještě hůře, než jsme my..a maminky to zvládají levnou zadní, to mi dá vždycky sílu :wink: samozřejmě pomoc rodiny je taky hrozně důležitá, pokud je :wink:
21. pro 2009 v 17:01  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
sis vy máte nějakej zdravotní problém nebo jsem to špatně pochopila.
21. pro 2009 v 17:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
jjaanca: no přímo zdravotní ne, jako fyzicky..ale taky to není jednoduché a hlavně je to běh na dlouhou trat :wink: já taky dřív řešila kraviny- hlavně, když byl Tygr malej- že neusne po pěti vteřinách atd. :wink: , fakt blbosti..pak postupem času jsem to prostě všechno přehodnotila..a myslím, že k dobru věci..ono si stačí přečíst moje staré příspěvky třeba rok dozadu...taky jsem byla zastáncem "tvrdé" výchovy..no ale člověk míní, dítě mění že :grinning: :grinning: :grinning: ale mě to jako fakt neotravuje, ho uspávat :sunglasses:
21. pro 2009 v 17:05  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
ne rok, ale dva roky dozadu :wink:
21. pro 2009 v 17:05  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Sis to takhle nemůžeš brát, že mají mámy horší starosti. To je přece jasné, o tom nebudeme polemizovat. Já jsem nešťastnější na světě, že jí mám a že je ťuk ťuk zdravá, samozřejmě vím, že je to to nejdůležitější. Jsem jako každá jiná máma. :wink:
Tohle fórum není jen o usínání, ale o temperamentu dítěte versus výchova.
Ale když se teda vrátím k tomu uspávání, u nás je řev, i když uspáváme, zpíváme, povídáme, mazlíme. Takže já osobně jsem vždycky ráda, když konečně po 2 hodinách usne. :slight_smile: A to včera odpo nespala a v 10 večer u nás ještě bylo hurá, i když manžel začal uspávat asi v 8.
21. pro 2009 v 18:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
knoblos: já to beru :wink: nečetla jsem celou diskuzi, jen tuhle poslední stránku..a reagovala jsem teda zejména na elis :wink: jinak to, cos popisovat ty na týhle stránce mi přijde k věku dítěte normální..co jsi psala dozadu nevím :wink: je to těžký, Tygr třeba neřve při usínání..ale zas ječí průběžně celej den, páč má poruchu komunikace a hodněkrát nevíme, co chce on..a on zas neví, co chce my..takže zuří :wink:

já tady hájila jenom to, že já se kvůli uspávání či jiným věcem jako otrok svýho dítěte necítím, přijde mi to normální..patří to k mateřství...

tak hodně štěstí, at je to podle toho, jak si to představujete...u mě tento stav ještě nikdy nenastal :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile:
21. pro 2009 v 18:05  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
knobloska: ad. jídlo, Tygr nejí nic..ráno sní jogurt, odpo Brumíka, večer suchou housku..a tím to hasne, takhle je to každej den..je vyzáblej jak z Dachau...prostě špatně jí od narození, nedá se s tím nic dělat..zdravej je jak řípa..takže prostě s některýma věcma neuděláš nic, ani kdyby ses stavěla na hlavu..já už jsem rezignovala..stejně do něj to jídlo nijak nedostanu. Násilím mi to přijde blbý, zkusila jsem to párkrát..bud se začal dávit, nebo se rovnou poblil :wink: ..neřešim už.. :sunglasses:
21. pro 2009 v 18:14  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
knoblos: už jsem to dočetla :grinning: k ostatní věcem se nevyjádřím, Tygr je v tomhle pravej opak, sedí jak pecka v kočárku, nechce chodit..nechce jít do dětského koutku, nechce jít do autíček..jen je furt u mně, sedí na klíně a kouká :stuck_out_tongue_closed_eyes: což je někdy taky hustej opruz, páč si bez něho ani neuprdnu :stuck_out_tongue_closed_eyes:

všechno má svý klady a zápory, tak se holky držte a krásné svátky,pa :slight_smile:
21. pro 2009 v 18:51  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
knobloska a co když nepůjde prostě spát, některé děti, přes den třeba od roku a půl nespí...sice je to pak o to horší večer, protože padají na pusu, ale kamarádky prcek prostě po o snad od roku nespal...no a gratuluju k prvním úspěchům u jídla...
jinak Dála má teď skoro ve 3 letech 13,5 kg...taky byl takový maličký, hubený...teda je pořád, ale teda cpe se o 106 ...naštěstí :wink:
21. pro 2009 v 18:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky,

