• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Co vám život zařídil jinak, než jak jste to plánovaly?

22. dubna 2010 
Do Luhačovic, cca 300 km od Prahy, od rodiny, všech mých známých, od zavedeného způsobu života.
20. čer 2006 v 10:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte já si taky myslela že si vezmu někoho koho jsem moc milovala a myslela si že ho znam, ale po3 letech chození se semnou rozešel s tím e si chce dát pauze a já pak zjistila že už rok a půl má jiné "přítelkyně" navíc 2 byly moje kamarádky se kterýma spal. a měl nejenou je ale další na příležitostných nočních akcích kam tajně chodil. no dost hnusné. nemůžu ho ani vidět. už spolu nejsme 2 roky a ja se 1.10.2005 vdala za báječného člověka. 1.7.2006 mám 20roků a on se na mé narozeniny žení s jednou co mě podváděl se kterou se musí ženim, čekají 4měsícem miminko. on se však nezmněnil a tu budoucí manželku podvádí taky a ještě se k ní chová dost sprostě na to že je těhotná.... já jsem teď spokojená a šťastná že nejsem s ním...
20. čer 2006 v 11:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Aktako, jééééé Luhačovice... :dizzy_face:

Já vím, že bychom se měli cca výhledově stěhovat do Liberce, tak se snažím si tam najít kamarády - zatím přes net, ale když tam jsme tak se sejdeme. Tak to zkus zatím taky takhle...
20. čer 2006 v 11:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mishabv, jen ty Čechy x Moravu máme trochu opačně. :grinning:
Já proti Moravě nic nemám, jen se mi nechce stěhovat z Prahy.

Jen tak pro zajímavost, měla jsem takové telecí období, kdy jsem nechtěla mít děti a ve 40 jsem chtěla umřít, abych nemusela zestárnout. nevím, jak jsem k takovému moudru došla. :astonished: :slight_smile:
20. čer 2006 v 11:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pepi :grinning:
Vyhlašuji konkurz na nové kamarádky z okolí Luhačovic. Hlaste se, prosím, do IP. :grinning: :grinning:
20. čer 2006 v 11:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
manicka77: četla jsem cos psala, švagr mémo manžela se u nás na přestavbě domu kde nám pomáhal poznal s mou super kaamrádkou, která již více než 2 roky žádála o rozvod. švagrovi to se sestrou manžela neklapalo již dlouho, dalo by se říct že od svatby. to je už asi 7let. švagrová chtěla mimi ale švagr ne a tak se lečila a nemohl azapadnout. v době kdy se chtěl švagr rozvést a říct ji že s ní nechce být že není šťastný že někoho má mu oznámila že je těhotná(jednou přišel opilý a nedal si pozor). nedokázal ji to říct. narodil se jim syn a on byl úplně odstrčený,poznal se s mou kamaradkou dali se dohromady. švagr je už půl roku rozvedený a kamarádka se kterou mají společný byt taky asi 2 měsíce. ona má 2 syny on jednoho ale má necelé2roky a švagrová mu děla problémy. i kamarádky má pořád cejch rozvracečky rodiny a my s manželem taky, jeho sestra(moje švagrová) nás obvinila z toho že když se rozvedou tak za to můžeme my protože nám pomáhal na přestavbě domu... tak nebuď smutná a n rozvracečku zapomeň....
20. čer 2006 v 11:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky!!Teda ty vaše příběhy mě úplně dostaly :sweat_smile: !Myslím si, že osud opravdu mění všechny naše plány atd. U mě je také vše úplně jinak, než jsem si kdy vysnívala. Se školou to mám tak, že na gympl jsem šla, protože jsem nevěděla, co by mě bavilo..vysoká už bylo jen jasné vyústění situace. Zvolila jsem nakonec nejmenší zlo, i když za to platm daň-dělám školu, která mě nemotivuje, nebaví, která mi pomalu, ale jistě odbourává zdraví, nervy atd. Jenže čas člověk nevrátí. Vždy jsem snila o architektuře, stavarně atd. i dnes se mio vše kolem totho moc líbí, zajímá atd. jenže jsem na gymplu(díky špatné učitelce matiky) nabyla dojmu, že mi matika nejde(i přesto, že mě vždy bavila) a na architekturu jsem si netroufla hlavně proto, že si myslím, že bych nezvládla talentovky(i když jsem chodila 9 let do výtvarky a měla jen jedničky :grinning: ). Co se týká vztahu s rodiči, tak ten mám naštěstí perfektní a když čtu o maminkách některých z vás, tak je mi fakt do breku!Moje mamča je má nejlepší kamarádka a to stejné můžu říct o tátotvi!Vždy jsem se jim mohla se vším svěřit, dokázali mi vybudovat zázemí, kdykoliv poradit, pomoci, vždy tio se mnou mysleli dobře!Jsem jim neskutečně vděčná!A holky vás obdivuju, že s tím dokážete tak válčit!!A věřím, že si z toho vezmete poučení a svým dětem budete skvělými maminkami :wink:
Co se týká ještě těch plánů, tak jsem si ještě v 19 říkala, že se vdávat budu tak kolem 30 a děti až kdoví kdy...pak jsem potkala přítele a všechny plány šly mimo, vdávám se za dva měsíce(ve 24 letech) a děti bych měla nejradši hned :grinning: . Další plán byl:odjet do zahraničí a tam žít...Jenže pak jsem odjela na dva měsíce do Francie a i když to tam bylo super, poznala jsem fajn lidi atd., tak jsem přesto zjistila, že jsem vlastenec a že jinde než v ČR bych žít nemohla...Prostě člověk míní a život mění :wink:
20. čer 2006 v 15:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Aktaka máme podobné osudy..jen já se stěhuji opačným směrem jak ty :grinning: , já kousek od Brna se stěhuji do středočes.kraje..Dřív jsem město, ve kterém bydlím moc nemusela, ale až když ho budu muste kvůli mužíčkovi opustit, si ho vážím...Na jižní Moravě se ti bude určitě líbit, neboj..Zatímco mě ve středních Čechách..nevim, nevim :unamused:
20. čer 2006 v 15:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Consti, nezbude nám než si zvyknout. Ale já mám za to, že Moraváci jsou větší patrioti, takže to možná budu mít o trošičku lehčí.
20. čer 2006 v 15:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
aktaka, tak to jsem asi jeste porad trochu telatko, o detech porad jeste pochybuju a 80 se dozit nechci, ale psst, at nejsem uplne divna :wink:
20. čer 2006 v 15:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, konečně jste to pitomé hádací téma "uzavřeli" . . . takové témata raději nerozvíjet. . . Já jsem se neplánovala rozvést, ale stalo se a život mě přivedl k člověku, kterého jsem poprvé uviděla v roce 2000 a který mě na první pohled mě zaujal ( jak jsem zjistila i já jeho ) ... Muž mých tajných představ ... v r. 2004 jsme oba byli bez partnerů a ani jeden jsme neváháli, kdyžjsme to zjistli . . . Jo a vlastně nikdy bych ho asi nepoznala nebýt mé svatebný cesty v r. 99 kde jsem poznala jeho kámoše, který mě ho v podstatě nakonec přivedl . . .
20. čer 2006 v 16:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky. Tak u mě si to život zařídil taky tak nějak po svým. Myslím tak do 15-ti jsem si žila celkem pohodový život. Jenže asi to bylo v kartách osudu - v 16-ti mi umřela máma na rakovinu. Otec byl řidič z povolání, takže nebyl skoro pořád doma, bratr už byl v té době několik let ženatý a bydlel na druhém konci republiky, takže mě neustále "hlídala" baba ze sociálky. Co hlídala, doslova buzerovala!!! A přesně půl roku po mamce mi umřela i babička, na tu samou chorobu. Navzdory tomu jsem zdárně dodělala střední školu - absolventka se samýma 1. Ani jsem nespadla do nějaký party - a to jich kolem bylo docela dost, ani jsem nestřídala chlapy jak ponožky. Otec začal chlastat, takže kdykoliv přijel domů, byl na mol. Proto jsem se naučila, že když přijel on, tak já jsem vypadla. On stačil během čtyř let, co jsme byli sami, vystřídat asi 6 ženských, ale když mě nechával v klídku žít a netrpěla jsem nouzí, tak jsem ho nechávala, ať si dělá, co chce. Samozřejmě, že jsem se za něj styděla, ale bydleli jsme na malý vesnici a tam ho každý znal, všichni věděli jaký je, tak mě nikdo nekritizoval. No a po 5 letech si našel ženskou, já shodou náhod ve stejnou dobu poznala svého nynějšího manžela. No a z otcovy strany v té době začlo peklo. Já byla ještě na škole - vyšší odborné. Otcova přítelkyně mě začla vydírat, ale přítel (teď už manžel), věděl jak na ni a stačilo pohrozit soudem a byl klid. Takže tatíček musel vyživovat, i když se ta jeho jepice stavěla na hlavu. Je fakt, že kdykoliv jsme se s nima setkali, jsem měla nervy doslova na pochodu a nejednou jsem se i sesypala. Ale naštěstí ne nikdy před nima. No a za podpory manžela se mi podařilo dokončit i vyšší školu a získat titul. Hned na to jsem si našla fajn práci a od té doby, co stojím na vlastních nohách, se s otcem nestýkáme. S manželem letos oslavíme rok od svatby, před půl rokem jsme koupili byt a zakládáme rodinu. Takže si říkám, kdyby mi život nenachystal pár kopanců (a že teda stály za to!), určitě bych teď nebyla tam, kde jsem. A jsem tam ráda!!!
