Funguje vztah bez společných dětí? Zkušenosti a rady.

To sestěhování rozhodně nebude procházka růžovým sadem, ale na druhou stranu, bych nechtěla trvale žít bez partnera a vídat se o víkendech, někdy v týdnu. Takže já bych to riskla s tím, že hned nepustítm svůj byt. Klidně ho držet půl roku. Mluvit o tom s partnerem otevřeně, co chceš, bez výčitek, hledat kompromisy, společně se domlouvat na pravidlech, která budou přijatelná pro všechny. A časem si to buď sedne, nebo zjistíte, že fungovat společně nemůžete.

Najednou jste se všichni dohodli..No asi to nefunguje. A není se čemu divit. Dohody se musí opakovaně komunikovat, ne všechno jde hned a funguje na první dobrou. Pokud oni tak chtějí abyste se k nim nastěhovali,tak to ale zatím není moc vidět. Nebo to vnímáte každý jinak. Z toho,že se dětem o víkendu v nepřítomnosti otce nechtělo uklízet děláš kovbojku. Už teď ti nesedí jeho( jejich) výchova a přístup k rodinnému životu, povinnostem v domácnosti. Počítej s tím,že těch kolizních situací a bodů,kdy si nebudete notovat bude mnohem mnohem víc. Jestli to váš romantický vztah přežije..těžko říct. Mít doma tři puberťáky, na jejichž výchově a vedení se podílí několik lidí, každý s jinými prioritami, představami, nebude procházka růžovým sadem.
Pokud děti žijí převážně u otce, a ty tam trávíš delší dobu, on není doma, máš za ně zodpovědnost ty, on chce a ty taky ,abys fungovala jako další rodič, musíte si dohodnout pravidla a pracovat na sladění všeho. Pokud jsi jen jako paní na hlídání,do ničeho nezasahuj, neuklízej, nedělej věci, které náleží jemu. Pokud jsi plnohodnotná partnerka, součást rodiny, domácnosti, tak spolu vyřešte jak fungovat,co po dětech chtít, na čem trvat, co budeš tolerovat,co oni, co změnit můžete,chcete,co ne .. je to složité a dlouhodobé. Ale tady na mk to úplně nevyřešíte, to si musíte sednout ( a ne jednou,ale mnohokrát, průběžně) s přítelem.

@andelka podívej se, to že řešíme společné bydlení není otázku pár dnů a to že fungujeme jako pár a já se podílim na plno aktivitách co se týká jeho děti je pravda. Pomáhala sem jim s učením, šila sem jim kostým na maškarní, pekla dort na oslavu do školy......tak promiň že po nich chci aspoň minimální pomoc s něčím..
Nejsem přeci ani jejich otrok ani blbecek který bude jen pomáhat a k dispozici když budou něco chtít, ale jinak mu naserou na hlavu.
Jinak to že je to o komunikaci to stebou souhlasím.

@martinka_33 já jim nechci dělat matku ani je sekyrovat, ale žít jako oni asi taky nechci.. Mám jiné návyky a moje dcera taky..

Tvůj požadavek na to, aby nežili jako v chlívku je legitimní, na druhou stranu některé věci nehrotit. Jídlo u počítače není tragédie, ale ať po sobě ten talířek strčí ho do myčky. Umět zapnout pračku je fajn a dneska praní v automatce nejsou žádné galeje, ale bude to chtít čas, nadhled a komunikaci a hledání kompromisů, třeba i to, že moc nebudeš řešit, že mají bordel v pokojíčku. Nechtít všechno hned. A také záleží, jak se k tomu postaví tvůj partner.

Jinak tohle musí být fakt těžké, protože 10 -12 leté děti mají svoji hlavu, jsou v pubertě, takže často mají na háku vlastní rodiče, na tož nové partnery svých rodičů, ale spoustu věcí neodhadnou a potřebují rodiče. Ty cítíš zodpovědnost za ně, když je hlídáš, ale oni o hlídání nestojí.

Tak já si myslím, že když máš děti na starost, tak by tě poslouchat měly - stejně jako kdyby si zaplatil chůvu, nebo poprosil kamarádku. Pokud do jejich života už nějaký čas patříš a účastníš se společných aktivit, vypomáháš s čím je potřeba, tak si myslím, že máš i jakés takés právo po nich také něco požadovat - např. pomoc s úklidem jejich vlastního pokoje. Votomžádná.....Ale když tak pročítám diskuzi, přijde mi, že ty pořád vidíš jako jádro pudla jeho rozmazlené děti. Já bych spíš řešila, jestli ten vztah je opravdu kvalitní, abych kvůli němu změnila život, jestli mě nechce jen jako hlídačku, uklízečku a příspěvěk na nájem.... Nechce abys u něj měla TP, nechce abys mu mluvila do výchovy, ale už přesně má vypočítáno, kolik mu máš platit a co máš kupovat...... Já bych se v tvém věku s odrostlou dcerou fakt vybodla na to zase dělat někomu služku a užívala si svůj klid a randění.

@irmamala s tim souhlasím.. A ano asi řeším hlavně ty děti jelikož jiný problém není.

nic z toho co si přeješ ty nemůže nikdy fungovat, pokud tě v tom jejich otec nepodpoří (zvlášť u takhle velkých dětí, se kterými už mlátí puberta).. chceš po nich něco, co po nich ani jeden z legitimních rodičů nechce a tím se je prostě snažíš vychovávat a měnit jim jejich zaběhlé zvyky - ať už je to z tvé strany jakkoli rozumný a legitimní požadavek (jako třeba ukliď si po sobě talíř, až dojíš)... Píšeš, že žít jako oni nechceš, protože máš jiné návyky - stejné je to ale pro ně... Tobě nevyhovuje jejich styl života a jim nemusí vyhovovat Tvůj... To co ty považuješ za standart (jako např. uklízení) je prudí - to co oni považují za standart (že po nich někdo ochotně uklidí) prudí Tebe... Přítel děti nemá na 4 dny v měsíci o víkendu, ale ve střídavce a ty navíc pracuješ z domu, takže toho času s nimi strávíš mraky a pokud se dopředu nedohodnete s přítelem na jasných pravidlech fungování domácnosti a kompromisech, která pak budete důsledně oba po všech 3 dětech vyžadovat, tak sestěhování cesta do pekel... Znám to z několika případů v okolí . láska jako trám, do společnýho bydlení s tím, že to přece nějak půjde, hlavně že se mají rádi - no většinou byli do půl roku od sebe... Rozdílný názor na výchovu nebo na fungování domácnosti je dost velký kámen úrazu i pro rodiče, kteří mají děti společné, natož když jsou děti toho druhého... Partneři rodičů jsou super, když spolu chodí po výletech, obchodech a zábavou, ale jakmile začnou dětem zasahovat do jejich každodenního fungování, tak se to velice rychle otočí... Děti rády pak dělají naschvály, stěžují si druhému rodiči, ty se pak spolu hádají, partner je pak doma vzpruzelý, což prudí Tebe, jsi protivnější na děti, které jsou kvůli tomu víc protivné a mnohem víc dělají naschvály - a takhle to jde pořád dokola.. To prostě nechceš...
Že Ti nechce u něj dovolit trvalý pobyt je další průser, do toho bych nešla, kde ho budeš mít, když nebudeš mít vlastní byt? U svých rodičů nebo na úřadě, jako bezdomovci?
Co najít si vlastní byt ve městě kde žije přítel (a bude i dcera) abyste spolu mohli všichni trávit víc času a měli možnost se sžít postupně..

Ja taky nevidim uplne jako problem ty deti, protoze deti v tomhle veku umi zlobit tak ci tak, a i kdyby byly tvoje, musela by sis je nejak srovnavat. Ja ve dvanacti taky neuklizela a mamka byla az moc hodna, tak si nechavala kakat na hlavu, ale jak uz to bylo moc, tata zarval a bylo po problemu. Nenechal, aby jejich deti delaly z jeho zeny sluzku. A me to samozrejme jako dite desne prudilo, ale dobre delal. Nedokazu si predstavit, ze by ji jeste zdrbal, ze po me chce, at si po sobe uklidim. Vzdyt tak by se partner k zene nemel chovat.

Takze problem vidim v tom, jestli on ti nedovoli je nejak korigovat a pak pri tobe nestoji. Pokud spolu mate byt na vazno a treba se jednou vzit a ty se stanes nevlastnim rodicem tech deti, jestlize on bude nastvany, ze je vychovavas, budete se kvuli tomu porad hadat? Osobne bych nesla zit s chlapem, s jehoz detma bych mela travit velkou spoustu casu, nemohla jim nic rict, a kdyz uz bych neco rekla, chlap by me nepodporil.
Misto aby byl rad, ze ty decka konecne nekdo vede k poradku, kdyz oni s ex to nezvladaji...

A ty skoncis v jeho byte, na ktery nejsi zvykla, s jeho detma, jejichz bordel te bude vytacet a nebudes jim na to nic moct rict, a budes tam takhle trpet a jeste mu ty deti hlidat, nez se princ na bilem koni vrati z prace a vybere si od tebe 10 000. Ma hlidacku a ta mu za to jeste plati. No kdo by to nebral. A co chudera tvoje dcera? Ta kdykoliv dojede uvidi, ze musi delat to a ono, a ty druhe deti nemusi nic, ze po nich ty talire uklidis a po ni ne? Nebude si pripadat ukrivdena, ze toho pro cizi deti delas vic nez pro ni? Nebo pokud je opravdu hodne rozumna, nebude naopak nastvana na ty deti, ze si z tebe delaji sluzku, tudiz je prestane mit rada, to bude stvat jejich otce, takze prestane mit rad tvoj dceru, a nakonec nebude mit rad nikdo nikoho...
Nemyslim to zle, ale proste v tom nevidim nic vyhodneho pro tebe ani tvou dceru. Tezi z toho jen on a ty budes jen ustupovat. Budes pak stastna? A jak dlouho? Vydrzis to tak dalsich 10 let? A co ten partner? Ten si po sobe uklizi? Abys nakonec nepretrpela deti a nezbyl ti neschopny chlap, ktery si po sobe sam ani ten talir neuklidi, a budes delat sluzku jemu.

Jestli je podle nej vztah prilis cerstvy na to, abys vychovavala deti ve vasi budouci spolecne domacnosti, tak je musi vychovavat on. A jestlize je nevychovava dostatecne k poradku, tobe je to krajne neprijemne a jemu to je jedno, pak je mu tim padem jedno, ze by ses ve vasi nove domacnosti necitila dobre. A kdo by chtel chlapa, kteremu je jedno, ze se k nemu nastehuje partnerka a neni tam stastna?

Všem děkuji za reakce, více to nemá cenu řešit jelikož stejne nikdo tu situaci nezná...

@katula94 na toto ti ještě odpovím... On je čistotny a po sobě si uklízí., bohužel po dětech to nechce a ne není to o délce našeho vztahu. Ty děti doma ani nikde jinde ( u babičky svoji třeba) nechtějí dělat nic a i na babičku dělají ksichty a neuklidí nic prostě. Toho sem byla sama svědkem.

To, že jim vše koupí a nemají žádné povinnosti, možná nad jejich chováním přivírá oči, protože má třeba trochu špatné svědomí z toho, že se rozvedl. (Ale je to jen moje spekulace.)

Držím palce, ať to dobře dopadne.

@levandule_k hele on se rozvedl jelikož jeho žena si našla jiného a odešla od nich. Po měsíci si vzala teprv děti k sobě a on se sní baví jen co musí kvůli dětem.. Jinak co vím tak ona na vše kašle a že by se jim extra věnovala nad rámec toho co musí to ne

Ach jo, reknu ti, ze bych na to nemela nervy. To uz neni jen o uklidu ale o tom, ze tvuj partner dovoluje svym detem, aby se k zenam v jeho zivote chovaly jako ke kusu hadru a ke sluzce, a to je pak mnohem horsi problem, nez nejaky talir u pocitace.

@katula94 ano to je pravda.. Mě nejvíc mrzí že se snažím ač bych nemusela. Jak mi tady některé píšou jak sem hrozná. Nevím tedy v čem? Snažím se dětem pomoct když potřebuji a jejich matka je k hovnu. Koneckonců pokud je to maminka tak má dceři upéct dort do školy ona, ušít kostym nebo shánět brusle také ne?? Já Teda bych to tak viděla.

Ja jsem na tve strane. Z tvych reakci nevidim zadne zle umysly, jen snahu to nejak srovnat, aby vse bylo funkcni pro vsechny. Jenze jsi jedina, kdo se o to snazi, tak abys na to i nedoplatila :( ve vysledku se stejne musis rozhodnout sama, jen ty sama vnimas, jestli te ten partner opravdu miluje natolik, ze ti stoji za ty nervy okolo, jestli te jen nevyuziva atd. Osobne bych na ty deti byla vysazena jeste vic nez ty. Me by to neskutecne vytacelo (a to jsem byvala bordelar :D ) , a pokud by se minimalne nedalo dohodnout na rezimu ve stylu "ok do pokojiku mam "zakaz vstupu" a nebudu ho resit, ale bordel po zbytku domu, kde s vami ziju, si po sobe uklidi, jinak budou mit problem u taty", tak bych to proste nedala.

Musím dát za pravdu těm co mi píšou že je to hlavně vina otce. Je to bohužel tak a já se cítím jako hadr, ale i tak děti už zdaleka nejsou tak malé aby si neuvědomili kdo jim pomůže když je třeba ženská ruka a chovat se normálně.. Na druhou stranu oni jsou tak drzý i na otce který jim dává vše co chtějí.. Takže je to asi moje chyba že chci takového chlapa

A az by po me ty deti nebo jejich tata priste chteli, at pro ne udelam neco extra, tak bych rekla, ze nemam problem udelat pro ne neco extra, ale az ve chvili, kdy ony budou ochotne kvuli tomu, abych se tu citila dobre, vykonat JEJICH zakladni povinnosti odpovidajici veku.

@katula94 jemu je jedno vše i kdyby špinavé kalhotky hodila na zem v předsíni. Prostě on to zvedne a řekne že je to dítě.

Ono ve vysledku ty deti jsou taky tak trochu jen "obeti". Deti delaji to, co jim rodice dovoli, a kdyz mely misto vychovy chaos, tak se neni cemu divit, ze jsou takove. Vina je ale na strane rodicu, protoze to prece neni tak, ze jedno dite odjede z porodnice jako rozmazlena spindira a druhe jako cistotny puntickar. Jiste, kazdy ma povahove sklony, ale rodic je dospela osoba, ktera ma nastavovat hranice. Jak ve vztahu k uklidu tak treba v chovani k nove partnerce.

To je styl mého ex, vše dělá za děti, vše jim koupí... Ale mého muže poslechnou

Jednoduse bych rekla, ze v takovem neporadku zit nedokazes a ze se k nemu nemuzes nastehovat, dokud tam nebude aspon trochu snesitelny rad a dokud on se nepostara, aby se k tobe jeho deti chovaly aspon se zakladni uctou.

Zběžně jsem to pročetla a naprosto jasně je chyba mezi tebou a partnerem, že se navzájem neumíte domluvit na pravidlech rodiny. Děti jsou v tom nevinně, dělají pouze to, co jim od rodičů projde. Nemohla bych mít takového chlapa, jako máš ty. U nás je hlavní velitel manžel, pod jeho velením děti kmitají jak včelky. Vůbec si neumím představit, že bych po dětech něco chtěla, ony by neposlechly a manžel by jen přihlížel nebo je dokonce omluvil. Dokud si ty a partner naprosto přesně neurčíte kompetence a směr výchovy, nemá smysl se k němu stěhovat.

@jajulin v tom souhlasím.

Šance, že v takovém soužití budeš ty šťastná, je asi tak 1%...

@martinka_33 u nás též. U otce asi anarchie ( protože přijdou domů a je problém si vyčistit zuby, pomoct s myčkou, zhasínat světlo..) a můj muž chce určitý standard, samostatnost, povinnosti. U nás jsem já ta měkčí, méně důsledná, on má větší autoritu ( z pozice toho že je chlap a jsou to kluci).
Takže v tomto tě, zakladatelko, fakt chápu. Jenže já ten jeho tlak a požadavky vítám a podporuju. Nestavím se proti a děti neomlouvám, jako je to u vás.

@andelka já sem se dnes přesvědčila že s nimi žít nechci a nikdy nebudu...
Chování jeho děti nemám zapotřebí a není to jen ve výchově, ale prostě i v povaze a v tom v čem sou ty děti zvyklé žít ..

Chapu tvou obezretnost, takhle dopadla znama...bydli u borce, co ma svy dve deti, dela jim akorat cuchtu, hospodyni a nemuze rict ani popel, jinak je zle...Tohle bych nedala, ikdyby byl borec ze zlata...