• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Co váš přítel/manžel říká na budoucí těhotenství?

14. listopadu 2009 
Je to krásný pocit, mimčo jsme chtěli oba dva, la tak nějak s tím nepočítali :slight_smile: No na oznámení mám ještě čas, jdu na noční a něco pěknýho určitě vymyslím :grinning:
2. zář 2006 v 15:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Alcatko.j: já mám doma něco podobného, pokaždé když vzdychnu nebo se posržím za břicho, už by se mnou jel do nemocnice :slight_smile: . Na rozmazlování není čas, pustili jsme se do rekonstrukce bytečku, takže mi to občas chybí, ale starostlivý je až moc.
2. zář 2006 v 19:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky holky
jooo u nas je to taky tak.... ted s pritelem planujeme svatbu tedy na pristi rok :grinning: coz pro mou drahou polovicku byl docela sok :angry: takze kdyz prijdu s napadem o mimimku tak to asi praskne do bot :angry: .Jemu je 34 a me je 29...takze hodiny docela tikaj a navic v loni mi prisli na cukrovku typu1 tudiz musime planovat tehotenstvi aspon 6-12mesicu red pocetim....hmmm tak nevim jak ty jeho hodiny nastavit aby zacali take tikat. :sweat_smile:
1. kvě 2007 v 07:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja mam v tomhle stesti, ze snoubenec je v tomle semnou naprosto zajedno, za ctyri mesice mame svatbu, tak jsme rekli, ze jeste dva mesice pockame, budu brat vitaminky a pak se nam snad zadari, sice jsem ted zrovna nastoupila do prace, ale on clovek nevi jak dlouho to potrva nez to vyjde, tak tomu chceme nechat proste volny prubeh. Jsem rada, ze se v tomhle schodneme, ja jsem z deti totiz docela na vetvi a znacky kocarku uz znam tak, ze bych je snad i mohla prodavat :grinning:
1. kvě 2007 ve 22:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
caira:
Mas stesticko doma :wink: .Muj se jen obava penezni situace :rolling_eyes:
2. kvě 2007 v 11:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak tohle moc dobre znam, a pritom jsme zajisteni, mame auto dum se zahradou, praci, proste v pohode. jenom uz aby se mimisek poved. :slight_smile:
2. kvě 2007 v 11:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky holky, připadá mi že se v poslední době děti pořizujou jen v případě že na něho máme, :angry: to mi připadá strašný, jestli dítě chci a můžu se o něj starat tak i když je důležitá finanční stránka tak přece normální průměrně vydělávající pár by jedno dítě měl finančně zvládnout :wink: . My jsme na tom s přítelem tak že tomu necháváme volný průběh a vůbec nás nenapadlo přemýšlet nad tím, jestli si miminko můžeme finančně dovolit, to mi příjde torchu uhozený, na to nám ti chlapy ještě nepříjdou... :grinning:
2. kvě 2007 v 11:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky všem!
tak se přidávám k M - my taky s přítelem nikdy neřešili, jestli na mimi budou finance - teda jako jestli mu budeme muset koupit všechno nej nebo jestli něco bude mít z bazaru či po dětech kamarádek :slight_smile:
já si mimi hrozně přála už loni na jaře, ale přítel ještě nechtěl, že máme čas... a pak přišel sám od sebe v létě, že už bysme mohli zkusit mimi a světě div se - povedlo se! :slight_smile: teď se těšíme na své první miminko a musím říct, že jsem ráda, že jsem dokázala vydržet a počkat na to, až se přítel bude na mimi cítit a těšit... řešil se mnou všechno - oblečky, kočárek, postýlku :dizzy_face: a už se moooc těší, až bude malý na světě!!
tak držím palečky, aby tomu u vás bylo taky tak! :wink:
2. kvě 2007 ve 12:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak i já. :slight_smile:
S přítelem se sice ještě nesnažíme, ale plánujeme to na příští rok a on je se mnou ve všem za jedno. Je mu 33, už má syna z prvního manželství, ale na naše dítě, které si pořídíme, už se ted moc těší. Mě je 23 a když jsem řekla, že bych chtěla mimiko, tak všechno bylo v pohodě, prý s tím nemá žádný problém a je schopný si se mnou ovšem popovídat. Je to moje zlato :slight_smile: Už jsem se u jeho syna přesvědčila, že je to super táta a už se těším, až bude tátou i našemu společnému dítěti. :slight_smile:
2. kvě 2007 ve 12:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
My jsme třeba vůbec nemuseli řešit peníze ale ne kazdej má takové štěstí já myslím, že to asi nepochopíme když nejsme v situaci kdy to musíme řešit. má kamarádka nemá takové štěstí! nemají bydlení, auto a ten její moc nevydělává a sice se těší na miminko ale dělá jim starosti jak vyjdou.
2. kvě 2007 ve 12:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
já si myslím, že se na penízky bohužel dívat musí a bylo by nezodpovědné, kdyby ne. Jenom by to neměl být hlavní důvod, proč si pořizovat mimi. Jak píše myschka ne každý má bydlení a dobrý plat.
2. kvě 2007 ve 12:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo, musi se koukat obema smery: to slysim okolo sebe: jeste musime dokoupit tohle a tamhleto, jeste rok chci chodit do prace, jeste par zajezdu atd...pak na to skocej a nedari se jim dalsi 2 roky otehotnet...taksi pak vyberte, ze?
2. kvě 2007 ve 13:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
já si myslim, že človek by neměl čekat až dodělá školu, byt pak práce a všechno kolem a až pak dítě...protože někdy už je pozdě a nejde to a navíc si nevip představit bít 60-ti letá maminka a mít 20tileté dítě...to si myslim, že neni to pravé ořechové....a navíc si myslim, že je to velká sebeckost. protože dítě by asi velkou radost nemělo kdyby mělo 60-ti letou maminku a chodilo na střední.....
holky nezlobte se na mne ale myslím, že je to i nezodpovědnost mít dítě v neskorém věku
2. kvě 2007 ve 13:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
tedy aby ste mě dobře pochopyli, když se nedaří tak dobře....přeji ať se to podaří....ale odkládat kvůly práci bytu a takym těm podobným věcem...to se nezlobte....
2. kvě 2007 ve 14:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
nam se to mozna mluvi dobre, ale co takovi, kteri jsou bez prace, sotva z penez vyjdou oni sami, a treba nemaj ani ty znami kteri by jim mohli pomoct. :frowning2: je to smutne ale i to se stava, a chapu kdyz premyslej dopredu jak to udelat a ne po hlave se nezodpovedne se do rodicovstvi. :cry:
2. kvě 2007 ve 22:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, můj manžel by bral miminko třeba hned, u nás jsem já brzda. Chodím do práce necelý rok, potřebovala bych minimálně ještě půl roku. Svoji práci mám strašně ráda a po dětech se k ní pravděpodobně dost dlouho nebudu moct vrátit. Takže jsem to odsunula na příští rok..zatím,mám takový stavy že bych brala miminko hned a pak zase ne..takže uvidim, každopádně do 30 chci mít aspoň jedno, ideálně dvě. Je mi 24, manželovi skoro 29.
2. kvě 2007 ve 23:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hej holky.... :grinning: tak nejak muj pritel je na me strane s miminkem....dotedka byl proti,ale s mou cukrovkou se asi boji ze zkoncime bez miminka a take jeho vek ....takze planujem svatbu pristi rok...coz neni nic noveho...ale novinka je... :dizzy_face: ze i pristi rok se zacnem snazilkovat....no nemuzu tomu porad uverit....dnes sam od sebe( bez zadneho natlaceni)prisel a rek ze by jsme tedy mohli zacit pristi rok....no nestiham...ale jak to tu jedna holcina psala jeden cas ti nasi jsou fajn a za par mesicu jsou proti...no uvidime papa
3. kvě 2007 v 11:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
hejdita na druhou stranu když nemáš kde bydlet a vydělával by jen manžel, který bere dejme tomu 13000, tak je ta situace asi trochu jiná.Já osobně dítě kvůli škole odložila.Je mi jasné, že bych tu školu totiž nikdy nedodělala.No a potom manžel je vyučený, já bych měla gympl,což nic taky není a zajímalo by mě, jak bychom se živili a uživili ještě dítě :sunglasses:. Pokud však jde o pár, který má kde bydlet a oba vydělávají, tak to je samozřejmě něco jiného a v takové situaci bych se do mimča nebála jít.Stejně mám v plánu kupovat oblečky v mimibazaru a rozhodně nebudu dítku kupovat značkové věci :grinning: .Hraček dostane jednou od příbuzných až až a plenky budem používat látkovky, tak snad nebudeme živořit.Bydlet máme kde, te´d už jen ukončit tu školu :wink:
3. kvě 2007 ve 12:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
děkuji i za vaše názory k těm mím....
ono je to semnou tak, já se vdávala bylo mě 19 let ted mi bude 21 a budeme mít miminko. miminko je neplánované a jelikož nejsem za potraty a navíc sme už s manželem byli svoji tak sme to neřešili....prostě budeme rodina...
my to taky neměli moc lehky...bydleli sme u mé mamky a peněz sme moc neměli....ale to bylo ješte pred tim měž sem otehotnela...sem ze slovenska a protože sem vedená a ted bydlíme s manželem v čr (on je občanem čr)tak na uřade práce v čr sem nic nedostávala a ani nedostala...páč životné mininum pro dva je 7500,- tak a protože manžel tolik vyráběl tak nic nedostanu sem se doveděla a nakonec sem eště nečekaně otehotnela, našli sme si byt je sice v pronájmu ale je (jinak ten měsíc sem otěhotněla takže su tehotná tak dlouho jak máme byt)a su z toho ráda protože kdyby bylo na mě tak taky čekám až bude to a ono....a já si vždy říkala, že nechcu být stará mamka.....no je toho strašně moc, co se mé osoby týče, takže by to bylo na dlouho a nechci to uplně zveřejňovat...tak jenom ve skratce........
3. kvě 2007 ve 14:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojík, tak já taky přidám svou trošku do mlýna. I my jsme patřili k těm, kdo říkali "až bude dodělaný byt"... No, a ten už nějakou dobu hotový je a mimi nikde. Trvá to už rok a půl. Prošli jsme různými vyšetřeními, manža je v pořádku, já beru šestý měsíc hormony - bezvýsledně. Takže kdybychom se měli znova rozhodovat, jestli dodělat byt nebo se hned pustit do snažilkování, asi tušíte, co bychom udělali. Vím, že na to teď mám zkreslený názor, ale zase na druhou stranu si myslím, že je to celkem pochopitelné. Navíc u nás jsem já nebyla ten, kdo to zdržoval, to manža měl strach, že přivedeme mimi do nehotového a do stavu bez peněz atd. Pro mě vždycky bylo mimčo strašně důležitou součástí života, vlastně jeho cílem. A dneska to už tak vidí i manžel. Když jsme viděli reportáž o páru, který sekal jedno děcko za druhým a ty pak končily v kojeneckých ústavech, tak se nám oběma chtělo vzteky brečet. Holky, vy, kterým se to povedlo náhodou, netušíte, jak vám závidím (ale samozřejmě strašně přeju!!!!!) a jak je to šílené měsíc co měsíc zjistit, že i s práškama (bylinkama atd.) zase nic. A jak je těžké se od toho odpoutat. Do toho navíc okolí, kde jsou jak na potvoru samé těhulky a maminky. Nebo to, jak každý říká "nemysli na to". Ale jak, když si každé ráno v PŘESNĚ stejnou dobu musím měřit baz. teplotu, když musím vždycky 5. - 9. den brát prášky a když dvakrát denně piju bylinky...
3. kvě 2007 v 15:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
petul.a
To je mi moc lito :frowning2: ale petul.a neves hlavu pokud je vse vporadku s tvou druhou polovickou....ja vim ze za ten rok a pul jsi zkusila kde co...jen premyskim co takhle "Zivotodarny hlen aneb Symptotermalni metoda :slight_smile: .Vys moje znama se snazila o dite pres rok a pul..prosla 4ma potratama a paty byo atopicke tehotenstvi tak ji museli vyoperovat jeden vajecnik :frowning2: takze mela jen 50ti % sanci na otehotneni....ale neverila jsem mim usim kdyz mi oznamila ze je ted jen na acilpirinu(kvuli srazlivosti krve coz ovlivnuje donoseni plodu) po mesici otehotnela...zkusila i polstarek pod zadecek...jo a take jsem slysela ze pokud oba dva maji orgazmus ve stejnou chvily tak to take pomuze :wink: ) no a ted ma uzasneho krasneho chlapecka.Takze pokud oba dva jste zdravi tak to bude urcite jen nejaka drobnost....treba jako ten acilpirin....(myslim).Hodne stesti pri snazilkovani :dizzy_face: Moc a moc ti to preji(jo te kamaradce je 33 :slight_smile: )
3. kvě 2007 ve 21:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
hejdita:
tak to uplne chapu, ja jsem skoro ten stejnej pripad. jsem slovenka, manzel je cech, zijeme tady, ale nastesti od zacatku mame kde bydlet. ale s praci jsem tady mela strasny problemy. ale ted je to jiz nastesti v pohode. ale uz pred tim sme se zacali snazit, i kdyz to nebylo idealni, a jsem ten pripad nekde mezi, protoze se nam jeste porad mimi nepovedlo a snazime se uz rok a pul, ale tak nejak beze stresu. ted nam ceka spermiogram a pak se uvidi co dal. uz by sme ho moc chteli ale je to fakt tezke, jak tady holky rikaji nemyslet na to, kdyz svagrova kazdnym dnem bude rodit a my nic. ale ono to snad prijde. :wink:
3. kvě 2007 ve 22:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak u nás jsem to byla já, kdo brzdil snažení, protože vždycky bylo něco. A teď mám všechno co jsem kdy chtěla mít až na to miminko. Ale vynahrazují mi to moje dvě kamarádky, které mají každá 5 dětí a málokdy je víkend, abychom nebyla v obležení malinkých ručiček.
14. lis 2009 v 11:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek