Už brzo se z toho zblázním
Píšu ve stavu nouze - mám ročního synka a to je teda dáreček.. Neustále se mě dožaduje, chce si povídat, nevydrží chvíli sám, štípe, tahá mě za vlasy, nemazlí se, do všeho mlátí, vzteká se, mlátí hlavou o zem když chce něco co nemůže, když vařím tahá mě za nohavice a řve, hrůza.. Navíc sem teď nemocná a nejradši bych ležela v posteli, to ale samozřejmě němůžu.. Přítel pořád v práci, navíc sme se odstěhovali na maloměsto a skoro nikoho tu neznám. Máte to někdo podobný? Díky za příspěvky.
@kukokuko Nechci mluvit za nikoho, ale myslím si, že maminka která lituje toho, že má dítě neexistuje... nebo když, tak ojediněle. Protože sledování toho malinkýho človíčka jak roste a učí se, to je věc naprosto úžasná a stojí za všechny útrapy světa 🙂 Je to prostě TVOJE dítě a hotovo 🙂 to poznáš až je budeš mít 🙂
@claris87 ale někdo třeba nazaziva ty hezky chvilky. Takový ty chvíle štěstí prostě.. Já to tak třeba mám .Těch chvil je tak strašně málo, těch spatnejch je většina a já jsem tak depresivní, že ty hezky ani neumím zpracovat. Naopak to, jak to dítě roste mě děsí, ukazuje mi to, kolik času jsem ztratila a neuzila si ho. Taky pořád myslím na to, jak moje děti budou mít z tohodle prostředí jednou psychicky problémy. Jenže se dost blbě mění to uvnitř, to co člověk citi a to je bohužel to důležitý..To dítě pracuje právě s tím. I v banalitach jako když mu něco zakazuju, tak že mě podle mě cítí, že o tom pochybuju..jako ten pes..
Nechci tím říct, že lituju, že mám děti, ale kdybych to mohla vrátit, ještě bych pockala..Třeba do 30ti. Vůbec by se nic nestalo. Jen bych asi neměla dětí s tím partnerem, co je mám. Taky bych všechno dělala jinak.. už bych ty věci tak nehrotila, ale to je asi normální po dvou dětech..
@dana3262 Heled takovéhle stavy mela kamarádka s první dcerkou začala pak chodit k psychologové a ten ji doporučil homeopatika (http://www.heureka.cz/?h[fraze]=rescue bach spr...). Ted ma druhe a úplně v pohodě.
@monikagurthova jo, bachovky jsme jeli když bylo nejhůř se starším. Nějak před 3.rokem. Ještě nemluvil a mladšímu bylo 1,5. Ještě tu mám tyhle krizovky z pozdější doby, tak je asi využívám 🙂 i když pochybuji, že vztah k dítěti a k muži a to, že jsem prostě nespokojena až nešťastná vyřeší bachovky..To budu bohužel muset vyřešit já. Jenže ti není lehké..muž mě v tom nechce podpořit a řešit to radikálně zatím nechci. Dík za tip
@kika_21 to bych moc ráda, ale dostala jsem se do takového kruhu a neumím z něj ven. Včera jsme se sešli s lidmi, měli jsme domluvenou nějakou aktivitu, ale kvůli nepřipravenosti (potřebných věcí) jsme se vlastně sešli zbytečně. Všichni 3 říkali: tak jsme se aspoň viděli, posedeli na zahrade, je tak krásně, pokecali... A já byla strašně vytocena, bylo mi skoro do breku, utíkala (doslova) jsem z práce, abych to stihla, kde jsem potřebovala něco dodělat, neměla jsem nic k večeři pro děti, muž mi volal, že přijde až v noci a já zacla přemýšlet, co jsem všechno mohla za tu "ztracenou" dobu udělat. A takhle to je se vším a pořád. Stvou mě lidi, co "mají dost času" nebo umí relaxovat. Vlastně jim závidím. Umět vypnout, odevzdat dětí i třeba na noc musí hrozně pomoct při výchově i ve vztahu k dětem. Třeba si někdy chvíli pustit tv nebo si číst.. To neznám. Musím být furt užitečná :( připadá mi, že mám míň času než ostatní..A taky vlastně jo.. vstavam v 6, chodím spát ve 20 a ještě musím po obědě na hodinu. Ta hodina po obědě se přípravami protáhne na 1,5h a 2-3h navíc vecer..celkem tedy zhruba 4h, které nesmyslně prospim..to je prostě znát..
Ale to už trochu odbocuju od tématu..i když kdo ví 🙂
@dana3262 to je jasny ja myslela spis na to aby jsi se kapku uklidnila kvůli sobě 🙂 jasne no vztah s chlapem to uz si musíš potěšit pak sama, to je blby když není podpora ☹ jasne na radikální řešení je čas jako na posledni možnost
@dana3262 Ano, chápu. tak jsem se cítila i já, když jsem přiběhla s malým na zádech a dvěma dalšími dětmi na vánoční trh. Tam všichni byli v klídku, pomalu se pohybovali přecpanými místnostmi. Užívali si to. Já ne, pospíchala jsem, honila jsem sama sebe. O velikonocích jsem si nejdříve v hlavě srovnala, jestli tam jdu a co čekám. Nebylo tam tolik lidí-to je pravda. Objevila jsem, že je tam místnost-jakási zóna ticha. Tam se uspávali a kojily děti, vyráběli jsme vajíčka-pomalu, jsou křehká. Jako vztahy mezi lidmi. Snadno se rozbijí, špatně se opravují.Štěstí si nosíme v sobě. Zlobit es je lidské, být netrpělivý také, já to léčím občasnou cestou na hřbitov-tam se nepospíchá, není už kam.Lidé jsou a budou nespolehliví, vždycky to tak bylo a nezměníš to. Čas, kdy uspáváš, se dá užít, nebo odbourat. Já neuspávám, jsem velmi netrpělivá-moje sestra je opak. Cítím z ní klid, ale já bych taková nebyla. Mne přílišný klid nebere, občas je třeba se od sestry učit-to je mi dnes jasné. I ona by měla být akčnější. Ale nezměním ji-bylo jí 50 let.Co ale vím je, že hodiny máme my v sobě, jsme -li na MD. Pokud pracuješ, je to něco jiného-lidi ale nemá cenu řešit. Hledali na tom pozitiva, že se sešli-i to je v uspěchané době dobré. 🤐
@dana3262 To mě moc mrzí že to tak máš... přemýšlím co bych ti poradila.. Podle toho co píšeš máš známky deprese, hodně spíš, smutek... zkus zapřemýšlet, nebo ani to ne - zkus si sáhnout do sebe a najít něco, cokoli, co tě dělá aspon na chvíli štastnou 🙂 něco, co si ráda dělala ještě před dětma a třeba se k tomu vrať 🙂 a taky ti ještě poradím něco co mi změnilo život - jedná se o knihu Čtyři dohody od Miguela Ruize (možná to znáš převyprávěné panem Duškem) a tak.... drž se 🙂
Necetla jsem vsechny prispevky, ale kdyz muj zacne vysilovat, a dela uvnitrz neporadek, jedeme ven. Hrajem si s micem, jezdime s tatrovkou, nebo se jenom jedem projit a vzdy se ven uklidni. Tebe doporucuji hodne spat. Klidne i v osm s ditetem. Pak tyhle stavy budes resit s klidem.
@bachovy_esence_poradna Jejka tak to ani nevim že je nečeho autor 🙂 Já sem s ním dřív hrála divadlo, ještě než začal svoji kariéru mírotvrorce 🙂 Každopádně je to skvělej člověk, třeba ho potkáte na nějakým sezení 🙂 Mějte se a díky za zprávu