20. čer 2006 ve 22:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jani, Tvůj příběh na mně hrozně moc silně zapůsobil... Doufám, že už Tě v životě čekají jen samé krásné zážitky :wink: Moc Ti to přeju !!! :wink:
21. čer 2006 v 16:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja mam jen takovy kratky a usmevavy:
na vysoke skole jsem nemela moc rada nemcinu a ani mi moc nesla- a jak to dopadlo?vzala jsem si Rakusaka a sprechtim o 106. kdyby me pani profesorka videla,urcite by mela radost :wink: ,ze mi nakonec tu zkousku dala
29. čer 2006 ve 12:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
monja To jsi mi připomněla, že já jsem šla studovat na obchodku, ale zarputile jsem tvrdila, že v životě nebudu dělat účetnictví. Absolutně mě tento obor odpuzoval :grinning: No a teď už dělám čtvrtým rokem pomocnou účetní....hihi :wink:
Jo a ještě mě napadlo, že jsem si vždycky myslela, že si vezmu tmavovlasýho kluka s hnědýma očima (něco jako K. Reeves :grinning: ), no a manžel je modrooký blonďák :stuck_out_tongue_closed_eyes:
29. čer 2006 ve 12:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak to já nechtěla bydlet v rodném městě,dítě nejlépe jako svobodná matka a chlap nejlépe úplně vlasy na krátko, dlouhovlasý jsem nemusela.
Pak sem poznala teď už manžela, bydlíme v mém rodném městě, mimčo až přijde, tak do manželství a manžel má krásně dlouhý vlasy a už bych neměnila za žádnýho "plešouna".
29. čer 2006 ve 14:25  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
no,jak to napsat??Ja si napriklad planovala ,ze pujdu k Davídkovi domu na kafe,"zneužiju"ho"užiju si s ním"a zvednu si sebevědomí a pak ho nechám :wink: :wink: :wink:No a jak to dopadlo.Mám ho za manžela :wink:
14. srp 2006 ve 14:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja som chcela ísť do Čiech len ako do takej prestupnej stanice. Potom som plánovala ísť ďalej do zahraničia, zarobiť. Neznášala som čechov(myslím tým mužské pokolenie) a keby mi niektpo pred 4 rokmi povedal, že si nejakého vezmem, povedala by som, že sa zbláznil....
....A viete ako je to teraz? V Čechách žijem už štyri roky, pred mesiacom som si vzala toho najúžasnejšieho chlapa(ČECHA) a už sa snažime otehotnieť. Tak nám držte palčoke :wink: :grinning:
16. srp 2006 v 17:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
no tak já jsem si plánovala, že si vezmu krásnýho sexy boháče -mám krásnýho chudáka,kterej má ze všech oblečení nejraději montérky, chtěla jsem krásnej velkej přepichovej dům, mám krásnou velkou starou barabiznu (ale úspěšně ji dáváme dohromady) a mohla bych pokračovat asi tak miliónem věcí, ale skončím jednou jedinou : chtěla jsem krásného chlapečka a mám krásného chlapečka a k tomu navrch taťku, kterej nás má móóóc rááááááááááááááád :grinning: :dizzy_face:
28. pro 2007 v 19:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
no mě teda snad všechno :grinning: :grinning:

vystudovala jsem němčinu a plán byl, že ji budu učit na jazykovce a bydlet na malém městě ve vých. Čechách.. a že děti budu mít tak ve 25 a první bude holčička..jo a nikdy jsem nechtěla nic mít s cizincem a nesnáším kudrnatý vlasy

realita:
bydlím v Praze, miminko bude chlapeček, ve 31 letech a německy už skoro nepamatuju, už dlouho neučím, zato mluvím celý dny anglicky s mužem, protože je Američan - samozřejmě s kudrnatýma vlasama :grinning: :grinning: :grinning:
a jak to bývá, tak moc doufám, že chlapeček bude taky kudrnáček, ono je to moc roztomilý vlastně :sweat_smile:

no a teď mi řekněte jestli má v mým případě smysl něco plánovat :grinning:
29. pro 2007 v 11:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky!
Tak já jsem ze 3 dětí(nejmladší-sestra-byla od jakživa miláček rodičů a já s bráchou-mladší o rok-jsme to celé dětství odnášeli)a dětství jsem neměla nejhorší.Sice jsem nebyla materialně nejlíp zajištěná,ale zázemí u rodičů docela bylo. :wink: Pouze jsem se vyučila,poněvadž mě nebavilo pořád poslouchat rodiče,že je všechno drahé apd.(ségru nechali vystudovat a nikdy jí to nevyčítali :sweat_smile: )a radši jsem šla pracovat(stejně bych v "rodné hroudě" uplatnění s vyšším vzděláním neměla a nikdy by mě nenapadlo,že se podívám dál,než za humna :sweat_smile: ),abych si naškudlila peníze na bydlení,protože u rodičů bych jako(v budoucnu)vdaná bydlet nemohla a nemohla bych od nich čekat,že mi nějaké bydlení zajistí.Na kluky jsem moc nebyla(na rozdíl od sestry,která s nimi začala už v 15ti :sweat_smile: )a našim to pořád leželo v žaludku.Tak mi(bylo mi 19)začali nenápadně dohazovat svobné spolupracovníky(od 40ti výš :rolling_eyes: ),aby se mě co nejdřív zbavili a nemuseli se za mě "stydět".
Tak jsem si radši dala inzerát do pubertálního BRAVA :grinning: a odepsalo mi 60lidí,z toho polovina byli kriminálníci. :grinning:
Časem jsem to zredukovala na 10 a nakonec jsem z toho "vytřídila" mého nynějšho manžela a vlastně jediného chlapa v mém živtě. :grinning: Rok jsme spolu chodili a pak jsem jsem se přivdala k němu do Pardubic(120km od mého rodiště).Měl sice domek v osobním vlastnictví,ale pro sebe jsme měli jen jednu místnost,protože s ním bydlela babička(generál-3 roky jsem s ní měla peklo :rolling_eyes: ),děda a sestra.
Asi 3 roky po svatbě jsme měli našetřené nějaké peníze a začali jsme buduvat podkroví.V té době jsem poprvé otěhotněla a v 9tt potratila.Byla to pro mě největší životní tragédie a nepodržela mě ani moje vlastní mamka,která mě v tom ba naopak nechala ještě vymáchat. :cry:
V roce 2005 jsme začali hospodařit sami a byla jsem konečně šťastnější,že jsem samostatná a nikdo mi do ničeho nekecá.Sice jsme s otěhotněním měli 3 roky problémy,ale nakonec se zadařilo a letos v dubnu se nám narodil Adámek :dizzy_face: .Najednou jsem se hodila do neuvěřitelné pohody(oproti minulým rokům)a budoucnost se vyřešila za mě.Babička letos v září zemřela,švagrová(24),která byla závislá na její dotaci se odstěhovala,protože zjistila,že nejsme ochotní jí živit a jsme v celém baráku sami(děda zemřel v roce 2002).Máme tu takového místa,že pomalu nevíme co s ním. :sweat_smile:
Jediné,co úplně zkrachovalo příchodem mého "štěstí",je vztah s mými rodiči.Ale o tom si můžete přečíst tady:
