Deprese z narozenin ve 35 letech. Nejsem sám?

Vzhledem k tomu ze od 25 vubec nevim kolik mi je a vubec to neresim tak ne...

Nemam duvod se stresovat... 🙂

Deti mam 2 a 3.v planu neni ale telesne bych se na to citila v pohode....psychicky a finacne uz spise ne - nebo nebylo by to komfortni ...

já mám zítra 30 a mám depku jako 🐽. Partnera mám ,ale dítě žádné a to už i já sama cítím že bych měla mít . Bohužel i přes umělé to zatím nevyšlo . Hodně mě to tizi , ale co už . Dneska jsem zjistila že na ten přehup na 3 nejsem vůbec připravena 😄

Já v den 35. narozenin byla podruhé těhotná, takže žádné depky se nekonaly. Ani ve 40, to jsem měla malé třeťátko, vytouženou dcerku. A teď mi to přijde střelené trápit se tím, že je mi o pár dnů víc než před pár dny. Narozeniny vnímám jako příležitost uvědomit si, jak fajn je mi na světě. A o kolik líp je mi teď po čtyřicítce než třeba ve dvaceti. Možná máš depku, protože jsi moc mladá, napadá mě, za pár let bud líp, vydrž 🙂

Nesla jsem blbě 25 a pak 40, rozumím ti. 35 je pro mě osobně stopka na dítě, aby člověk po padesátce už nemusel řešit dítě školou povinné. Ale chápu, že kdo nemá dřív s kým nebo to nejde, že má později.

Samozřejmě, že se mi to stalo..😁 nebudu psát z kolikátých, protože už jen z napsání čísla bych měla zas depku..😋

V létě mi bylo 41. Stárnu, nikdo nemládne. Ale jak se píše, věk je jenom číslo, s tím souhlasím.

@sarihy @marinka_33 Já se taky děsila toho, že dudu ve třiceti svobodná, nezadaná a bezdětná...nakonec jsem stihla všecho, první dítě necelý měsíc před třicítkou, za mě tak akorát a i splněno "dle plánu" 🙂 Takže třicetiny jsem nějak extra neřešila, měla jsem jiné starosti, 35 - pohoda, to bylo pořád dobrý, už jako máma 2 dětí, bylo tehdy krátce před covidem, takže ještě super doba. Pak od r. 2020 mě jaksi chytají depky, všechno jde dokopru, zdraví, společnost, války ve světě, řešíme hovadiny typu x pohlaví a společný záchody pro všechny a mně to přijde absurdní. Nic mě nebaví, prožívám takovou jakousi dlouhodobou letargii... A do toho ta čtyřicítka na krku. Mám teď před sebou poslední rok začínající 3 a fakt se too 40+ nějak bojím...i když jsem četla (a zřejmě to potvrzuje to, co říká ten tatínek), že pro introverty je nejleší věk 40+...tak třeba...? Třeba se to zlomí a konečně začnu zas ŽÍT!

Jo …. Tento rok 😅 30 … ani sem to neslavila. A to sem člověk co rad slaví …..

Jo, v breznu mi bude 40 a rozhodne to slavit nebudu. Predstava, ze tim budu treba uz v pulce zivota, je dost desiva. A navic po 40 uz zacnou ubyvat sily. A takovy ty chlacholivy reci, ze zivot zacina po 40, to jsou fakt jen kecy. Pravda je, ze clovek zacne chatrat.

Bylo mi letos 35, byla jsem z toho dost nešťastná. Ještě si pamatuju, jak jsem říkala Kristova léta a najednou se to posunulo o další dva roky. Ani nevím, jak a kdy... No a až posléze mi došlo, že to byly "poslední" narozeniny, co jsem měla opravdu a úsměvem oslavit. Vždyť teď už je to zase blíž čtyřicítce. Pokud jde o dítě, nemáš žádný věk. U nás by třetí dítě znamenalo jiný byt, jiné auto. Takže padla, na to už nemáme. Nicméně už dlouho každé narozeniny prožívám spíše negativně. Mám hodně, ale hodně toho nemám a s věkem se to těžko zlepší. Každé narozeniny a vlastně každý Silvestr člověk rekapituluje, tomu se lze těžko ubránit. Důležité je zaměřit se na to, co máš, s čím jsi spokojená a dostat se do nějakého zenového klidu 🍀

@mourovatakocka já teda nic nerekapituluju... Žiju dneškem. A že jsem o rok starší? No mládnout nebudu...

@jancazao Taky nerekapituluju - to bych si rovnou mohla sednout a čekat na smrt...to, že stárnu, nezměním, ale proč se tím trápit. Ten příspěvek je šíleně depresivní, vůbec si nedokážu představit, že bych takhle smýšlela - to se pak člověk asi už neraduje z ničeho nebo nevím. Pro mě naopak je to s věkem všechno lepší a lepší, takže já jsem šťastná a spoko.

Děkuju holky, docela zírám kolik z vás to mělo stejně 😃 Každopádně dneska už jsem zas víceméně v pohodě...

@mourovatakocka Já každý Silvestr rekapituluju, že ten daný rok stál za prd a ať je proboha ten další rok lepší, než ten předchozí...no a ono je to většinou ještě horší. Alespoň poslední roky, od r. 2019 mi to tak přijde. V r. 2019 zemřelo hlavně ke konci roku hodně lidí, vč. známých osobností, hodně se toho událo i v rodině: ségra procházela chemoterapií v těhotenství, narozena třetí neteř (která tu taky vůbec nemusela být, protože být to o pár týdnů dřív, by byl sestře jednoznančně doporučen potrat), přála jsem si lepší rok jak te zasr. 2019...místo toho přišel covid. Další rok covidmánie jen pokročila, v zimě 2021 nastalo inferno a čekalo se na očkování jako na smilování s tím, že "to bude dobrovolné", nakonec realita, že bez očkování člověk nesměl nikam, nesměls vyjet, všude samý testy a kontroly, karantény, totální pakárna...takže jsem očko šílenství podlehla. 2022 - covid mánie sice ustupuje (konečně!!!), zato hnedka v únoru Putin a Ukrajina, šílený strach, co bude, zda nebude z toho třetí světová, drahota, strašení, že nebude vůbec plyn, prohlubuje se energetická krize...
Takže já spíš než to, že stárnu (holt mládnout nebudu), řeším, že roky utíkají a místo aby bylo líp, je hůř...alespoň z mého pohledu. Líp už bylo. Jak už jsem to psala pod příspěvkem od leiladelly včera, být mi v této době o 20 míň, tak jako taky netuším, zda nebudu z toho všeho v šílených depresích.

Mě těch 35 uteklo tak, že ani nevím jestli mi už 35 je a nebo bude až letos (a počítat se mi to asi nechce 😆), nějak není čas se zamýšlet nad kravinama jako je třeba věk, protože to druhé mimčo mám teď (momentálně na prsu, tak je čas na koníka 😄)
Hodně jsem to řešila kolem 30, protože jsem chtěla do 30 první dítě a rozumný partner v nedohlednu (ten kterého jsem měla jsem si držela hlavně kvůli přístupu k dětem, jinak v lecčems katastrofa. A tedy kvůli lásce. Ale lepší v tu chvíli okolo mě nebyl). Když kamarádce na jejích narozeninách, kde přišla řeč na to že děti už nechce když je ve svém věku nemá a nemá ani partnera a raději si chce spravit vlastní sebevědomí a život a prostě zaměřit se na sebe, tak já jsem zatvrzele tvrdila, že já chci 1. dítě do 30. Ptala se kolik mi je, já že 29. Prý "hm, tak to už asi nestihneš." já: "nojo, to asi ne, ale doufat ještě můžu" - no, stihla jsem to. Neplánovaně 😂 A jsem tomu bývalému s perfektním přístupem k dětem moc vděčná, že měl ty spermie takové potvůrky odolné a díky tomu máme takovou fajn dceru. 30tiny jsem slavila necelé 2 měsíce po porodu, tak jsem se stačila i trochu zotavit 😁
Můj táta tvrdí, že nic se nejí tak horké jak se to uvaří. Myslím, že má pravdu 😉

@ninive211 😁 Taky si vždycky říkám, že to stálo za prd. A ty poslední roky tomu fakt dávají na frak. Covidove šílenství, očkovací kastovani, válka, zdražování, do toho hyperkorektní šílenství. No na houby, ale zas bude líp. Doufám kvůli malým satáňatům 🙏

@mourovatakocka
@ninive211 Holky, ty jo vy jste ale depresivní...proč proboha? Dyť se vám musí tak smutně žít. Není lepší to brát tak, jak to je, a tohle neřešit? Dyť to jste na nejlepší cestě se z toho zcvoknout. Přece buďte rády, že jste zdravé a že tu jste, proboha.