přečetla jsem tak nějak letmo diskusi a chci říct jen toto...knoblosko, nelituj, jak jsi se k dcerce chovala, že jsi k ní byla citlivá, vnímavá, že ji uspáváš, atd...myslím, žes neudělala chybu, dělalas a děláš to podle svého nejlepšího vědomí, svědomí a citu...jasně dětem se musí dát určité hranice, ale jde o to, jak se ty hranici nastaví, já za hranice nepovažuji např. fyzické tresty, vyřvání, apod...myslím, že to jde i jinak...a v názvu tématu máš, zda je to v povaze...tak já osobně si myslím, že z velké části ano...prostě děti jsou různé, živé, neklidné, temperamentní a pak pohodáří, které kam postavíš, tam je najdeš, spáči, děti nejedlíci, velcí jedlící, uplakánci apod. Jasně, že se dá dost věcí výchovou nastavit, ale něco prostě neovlivníš, jedině, že je to pak hrozně na sílu, a jde i o to, jestli na to máš náturu a jestli bys opravdu chtěla nějaké tvrdší metody zavádět.
Já sama mám trochu podobnou dcerku jako ty, je neposedná, už v porodnici pořád křičela jako tur :sweat_smile:. Nosila jsem ji v šátku, abych doma něco udělala, ona se tak zklidnila, čučela co dělám a byla zabavená. Málo spí, od dvou let odpoledne spí jen někdy, a když odpoledne usne, tak pak večer jde spát až ve 23 h. Můžu ji sice dát do postýlky třeba o dvě hodiny dřív, ale prostě neusne a mně jí je tam pak líto, jak kouká za mřížemi :sweat_smile:. V manželské posteli s náma spala několik měsíců, nevadilo nám to, naopak bylo dobré, když se probudila, že jsem jen přikryla, pohladila, dala napít a nemusela lítat do vedlejší místnosti a spala tak klidněji, pak sama chtěla jít spát do svého pokojíku, takže s nějakým odnaučováním spaní v manželské posteli problém nebyl :slight_smile:. A k tomu uspávání - my uspáváme pohádkou, ale nečteme donekonečna, jak by ona chtěla, přečteme max 2 pohádky a zhasínáme, pak ještě třeba zazpíváme 1-2 písníčky :sweat_smile: a když ještě nespí, tak buďto si tam ještě žvatlá a po chvíli usne, někdy trochu protestuje, ale vyloženě neřve... A zkoušela jsi ji třeba teda nechat usínat samotnou? Třeba by jí to vyhovovalo (nečetla jsem do detailu úplně všechno). No ale měli jsme taky období, kdy nechtěla vůbec usínat, hlavně odpoledne a to jsem ji nakonec vždycky uhoupala v manduce a pak vyklopila do postýlky :sweat_smile: a taky to trvalo třeba skoro dvě hodiny, myslím, že to to bylo tak kolem jejího roku věku.
A s tím jídlem je to pruda, já poslední dobou za ní taky musím běhat s jídlem nebo ji vracet k jídlu, ona má svůj stoleček, ale pořád odbíhá dělat tisíc jiných věcí, dobře jedla ve stoličce, když nemohla vylézt, ale teď je tam vším zaměstnaná, že na jídlo moc nemá čas...ale chce to třeba snídat společně u stolu, obědvat společně a tak, i když odbíhá, tak aby se jí ty návyky přece jen vštěpovaly... takže nám někdy zabírá, když ji posadím k velkému stolu a jíme společně, sice pak přeleze na mě a jí z mého talíře, no ale co už:slight_smile:
Co mě teda trochu štve je, že bývám unavenější než matky, kterým dítě krásně spí, v osm jej položí do postýlky a v osm ráno si je vyzvednou :sweat_smile: a chtěla bych i druhé dítě, ale pořád si to nedovedu představit, ale možná je to můj problém, že to nezvládnu, protože jsou i maminy, které to zvládají :wink:. Ale nelituju stylu výchovy, který jsem si zvolila, pořád doufám, že se to fakt vrátí, že bude třeba silná osobnost, vnímavá, citlivá a bude vědět, že u mě najde pochopení:slight_smile: A taky si myslím, že u vás teď jde částečně o období vzdoru...
21. pro 2009 v 19:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
ježiš sorry za ten román :grinning:
21. pro 2009 v 19:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
knobloska - považuješ za chybu, že jsi dělala, co se tzv. nemá dělat :wink: : miminka "jsou vyčůrané a nesmí se jim polevovat" - děsná hovadina - instikt ti radil dobře - děti, které se nechávají brečet až do úplné rezignace sice pak dají pokoj, ale je to zločin na dětské psychice. Ony se ignorováním pláče nic nenaučí - ony opravdu rezignují a ve vyvíjejícím se myšlení vnikne základní stavební konstrukce: svět je zlý, nechává mě být zoufalým a opuštěným, nikdo mě nemá rád a sám nic nezmůžu.
Mluvím o kojencích!
Od 2-3 let se už dají klást podmínky a určovat pravidla, hranice, podmiňovat něco něčím, ale kojenec potřebuje nekonečnou lásku, náruč a musí vyrůstat s pocitem, že když se ozvu, někdo reaguje a rozumí mi.

Takže si zbytečně nesypt popel na hlavu - nejsi blbá, že jsi ji chovala (možná bych ji nenaučila až tak spát s váma, malý taky dospával po kojení se mnou, ale měl postýlku, když byl neklidný, taky jsem si ho ale vzala do postele)
Je to temperament, povaha, je malá na to, aby sis myslela, že jsi něco zanedbala. Citově jsi ji zásobila dost dobře, teď jsou další fáze. :slight_smile:
21. pro 2009 v 19:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek