Duchařské příběhy. Máte některá nevysvětlitelný zážitek?

@mysiiicka Jasně, že to sem patří. Ten sen je zvláštní, možná bych řekla prorocký, neznám přesné názvy všech duchařských věcí. Myslím si, že jak jsi viděla, že si pro ni přišel její partner, je známkou toho, že její život se tady chýlí ke konci. Nikdo s tím nic neudělá, všichni jednou zemřeme.

Pro mě je jednou z nejstatečnějších věcí, které pro druhé můžeme udělat, když vidíme, že se blíží jejich odchod, říct jim, jestli jsi připravený, můžeš odejít. ❤Nechat ho vklidu zemřít. Od určité doby neléčit. Pojmenovala bych to jako právo na pokojnou smrt.

Asi bych na tvém místě poděkovala babičce za úžasné chvíle, zeptala se, jestli je něco nevyřčeného a až bude chtít, může jít. Myslím si, že ona tu smrt cítila, že byla připravená na odchod.

K tomu jsem dospěla po určitém zážitku v rodině. Kdy také byla jedné osobě diagnostikována nemoc, okolí zareagovalo tak, musíš se šetřit, nemůžeš dělat skoro nic z toho, co jsi dělal dosud. Zakázali mu jeho koníčky a oblíbené činnosti. Pak mu říkali, musíš se radovat ze života, musíš žít, máš tady přece pravnoučata. (Jestli je viděl jednou za měsíc, tak to bylo hodně.) Pro mě život, kdy jsem loutkou a nemůžu dělat, to co mě baví, nemá smysl. Té osobě bylo přes 80, což je krásný věk.

Já jsem svému muži řekla, že se do tohoto stádia nechci dostat a doufám, že my a naše okolí bude mít jednou koule na to, že uznají, game over a nechají tomu volný průběh, bez toho, aby nás tu drželi zuby nehty a my umírali v LDN. A jestli mně někdo bude na starý kolena zakazovat věci, co mám ráda, abych tady byla o pár měsíců dýl, tak budu protivná, zapšklá stařena :D

Trochu ezoterické vysvětlení, pokud cítíš určitou prázdnotu vedle ní, je možné, že část duše babičky se oddělila a už není v tomto světě, ale tělo jede na setrvačník se zbytkem duše.

@levandule_k mě to tak fakt přijde, že tu jen prázdná schránka, že z ní život zmizel. Jinak podobné tušení jsem měla i když měl umřít děda, týden před jeho infarktem jsem měla neustálou potřebu s ním být, špatně se mi dýchalo. A on umřel 11.11.1999 a před tím na dušičky nechtěl jít na hřbitov, říkal, že tam brzo bydlet furt, bylo mu 53.

@levandule_k a primář interny mi řekl ať se furt nesnažím vyhrát nad osudem a nechám ji být

Nevím, jestli to úplně patří do této diskuze, ale někdy se mi stává, že se mi podaří odhadnout vývoj událostí, aniž bych vůbec sama chtěla. Například loni na jaře k nám měli přijet na návštěvu manželův kamarád s přítelkyní. Čas od času se vídáme, takže nic neobvyklého. A já jsem tehdy ještě několik dní před návštěvou říkala manželovi, že čekají miminko. Manžel na to, že to asi těžko a já na to, že jak byli v lednu na dovolené, tak že si přivezli i suvenýr. Na návštěvě se to potvrdilo a oba byli v šoku, jak jsem to mohla vědět, když to drželi v tajnosti a hlavně, jak můžu vědět, že zrovna na dovolené otěhotněla. Další událost, kdy koncem loňského léta u nás byl jeden známý a pomáhal nám s rekonstrukcí. Něco se mi na něm nezdálo, měl takové jakoby nemocné oči a mně prostě hlavou blesklo, že má rakovinu. Pár týdnů zpátky přišel manžel domů s tím, že má ten známý rakovinu plic. Takových zkušeností mám víc a někdy mě to trošku děsí...

@mysiiickaaa Taky bych si to vysvětlovala tak, že duše babičky už se částečně dostala na druhý břeh a na světě už přežívá jen její tělesná schránka. Každopádně ten sen a následný sled událostí jsou zajímavé. Je vidět, že sny, vnitřní pocity a intuici bychom prostě neměli ignorovat...

@mysiiickaaa Prosím tě, hlavně to nemělo vyznít tak, že tě kritizuji, že jsi to udělala blbě. Ono je to téma těžké, nikdo nás s tím neučí pracovat. V lifestylových časopisech je kladen důraz na mládí, krásu, zdraví, opačná témata jsou zapovězena.
Bojovat má samozřejmě smysl, ale je potřeba vědět, kdy to nechat plavat, ta hranice může být tenká. 😉

@margriet @mysiiickaaa Máte zajímavé intuitivní schopnosti.

@levandule_k já to tak určitě neberu, neboj🙂. Já ale sama o sobě vím, že jsem někdy fakt urputná a zbytečně se vyčerpávám tam, kde nemůžu nic dělat

@margriet tohle znám, dokonce ani pohlaví dítěte se přede mnou neutají a vyděšená jsem z toho co umím vnímat taky

@margriet a taky jsi bez energie ve společnosti některých lidí?

Jo a když jsem byla těhotná a čekala Jasmi, měla jsem pořád pocit, že je něco špatně, utz jsem ale měla v pořádku, screeningy ukázkové, tchyně se mi pořád posmívala, že jsem plašan. Malá byla pořád o něco menší ale v normě. No a ve 30.tt se mi ze dne na den zvětšilo dost břicho a měla jsem lehký zánět, trošku se mi zkrátil čipek a nařízený klidový režim, ale na utz pořád nebylo nic špatně. Týden na to jel manžel pryč přes noc a tchyně hlídala švagrovi kluky a jak měla ve zvyku, opět mi je hodila na krk, byla jsem unavená a měla toho plné kecky, ale prý jen na půl hodiny, že pak se vrátí švagr, no hlídala jsem je nakonec od 16 do 21:50, zapomněla se totiž zmínit, že jede z práce přes půl republiky a bylo to úmyslné, protože ona je přece nejchytřejší a já plašan a doktorka blbá, no a solidně mi tvrdlo břicho, to byl čtvrtek, v pátek jsem odvezla starší do školy a šla domů spát, ležela jsem celý den, pak přijel manžel a jelikož mě už to břicho tak netvrdlo, uvařila jsem aspoň buřtguláš a šli jsme si lehnout, protože měl mít pracovní víkend a vyjížděl už v 5 ráno, já už jsem se celou noc budila a měla pocit, že mi praskne břicho a malá vyleze přes kůži. Starší byla u táty, tak jsem celý víkend prožila na střídačku ve vaně a v posteli a naše kočka se ode mě nehla, už mě úplně štvala, furt se mi cpala na to napjaté břicho. V neděli se vrátil manžel, to už jsem nespala pak třetí noc a v pondělí jela k doktorovi, tam už jsem byla na 2 cm otevřena, poslali mě hned do nemocnice a začalo týdenní peklo, malá měla smotane střevo. Na genetice jsme se pak dozvěděli, že vada vznikla kolem 10.tt a na utz se obvykle nic moc nepozná až do toho 30.tt a ani pak to nemusí jít vidět, takže můj pocit byl spravný, malá se narodila týden po tom, co jsem skončila v nemocnici

@mysiiickaaa Spíš naopak. Mamka říkala, že když jsem byla malinká, tak kdokoliv mě hlídal, tak vždycky říkal, že je ze mě úplně vycucaný, jako bych lidem brala energii. V pozdějším věku jsem si o tom něco zjišťovala, zajímalo mě to a dá se s tím i naučit pracovat. Je teda pravda, že když se setkám s člověkem s hodně negativní energií, tak pak unavená bývám, ale už s tím umím docela pracovat.

Ještě jsem si vzpomněla na jednu příhodu s mojí mamkou. Byly jsme spolu na dovolené a seděly jsme zrovna v jedné restauraci a povídaly si, když se mamce neudělalo úplně dobře. A mamka hned, že je něco s její sestrou, mojí tetou. Večer jsme se pak dozvěděly, že měla teta při porodu srdeční zástavu a museli ji oživovat.

@pe_tu_ss_ka operovali ji hned toho 18.9. jak se narodila, pak jsme trošku bojovali s jídlem, ale teď je sice drobná a nevím jestli to nějak souvisí, ale je to moje klíště, boji se cizích lidí, jinak zdravá. Jo, taky jsem měla fakt hodně plodové vody, malá tam plula jak žába

@pe_tu_ss_ka malého taky operovali? U nás se diagnóza jmenovala stenoza duodena

@pe_tu_ss_ka já jsem taky rodila v 32+6🤣, 1490 g měla

@mysiiickaaa
@pe_tu_ss_ka Holky, nezlobte se, ale nechcete to, co se netýká fóra, řešit třeba v ip?

@mysiiickaaa Znám to, jsou lidé, co ti dokážou odčerpat energie, stačí chvíle a jsi z nich totálně vyčerpaná, člověk je míň unavený ze skládání uhlí než z jejich společnosti. Já jim říkám, že jsou něco jak mozkomorové z Harryho Pottera :D Ale dá se tomu bránit, musíš se naučit nenechat si vzít svou energii a vyděšená nemusíš být z toho, co víš, někdo má tyhle super schopnosti😉

@levandule_k teď mi docela pomohly některé věci zpracovat knihy od Anity Moorjany, ona je právě toho názoru, ze po smrti není žádné já, ale jsme všichni jeden vesmír

@levandule_k akorát by mě zajímalo, proč se některé duše nechtějí do toho vesmíru pustit a zůstanou tady a teď nemyslím ty "zlé duše"

@mysiiickaaa Nedávno jsem o tom četla v knížce Šťastné médium. Někdy se stane, že se člověk zemře násilnou smrtí nebo je to tak rychlé, že si toho "nevšimne", že fyzické tělo neexistuje, není smířen se smrtí, a tak nechce odejít na druhý břeh. Někdy má něco nevyřešeného a nedá mu to pokoj. Někdy se třeba bojí, že jeho potomci se nedokážou postarat o rodinný majetek a má pocit, že na ně musí dohlídnout.
Anitu Moorjanovou neznám. Mně se líbila knížka Čtení aury všemi smysly od R. Rosetree. Čtení aury neznamená, že musíš nutně vidět kolem lidí barvičky, ale někdo ty informace "slyší" nebo to prostě ví, jakoby si jeho mysl dokázala ty informace stáhnout z "vesmírného internetu". To je tvoje "super" schopnost, za mě je to dar, ty prostě víš. Děsí tě to proto, protože to není obvyklé v naší kultuře 🙂 a někteří to mají tendenci zpochybňovat, bagatelizovat nebo se dotyčnému vysmívat, protože to není vědecké, tak to přece nemůže být pravda.

@levandule_k Anita si prožila klinickou smrt, měla rakovinu v posledním stadiu a od lékařů už neměla žádnou naději a nyní je úplně zdravá. A v tom stavu viděla věci, které nikdo nemůže zpochybnit. Je to fakt bomba, ta první kniha se jmenuje Musela jsem zemřít a tak druhá Co když je to nebe. Díky za tip na Šťastné médium.

@mysiiickaaa Díky, našla jsem v audiotéce a určitě si to poslechnu 🙂

@mimi1004 není za co, já miluji obě její knihy. Mě tohle tajemno mezi nebem a zemí hodně bere a mám i zkušenost s astrálním cestováním, nijak jsem se o to nesnažila, nechtěla to a dlouho ani nevěděla co to je😅 , ale když se mi to stalo víckrát, svěřila jsem se tetě exmanžela a ta mi řekla, že to je ono. A už fakt netoužím to ještě někdy zažít.

@mysiiickaaa ahoj, mohla bys to astrální cestování nějak blíže popsat?

@mysiiickaaa Napiš o tom víc, prosím...