@sarihy Nehledej tam něco, co tam není, ano? Nemyslím si, že jsem psala depresivně 🤨, ale tleskat vývoji posledních let nehodlám 🤷

Mně bylo v srpnu 43 a musím říct, že mě život baví víc než když jsem byla mladší. Syn se narodil, když mi bylo 32. Taky jsem si představovala, že dneska budu žít jinak, ale bohužel manželství se nám rozpadlo, ale beru jako výhru, jak jsme to zvládli a ustálili jako rodiče. Syn byl a je priorita pro nás oba, mám dobrou práci, která mě i baví a taky teď už víc času na sebe, fajn lidi kolem sebe a díky bohu i oba rodiče. Takže za mě po čtyřicítce super. Teď mám teda cíl zapracovat na svém zdraví a zbavit se nadváhy, z toho jediného mám trochu strach, jakože věkem rostou rizika spojená s nadváhou.

Ja mela totalne pokazene narozeniny a depka teda silena..
Vcera jsme mela narozky.. celej den litam jak pometlo okolo domacnosti, pak si me vynutila babka a matka, ze proste musime na moje narozeniny jit ven.. Ja mam svych starosti dost( ted resim bydleni, zdravotni stav, problemy doma aj.) .. Ale neee.. hucely do me skoro tyden pred, ze proste musime a musime a musime.. Vynucene, aby byl klid a ja nemusela dalsich xlet poslouchat tyhle reci, jsem sla.. dve a pul hodiny v restauraci, ktera je fakt hrozna, jist se tam neda ( ale baba tam chodi s kamoskama, tak je vse samo ok a nezajem), jsem poslouchala jejich hovor o nicem, veci, ktere jsou pro me naprosto hloupe atd.( nerozumim si s ani jednou z nich, jelikoz se nepokladam za zadneho genialniho cloveka, ovsem proti nim jsme malinko jinde myslenim, zkusenostmi aj.). Neustale mne prervavaly, cokoliv smysluplnejsiho jsem rekla, nebo se snazila vysvetlit mne zatloukly jak hrebik, matka se mi jeste smala do obliceje, kdyz uz jsem po nekolika techto situacich vylozene sklapla a mlcela.. Po upozorneni, ze mi to je neprijemne, nenechaji mne domluvit, nebo na me nereaguji, sem i zacaly vysmivat ,, tak mi te nenechame promluvit jo? Skaceme ti do reci jo?.. Proste totalni vysmech..
Po navratu domu jsem to temer obrecela z nervu.. Pak prisel domu chlap, koupil mi bonbonieru, o ktere 8 let vi, ze ji proste nejim a nesnasim ty likerovy alkoholicky hnusy a jeste tu pul vecera na vse mel silene chytry kecy a rejpani, kdy jsem ho uz sjela, ze nejsem na jeho chytracky reci, rypani a urazky ( ono sranda je sranda, ale slyset to 4x za 3 minuty je na palici), do toho vecny prupovidky na nejaky film, buransky vykriky, no strasny haha teda..
Vecer do me nalil svarak na silu skoro trictvrte litr, ktery jsem uvarila, protoze jsem myslela, ze si sedneme v klidu a normalnosti u te tv, az mi bylo blbe a pak jsme celou noc z toho poradne nespala ( fakt nepiju ve velkem mnozstvi, nedelam i to dobre a spanek je sileny)..

Takze narozeniny zkazeny, neustale problemy, a ja mam uz depresi, ze za poslednich xlet jsem nemela jedine normalni narozeniny ( nestojim o oslavy, ale obycejny klid, posezeni a nic vic)...

@sarihy Tak já to pravě beru tak, jak to je, právě kdybych to nějak víc řešila, tak bych musela dávno něco zobat. Užívám si děti, snažím se radovat z maličkostí jako první letošní sníh. Jen vždycky ke konci roku tak nějak bilancuju a prostě měla jsem už šťastnější a naplněnější roky. Navíc když čteš ty zprávy dnes a denně a sleduješ, co se děje, ono to člověku optimismus nepřidá...jsem životní realista, ne optimista.

Měla jsem krizi ve 30, teď popravdě ani nevim jestli mi teď 35 bude nebo bylo ...