Být ženou v domácnosti: Jaké jsou vaše zkušenosti?

Jsem doma už 22 let. Ano, kvůli dětem ale taky jsem se starala 15 let o babi. A když už jsem plánovala jít makat, tak se stalo a čekají mě ještě další 4 roky. 🤭 Ale opět mám i péči o osobu blízkou. Pravda, že si každý klepe na čelo. Jako bych byla prašivá. Upřímně, je mi jedno kdo si co myslí. Peníze jsem vyřešit vždy uměla, nikdy to netáhl manžel sám. Každý vidí ženu v domácnosti jako ženu, co sedí na zadku, ale ono to tak opravdu není. Já osobně mám tolik práce,že se kolikrát za den nezastavim. Nějak si neumím představit,že bych měla do toho všeho ještě nastoupit do práce. To pak bude teprve honička. A smekam před těma, co mají malé děti,práci,domácnost,rodinu sami na krku. Je to masakr co musí ženská zvládat. Pokud můžeš,tak klidně buď doma. Však změnit to můžeš kdykoli. A na lidi kašli.

Co mně přijde smutné v 21. století, že jako by si spousta lidí myslela, že jediné úctyhodné zaměstnání je plný úvazek někde u zaměstnavatele a všechno ostatní pro ženu znamená být 'v domácnosti' nebo 'nechat se živit'. Je to tak patriarchální přístup. Přece i když se žena většinově stará o děti a úklid, a ve 'volném' čase vyrábí marmelády a prodává je, tak to není práce? Když šije a umí to prodat na Fleru, tak to není práce? Když zadarmo jako dobrovolník doučuje romské děti češtinu? Když se má starat o hospodářství, zvířata, zahradu? Živnostnice na cca 20 hodin týdně? Přece toto je také způsob vytváření hodnot pro společnost, a je nešťastné, že muži to ve většině neuznávají jako plnohodnotnou práci, ale ještě horší, že ani ženy. Ani jeden z výše zmíněných případů pro mě osobně není žena v domácnosti.

Nečetla jsem to celé, já bych teda asi spíše přemýšlela nad tím, co bude až děti povyrostou. Až budou třeba v pubertě a nebudou mě už tolik potřebovat. Po tolika letech v domácnosti se o mě na trhu práce určitě rvát nebudou a asi bych si připadala méněcenná. Pokud nemusíš řešit finance, našla bych si poloviční úvazek, tak budeš mít dost času na děti i na domácnost.

Osobně bych do toho nešla. Určitě doporučuji se poptat na OSSZ i zdrav.pojistovne co a jak zařídit,případně kolik by to stálo,abyste měli s manželem přehled,aby to později nevyčítal a hlavně jak se to bude započítávat do důchodu. Je možné,že za pár let vás to přestane bavit a chodit po těch letech na pohovory,když se vše mění každou chvilku by mě osobně odradilo.ale každý ať si život zařídí jak chce,nikdo nemá právo jej soudit

@ferda90 tohle mi přijde taky úsměvné: “aby tě nemusel živit manžel.” Předpokládám, že naprostá většina žen má stejnou výplatu, jako manžel, a že tedy i v “normální” domácnosti, kde pracují oba, absolutně manžel ženu neživí, že ta žena má celý svůj plat pro sebe a přesně se dělí napůl o platby za domácnost a děti. Naprosto stejně. Je to tak? V případě obou pracujících rodičů jsou si tedy téměř všichni (až na výjimky) rovni? …. Hmmm, tak ano, pokud by to takto fungovalo, že by naprostá většina párů byla v obou případech finančně navzájem nezávislá, tak ano, pak bych měla blbý pocit, že mne manžel “musí živit”. Jenže ono to tak není, spíše naprostá většina párů je na sobě finančně závislá, resp. ženy jsou z velké části i přes svá zaměstnání o stejném hodinovém úvazku závislé na mužích. Mě můj manžel “neživí”. Ano, on pracuje a dostává mzdu, já zase pracuji doma na našem společném majetku a vybavení. Kdyby moji práci měla dělat služka, tak se manžel nedoplatí, toho si je dobře vědom. Máme společný účet a pokud chci něco koupit, tak to koupím, větší investice probereme spolu. Rozhodně mi žádné peníze “nedává”. Ano, trvalo to několik let, než jsme se takto sladili, proběhlo pár hádek na toto téma, ovšem nutno podotknout, že prvotní problém s “nedostatkem” financí z mé strany, byl také o mém nezřízeném utrácení za kraviny, které jsem vlastně nepotřebovala , ale léčila jsem si jimi trauma z dětství. Ve chvíli, kdy jsme oba opravdu dospěli do uvědomění, že nám hromadění majetku a krámů do skříně štěstí nepřinese, tak se situace obrátila. Ano, nemám 20 párů luxusních bot, nemám 10 značkových kabelek a hadry od Armaniho, luxusní kosmetiku, … mně to štěstí nepřineslo. Když ráno vstávám, neběžím se podívat do skříně na “poklady”, pokladi spí v postelích a mě udělá větší radost pohled do zahrady, kde si hrají. Je to ohrané klišé, ale kdyby lidi přestali hromadit majetky a schraňovat krámy, zjistili by, že nepotřebují vydělávat tolik…a tudíž nebýt závislí tolik na zaměstnání. A ještě jedna věc, jak jsem napsala, tak jako žena v domácnosti pracuji na našem společném majetku, pracuji na svém, ne na cizím pro někoho jiného. Manžel mi nemusí “pomáhat” v domácnosti, protože on nepomáhá, on také pracuje na svém… jestli si rozumíme. Taky k tomu vedeme děti - jednou ten majetek bude jejich, takže mi nepomáhají, když mají něco udělat, dělají to hlavné pro sebe: Mami, s čím ti mám pomoct? S ničím. Vidíš, roste támhle plevel v rajčatech? Jdi a vytrhni ho, jsou to i tvá rajčata….. společně pracovat a spravovat majetek není o “živení” manželem, jsme partneři, pracujeme jako partneři - každý děláme to, co umíme nejlépe, já se jako “živená” necítím 😉

@jiss já myslím, že tu dochází k omylu. Že nikdo nehodnotí zle ostatní, to tady ani jednou nezaznělo. Nám by vadila představa, že JÁ budu ten, co je doma. Že proběhne dělba on - kariéra, já - domácnost. To nám přijde šílené (z mnoha důvodu - zahození odbornosti, zhoršení uplatnitelnosti pro případ rozvodu, nemoci muže atd., vnímání v očích dětí). Ale tuhle volbu u ostatních nehodnotíme, podporuju každou ženu, co se takto rozhodla. Jen bych to nesnesla u sebe.

@ferda90 tohle si taky myslím, je to dost důležitý vzor pro děti, že rodiče si péči o domácnost dělí. A i ty děti víc zapojuju od té doby, co pracuju a o něco méně lpím na různých drobnostech 🙂

@ferda90 a ta maminka kamaráda - no, “žena v domácnosti” není pro páry, které jsou finančně negramotné 😉 když nemyslí do budoucna a “peníze se utratily”… tak se nemůže divit. Tohle my máme ošetřené. A jako, samozřejmě může přijít katastrofa, jako UA, ale pak je tu dar přizpůsobivosti a v té chvíli bych šla klidně i zametat chodníky, abych rodinu uživila a nečekala na nabídky práce podle svého cv.

@bbn Tvoje teorie je hezká, ale má jednu "vadu na kráse": Tvůj manžel, pokud nepodniká, pracuje taky "na cizím a pro cizí".
Já si osobně myslím, že je jedno, jestli je člověk zaměstnaný nebo pracuje sám na sebe, důležitý je ten cíl - donese domů peníze. A bez nich to tak úplně nejde, pokud nejste ve všem absolutně soběstační - což dneska není nikdo. To jen tak na okraj jako reakce na tu poznámku, že pracuješ na vašem majetku a ne na cizím.

@bbn upřímně,nevím kde bydlíš,ale když jdu nakoupit tak samozřejmě koukám i po cenách za potraviny,i když jsou dražší tak je koupím.nemam zahradu,takže ovoce,zeleninu,maso koupit musíme,to samé hyg.potreby, oblečení,boty dětem, školka a výlety a na to fakt 10tisic měsíčně nestačí...takže ano,podle mě je plat důležitý.a jestli se někdo cítí v pohodě v teplakach, prosím, já se cítím v pohodě v sukních a šatech i na koloběžce,takže jich mám dost i do práce

@somalicats ano, to bezesporu, manžel pracuje za mzdu. Já jsem tím chtěla vysvětlit, proč já si nepřipadám živená 😉 protože taky pracuji - jen ne v zaměstnání a nedostávám mzdu ve stejné podobě. Nicméně pracuji, na společném, našem = tedy i jeho, takže mě neživí 😉 tak jsem to myslela

@bbn líbí se mi tvá myšlenka, ať každý děla to, v čem je nejlepší 🙂 A naprosto to koresponduje s mým názorem. Pokud je žena nejlepší v tom, že se jen stará o děti a domácnost, je to super. Dělá to, co chce a kde je šťastná. Pokud to tak pasuje celé rodině, je to úplně ideální! No jenže pak jsou ženy, kterým to prostě nestačí a proto dělají i věci, které je naplňují, chodí do zaměstnání. Opět, pokud to tak vyhovuje, je to super. Důležité je dostat se do situace win win. Ani jedna možnost není špatně. A to tu většina píše, že prostě ony to mají jinak než ženy, které dobrovolně doma jsou

@veronikav31 taky nepíšu, že lidi nemají pracovat vůbec, píšu, že kdyby se lidi zamysleli nad tím, kolik peněz utrácí za zbytečnosti, tak by zjistili, že nemusí pracovat tolik. Nic víc, nic míň. Btw nechodím v teplácích 🤣 další takové klišé, že když někdo neutrácí peníze za “značkové” oblečení a doplňky, musí hned chodit v teplácích 🤣 nemusí, jen mi přijde zbytečné, opravdu zbytečné např plýtvání peněz za značkovou kabelku ( v řádu desetitisíců), kterou položím v parku na hřišti na lavičku nebo do písku (příklad), ..atd atd. Ať si to každý dělá jak chce, já jsem pouze vysvětlovala náš pohled na to “cítit se manželem živená” 😉

@bbn značkovou kabelku mám za 500😀.ale pokud vím,tak značková móda jsou v posledních letech právě ty tepláky 😉, stačí se podívat okolo sebe a to stojí méně i šaty z butiku

Já nejsem v domácnosti, ale kdyby manžel chtěl, neměla bych s tím problém. Naopak si myslím, že spousta věcí by byla mnohem jednodušší. Nemám pocit, že bych doma jen utírala dětem nudle, vařila a uklízela ani během mateřské, naopak jsem se zvládala docela dobře realizovat a měla jsem víc času na to, co mi přišlo v danou chvíli důležité.

Každopádně jsem zažila ten pocit, kdy o mně okolí tvrdí, že jsem kariéristka a krkavčí matka, i ten druhý, kdy mě mají za línou případně týranou puťku. Paradoxní je, že to oboje bylo ve stejnou dobu 🙂 Na druhou stranu mi to dalo velké sebevědomí ve smyslu, že okolí si může trhnout nohou, pokud nenabízí vyžádanou konstruktivní pomoc, nebo aspoň radu.

@veronikav31 psala jsem to jako příklad 😉 a ano, vím, co je teď in. A právě protože to vím a že vím, z jakého je to materiálu a jak ušité, bych si to já už nekoupila a rozhodně ne proto, že je to “značkové”. Dříve ano, dříve jsem chtěla “značkové” cokoliv 🤣 Protože to měli ostatní a já chtěla být jako ostatní …. Dnes si tu teplákovku ušiju a mám z ní větší radost, protože jsem to zvládla sama 😉 Snažím se jen vysvětlit posun ve svém/našem myšlení, díky kterému nám to doma takto funguje, nic víc v tom nehledej….

@ee.liska přesně tak, win-win. Oba jsme spokojení, oba máme to, co jsme chtěli a já si opravdu nepřipadám “živená”. Stejně tak chápu ostatní ženy. Jen jsem chtěla vysvětlit, že ne každá žena v domácnosti si připadá “živená mužem”, “vydržovaná” apod. Že někdo do toho jde dobrovolně a je naprosto spokojený tak, jak je.

@bbn Já Ti rozumím, jak to myslíš. Problém vidím hlavně v tom, že to musí takhle mít nastavené oba (což vy s manželem asi máte). Co tak mám možnost vídat, tak ti chlapi mívají tendence sklouzávat k tomu, že vlastně tu ženu živí. Ono striktně vzato i když je jinak pracující žena doma na mateřské, a muž nosí domů peníze, tak já to taky neberu tak, že ji muž živí - ona se stará o potomstvo a kdyby si chlap měl zaplatit chůvu pro ty děti, tak se nedoplatí 😀

Ještě mě napadá, že docela dobrá rozhodovací pomůcka je si zkusit představit, že si ty role vyměníte - ty bys pracovala, muž by byl doma. Jen takové mentální cvičení. My takhle došli k tomu, že vlastně bude lepší, když budeme oba chodit do práce s řekněme částečným nasazením, než aby jeden chodil plně a druhý byl doma (byť výsledek je ve všech ohledech kompromisní - jsme méně produktivní doma i v práci v součtu, než bychom byli, kdybychom se každý "specializovali" na jedno). Hlavně proto, že i vzhledem k typu zaměstnání máme oba zjevně tendence se nechat tou svojí činností pohltit a hrozilo by, že bychom tím pádem každý žili v jiném světě. Ale třeba vy zjistíte, že to je pro vás opravdu dobré rozhodnutí. A teda mimochodem, ten názor okolí v tom tom případě žena v práci, muž doma, je ještě zábavnější (zkoušeli jsme tak trochu ťuknout po známých, rodině... a to jsou všichni dost otevření).

Jen tak bokem. Žena v domácnosti - to období se nepočítá do důchodu, nebo ano? S tím, vy co jste doma počítáte? že si v 60 uvědomíte, že nemáte odpracováno? nebo se pletu? pokud vím, tak se nepočítá ani zkrácený úvazek

@te_reza Každý měsíc odpracovaný na zkrácený úvazek se započítává pro důchodové účely v plném rozsahu, stejně jako zaměstnancům pracujícím na plný úvazek. Výši důchodu však ovlivňují i příjmy, ze kterých bylo zaplaceno sociální pojištění, které jsou většinou u zkráceného úvazku nižší než u plného úvazku.

@te_reza nepočítám, že nějaký státní důchod dostanu. Počítám s tím, že jestli důchod, pak v částce odpovídající limonádě u stánku. Takže my s mužem jsme se zařídili jinak - investice, nemovitosti. Navíc, pokud se bude doba odchodu do důchodu zvyšovat, třeba jak plánují v De v 70 letech, tak se ho ani nemusíme dožít 😉

Pokud to vaše finanční situace dovolí, nevidím na tom nic špatného. Nikdy by mě nenapadlo si o ženě v domácnosti myslet, že je líná nebo neschopná. Spousta mých kamarádek s malými dětmi by naopak uvítala, kdyby nemusely chodit do práce, protože mají každý den vypočítaný na minuty, aby vše po práci stihly - myslím tím vyzvednout děti ze školy/školky, nákup, kroužky, večeře, úklid, úkoly a mnohdy večer padnou do postele dřív než ty děti 😂

@bbn myslím si, že negramotni nebyli. Otec kamaráda zemřel, mamka si po nějaké době hledala práci, ale upřímně, asi v životopise nevypadá zrovna valně, že měla poslední zaměstnání před 15 lety a od té doby nikde nepracovala. Pro takového člověka je asi pak možná i těžší si něco najít.

@bbn vždy alespoň nějaký duchod od státu je,i kdyby minimální,pokud vím tak je teď vyšší než rodičovská dovolená...jinak 70 neni žádný věk.nekdo je důchodce v 50, někdo hodně čilý v 80

@somalicats taky píšu, že to chvilku trvalo, než si to sedlo. Ano, muž měl ze začátku potřebu mě “omezovat”, když jako nic nepotřebuju, když jsem doma. Já měla zase pocit, že si můžu dovolit téměř cokoliv… bylo pár akcí a reakcí, proběhl taky předložený ceník služeb 🤣 nakonec si to sedlo, ale museli jsme k tomu dospět oba. Paradoxně nám to docvaklo až s narozením třetího dítěte, tam nastal zlom. Teď fungujeme a přemýšlíme jinak a opravdu to není póza, na nic si nehrajeme.

@bbn nevím jak to máte doba, je mi to vlastně jedno. Já jen napsala zkušenost co mám z okolí a jak to vnímám já. U nás doma přítel uvaří, pomůže s úklidem. S tím vařením se stridame a přijde mi to jako super věc. Já si asi úplně nedokážu představit, že bych byla roky doma. Asi by mi po nějaké době chyběl kontakt s jinýma lidma.

Já jsem v domácnosti už 8 let a jsem spokojená. Užívám si děti a mám spoustu času na sebe. Rozhodně se necítím jen jako kuchařka, chůva a uklízečka (vařit neumím, vaří manžel). Občas se nad tím, že jsem doma někdo pozastavi, ale to mi nevadí. Jinak to, že jsem doma, vyplynulo ze situace - dcera byla ve třech letech často nemocná a nebylo myslitelné chodit do práce a brát si pořád očr, manžel sice pracuje jen 6 měsíců v roce, ale je osvč, takže si očr v době práce brát nemohl.

@hibou to takhle má švagrová,u nás ne, já dávám ráno děti do školky, vyzvedává táta, dcerka jde od září do školy,tak se s ní bude učit a kroužky budou v rámci školy,jinak bude na ně chodit sama,je samostatná,jinak to nejde.ja se občas vracím z práce z půl 5, někdy i v 5....