http://www.modrykonik.cz/forum/show.php?vThreadID=31049&vGroupOffset=0
29. pro 2007 ve 21:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
chtěla jsem studovat žurnalistiku, jezdit po světě...děti mít nikdy nebo až po 30 :confused:

skončila jsem v hypermarketu, nikdy jsem nebyla v cizině...a ani ne ve 24 letech jsem matkou :confused:
29. pro 2007 ve 21:28  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já si myslela,že 1.dítě budu mít nejdéle ve 24.letech,jako moje máti a že mi k tomu bude stačit jen chlap v posteli. :sweat_smile: Od té doby,co jsem se probudila z naivity,si už nic neplánuje na delší dobu,než jsou 3 dny. :grinning:
29. pro 2007 ve 21:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Chtěla jsem být letuškou, školu jsem na to měla, jazyky jsem taky zvládala,všema kolama konkurzu jsem téměř prošla,ale pak jsem pochopila, že bez známostí to asi nejde....to beru dodnes pořád jako velkou křivdu,ale na druhou stranu, kdybych lítala někde po světě, tak bych nepotkala svého současného partnera, neměla s ním úžasné dítě, takže nakonec je asi vše tak, jak má být. :wink:
29. pro 2007 ve 21:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
ještě jsem si myslela, že MP po pár úletech už nikdy neuvidím..a po půl roce se to změnilo..a jsme spolu dlouho už..taky něco pozitivního :sweat_smile:
29. pro 2007 ve 21:34  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já mám dítě s klukem, do kterého jsem se zamilovala v 7.třídě na základce, kterej o mě nechtěl nejdřív ani slyšet-musela jsem bojovat a vyplatilo se to - teď by mě za žádnou jinou nevyměnil a já jeho taky ne - milujeme se čím dál víc....to je to pozitivní


v negativním směru mě osud připravil o milovaného bratra, který mi zemřel na težkou nemoc, a jedinné co mi to přineslo je to, že si člověk váží každého dne co je zdravý a kdy je zdravá jeho rodina....není nic důležitějšího
29. pro 2007 ve 21:58  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v únoru 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak se mnou e živat taky nějak namazlí a mé plány mi vesele hatí :frowning2: .....už v dětství byl první šok, kdy nám zemřela mamča a táta zůstal se 4 dětma sám, mě byli 3 roky..on neměl moc času, musel chodit makat, takže nás vychovávala starší ségra..... dětství a dospívání jsem si prožila tak nějak sama....no pak přišel výběr školy, to jsem trochu přpískla, protože jsem zjistila že tu práci vlastně dělat nechci :stuck_out_tongue_closed_eyes: ..takže jsem jí dokončila a šla na další...tam jsem zas plánovala, jak budu honit kariéru a dělat si školy, ale bylo mi už 22 a nechtěla jsem pořád viset tátovi na krku, tak jsem šla makat a chtěla si to dodělat dálkově, ale nakonec se nám "přihodila" Klárka. :slight_smile: ..takže ze studii nic nebylo.....já s MM jsme moc zdraví nepochti :angry: li, tak aspon že dětičky jsou OK a budou....ale jinak je život fajn :grinning:
29. pro 2007 ve 22:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, ani já si na svůj nynější život nemůžu stěžovat. Mám skvělého manžela a novou rodinu, zaměstnání, bydlení ... ale vždy tomu tak nebylo. Nikdy by mě nenapadlo že dopadnu takto dobře. Dětství jsem se svými rodiči neměla nejrůžovější, vlastně jsem byla dítě ulice, o nějaké rodičovské výchově se nedá ani mluvit, ta prostě žádná nebyla. Celá naše rodina byla černou ovcí v okolí, podmínky v kterých jsme vyrůstaly jsou pro mě dnes černou můrou..........., ale jinak život je fajn, jak psala Mikca. Jsem tomu i ráda, kdyby mi bylo všechno od malička podstrkováno až pod nos, určitě bych nyní nebyla tak silná osobnost a měla to v dospělosti v určitých siutuací ještě těžší.
:dizzy_face: :dizzy_face:
30. pro 2007 ve 14:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
hmmmm, to je zajimavy. Ja jsem clovek hodne prizpusobivej, nove a necekane situace mi plany nehati, spise me obohacuji a ty spatny veci, co se mi staly - napr. otec a tak, na to se proste da nemyslet...
30. pro 2007 v 15:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek