V MHD mě slovně napadla žena kvůli plačícímu dítěti
Dobrý den, přispívám sem poprvé, ale jsem tak rozhozená, že potřebuji znát váš názor, jestli se vám stalo něco podobného a jak byste případně reagovaly na mém místě. Nejprve vás uvedu do situace. Dnes jsme s téměř dvouletou dcerou cestovaly MHD. Bylo po jedenácté, jely jsme domů na oběd a před sebou měly asi 15 minut cesty. U zastávky jsem se ještě zastavila pro pečivo (chleba a rohlíky). A dcera, přestože hlad neměla (zpucovala celý banán a do té doby i polovinu křupek, které jsme měly sebou) začala křičet, že chce rohlík (křupky už nechtěla) a samozřejmě to pokračovalo hlavně v autobuse. Já jsem jí řekla, že jí rohlík nedám, že jedeme na obídek, bude mňamka, polívečka, brambůrky a maso a snažila jsem se ji na kolenách konejšit. Pořád jsem opakovala, že rohlík jí nedám, že ať chvilku vydrží a doma bude obídek. Křupky v té době už nechtěla, byla posedlá myšlenkou na rohlík. Pořád jsem ji utěšovala, ale bylo to marné. Dcera má teď vztekací období, kdy je schopná se během chvilky dostat úplně do tranzu a nutno dodat, že byla fakt hlasitá. Ale já jsem si řekla, že neustoupím, jestli má hlad, tak může dostat křupku. Jako, je mi jasné, že lidi jsou unavení, nejsou zvědaví na to, aby jim tam křičelo nějaké děcko (dcera byla dost neústupná), ale potom se do mě začala hned obouvat jedna žena. Začalo to průpovídkami na celý autobus, že by to děcko už dávno seřezala (dvouletý děcko! to teda nevím, čeho by dosáhla, akorát toho, že by dítě řvalo o to víc) a pak mi začala vykládat, co jsem to za matku, že své dítě trápím hladem. A začala mě přes celý autobus klást otázky, jestli dcera vůbec svačila, že se nediví, že tak řve, když ji trápím hladem. "Co jste to, proboha, za matku! Vždyť má hlad, tak jí ten rohlík dejte! To je ta vaše moderní výchova!" A přidala se další: "Já jsem unavená z práce a nejsem zvědavá na to, aby mi tady nějaké děcko řvalo!" Tak jsem se jí snažila v klidu vysvětlit, co všecko do poslední chvíle, než jsme nastoupily do MHD, snědla. A že mi jejich jednání ubližuje. Ale ona, že není zvědavá ten křik poslouchat a ať si teda radši vystoupíme a jdeme pěšky! (asi tak tři kilometry do opravdu ostrého kopce a já v 6. měsíci těhotenství). Připadala jsem si jako debil, že musím takové sprosté cizí ženské ospravedlňovat své chování a svůj přístup. Jako, jedna paní se mě začala zastávat, že malá je prostě třeba jen unavená, jiná paní říkala, že takto malé děti prostě pláčou i bez důvodně, ale nebyly tak hlasité. Jakmile ta první ženská vystoupila, tak už jsem neodkázala zadržet slzy. Dceři jsem dala opět křupky, které teda vzala na milost a začala je jíst, takže to fakt vypadalo, že jsem ji prostě jen trápila hlady a nechtěla jí dát najíst. Těch posledních pár zastávek jsem v podstatě potichu probrečela, dcera jedla křupky a vystoupily jsme, já zbitá jak pes. Teď tady sedím a řvu, kladu si to za vinu, že jsem možná fakt špatná matka, když dceři před obědem nechci dát rohlík (vůbec to nevidím ráda, když jí rohlíky, ale naučili ji to prarodiče, na rohlíku nic dobrého nevidím). Teď dcera po obědě, který teda mimochodem skoro nejedla, spí a já tu sedím a jsem docela v kélu (jsem taková cíťa a ještě k tomu ty hormony). Můžete mi říct, proč má někdo potřebu tak ubližovat lidem kolem sebe pro trochu svého pohodlí? Všechny trefné narážky mě jako tradičně napadají až ex post. A děkuju všem, kteří si to dočetli až sem. Možná se potřebuju jen vypovídat.
Jeste bych dodala - pri psani prvni reakce mi nedoslo, ze ta scena byla dost kvuli rohliku - zde take neresim a mlsek davam. Jina vec je, ze uz jsem videla mnozstvi lidi prede vsemi potupne vykazanych z mhd kvuli konzumaci jidla a takovy drobivy rohlik by mohl vyprudit nejednoho prazskeho riditele autobusu. 😀 Nemaj to matky lehky.
... Já tak přemýšlím , jestli právě ta ignorace dítěte v těchto situacích není nejlepším výchovným prostředkem 🙂 ?aby vědělo, že neustoupím i kdyby se postavilo na hlavu 😀 tohle bych jednou ráda praktikovala já, ale asi mi nervy nevydržej 😀
@markyska88 To se mi osvědčilo jako docela dobrý a funkční výchovný prostředek, ale nepřipadá mi vhodné to aplikovat v dopravním prostředku / obchodě / na poště.... Navíc to nefunguje v případě, že je dítě unavené / hladové /něco na něj leze a pod.
@blanka.k No, jak to píšeš, tak tam nějaké hraniční hodnoty asi budou. Nicméně se synem bych to neřešila, dokud nebude mít případně sám pocit, že to chce řešit - ale doporučila bych si něco o tom přečíst kdyby jen proto, abys zjistila, že tvůj syn je prostě úplně normální (ADHD ve slabší formě má obrovské množství lidí a občas mám pocit, že je to doména spíše dětí chytřejších 🙂 + kladné je, že v dospělosti se to hodně upravuje resp. lidi se s tím naučí poměrně slušně fungovat). Znám podobných lidí poměrně dost - až se občas divím - a jsou tam nějaká specifika. Na druhou stranu přemítám o tom, kolik lidí, co mám ve svém bližším okolí, vlastně nějaký problém nemá 🙂.
A poznámka k těm lidem v tramvajích - na mě byl hnusný jednou jeden dědek, protože jsem si moc nahlas psala SMS na mobilu a jeho šíleně štvalo, že to cvaká! Myslím tedy, že hlavně potřeboval být na někoho zlý a já zrovna byla poblíž.
@bubbligum Úplně Ti rozumím. Taky si všechno beru osobně a když mě někdo bezdůvodně napadne, tak pak doma nad tím přemýšlím a řeším, co jsem udělala špatně a co jsem mohla udělat jinak. Jednu dobu jsem strašně řešila lidi v práci - Jsem zdr. sestra a i když se k lidem chovám až abnormálně mile, slušně, vstřícně, občas se prostě našel někdo, kdo si jen potřeboval na někom vylít zlost a jako sestra jsem byla první na ráně, kromě toho si lidi zvykli, že si nechám všechno líbit a že se po mně můžou vozit. Až jednou jsem jednomu pánovi jasně a věcně, ale přitom slušně odpověděla a lidi jen koukali a pán se vzpamatoval a omluvil se mi. Je potřeba učit se být asertivní a nenechat si od kdekoho kálet na hlavu.
Nemáš povinnost někomu něco vysvětlovat nebo ospravedlňovat svoje jednání. Malé dítě prostě občas řve, vzteká se nebo se chová nevhodně a často to nemůžeme nijak ovlivnit. Já osobně právě kvůli tomu jsem se synem nechodila např. vůbec nakupovat - protože jsem se nechtěla dostávat do konfliktních situací kvůli tomu, že pláče, křičí nebo že zavazíme s kočárkem apod. Tak nakupoval přítel cestou z práce a nebo když byl doma a mohl malýho pohlídat, zajela jsem si v klidu do města nakoupit sama. Někteří lidi jsou prostě hlupáci a nutno říct, že lidé např. bezdětní ten dětský pláč, křik, vzdor ani plně chápat nemohou a těžko jim to můžeme mít za zlé. Taky jsem jako bezdětná nechápala jak někteří lidé vychovávají své děti, jak může dítě ječet v obchodě atd. a teď už vííím 🙂
Náš syn je hodně živé dítě a taky hodně emotivní, takže u nás doma je řev pořád 🙂 ale naštěstí, když s ním jdu na poštu nebo musíme sedět v čekárně u doktora, tak se chová slušně 🙂 a kdyby nechoval, asi by mi prostě ruply nervy a normálně bych s ním šla pryč i za cenu toho, že bych nevyřídila, co jsem chtěla 😀 Teď už s ním teda chodím i nakupovat a i když jsem z toho občas nervózní, tak většinou je hodný a já mu jako ,,omluvu" před ostatními lidmi, kdyby se náhodou začal chovat nevhodně, pořád nahlas říkám: ,,Tady nesmíme křičet, víš... Na to nesmíme sahat, to by nám paní vynadala..." Syn je sice ještě malý, aby to plně chápal, ale snažím se aspoň, aby bylo vidět, že mi to není jedno. Naštěstí aspoň máme auto, tak nemusím řešit neshody v MHD, to opravdu lituju maminky, které jinou možnost nemají a jezdí třeba se dvěma dětmi.
Já jsem nervák, teda ne ve smyslu, že bych po dítěti řvala, ale právě naopak jsem hodně nervózní uvnitř a strašně řeším, abych někoho neobtěžovala nebo aby prostě někdo neměl důvod se nějak pohoršovat, takže pořád kontroluju, jestli nemá špinavou pusu, jestli si nesundal čepku, jestli nesahá na něco, co není naše...i když v soukromí mi některé věci tolik nevadí, ale prostě nemám ráda nějaké zbytečné konfrontace s cizími lidmi neznalými věci. Třeba zrovna dnes se mi stala taková příhoda. Syn je hrozně živý, už v roce sám běhal a od té doby běhá tak, že se prostě celý den nezastaví, venku nechce být v kočárku, ale jenom běhat, nechce se ani držet za ruku - když ho k tomu nutíme a chceme, aby šel na druhou stranu než chce on sám, tak se prostě sekne a sedne si na cestu, začne řvát a můžu ho tahat jak chci, nic s ním nehne a nakonec ho musím vzít do náručí. Takže se prostě učí chodit vedle nás a za ruku vyžadujeme jen u cesty apod. Když s ním jedu sama k rodičům, potřebuji od parkoviště přejít dost frekventovanou cestu, takže než se s ním uprostřed křižovatky přetahovat ještě s rukama plnýma tašek, tak ho prostě rovnou vezmu na ruce a tu cestu s ním přejdu. Dnes jsme šly s mamkou zpátky k autu a malej se na chodníku u cesty zasekl a že za ruku nepůjde. Mamka se snažila ho přemluvit, takže ho držela za ruku a já ho chňapla za druhou, aby se jí nějak nevysmekl a nevběhl na cestu (obě jsme navíc nesly tašky) Najednou šla nějaká paní tak s 4letým kloučkem a začala mu nahlas referovat, že chlapeček neumí chodit, že on se to taky jako malej musel učit a další blbosti. Tak jsem se na ni otočila, že malej naopak chodit umí moc dobře, ale jaksi ještě nedospěl natolik, aby pochopil, že na cestě jezdí auta a že by si ty připomínky radši měla nechat pro sebe a ne tím ještě blbnout hlavu dítěti. Fakt mě vytočila, trubka jedna. I když o nic nešlo, ale prostě nemám ráda, když se někdo stará do něčeho, do čeho mu nic není a ještě mele hlouposti.
Jinak v Tvé situaci bych asi ten rohlík dala, protože bych na sebe zbytečně nechtěla strhávat pozornost. I když někdy si taky stojím za svým a snažím se stanovit pevné hranice, ale tohle bych asi nebrala tak striktně. Když jsme s malým někde venku a on začne vymýšlet, že chce něco k jídlu, tak mu to většinou dám i za cenu toho, že doma už pak tolik jíst nebude, protože on to holt ještě nechápe, že za 10 minut bude mít oběd, tak než aby se celou cestu vztekal a já z toho byla zpocená až na ..., tak ho radši ucpu tím rohlíkem a jsme v pohodě oba 🙂 Ale zase jsou věci, které prostě v MHD dovolit nemůžeš a taky ten rohlík nemusí zabrat 🙂 Každopádně lidi by k sobě měli být tolerantnější a chápavější a radši se snažit nějak vstřícně poradit, pomoct, než hloupě nadávat nebo chtít mámu s dítětem vyhazovat z autobusu - to už mi přijde fakt přes čáru. Jenže bohužel, doba je taková, že hodně lidí hledí jen na sebe a na své pohodlí a slovo empatie jim nic neříká. Z druhé strany je to ale nutné i od nás matek k druhým lidem, takže zase pozor - neznamená, že můžu kdekoliv kohokoliv obtěžovat křikem a nevhodným chováním svých dětí a omlouvat to pořád tím, že jsou to prostě děti, všechno má své hranice. Ale že v MHD křičí 2leté dítě, nad tím bych se fakt nepohoršovala a ta paní, která Tě takhle sjela a ještě si dovolila říkat, že malé nedáváš najíst, rozhodně nestojí za to, aby ses trápila 😉
Já si taky všechno moc beru a přemýšlím o tom ještě za měsíc. V MHD asi příhodu nemám, nebo si už nepamatuji... Minule jsem byla ale seřvána v Lidlu důchodkyní, že jsem si dovolila dávat nákup do tašky a neházela to do vozíku, jelikož jí roztaje zmrzlina 😠 . Jsem rychlá, žádné průtahy nedělám, nákup jsem měla vyrovnaný na pásu ještě než mne začla pokladní markovat, a pak ho bleskově házela do tašek. Jsem chvíli nechápala jak to ta paní myslí, ale pochopila jsem vzápětí, že existují lidé, co nákup vyrovnávají z vozíku ještě podruhé u kufru auta (tímto se omlouvám těm, co to čtou, a dělají to tak, neútočím, jen pro mne je to zbytečná práce navíc).
@mpavlinka Mě sjel jednou bezdomovec, že s kočárkem překážím u výtahu v obchodním centru a lidi nebudou moct vystoupit. Stála jsem asi 3 metry od výtahu a nikdo z něj nevystupoval🙂. Občas lidi fakt nevědí, co by.
aaale prosím ťa vieš kolko takých kráv ešte stretneš, ani si to nabuduce nevšímaj, a povedz jej ze nech vystúpi ona ked jej to vadí
tak ted jsem se vrátila z baječného představení 4 dohody a tam byla perfektní odpoveď na "naši věcˇ"...když rodič dvouletému rozzuřenému batoleti řekne uklidni se, dává mu tím nesplnitelný úkol, kterej by nezvládl ani jogín 🙂...a tím mu vlastně hodně ubližuje, nedávejme dětem nesplnitelné úkoly, chtějí se nám zavděčit za každou cenu, ale když to nedokáží láme jim to srdíčko
@bubbligum
To chce klid!! 🙂 myslím, že svoji roli hrají hormony v těhotenství. Jsi citlivější a vše si víc bereš... Já už jsem se naučila říkat těm lidem: Co je Vám do toho, je to moje dítě... Každou chvíli jsou kolem mě "chytří důchodci", kteří mi radí co mám dělat, protože oni to umí přece nejlépe...
Dcera má 4 a každou chvíli mi přehraje na veřejnosti scénky typu: Já jsem chudák dítě, podpořte mě...
Zasekne se na nějaké věci a je jako kolovrátek - např. Já chci dárek, já chci dárek, já chci dárek... A taky nepůjdu a nekoupím jí dárek. 🙂 vím, že je unavená a musím ji rychle dostat domů spát.
Co si myslí ostatní v MHD mi je už jedno. Mně taky vadí, když si tam 2 paní povídají nebo zaberou 2 sedadla, protože na jednom je jejich taška... Nebo někdo hlasitě telefonuje apod. A to jsou dospělí, narozdíl od dítěte, které z toho nemá rozum, že ruší. Jediné, co dceři říkám je, že se má uklidnit, protože se pan řidič potřebuje soustředit na jízdu a taky nás může z autobusu vyhodit...
Každá maminka zná své dítě nejlépe a cítí, jak ho vychovávat... A cizím lidem do toho nic není!
A podobné paní příště řekni, že dát dítěti na zadek protože křičí či brečí může znamenat, že až bude hlasitě mluvit paní, tak přiběhne dítě a dá na zadek paní, protože křičí... Děti vyžadují rovnoprávnost. 😉
Navíc teď to byla scénka s rohlíkem, ve 4 letech to může být s čokoládou... Takže vždycky jí vyhovět na veřejnosti taky není řešení... Naučila by se, že v MHD ji vše projde...
Takže pevné nervy a škarohlídů si nevšímat!
Ahoj, mam tak vyborne zazitky z MHD, ze me jen tak neco nerozhodi. Ty pohledy, kdyz kojim a to se snazim nejak plus minus decentne, aby se dite najedlo, ale zaroven nikomu dalsimu nestrkam prso pod nos a stejnak s tim maji nekteri problem, prekvapive i mladi! To me prekvapuje. Tuhle me pani upozornila, ze jsou deti hlucne v detskem koutku, ze jeji deti se takto tedy nikdy nechovaly, ale pani byla celkem decetni, ten hluk nedelalo moje dite, spis nahodou 😉, nechala jsem ji u toho a tak s usmevem ji rekla, ze to mela stesti a ze stejnak uz jdeme a rozesli jsme se v pohode. Zalezi. Kdyz me ridic pribouchnul v tramvaji, jedno dite venku v kocaru a druhe jeste uvnitr a ja tam stala uprostred zavrena mezi dvermi... tak to ve me tedy bouchly saze! Nebo treba ze primestsky ridic me buzeroval, ze si musim nejdriv koupit listek a pak az nandat kocar a kdyz jsem nastoupila do busu a ode dveri oslovila nejakeho fit jedince, jestli by mi pomohl nahodit po tech uzouckych schodech kocar do autobusu, tak za mnou zavrel dvere a KOČÁR VENKU!!! a rozjel se. Tak to jsem zařvala jak tygr, on na me koukal jako kdyz neumi do tri pocitat, zabrzdil, nalozili jsme a jeli. (ze to nikoho nenapadlo, se angazovat a priskocit aniz bych se musela ptat, no, jsem si uz zvykla a nejak me to prestalo udivovat, ta absence empatie, a kdyz se nekdo obcas sam nabidne, tak to o to vic potesi, protoze to necekam 🙂.
Kdyz me nekdo hodne nastve, a neco teoreticky hrozi detem (kvuli neopatrnosti, bezohlednosti nebo blbosti nekoho ciziho), tak to jsem zjistila, ze pak hoodne nahlas kricim a oni se asi leknou, bacha histerka a klidi se, hihihi, jakmile je blbec z dohledu, tak dneska, po vsech zkusenostech, me to zas za chvili prejde a zasmeju se tomu, prave, protoze se me to netyka... Kdyz jde o neco doma, tak takhle rychle nevychladnu, bohuzel.
To jsem se hezky rozepsala, mam spoustu dalsich storek 😉 a to si myslim, ze nejezdime buchvi jak casto.
Takze za me: casem to cloveka prestane prekvapovat a pokud je sam psychicky v pohode, tak ty blby kecy zacnou byt smesne, clovek si rekne, to uz tu bylo, nic noveho, nic prekvapiveho. Kdyz zrovna neni dusno doma, tak jsem i ja v pohode a beru to sportovne, jakoze se me to netyka, to je jejich problem 🙂)) C´est la vie 🙂 Hezky vecer
Jak to tady tak čtu, tak mě spousta věcí ani nepřekvapuje. Akorát s některými názory fakt vůbec nesouhlasím a může mi tu třeba zase někdo nadávat, že nemám mít názor, když nejsem matka. :D Mám dva malé sourozence a to stačí. Naše máma se nikdy s nikým nesrala a každéj ji pak nechal být. Bydlí v největším městě německa a o MHD by jsme mohli vyprávět. :D lepší je to neřešit, jinak by ses zbláznila. :-*
A bude hůř 😉 Počkej až se spojí v sourezenecký tandem , moje děti žebrali u stánku s párkem v rohlíku (syn 2roky a dcera 4), který si vyžebrali (paní nechtěla ani korunu) a za rohem je rozdali holoubkům, jednou jsem je nechala u kašny s kamarádkou a šla jim pro džusíka (byla dost velká fronta u pokladny), když jsem se vrátila moje děti měli balónky a cpali se hranolkama z ,Mekáče" (nesnáším ho). Městská policie na mě chtěla volat sociálku, protože jí děti tvrdili, že jsem je opustila ( 15 minut). Mojí kamarádku vůbuc nikdo neposlouchal a po dalších deseti minutách jsem byla v hysterickém oblouku 🙂 . Moje děti se perfektně bavili . Takových příhod, kdy jsem propadala zoufalství a hanba mě ,,fackovala" mám s nima opravdu hodně. Je třeba se zocelit, kašlat na lidi a hlavně si zachovat duševní zdraví 🙂 !!!!
@bubbligum hod to za hlavu a tes se na miminko. Udelala jsi spravne, taky bych dceri rohlik před obedem nedala, jak ustoupis jednou, tak ustupujes porad. Jestli ma hlad, vezme si krupku. A když nechce, tak hlad nemá. Navíc co je lidem do toho jak vychovavas svoje dite, oni ti ho vychovavat nebudou. Ty se ho snazis vychovat jak nejlepe dokazes. Takovy průpovídky fakt miluju, boze trochu revu, proste maly deti rvou a mivaji obdobi vzteku. Normalni vyvoj 🙂
@elu ????? to tu budeme řešit, kdo děti má a nemá? tohle mě vždycky vytočí doběla! Počkej až budeš mít děti, počkej až mu porostou zuby, počkej až bude v pubertě, no uvidíš až budeš sama babička... blabla bla... To že někdo nemá děti, neznamená, že jeho názor je mimo mísu. Nemyslím si, že poznámky @kacca11 jsou nemístné nebo jakkoli urážející vůči zakladatelce nebo obecně matkám. Jen prostě vyjádřila názor na to, že ne vždy je výchovná lekce na místě někde, kde jsou i jiní lidé ( viz tolerance). Každopádně, abych předešla dalším komentářům, jsem bezdětná, děti mám velmi ráda, nevadí mi ani brečící dítě, ani mluvící dítě ani jiné, pouze situace, kdy je dítě vzteklé nebo obtěžuje ostatní ( viz kopání atd..) a matka sedí a tiše ignoruje. Pokud vidím, že dítě je hysterické a matka se vážně snaží ho utišit, nekomentuji, neřeším, chápu, že děcko není věc a nejde vypnout na povel. Naopak se třeba snažím dítě zaujmout, když třeba sedím naproti ( naposledy divadýlko s vykukující rukou z rukávu bundy, kdy mě dítě sledovalo a přestalo plakat) . Každopádně zakladatelko , neplakej, zlí lidi se najdou všude. 😉