Co považujete za svou největší životní chybu?

Tak já jsem asi divná, žádnou svou životní chybu si neuvědomuji. Vše co mám, jsem chtěla, a zatím mi to přijde vše v poho. Možná lituju toho, že setrvávám v takové práci v takových podmínkách, ale to je spíš případ pro psychiatra 🤣 jako svou vlastní chybu beru to, že štěkám a jsem nervní na syna, kterýho nade vše miluju, a je pro mě všechno. Ale nějak to na mě padá poslední dobou a občas to chudáček odnese. To bych tak spíš brala za svoje selhání, protože jsem řekla, že tohle nikdy neudělám

V zásadě lituji 2 věcí v mém životě. Ta první je, že jsem po škole neodletěla do Ameriky, tak jak jsem měla - konkrétně na 2 roky jako au-pair, kvůli tehdejšímu příteli do kterého jsem byla šíleně zamilovaná. No do půl roku od zrušení cesty se semnou rozešel. A ta druhá chyba byla, že jsem se strašně brzy odstěhovala od rodičů, začala pracovat, neudělala vysokou školu. Studium doháním dnes při práci a pořád si říkám, jak jsem to tehdy mohla mít jednoduché.

Lituju, že jsem se nechala ve třeťáku vyhodit z VŠ, amatérské divadlo pro mě bylo důležitější, což s odstupem hodnotím jako blbost, nestálo to za to. Ale kdybych to neudělala, neměla bych zkušenost s bydlením bez rodičů, nezačala bych chodit s manželem, nezjistila bych, že ten obor opravdu dodělat chci. Pak si občas říkám, že jsem měla dostudovat před dětmi, bylo by to mnohem jednodušší, než to pytlíkovat s nimi, ale to bych je zas neměla.. Takže u mě vlastně dobře, že se ty chyby staly. Pak lituju, že jsme nekoupili větší byt, když byly ceny o dost nižší. Pořád jsme měli pocit, že není dobrá chvíle, a teď už jsou ceny tak vysoko, že na něj asi nikdy nebude. A pak jsou samozřejmě ty menší věci, jako že jsem se nenaučila dobře jazyky, že jsem nevyužila některé příležitosti.. ale co už, člověk nemůže mít všechno.