Dlouhodobý pobyt v Chile s kojencem a cesta tam

no ono se tam v moři koupat nedá, ale bude tam příjemně, minimálně 20 stupnu. Přijeli bysme tam zrovna do léta... to očkování blbé je, to vím. Pořád opakuji, že to musíme pořešit s mudr která se na očkování specializuje Protože pediatrička mi řekla at určitě jedu, že v tom nevidí problém, ale s očkováním se mám poradit

Na koupání jsem ani nemyslela, spíš ten mořský vzduch, že je zdravý.
A pediatrička ti na očkování nic neřekla? Ani nezmínila možná rizika? 😕

luciperka" rozhodně jeďte s manželem, vrátit se můžeš kdykoliv

Panenanebi co šílíte? Chile není žádná zapadlá díra, je to normální civilizovaná země, vůbec neváhej a jeď, jenom ti závidím! Budeš to mít těžký, bez zázemí rodiny a přátel a toho dobře známýho pohodlíčka doma, ale život vám to určitě obohatí. Pohlídej si to očkování, to je jediná věc která by mě zadržela. Jo a zkus před internet najít nějakou místní mámu-ideálně češku a vyptat se jí co tě zajímá (o jídle a těch praktických věcech)

Jasně, jeď! Když to krz to očkování aspoň trochu půjde! Velkej souhlas s garfie.

luciperka, do dnešního dne jste se měli rozhodnout, že? Tak jak to dopadlo???

ahojte, díky za příspěvky 🙂 Garfie díky, už vím a myslím si to stejné. Já si konečně po čtrnácti dnech rozhodování pořádně zjistila (prolezla jsem internet) jak to tam vůbec vypadá a tak všechno. Přijde mi to takové teplejší Švédsko. Musím říct, že z toho pobytu tam nemám vůbec strach, přijde mi to tam v klidu a k tomu bonus super příroda. No, takže v pátek večer jsme se s manžou poprve shodli, že teda ted to cítíme tak, že jedem. ALE, celý víkend jsem byla totálně v nervu z té cesty. Chytl mě stres, co když s náma to letadlo spadne, jak to bude Matík zvládat - 18 h v letadle, co tam s ním budeme dělat... Co když se mu něco stane potom tam... Co potom ty výčitky, nedokázala bych s nima žít... No v pondělí ráno když jsem volala dětské mudr přes to očkování a cestovní medicínu, tak sem si aj trošku přála, at mě řekne, že nejsem normální 😎 a poslala bych tatku samotnýho... Jenže 😉 - ona že máme s malým jet, že je to naprosto v pohodě. Ze od 9 měsíce se dá očkovat proti těm spalničkám atd.. takže to stíháme, že lítají a očkují se mnohem menší děti než je náš syn. Ze Chile je civilizovaná země a když nebudeme nahoře v těch tropech, že to je naprosto v pohodě, že Matýsek je ve věku,kdy potřebuje tatu, takže at sme spolu. A do letadla, že by se mu prej dal třeba Dithiaden 😨 😝 , že by to hezky prospal... Noooo, takže když i doktoři mě tam posílají, tož sme se rozhodli, že do toho jdeme! 😉 . Ale ještě to nemáme potvrzený, že to opravdu klapne, čekáme na vyjádření z manželové práce.... Přes všechny ty nervy a to rozhodování musím říct, že chci jet. Už i kvůli tomu, že ted mám veliké problémy s matkou a jsem zralá tak na psychologa, co mi zase provádí. Takže když tomu ujedu, bude líp ... 😖

Tak to je fajn, přeju, ať to vyjde 🙂 Jen Tě nechci strašit, ale u manžela právě ta cesta ztroskotala víceméně na jeho rezolutním rozhodnutí, že bez nás nikam nejede 😖 😝

Tak to jsem ráda 🙂 Myslím že i ten let bude v pohodě, ony ty děti vydrží víc než si myslíme. Bude si tam hrát, letušky-a zvlášť letušáci ho budou nosit...🙂) To jsem zažila, letěla jsem 12 hodin a asi půlroční chlapeček byl pořád v péči personálu, maminka o něm ani nevěděla 🙂) Moje kočka mi i přes zákaz letecké společnosti mohla sedět na klíně a letušky jí nosily mlíčko a dobroty-prostě pohodka....A kdyby to náhodou spadlo, tak aspoň zahučíte všichni-to ti ani nepřijde 😝
Tam se může stát cokoli-stejně jako tady.
Tak si to užijte a nezapomeň pak obnovit téma a přihodit foto a pár řádek o tom jak si žijete!

Ahojte holky, tak jsem slíbila, že se z Chile ozvu, jak to všechno dopadlo... No z Chile se díkybohu! neozývám, dá se říct, že 27.2. jsme se všichni tři znovu narodili. Původní plán totiž byl, že se pro nás manžel vrátí a 18. února tam všichni odletíme. Naštěstí z toho sešlo, protože tam manžel neměl pořádné podmínky pro tu práci, takže se dohodli že to ukončí, takže se nám 12. unora vrátil. Sice dva dny na to skončil v nemocnici na kapačkách 😢 , no ale to byla jen taková nějaká chvilková slabost z nedodělaného steaku v Santiagu 😅 .... Takže když jsem tu danou sobotu otevřela internet a čtu že v Chile zemětřesení 8,8 stupně, tak mě teda dooost zatrnulo. Horší bylo, že jsme o tam začali zjišťovat další informace a bylo mi a je do teď zle.. Nejhůř dopadlo město, kde jsme už týden měli bydlet - Concepcion, dva dny se tam nikdo nemohl dostat, komunikace nula! I kdybysme to přežili, tak vám povím, že nevím, co bysme dělali s malým, co by pil, jedl, (už moc nekojím a předpokládám,že tím šokem bych o mlíko přišla...) Prostě katastrofa ☹ ☹ ☹ Po týdnu se nám podařilo vypátrat, že všech 14 kolegů ze Slovenska je v pořádku a že jsou už na cestě domů...Takže alespon tak. Nebudu se tu dále rozepisovat, co vše se mohlo nebo nemohlo stát, každopádně z cest do podobných "dobrodružství" s malým dítětem jsem nadobro vyléčená!!! Manžela nepustím na služebku ani do Německa 😎 , těch 5 týdnů byla vážně sada! Jsem velice zklamaná a překvapená, že tomu zemětřesení v Chile se české média skoro vůbec nevěnovali (přitom v epicentru byl i jeden čech), jak kdyby se tam nic nestalo. Přitom to tam je masakr - viz fotky, jestli se chcete někdo kouknout. http://www.boston.com/bigpicture/2010/02/earthq...
http://www.boston.com/bigpicture/2010/03/chile_...
http://www.boston.com/bigpicture/2010/03/chile_...

Ahoj...nejde to napsat Jinak než že jste měli....KLIKU JAKO HROM A ŠTĚSTÍ,ŽE JSTE DOMA......

No proboha! Luciperka, jsem teda fakt moc ráda, že jste nejeli a že jste zřejmě díky tomu v pořádku, i když jsem byla jedna z těch, co Tě do toho povzbuzovaly 😅
Ale ber to tak - někde v Chile můžeš umřít díky zemětřesení nebo Tě doma před barákem srazí i s dítětem auto... To prostě dopředu nikdy nevíš, co se stane.

luciperka: teda já na vás myslela, jestli jste nakonec letěli nebo ne, hned jsem si vzpomněla když jsem slyšela o té hrůze. tak to je super, že to takhle dopadlo 😉 jak se říká....štěstí v neštěstí.... 😅