• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Co vám život zařídil jinak, než jak jste to plánovaly?

22. dubna 2010 
Ja jsem si nikdy nejak nic moc neplanovala :slight_smile:, takze jsem zatim spis prijemne prekvapena ruznejma vecma, jako napriklad ze jsem zvladla dokoncit postgradual v terminu, ze jsme si takhle brzo nasetrili na domecek a vubec ze mam takovyho uzasnyho chlapa a detatko, to by me nikdo nenapadlo, ze to budu mit tak super.

Jinak to beru tak, jak pise kristi, tedy ze zmeny spise vitam a beru je jako obohaceni a nakopnuti nejakym zajimavym smerem. Treba kdyz mi zemrel tatinek, taky jsem diky tomu zacla docela prehodnotila svuj pristup k zivotu a tak.
Jsem rada, ze ani muj chlap neni nijak zvlast konzervativni (ale ani ne vylozene vetroplach), proste zijeme takovej poklidnej zivot, ale kdyby prisla prilezitost a my dostali treba nejakou zajimavou praci na druhym konci sveta, tak se asi klidne seberem a jdem :slight_smile:
30. pro 2007 v 15:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Siss, no pockej, jak to myslis, ze jsi nikdy nebyla v cizine? Byla jsi na Slovensku, ne? :wink:
30. pro 2007 v 17:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, v 18-ti o svaťáku jsem zjistila, že jsem těhotná, vdala jsem se, v 21-ti se mi narodila druhá dcera, 24 jsem začala dělat u manžela ve firmě a potom to začalo,v březnu, to mi bylo čerstvých 25 jsem zjitila, že mám rakovinu lymfatických uzlin, po operaci jsem šla sama domů, po chemoterapiích jsem musela ještě do školky pro děti a ty pak se mnou byly doma a viděly mě, jak je mi zle a snažily se o mě starat, manžel byl vždy v hospodě, protože na mě nemohl koukat, protože mu bylo ze mně na zvracení, když viděl ty plný kbelíky a taky jsem byla plešatá, pak bylo ozařování, to bylo v létě a tak jsem tam musela každý den chodit i s dětma, vždycky mi je tam pohlídaly lidi, kteří taky čekaly a potom mi už nosily různý zeleninky a ovoce pro děti, hrozný období,za rok si máma vzala novýho chlapa a moje starší dcera tam najednou nechtěla jezdit,řekla mi důvod já to nahlásila,bylo to prokázáno a moje máma se postavila za něj, do toho mladší dcera chytla boreliozu a ochrnula na půl obličeje a naštěstí se z toho dostala a nikdo by to nepoznal a nakonec jsem měla dělanou konizaci a čekání na výsledky bylo strašný,začala jsem chlastat z toho všeho, ale teď jsem šťastná, z manžela je ex, s mámou jsme skončily, našla jsem si super partnera, odešli jsme z prahy, v lednu jsem sice potratila, ale za chvíli budeme mít vojtíška a všichni 4 se moc těšíme, doufám, že se narodí zdravej, to je momentálně moje největší přání.
30. pro 2007 v 17:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
cert.ova..jsi moc statecna :pensive:
Preju ti do budoucna uz jen same stesti a hlavne zdravi pro tebe, tve deti a tve blizke, ktere mas rada :dizzy_face:
30. pro 2007 v 18:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
cert..ova mrazí mě po zádech :pensive: , jak píše Alča jsi statečná a moje problémy jsou proti tomu prkotina, vždycky se nad takovýma osudama pozastavim a můžu bejt ráda za to co mám...
hodně štěstíčka a hlavně zdravýho Vojtíška :wink:
30. pro 2007 v 18:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Díky, jsou to blbý osudy, ale snad jsem si to už vybrala a teď už jen rodit :sweat_smile: , jinak všem Vám krásný Nový rok
30. pro 2007 ve 20:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
cert..ova - smutné, ale je to ze života. Přeji již jen to dobré a spoustu krásných společných dní s rodinou. Šťastný nový rok.
30. pro 2007 ve 20:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
cert..ova.............připomněla si mi osud naší sousedky. :cry: Některým chlapům bych nejradši nafackovala...........jsou to srabi. :rolling_eyes: Místo,aby ženskou podrželi v nejhorších chvilkách,tak radši utečou a za něco se schovají. :confounded:
Přeju Ti,aby Tě v dalších dnech,týdnech i rocích potkalo jen to hezké a příjemné. :slight_smile:
30. pro 2007 ve 20:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
cert...ova to je moc smutné a ty jsi velmi statečná a silná, žes to tak zvládla. Moc ti držím pěstičky, aby jsi už měla všechno, tak jak se budeš přát a teď aby sis užívala miminečko, které brzy přijde :wink:
30. pro 2007 ve 21:02  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v únoru 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, tak já jsem si plánoval dodělat školu, pak možná ještě něco navíc, najít si dobrou práci, pak si vzít přítele ze studií ... no, přítel se se mnou rozešel po třech letech aniž udal důvod, půl roku na to jsem na svatbě své kamarádky potkala svého muže, který mě nedal pokoj, dokud jsem s ním nešla aspoň na kafe '(tenkrát mi bylo ještě ouvej) no, po třech měsícíh schůzek jsme si začali hledat byt, na kolejích a u něj bylo těsno. Jakmile mi začalo být zase dobře a měla jsem konečně pocit, že někomu na mě záleží, začal otravovat starý přítel ... můžu říct, že jsem ráda od něj, projevil se jako uplnej pitomec. Nový vzah vydržel, dodělávala jsem si nějaký státnice, psala diplomku no bylo to slibné. Pak přišla žádost o ruku a do roka od začátku jsme byli svoji. Školu jsem ještě dodělanou neměla a ouha, tři měsíce před posledníma státnicema jsem zjistila, že jsem těhotná. Moc jsem se těšila na miminko, ale bylo mi pořád hrozně zle, mdloby, a všelijaké komplikace. Doktorka mi poradila odklad státnic a já poslechla. Dopsala jsem jen diplomku. Narodila se nám krásná holčička, zjistili jsme, že má CMV infekci a následoval kolotoč vyšetření, odběrů cca co 3 týdny. Naštěstí bez vnějších příznaků, ale muselo se to hlídat. Na učení jsem neměla vůbec myšlenky ani náladu, ale poslední termín se blížil. No státnice jsem nakonec zvládla, stihla se rozhádat se svoji matkou a celou rodinou, (strašně nám do všeho mluví). Odpromovala jsem asi 2 roky po plánované původní promoci, ale je to hotovo. Práci jsem neměla, ale to mi momentálně žíly netrhá. Čekáme druhou holčiku, znovu jsme se stěhovali (do jiného kraje, což jsem obrečela), ale jinak je nám dobře.
Takže, sice jsem si plánovala průběh jinak, ale suma sumárum jsem spokojená s tím jak to dopadlo. manžel si naplánoval celkem 4 až 7 dětí, prý to ale rodit nebude :grinning: Já už raději nic neplánuju, ono to všechno stejně nějak dopadne. :grinning:
30. pro 2007 ve 23:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
cert..ova jseš úžasná, statečná ženská, která se umí poprat se životem. Strašně moc ti přeju, abys prožívala už jen samé šťasné chvíle. Mít na hlavě klobouk, tak fakt normálně smekám :dizzy_face:

Teď je mi fakt normálně trapný napsat, že pro mě byla zatím největší "rána" to, že jsem se přestěhovala z Prahy do severních Čech...ale láska prostě hory přenáší :wink: To pak člověku dojde, jaký prknotiny kolikrát řeší...
30. pro 2007 ve 23:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky, já když to tu čtu, tak si zas jednou říkám: a co má člověk říkat, když jde na pracovní pohovor a ten personalista se ho tam zeptá: a jak vidíte sama sebe za 5 let? :sweat_smile:

se mi vždycky chce říct, ať si dá studenou sprchu nebo pivo, že nevím ani co bude zítra někdy :sweat_smile:
31. pro 2007 v 15:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
což mi připomíná jak jsem četla odpověď dítěte na otázku jak probíhá první rande:

no, lidi si povídají různé lži - a díky tomu pak mají zájem se vidět znovu
:grinning: :grinning:
31. pro 2007 v 15:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zajímavé témko :grinning: Taky sem mám s čím přispět. Osud mi toho hodně zpřeházel. V šestnácti jsem poznala úžasnýho kluka. Byla to nádherná středoškolská láska :dizzy_face: . Před 7-mi lety jsme spolu touhle dobou byli na horách na oslavě silvestra a tam jsem poznala jeho kamaráda. Asi vám nemusím dlouze vysvětlovat že nakonec jsem skončila s tim kamarádem ve společné domáctnosti a letos jsme vše spečetili svatbou. :grinning:
I moje zaměstnání je komplikované. Vystudovala jsem zdravotku. Od malička jsem toužila být sesřičkou. Ta práce mě fascinovala. Realita byla sice úplně jiná ale tu práci jsem milovala. Vystudovala jsem se samejma jedničkama ale chtěla jsem si před vejškou zkusit praxi a na rok jít makat. Jenže ten rok v českém zdravotvnictví mě takovou měrou moje poslání znechutil že jsem ztratila všechny iluze a zbortili se mi sny. Pak jednoho dne přišel manža domů z práce, že se u nich uvolnilo místo jestli tam nechci nastoupit. Zasmála jsem se a pomyslela jsem si jestli se nezblbnul :grinning: . Já sestřička a mám jít makat do kanclu do oboru elektro kterýmu absolutně nerozumim. No konkurz jsem zmákla a teď už skoro dva roky dělám v ČEZu o patro víš než manža :grinning:
Taky jsem si představovala jak budu mít děti ve třiceti cestovat po světě mít titul před jménem a co mám? úžasnýho manžu nádherný bydlení super práci... teď už jen ať mě osud netahá za vlasy a pošle mi zezhora kupu dětí a budu mít ten nejkrásnější život jaký můžu mít. Ačkoli není podle snů které jsem měla... je mnohem krásnější protože je polný neočekávaných okamžiků
31. pro 2007 v 16:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem se nikdy nechtěla vázat,chtěla jsem cestovat chtěla jsem mít max. 1 dítko, luxusní byteček a nějakýho malýho pejska a jak jsem dopadla?
Po třetí vdaná, 5 dětí, bydlím v rodinném domku s mamkou a bráchou a vlastním 3 velký psy. Ale to cestování se mi splnilo až příliš, takže mě to už leze na nervy.
13. zář 2009 ve 13:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak především jsem si vždycky myslela,že moje první dítě bude holčička :grinning: :grinning: :grinning: a on klučík,příjemná změna.myslela jsem že nestloustnu a stloustla, nepříjemná změna :angry:
13. zář 2009 v 17:06  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
dost dobrý téma :slight_smile:

já myslela že se vdám tak ve 28 a děti budu mít po 30ti....chtěla jsem jezdit na záchrance a dělat kariéru v intenzivní medicíně.užívala jsem si výborný roky s partou kámošů, bylo nás 8 a bylo to super.

vdala jsem se ve 23 za prvního chlapa se kt. jsem měla vážnou známost a byla to dobrá volba

ještě na svatbě jsem nechtěla o dítěti ani slyšet, do roka bylo všechno jinak a ve 25 jsem rodila

na záchranku mně nechtějí protože nejsem chlap, po výborným roce na JIP jsem otěhotněla a moc kariéry zatím nenadělala :slight_smile:

už nás není 8 ale 7,jedna kamarádka loni umřela :frowning2:
13. zář 2009 ve 20:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
no tak ja jsem plánovala kariéru pak svatbu a trochu později mimísky, no a byla první svatba (teda nemusela být, chtěli jsme), pak miminko - to trochlu dřív než jsme plánovali, a pak státnice a promoce. Teď jsem ve třetím těhotenství, kariéra je zatím u ledu, stále ještě nebydlíme v našem vytouženém domečku ale jinak se máme moc rádi, a vcelku musím říct, že jsem spokojená :grinning: :grinning: :grinning:
14. zář 2009 v 11:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem si plánovala, jak hezky udělám školu, jak pak budu chvíli cestovat, pak udělám kariéru a tak ve 30-35 budu mít jedno dítě. Nooo, hezky jsem si to plánovala. A jak jsem dopadla? Je mi 21, VŠ jsem ještě ani nezačala, sotva jsem dodělala maturitu. Na cestování i na kariéru si musím ještě chvilku počkat. Ale ty děti přišly nějak dřív :sunglasses:
10. dub 2010 v 16:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte, teda fakt zajímavý příběhy :wink: já si nikdy nic neplánovala, svýho Jirku sem si doslova vymodlila když jsem 2 roky zas a znovu narážela na samý blbce, který chtěli jen sex a nazdar :stuck_out_tongue_closed_eyes:
no chtěla jsem bejt fotografka a jezdit po světě nebo se starat o zvířata studovat etologii, plánovala sem si jak si najdu práci co mě bude bavit atpod. vdávat sem se nikdy nechtěla :grinning: nakonec sem vystudovala ekonomku, účetnictví stejně neumim, navíc sem bez práce

nikdy sem nechtěla opustit naše rodné město, ale asi brzo kvůli práci budu muset a nechat tu ty mý dva kluky (,manžela a syna)

celkově toho bylo víc co je najednou jinak - ale to by bylo nadlouho a je to moc osobní :slight_smile:
13. dub 2010 ve 22:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky.
Tak já si plánovala, pevný vztah, plný práce a cestování, chtěla jsem se i bavit s kamarády a poznat ku světa. :wink:
pevný vztah mi teda vyšel, ani jsem nečekala, že nám to tak vydrží, protože každej jsme úplně, jinej, kolikrát si ani nemáme co číct.!!!!!!!
Něco jsem si s kamarády užila. :wink:
Práci taky znám, ale to cestování mi opravdu nevyšlo. První dítě jsem chtěla tak ve 28.letech, no a ejhle, za chvíli bude mé malé rok :grinning: , někdy si zastesknu, že jsem toho moc nenacestovala, ale svojí malou Miluji nade vše!! A nikomu ji nedám!!!!! :grinning: :grinning:
21. dub 2010 ve 21:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nádhený téma a spoustu statečnejch žen. Já jsem se narodila jako první dítě mamince a tátovi už jako čtvrté. Táta mě nikdy nebral jako mého staršího bratra, kterému tragicky zahynula matka a žil s náma. Mamka má z bráchou užasný vztah vždy ho měla ráda a on jí. Mamka nikdy nedělala rozdíly milovala nás oba stejně. Ale táta to nedokázal, upřednostňoval bráchu a já nikdy nepocítila jeho lásku. Nemáme ideální vztah, ale už je to lepší. Máme rozdílné názory, ale tak jemu je 65 a mě 22.
Celé dětství jsem docela dost promarodila opakovaná léčba antibiotiky mi zničila imunitní systém a byla jsem hubená chudinka. Nesnášela jsem školku i školu, byla jsem pořád nemocná, děti mě moc ve škole neznali a tak mě nenáviděli. Kolem páte třídy to bylo lepší začala jsem jezdit na školy v přírodě. Mamka zrestituovala a začali mi s tátou stavět barák, tím jsme se ve vesnici stali neoblíbenými, dodnes mi skoro nikdo neodpoví na pozdrav a mají mě za holku co má vlastní barák a nemůžou to přenést přes srdce.
Po základce jsem chtěla jít na obchodku do okresního města co mám vzdálené 6 km, ale nedostala jsem se tam. Osud mě zavál 36km od domova na jinou obchodku, ale dojížděním jsem poznala úžasou partu lidí a neměnila bych, systém téhle školy mě naučil víc, než mé spolužačky co se na tu mojí vysněnou obchodku dostali. Takže jsem za to dneska ráda.
V 18 letech jsem se stala málem anorektička, kvůli 27 letýmu klukovi, co mě tvrdil, že jsem tlustá a já zamilovaná až po uši, jsem hubla:grinning: To byla blbost na entou. Po třičtvrtě roce urážení a nucení do hubnutí a nějaké té facky, jsem našla sílu a rozešla se s ním:slight_smile: Ulevilo se mi a zjistila jsem, že jsem zabíjela čas s člověkem co za to nestál.
Těsně před maturitou jsem se zamilovala do kluka s kterým už tři roky žiju:slight_smile: Plánovala jsem kupu dětí a svatbu. Místo toho studuju vysokou školu, podnikám a začala jsem míň a míň stát o děti, cizí mi nevadí vlastní bych nesnesla. Vím, že se Vám to jako maminám může zdát nepředstavitelné, alé já nejsem typ pro rodinu. Vadí mi dětský pláč, nesnesu žvatlání, děti mi přijdou ošklivé a mám z nich fobii, z kojící matky a dítě se mi chce zvracet. Vím, že Vás to asi pohorší, nevím co se stalo, ale mám jiné životní hodnoty:frowning2: Jenže vím, že bych nebyla šťastná s miminem a manželem.
Také jsem byla přesvědčená, že budu věrná a opak není k chlubení, ale nemůžu si pomoct. Přítele miluju, ale v sexu to není co to bylo před pár lety.
Když jsem ho poznala byla jsem holka se za šlapaným sebevědomím, co ze mě udělal ex přítel. Jenže díky současnému příteli mi sebevědomí stouplo a já zjistila, že nejsem atraktivní jen pro něj, najedou mám možnosti o kterých jsem dřív neuvažovala. Dostala jsem už několik nabídek na focení a to nejsem žádný vychrtlina, jsem fototyp a to by mě v životě nenapadlo, že po mě budou chtít, abych dělala modelku.
Můj příbeh se nedá srovnávat s botama osudu některých z Vás, ale chtěla jsem se přispět svým příběhem. Můj život nikdy nebyl nijak těžíký, pár věcí co mě dostali na kolena byli. Ale dnes jsem mnohem silnější a vyrovnanější, vím co v životě chci dělat studium je momentálně prioritou, jsem šťastná za poměrně zdravé rodiče a za bratra, za milujícího chlapa, který je mi oporou, i když mu ubližuju a za to, že můžu žít. Co víc si přát?
22. dub 2010 v 07:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Stepanka :slight_smile:
velmi zaujimavy zivotny pribeh! a este si len na zaciatku, predstav si, co do takej 80-tky prezijes....
22. dub 2010 ve 12:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek