Bydlení v jednom pokoji i s miminkem
Je tu nějaká maminka/rodina, co čeká na svůj domov a zatím bydlí u rodičů v jednom pokoji i s miminkem, jak to zvládáte?
S přítelem a skoro tříměsíčním synem bydlíme u tchánojc, jelikož čekáme na změnu územního plánu. Po změně si konečně postavíme baráček, na který tak dlouho čekáme...
Jenže změna bude trvat dva roky, možná více a mně přijde, že tu nejsme jako rodina... tchánojc jsou skvělí, ale moc bychom chtěli do vlastního...a konečně si plně užívat malého.
@blahova_andrea Jistě, je to myšleno k tomuto tématu, ne obecně. Dokud se spolu nedomluví, nepostaví se k problému čelem, těžko se něco změní 😉 jinak může ona brečet další tři roky a vše bude stejné. Já nevím, mám chlapa se kterým se domluvíme. U nás to nefunguje že jeden chce to a druhý to a basta. Snažíme se najít kompromis. Všechno jde, jen se to musí vykomunikovat a to řešení se musí hledat.
@journals jsi z těch šťastnějších. já znám většinu takových, kde je fakt problém se domluvit. všeobecně mi přijde, že komunikace ani empatie není silná mužská stránka 😀
@blahova_andrea Ano, také se snažím koukat na byty, co mají alespoň hezkou koupelnu a kuchyň. Nechceme do žádného zatuchlého bytu s umakartem.
A jak se tu někdo zmínil, že na hypotéku nemáme a vlastně nevíme co chceme, tak očividně nepochopil můj problém. Jak jsem již psala, že peníze na baráček máme, alespoň 20% základ pro vzetí hypotéky a šetříme dál. U nás v tomhle problém díky bohu není...ale jde nám o to, zda čekat tu dobu než dojde ke změně územního plánu v jednom pokoji, nebo to risknout, vzít si byt a pak doufat, že nám spojí hypotéky dohromady...
Byla to diskuze založena na základě pochopení a zkušeností ostatních rodin.
Přítele chápu, oba chceme barák a zahradu, nechceme být do konce života zavření v králíkárne, jde jen o to, co bude pro nás teď lepší, oba chceme žít jako rodina a ne se mačkat v jednom bytě a bát se, kdy se objeví první konflikt, o to nikdo nestojí.
A ještě k podnájmům...pokud chci aby to trošku vypadalo, tak se ceny pohybují okolo 12-14 tisíci a to nepočítám k tomu energie a když mi banka spočítá hypotéku pod deset tisíc?!...
@katka9184 Být tebou rodina nerodina, odstěhuji se dál, my jsme to tak udělali. Rodina bydlí v horách a my 350km daleko ve městě, máme tady svůj klid. Domů za rodinou jezdíme často, až moc často a pokaždé když přijedeme, tak jsme vzácní a to stojí fakt za to. Stejně tak jezdí i oni k nám. Zkuste se osamostatnit a nebýt závislí na ostatních 😉
@deninka87 Copak o to, já bych klidně do hor šla, oba jsme horští typy, preferujeme více hory a přírodu než moře, v tomto by problém nebyl.
Jde o to, zda by s námi pak rodiny mluvili 😀.
Chceme být samostatní, já takhle bydlím s někým po devíti letech, o to větší je to pro mě problém.
@katka9184 Všechno je otázkou priorit. Z mého pohledu jdeš z extrému do extrému. Píšeš to, že buď budeš bydlet u tchánovic několik let (než se změní plán, než se postaví barák... to jsou dobré 3,4 roky klidně) nebo půjdete do podnájmu, ale ten zase musí "nějak vypadat", takže být novější, nebo zrekonstruovaný a tím pádem i dražší. Osobně to moc nechápu. Buď mi nevadí ztráta soukromí a je to pro vás ok, že takto žijete, umíte si představit takto zůstat další 3, 4, 5 let. Nebo ne a není co řešit. Pokud si chcete v budoucnu brát hypotéku, peněz nemáte na rozhazování a chcete svoje soukromí, pak bych si vybrala byt, který možná nebude luxusní, nebude v novostavbě ale bude pro vás uplatitelný. Normální, čisté byty, žádné hnusy najdeš i za 10 tis. Kamarádka se stěhovala do částečně zrekonstruovaného bytu, vše za 9 tis. a stavem opravdu neurážel. Tady se řeší extrém - buď nic, nebo nová koupelna a kuchyně, pokud to chápu správně. Existují i starší, nebo jen částečně zrekonstruované byty, které jsou ale čisté 😉 žádný vybydlený byt...A že máte strach aby s vámi rodiny mluvily. Proč by neměly? 🙂
Měli jsme to podobně. Dlouho jsme čekali nám stavební povolení, a bydleli jsme v bytě u manželovy babičky ve dvou místnostech. Když se syn narodil, začali jsme stavět, stěhovali jsme se, když mu byli 2 roky. Ačkoli se soužití zdálo v pohodě, příchodem dítěte se všechno změnilo. Byly to pro mě 2 roky pekla. Nemohla jsem se dočkat, až se odstěhujeme.
@katka9184 no tak právě sis odpověděla:
"oba chceme žít jako rodina a ne se mačkat v jednom bytě a bát se, kdy se objeví první konflikt, o to nikdo nestojí." 😉 pokud je dům v nedohlednu, berte byt prostě jako startovací metu, bude se vám lépe odrážet dál. no a kdyby to s tím nakonec pak pár let stejně nešlo, ať už kvůli financím nebo změnám v hypotékách, tak budete aspoň ve svém a v klidu. taky se vám může stát, že budete takto přešlapovat na místě a měsíc po měsíci se jeden druhému tak vzdalovat až už nebude mít smysl společně stavět dům :-/ věř mi. stavba domu je neskutečně náročná záležitost i pro dobře fungující páry. ne potom pro ty, co už roky před stavbou žijí v neustálém stresu a mají prakticky dlouhodobou krizi ☹
My bydlíme u tchánů už aspoň 3 roky. Když jsme byli sami tak v 1 místnosti teď 10 měsíců ve dvou. Upřímně od doby, co se narodila malá je to hrůza, hodně záleží jaké máte vztahy, ale tady je to čím dál tím horší. Několikrát jsme žádali ať nemlátí dveřma apod... Tchýně chce furt za malou a nechápe, že si chceme užívat chvíle jako rodina, už jsme to vzdali a jdeme do podnájmu odkud se budeme teprve stěhovat do vlastního. když to bude trvat dýl, tak pro nás je důležité, že budeme už teď sami.
@nicol22 právě, dokud jsme tu byli a já byla jen těhotná, tak to bylo fajn, ale teď jak se malý narodil, tak soukromí zmizelo :/.
Jee, kéž by jsme už jen čekali na stavební povolení :(. Bohužel jsme měli stavět už minulý rok v lednu, ale zjistilo se, že na pozemku stavět nejde, pokud neprodané žádost o změnu územního plánu...a kdo by si pomyslel, že to trvá takhle dlouho. Bohužel je to v malé vesnici a tam se nemění plán, kdy se komu za chce, dělá se jednou za x let :(.
Nyní nás zařadili do nové etapy změny a já doufám, že známosti na úřadě budou ku prospěchu :/
@katka9184 no a i kdyby s vámi nemluvili, tak co? hele, jednou jim prostě dojde, že jste dospělí a žijete si podle svého a akceptují to a bude dobře. horší varianta je skákat jak ostatní pískají a sami být nešťastní. nikdo za vás váš život žít nemůže, tak se přestaňte pořád ohlížet na to, co vašemu rozhodnutí řekne okolí. je to vaše rozhodnutí a vy si za ním stůjte!
@monix94 U nás teda máme vztahy skvělé, ale pořád nejsme ve svém. Střídáme se v kuchyni, koupelně a podobně.
Tchánovi ví, že chceme do svého, že to chápou.
Díky bohu, my teda s přítelem žádné krizi nečelíme... ťuk, ťuk...jen já jsem pak na prášky a kazí nám to i pohodové dny :(
@katka9184 tak to my koupelnu máme svoji, jen s kuchyní jsme závislí a i to je šílený problém. mít ještě čekačky i na koupelnu, tak mě trefí 😀 jsem ráda, že jsem tu až s většími dětmi, protože představa, jak musím pořád k nim do kuchyně, kvůli každé lahvičce, kašičce...no nevím, jak bych to dělala. když už dítě jí normálně, tak je to snazší. vás teprve všechny ty příkrmy čekají. nechci tě strašit, ale teprve u příkrmů začíná většinou mezigenerační boj 😉
@blahova_andrea No skvělé, doufám, že do té doby tu už nebudeme. Díky bohu za kojení, zatím nic ohravat nemusíme. Nedovedu si to představit.
@katka9184 já si to právě dost živě představit dokážu, protože vím, co vše to obnáší. my sem šli, když té mladší byli skoro dva roky a tou dobou jsme s kojením končili. ale i tak člověk furt musí hlídat, co kdo dětem dá, kolik, čokoládky před jídlem, místo jednoho bombonu klidně celý pytlík apod. ex, která tu měla děti přede mnou totiž stravu neřešila. takže v půl roce klidně guláš, v roce kofola...no problem :-/ pak já byla skoro za bio maniačku, přitom si myslím, že nijak drsná se stravou nejsem, zdravě rozhodně nežijeme.
@blahova_andrea No to je pěkný. Taky se toho bojím, že jakmile se mi nebude zdát "rozmazlování" babičkami, tak hned budu za tu špatnou...ale to je asi náš úděl.
Mne stačilo, když jsme před 14 dny přijeli k našim a brácha měl kašel, ale že prý už ho na týden, tudíž už jen kašle bez teplot, tak je " zalečený"...jenže my po víkendu odjeli a malý doma začal drobet kašlat, před tím nikdy. Tak jsem to zmínila před mamkou a samozřejmě mi nastydl někde venku, že ho málo oblíkám a podobně...od bráchy to určitě neměl...tak si myslím své, ale stejně mě to štve.
@katka9184 jinak @blahova_andrea má pravdu s tou kuchyní. Malá mi brečí v pokoji a nikdo se neobtěžuje si z té mikrovlnky to jídlo vydělat, abych si ohřála oběd pro malou!!!
@monix94 aha, to mi přijde taky hrozné teda...my jsme tu teda měli jen malou rozepři kvůli kuchyni, respektive přítel, když mi chtěl dělat večeři, zrovna jsem kojila, tak si chtěl tchán dělat svačinu do práce...linka pro čtyři lidi, ale jemu vadilo, že se tam dva nevejdou a bla bla... přítel to jedním uchem pustí dovnitř a druhým hned zase ven, ale já na to pak myslím.
@katka9184 tak to si piš. to je prostě jistota. bohužel. a to zas budete skákat podle nich? aby byl klid, tak necháte dítě krmit něčím, co by jste mu sami doma nikdy nedali? 😉 furt budeš muset být ve střehu, furt brát něco dítěti už z ruky nebo furt vysvětlovat vlastní názory a postoje. člověku to bohatě stačí na těch návštěvách a je unavený a těší se zas domů do klidu, do svého režimu. ne to mít celé dny, všechny dny. jako jsou i prarodiče, kteří dokáží dost respektovat, ale většina má prostě pocit, že rodiče děti trápí tím, že jim něco odpírají a mají šílená nutkání to do dítěte cpát horem spodem za zády rodičů. nejedni rodiče si po víkendu berou děti domů se zkaženými žaludky a nedělní večery tráví se zvracejícími dětmi.
@monix94 kašli na ně. jídlo jim vyndej, dej na stranu a šupni tam jídlo pro malou. pokud ho budou mít zas studené, tak ať si ho zas přihřejí. dospělák se umí ovládat, umí počkat. mimčo má prostě přednost. trvá na přesném režimu, jinak je pak v háji celý den a rozladěné děti i rodiče.
@katka9184 to máš ještě dobrého chlapa, že to dokáže ignorovat a jede si svoje. to je taky vzácnost 🙂
S nama tchanovci nebyDli, diky bohu, a presto melu reci na naai vychovu, na jidlo, na to, co s detmi delame a nedelame, dle svagrove jsou nase deti chudaci a pod....jen proto, ze jsme nechteli do jejich mesta. Tedy chvili jsme o tom uvazovali, ale pak jsem to zamitla ja...byli by u nas peceni vareni, nemeli bychom klid, nefungovali bychom jako rodina..manzela by porad tahali pryc ....asi by nas fakt rozvedli...jedine pozitivum by bylo hlidani, ale vse ostatni? Dnes jsem stastna v nasi vesnici, dle nich i mojich rodicu ,,v prdelakove,,.....ale mam klid, nekdy az moc...a nase deti? Jsou stastni, maji a vidi veci, ktere by ve meste nemeli a nevideli..kaceny, nutrie, kone, ovce, psi i kocky...budeme porizovat slepice, syn miluje ty sousedovo...pestujeme..deti maji hriste na zahrade...
Museli jsme si roky odpirat a trvalo to..stavba domu byLa ocistec, dnes uz zase pristavujeme, ale uz docela v klidu...kdyz jsem prodala byt, abyChom penize pouzili na dum, bydleli jame v brachovo prazdnem byte..asi rok a pul...
My platili najem, pohlidala jsem, kdyz delali topeni, plastova okna od druzstva a pod. , a nezaplatila nic navic...talze asi 6500 mesicne..k tomu 6500 uz i hypo....bylo to dobre rozhodnuti...ikdyz stary byt, priserna ctvrt, 2 x pichle gumy u auta....ale byli jsme sami a zili....stehovali jsme se, kdyz jsme meli loznici, kuchyn a koupelnu...a bylo to zase skvele...
@katka9184 My jsme nám stavební povolení čekali 5 let. Pro mě bylo nejhorší prosadit se jako matka. Ona byla vždycky chytřejší, ke všemu měla komentář. K tomu co nakupuju, co vařím, co jím, na jak dlouho chodím s malým ven, jestli je dost oblečený...no katastrofa. Manžel byl přes týden pryč, moji rodinu mám 300 km daleko a i tak jsem se snažila tam odjíždět tak často, jak jen to šlo.
Mam jeden dotaz, psala jsi, ze mas z Vasich bolibricho, pises, ze by byli urazeni, kdybyste neco udelali po svem (mysleno bydleni dle Vasich predstavy)... A co bude, az si vedle nich postavite dum? Budou za Vami chodit, budou diktovat, jak mate zit? Toho se nebojis?

@journals no nemyslím, že jaký si to uděláš, takový to máš. nevíš co tě s kým čeká a co život přinese a v určitých situacích už pak není moc možností a vybíráš menší zlo. žena s malým dítětem, která je na chlapovi v podstatě závislá si těžko bude moc vyskakovat. realita je nemilosrdná ☹ bylo by fajn si najít někoho, s kým to člověk nebude muset řešit, ale to ti nikdo nezajistí 😀