Zdá se mi, že 3týdenní holčička je radši u babičky

jedná se o tchýni mám sní super vztah jen tak spíše trochu žárlím jak je u ní malá spokojená kouká na ní nebrečí u ní a líbí se jí její hlas.umě pláče jen když ji nšco bolí ale je to takový divný poci no.Já vím máma je MÁma 🙂

@maja521996 Holka, jak já ti rozumím. V šestinedělí jsme to měla stejně. Doufej, že se ti to vážně jenom zdá. Dítě tě upřednostní, otázka je, jestli si babička nechce hrát na maminku. Já si říkala, že je to směšné, až jsem zjistila, že tchýně tu situaci takhle vnímá 🙂 Očekávala, že já půjdu na vedlejší kolej a ona si malého přivlastní. Trvalo mi rok než jsem jí vysvětlila, kdo je tady pánem 🙂 Ono je to těžké, babička přijde vyspaná, upravená, najezená a věnuje se dítěti na max. Matka u toho dítěte má i další povinnosti a tím se to komplikuje.

Nikdy jsem si nemyslela a ani si nemyslím, že by měla raději dcerka babičku (tchýni) ale občas mě docela mrzí, že když vidí babi ihned k ní běží mamka ne mamka a já se můžu jít klouzat (bydlíme v jednom baráku a tak je to často). Ten pocit je a bude pořád, přesto si říkám, že mámu nenahradí nic 🙂 Počkej až budeš dcerku vychovávat a naopak babi jí bude rozmazlovat 🙂 uvidíš, bude těžší období, ale ty jsi máma, tebe bude milovat za všech okolností 🙂

@maja521996 Neboj, malá dobře ví, kdo je její maminka a nikoho nemiluje tolik jako tebe 🙂
Ona je v tomhle role matky tak trochu nevděčná. S mámou je dítě celý den, máma dělá všechny ty nepříjemné věci, které nemá rádo (přebalování, oblékání, koupání, krmení... u každého se něco najde), kolikrát je máma unavená a nemá sílu pořád si hrát, chovat, dělat blbinky. Takže když přijde babička, která je natěšená, jak si tu hodinku s vnoučátkem užije, je jasné, že se to dítěti líbí.

Babička si ji nepřivlastňuje jen zní má velikou radost a přece jen vychovala svoje děti tak už má s dětmi zkušenosti a ví jak se s nimi bavit houpat atd..já jelikož sem prvorodička tolik zkusenosti nemam ale snad to bude dobry s malou sem cely den babička ji má jen občas ale,protože je nemocna kdo ví co bude,až se uzdraví.....

@maja521996 já ti rozumím...je to jiný, než kdyby byla u tvojí mamky....ale neboj, hlavně ty na ní v budoucnu nesmíš nic říkat....i když ji máš ráda....a ani dceři domlouvat atd.....postavila by se na její stranu....jen z principu.... 😉

@maja521996 Dcera mi tohle taky dělala, ale podle mě to bylo tím, že u mě cítila mléko, u ostatních byla v klidu. Takže věděla, že něco dostane 😉 Vůbec bych se nebála, že bude mít někoho radši.

@maja521996 máma je jen jedna....v tomhle se neboj..... 😉 ale jak jsme psala, nekdy ti nebudou veci příjemný ale musíme je jako mámy zkousnout.....ale tvoje dítě tě miluje a milovat bude, na tom nikdo nic nezmení i kdyby se na hlavu stavěl. Máma je prostě máma...a kdokoliv by na tebe neco řekl, tak časem se to proti nemu otočí....

tak snad se to bude vše dobrý děkuji za rady či za povzbuzení 🙂

@maja521996 já jsme babičku milovala hodně, mamka se s ní nemusela, a jak babi něco řekla na mamku, zastávala jsem se ji, hned jak jsme byla starší cca 15 16let....a štvalo mě, že ji kritizuje....a když mamka něco i dnes řekne na babičku, která teda nežije, tak se zastanu babičky....mezi nima harmonie nebyla a svým způsobem si mě přetahovaly, i když mě měly rády a spolu v rámci možností vycházely.....vídaly se, přály si na narozeniny....a i mamka se postarala o babičku atd....a i kdyby na ní kdokoliv cokoliv říkal, že mě někdy naštve, vždy to bude moje máma a já ji miluju...i když se pohádáme, nekdy si nerozumíme, i když ji nemůžu vše říci...je to máma a to se nezmení...a jsem ráda, že ji mám. 😉

Babička nikdy nebude máma, i kdyby se Ti nedej Bože něco stalo....nikdy to nebude máma....

jak už se psalo mamka je jen jedna 🙂 vubec se nestresuj protože já jsem byla po porodu ze všeho tak vyplašená a ve stresu že to ze mě miminko cítilo a pak také bylo neklidné a u druhých v pohodě 🙂
a říkala jsem si co dělám špatně špatně jsem dála to že jsem nad vším moc přemýšlela chce to přirozenost a né tabulky 🙂

V tomhle věku z toho ještě kočička nemá rozum, spíš třeba jen z babičky cítí větší klid, než z tebe jako šestinedělky 🙂 Kolikrát by se člověk divil, co děti zaujme. U mě se teď zklidnilo plačící třítýdenní miminko kamarádky, která ho nemohla utišit. A nic jsem nedělala jinak než ona. Já jsem tohle období měla když dceři byl rok a pár měsíců. Dodělávala jsem si školu a tchýně hlídala každý den. Je skvělá a strašně to s dětmi umí, záviděla jsem jí, jak si s ní dokáže hrát, jak vždycky něco vymyslí, zná všechny ty říkačky, prostě jsem si vedle ní připadala úplně neschopná. A když dcera začala plakat, že babička odchází, úplně to ve mně bouchlo a řekla jsem, že už nechci aby jí tak často vídala. Fakt jsem žárlila a bála se, že dcera bude s babičkou raději. Udělala jsem ze sebe pěknou krávu, naštěstí tchýně je super, neurazila se a v klidu jsme si o tom promluvili. Teď Emě budou dva roky a zase je skoro každý den u tchýně (bydlí na stejném sídlišti) a je to super, už má z toho rozum, že s babičkou je legrace, ale maminka je maminka, když se vrátí, hned za mnou běží a chce se mazlit. Když upadne, nebo jí něco je, hned volá mě. Moje máma vnučku miluje, ale vůbec to s ní neumí, takže dcera s ní být nechce a nemohla bych jí nechat u ní nějaký delší čas, nedejbože přes noc. A je to fakt luxus, když máš někoho, komu můžeš dítě bez nejmenší obavy svěřit. Takže určitě tohle pouto podporuj, jednou za to budeš vděčná 🙂

@lrg ty máš výhodu, že máš s tchýní super vztah....moje bude navádět děti proti mě,,,nenápadně, nenásilně....psychologii má zmáknutou....i já ji na spoustu věcí skočila....několik let ji věřila....a manžel jak by smet a ted se nestačíme divit.....

takže...taky musím být ve střehu...ale před holkama bych nic neřekla....nebo řekla, ale vím, že mě to uškodí, tak držím pusu

@maja521996 Ahoj, měla jsem podobné pocity jako ty. Naše babička (tchyne) k nám chodila často, brala si malého ven a později i k sobě domů, v půl roce i na noc. Byla z něj nadšená a chtěla mi co nejvíce pomoct. Nedokázala jsem to tenkrát ocenit, byla jsem trochu sobecká co se malého týkalo, žárlila jsem,...chtěla jsem být pořád s ním. Časem jsem to začala brát jinak a využila její pomoci, začala jsem být ráda za to, že mají spolu pěkný vztah, protože moje mamka moc nebabičkuje. Jak začal malej říkat první slova a naučil se říkat baba, tak to bylo same baba, hned po probuzeni a celý den...i když už jsem byla za vše ráda a normálně ho půjčovala i na víkend, tak mě to některé dny zamrzelo, ale když se naučil říkat mama, tak jsem pochopila jak jsem pro něj důležitá já. A tyhle myšlenky jsem hodila za hlavu. 🙂 Syn se na babičku těší a pořád se na ni ptá, když má přijít, u dveří ji vítá, ale když je tam nechám a třeba odběhnu na poštu, tak se ptá pořád na mě, i venku když jsou spolu. Syn je spokojený, hrajou si, vše super, ale stejně na mě pořád myslí a ptá se 🙂.

Myslím, že je důležité dělat tak, abych měla s dítětem co nejlepší vztah a pokud mé dítě miluje i ostatní členy rodiny, tak jsem jedině ráda. Není to žádný boj přeci 🙂.
A vychovat závislé dítě jen na mě taky není můj cíl.

@misisule tak u nás sice dřív jak bába, říkala máma, ale pak to začala spojovat a říkala tchýní mába 😀 Mrzí mě, že takový vztah nemá spíš s mojí mámou, ale jsou rodiny, kde babičky nefungují vůbec a teď už chápu, jak to musí být těžké a smutné.

@lrg To máš pravdu, takhle můžu chodit do školy, na brigádu nebo si vyrazit s partnerem a přáteli a vím, že je o syna dobře postaráno. Pro něj je to změna, já si odpočinu a máme pak na sebe pevnější nervy :D. Nemluvě o tom, když se pak něco stane a člověk musí být třeba v nemocnici.

Taky mne jako prvni napadlo, ze z tebe citi stres. Staci, ze jsi neklidna, bije ti jinak srdce a mrnousek to pozna...Cim vic pak zarlis a bojis se, tim vic je to z tebe citit. Pokus se to zmenit a bude urcite dobre 😀