Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Dotaz na učitelky - daly jste dítě do stejné nebo jiné, kde učíte

billi
26. bře 2019

Pěkný podvečer,
mám otázku na učitelky mezi námi. Dala jste některá dítě na jinou školu, než učíte? Co vás k tomu vedlo? Jak své rozhodnutí hodnotíte zpětně? A naopak, pokud jste dali dítě k sobě na školu, jak to fungovalo? Jak to hodnotíte?
Beru i zkušenosti těch, co si tím prošli jako děti.

eithelwing
26. bře 2019

Tak to jsem zvědavá na názory. 🙂 Sama to mám zatím před sebou a neplánuji to. Logisticky by to bylo dobré, ale jednak pracuji jinde a v místě bydliště školu máme, a pak... Můj bratr to zažil a nic moc.
Nechci na poradách poslouchat, co to moje zlatíčko zase provedlo, nechci kolegyně a kolegy uvádět do nepříjemných situací, kdy mně, třeba i své kamarádce, musí říci nepříjemné věci, nechci dávat podnět k tomu, že snad dítěti nadržuji... Prostě myslím, že by dítě mělo mít svůj prostor.

78marcela
26. bře 2019

Já plánuji dát děti tam, kde učím. U nás v obci je velká škola, velký počet dětí ve třídě. Já učím na menší škole, 10 - 12 dětí ve třídě, což je obrovská výhoda. Je to teda jen první stupeň, takže svůj prostor budou mít později na druhém stupni.

hankaviki
26. bře 2019

Plánuji, že dám dítě do školky v obci, kde učím na základce, pak uvidím, jestli i na ZŠ. Ale přikláním se k tomu.

jitulka87
26. bře 2019

Ja zatim tolik nad timto rematem nepremyslim, budoucnost je jeste vzdalena...ale asi se cim dal vic priklanim k tomu, ze je dam na jinou skolu...kolegyne take dala dite k nam (tehdy ucila na jine zs), ale pak se ji naskytla prilezitost ucit u nas...a problem byl na svete. Jako cestinarka 2.st nebyla u nekterych moc oblibena a jeji syn (5.tr) po 2m skoncil s hlavou v zachodove mise. O rok pozdeji nebylo zbyti a na cj uci i jeho samotneho...🙈

novotina
Autor odpověď smazal
Zobraz
billi
autor
26. bře 2019

@novotina nemyslím učit, ale ono stačí sdílet stejnou školu.

kalaoka
26. bře 2019

Pořád mi zni v hlavně věta z jednoho školení o šikaně..... že nejvíc šikanované jsou děti ze sociálně slabých rodin a děti učitelek. Moje děti chodí na jinou školu a úplná spokojenost. Myslím, že na obou stranách.

novotina
Autor odpověď smazal
Zobraz
billi
autor
26. bře 2019

@novotina i když se jedná o velice oblíbenou učitelku, může nastat problém. Nejde jen o děti, ale i o rodiče a kolegy.

makronka222
26. bře 2019

Me stacilo mit mamu ve skole a tetu jako ucitelku... hrozny... spoluzaci si mysleli, ze budu mit automatiko lepsi znamky a vsechno mi projde. Takze jsem musela delat, jak je nesnasim a nadavala jsem na ne. Dost neprijemny. Kor na vesnici. Takze ditete se zeptam - z 90% bude chodit jinam

summer2012
26. bře 2019

@billi ja to zažila jako dítě od 3.do 5. třídy a vyprosila jsem si doma přestup na osmiletý gympl...jakýkoli úspěch byla podle všech protekce, při neúspěchu koukali skrz prsty na mě i mámu...a později na gymplu si pamatuju jak jsme se před dětmi kantorů měli preventivně na pozoru, aby náhodou nebonzovali...

baruz
26. bře 2019

@billi upřímně mě zatím tohle rozhodnutí čeká a asi bude záležet i na logistice, ale pokud to jen trochu půjde, tak moje holky dám na jinou školu. Z pohledu učitelky dětí mých kolegyň a dokonce dcery našeho ředitele si myslím, že to není dobré. Ostatní děti na ně automaticky koukají s odstupem, jako kdyby byli nějací agenti, zažila jsem i, že se se synem kolegyně kamarádil kluk, který doufal, že se přes něj dozví zadání testu.. a opravdu vím, že si ty děti často odskáčou něco, co by ostatní rodiče ani nevěděli, protože do rodičáku se zapomene, ale do oběda s maminkou ne... v něčem to má určitě výhody. Člověk si obejde kolegy pro úkoly, když je dítě nemocné, odpadá problém s brzkým voděním do školy a vyzvedáváním atd. Ale klid můj i holek je pro mě přednější.

marla86
26. bře 2019

Ja to zazila jako dite a dost tim trpela. A moje mamka az ted pripousti, ze me i bratry mela dat na jinou skolu, protoze az ted vidi, ze v nekterych situacich se mela za nas detivic postavit, ale nechtela shazovat kolegyne.
A me se deti posmivaly, ze mam mamu ucitelku. Taky mi nebylo prijemny kdyz jsem slysela jak na ni nadavaji. A to musim rict, ze byla sice prisna ale hodne oblibena ucitelka.

mimiveru
26. bře 2019

Také jsem to zažila jako dítě a bylo mi to velmi nepříjemné... Pro mámu možná pohodlné, pro dítě tragédie, dobře to zvažte!

hankaviki
26. bře 2019

Mám teprve malé miminko, takže času spousta na rozhodování ohledně školy.. ale zviklaly jste mě.

tervi
26. bře 2019

@billi Nikdy! Nedám dceru do školy, kde učím. Zažila jsem to v první třídě. Deváťáci mi tehdy dávali slušnou sodu. Když jsem já něco provedla, byla cesta domů hotové peklo. Učitelka to vybnzovala rychlostí blesku. Já jsem učila syna kolegyně, nebylo to nic příjemného.

billi
autor
26. bře 2019

@hankaviki já to zažila jako dítě. Dneska jsme to řešily s kamarádkou ta mi vůbec nevěřila, jak moc obtěžující to může být pro to dítě.

kittyy17
26. bře 2019

@billi kamarádka chodila na základku, kde učila její máma, její třídu učit nesměla. Říkala, že to stálo za ho..o, spolužáci se jí posmívali, obviňovali z protekce, učitelky po ní chtěly větší výkony než po ostatních, a doma měla místo mámy další úču...

billi
autor
27. bře 2019

Moc děkuji reakce.

zuuzav
27. bře 2019

Nas to ceka od zari. Ucim na prvnim stupni a dceru budu davat k nam na skolu. Do prace dojizdim a vidim v tom spis pozitiva. Uspora casu celkove. Rano a odpo ji nemusim nikam dal vozit/vyzvedavat, ukoly si muze udelat, kdyz budu ja po vyucovani opravovat sesity a pak mame odpoledne pro sebe a s cistou hlavou. Az bude vetsi a nebude ji to vyhovovat, muze sama dojizdet, kam bude chtit🙂. Sama jsem ucila dceru kolegyne a nikdy nebyl zadny problem. Spoluzaci to brali v pohode. Kdyz si o ni chtela kolegyne popovidat, rekla jsem co a jak, jinak jsem ji nikde po chodbach nevyhledavala a nevykladala ji zadne historky z hodin. Myslim, ze hodne zalezi na lidech jako takovych. Byla jsem svedkem toho, kdy si jedna pani ucitelka precetla, ze jeji zak ma maminku ucitelku na jine skole a davala mu to sezrat i tak...

cilkat
27. bře 2019

Já jsem učitelské dítě. S mámou jsme byla dva roky na stejné základce (důvod byl, že se tam ségra dostala do výběrové třídy, tak abychom nechodily každá jinam), s tátou pak 5 let na vejšce. Vždycky jsme měli dohodu, že se budem ve škole "co nejmíň vzájemně motat pod nohy".
Jako dítě vidím jedinou výhodu v tom, že když se rozhodujete, můžete se rodiče zeptat a on zná situaci přesně (třeba když jsme si na vejšce vybírla školitele. Dovedu si představit to samé na gymplu s volitelnými předměty, na základce ty možnosti výběru skoro nejsou). U nás se napraktikovaly ani společné cesty do/ze školy (od půlky první třídy jsem chodila jen se segrou a rodiče nás nevodili, pouze odpo vyzvedávali z družiny). Tohel může být jinak, pokud rodič jezdí autem - ale většinou učitel potřebuje být ve škole dřív, než žák a žák pak stepuje před budovou/nudí se ve třídě, takže z poheldu žáka tu vidím výhodu pouze v případě, že by to zančně urychlilo cestu.
Naopak jako velikou nevýhodu jsme vnímala vždycky to, že kdykoli s emým učitelům na mě něco nelíbilo (např. zvoraná písemka, na vejšce třeba můj přístup k psaní diplomky), rodič to věděl dřív, než já a většinou mnohem tragičtěji, než kdybych mu to řekla já (vyučijící vychladne, než vám předá písemku a vy pak můžete jít domů s tím, že "sice mám čtyřku, ale já vím, ež jsem se na to vykašlala, protože jsme zároveň psali z matiky a na tý mi záleží víc" nebo prostě si to nějak strovnat v hlavě).
Poslední věc je, že "dítě učitele" má na škole vždycky trochu vyjímečné postavení... Bez oheldu na to, nakolik se dítě a rodič ve škole potkávají, všichni vědí, že patří k sobě (s přímou šikanou jsme se nepotkala, ale poznámky typu "hele malá Jarošíková" byly na denním pořádku. Prostě na tý škole nikdy nejste sám za sebe, ale jen "něčí dítě". není to příjemné ani od učitelů, ani od ostatních dětí.
Na vejšce bylo zároveň nepříjemný i to, že jsem musela u volby předmětů zvažovat, nakolik je pravděpodobný, že mě tam bude učit táta (na základce tohel udělaj za vás, ale prostě máte určitý věci na škole "nepřístupný".

Po tomhle výčtu "ústrků" by se šlušelo dodat, že mám naprosto super rodiče, kteří mi nikdy nedělali policajty a vždy se snažili mě hodně nechat si svůj život řídit sama. Ale prostě jsou situace, který téměř nejde ustát bez emocí (jako když si vám kolega půlku oběda vylejvá srdíčko, jak je váš syn/dcera flink a netušej, jak dostuduje).

Sem začni psát odpověď...

Odešli