Holky, co nejste vdané, jaké příjmení jste daly mimču?
Holky, co nejste vdané, jaké příjmení jste daly mimču? Na mě se totiž třeba v práci koukali jako na exota, když jsem řekla, že chci, aby se malá jmenovala po mě. Že prý stejně vyměknu. Ale to neplánuju. Jako beru to tak, že jsme na to měli 9 měsíců, abysme se vzali a nechci, aby se moje dítě jmenovalo jinak, než já. Možná jsem staromódní, ale nechci dát hned jméno po chlapovi jen proto, že se to v dnešní době tak dělá. Je tu taky nějaká taková maminka?
Mě to podle téhle diskuze začalo připadat, že matka a otec jsou vlastně nepřátelé, rivalové - a ten, kdo vyhraje tuhle bitvu, tak se jeho "trofej" bude jmenovat po něm na důkaz vítězství. Chápu důvody pro příjmení jak po mámě, tak i pro jméno po otci. Je to jen na nich, a žádná obecně správná verze neexistuje. Ale nedělala bych z toho boj, a něčí "právo neprávo". Já mám miminko s člověkem kterého miluju a vážím si ho, proto se s ním taky jednoduše domluvila. Nějaké naschvály a hecy by v tom rozhodování neměly hrát roli..
@verusky přesně z toho důvodu jsem dala po sobě. Chlap může kdykoliv odejít..
Kamarádky matka nebyla nikdy vdaná, měla čtyři děti, s třema chlapama, každé pojmenovala po jeho otci, takže ona měla jedno příjmení, první syn druhé příjmení, starší dcera třetí příjmení, a poslední dvě děti čtvrté prijmeni. Pak si dotáhla dalšího chlapa, se kterým děti neměla a ten měl páté příjmení.
Docela mazec.
Nakonec teda zdrhla a nechala děti at se protlucou nějak samy, ale to sem nepatří..
Jo,jasne, tohle byl extrém, ale prostě bych vždy volila jméno po sobě, pokud bych nebyla vdaná.
A mě osobně i vadilo, když jsem jako učitelka třeba na rodicaku nebo při nějakém jednání s rodiči oslovila matku příjmením dítěte a ona mě dulezite opravovala, že se jmenuje jinak...nebo když se došla zeptat na dítě, představila se treba jako Horáková a já ji tvrdila, že žádného Horáka neucim a ona, ze syn se jmenuje Pokorný..s nepříjemným tonem, jaktoze to nevím..
Takže to byl další duvod, proč jsem chtěla jméno po sobe.
no a nebo to muze clovek mit jako ja..ja se v CR jsmenuji jinak, nez v zahranici. Takze v ceskem pasu to mam s jednim prijmenim a v zahranici se dvema.
Tak naší dceři je devět let,přijmení má po tatínkovi se kterým jsem už třináct let a nikdy nikde jsem s tím,že má dcera jiné příjmení,než já,problém neměla.Nevadí mi to,necítím se odstrčeně,uraženě a nevím co ještě.Nám to tak vyhovuje,svatbu neplánujem a jsme spokojený 😝 .
@safarikovag nečetla jsme celou diskuzi, jen Tvůj dotaz. Ja sice vdana jsem, ale kdybych nebyla, tak bych to udělala stejne-dala příjmení mně.
Asi budu exot,ale já se rozvedla dvakrát...tím pádem má jeden syn odlišné příjmení od dvou mladších sourozenců...ted čekám miminko s novým přítelem (jsme spolu 10let) nejsme sezdaní a ani jeden nechcem ,není to pro nás důležité. Naše dcerka bude nosit otcovo příjmení,vlastní zkušenost s různými příjmeními není žádná katastrofa. Ve většině času budete dítěti říkat křestním jménem 🙂 a cizím lidem to bude stejnak putna 🙂
Určitě dám příjmení po příteli 🙂 Naši se rozvedli, máma se znovu vdala, a taky mám jiné příjmení. Nevidím na tom nic špatného. Ale je to každého věc jak se rozhodne. 🙂
My dali příjmení tatínka a vzhledem k tomu, že se teď budeme brát, je to fajn.
Já dala dceři jméno po otci,nemám s tím sebemenší problém. Žijeme spolu,svatbu nechceme,je to moje dcera,ať se jmenuje jakkoli. Je jí dvacet let a sama říká,že si to nikdy ani neuvědomovala,že se jmenujeme jinak.
Máme 3 letou dceru, svatba nebyla, dcera se narodila dřív než jsme stihli oběhat matriku, pri narození jméno po mně, hned jak přišel rodný list, přejmenovali jsme ji po tatínkovi, když něco řeším ohledně dcery představuji se oběma příjmeníma-nevidím v tom problém
Zajímavá diskuze ... nepřečetla jsem teda vše, ale každopádně můj názor je takový, že kdybych vdaná nebyla, tak bych rozhodně dala dítěti SVÉ jméno.
Naopak nechápu, že každá dnes dává jméno otce, nikdy jsem to nepochopila a asi nepochopím proč 🙂 Ale je to samozřejmě každého věc a názor (kdo by se do mě chtěl pustit) já jen prostě a zkrátka nechápu PROČ - ten důvod.
Přijde mi přirozený dát své jméno, já mám přece dítě neustále u sebe už od začátku. Tak mi to přijde že je to jako bych se obětovala - přežitek ze staré doby, že žena musí ustupovat a jakoby snad mělo utrpět mužství kdyby dítě nemělo zrovna JEHO jméno. Takže rozhodně fandím ženám, co si umí prosadit své. Koneckonců většinou ony vše kolem dětí zařizují, chodí s nimi tam a onam a pořád někde vysvětlovat, že se jmenujete jinak musí být otrava...
Tak ze zkušenosti ze vztahu, ze kterého mám dvě děti už bych nikdy nedala příjmení po otci pokud bych nebyla vdaná. Preferuji, aby dítě mělo mé přijmení a byla to chyba dát přijmení otce 🙂
Když jsme svoji nebyli,holky měly příjmení po otci, neviděla jsem v tom problém, nikdy jsem nikomu nemusela vysvětlovat jak se jmenuju a proč, s dítětem se chodí většinou na místa, kde si mámu zapamatují a když mě někdo nazval jinak, absolutně jsem se z toho nehroutila
@safarikovag tak já to měla naprosto stejně jako ty....jména obou holčiček byly po mně....a rozhodně toho nelituji. Dokonce se inspirovala moje kolegyně, která mi za to byla vděčná 🙂
My zrovna dnes vyřídili papír o uznání otcovství, takže bude po tatínkovi, ale já se k nim do party přidám na jaře nebo v létě ( nechci ve svatebních šatech připomínat lední medvídě 🙂 ) . Přiznám se, že kdybych nedostala zásnubní prstýnek, také nechám dítěti své jméno, mrzelo by mě to hodně. Podle mě tedy záleží na vztahu rodičů. Pokud je v pořádku, maminka je se svým statusem svobodné matky ztotožněná a nebo svatbu rodiče plánují, asi není důvod tatínkovi jeho "zásluhy" neuznat 😀. Pokud bych ale řešila, že vlastně nevím, jak to s námi dopadne, je určitě praktičtější a na místě jméno po matce...
Syn i dcera mají jméno po tatínkovi. Ani jsem neuvažovala, že bych jim nechala moje příjmení. Nechtěla jsem, aby mé příjmení pokračovalo dál a syn a dcera nesli příjmení po člověkovi, který se o mě nestaral od 2 let. Moji rodiče byli manželé a vydrželo jim to kratší dobu než mně s partnerem, když se nám narodil starší syn. Mně to vůbec nevadí, že mě občas titulují jiným příjmením, svatba je někdy v budoucnu v plánu, ale prostě se nám za ní nechce vyhazovat peníze, když jsou nutnější na jiné věci. Pro informaci, s partnerem jsme spolu už 16,5 roku.
Automaticky po otci..i druhé bude po něm, ani mě nenapadlo dát moje....
ahojky, já dám příjmení po sobě 🙂 S přítelem máme vše v pořádku, ale chci aby měla příjemní po mě, aspoň bude tatínek mít motivaci k tomu si nás vzít 🙂
Tak já sice vdaná jsem, ale máme každý své příjmení a syn je po manželovi. Nejsem si úplně jistá, jestli bych si nechala své příjmení, kdybych se vdávala dneska znova, ale chtěla jsem jednak, aby moje příjmení pokračovalo aspoň ještě se mnou, než rod padne. a kdybych si vzala manželovo příjmení, tak bych se úplnou náhodou jmenovala naprosto stejně jako moje setřenice a to bych vážně nechtěla, stačí, že máme stejné křestní. Už jsem si zvykla na to, že ve školce, u lékaře mě oslovují příjmením syna. Spíš se mi nelíbí, že v občance se již nedá uvádět údaj jako dítě nebo jméno manžela, což mi vadí možná i proto, že se jmenuji jinak než oni 🙂
Syn má příjmení tatínkovo (i druhý očekávaný bude mít příjmení po něm) vzhledem k tomu, že se chceme vzít (a vyloženě mým rozhodnutím bylo že nechci svatbu s břichem a kojící. A dřív než konec kojení přišlo další těhotenství, tak si to posouváme dál před sebou) tak nechci pak papírovat navíc, příjmení si budu měnit jen já. Všechny naše doktorky si zvykly, že se do telefonu hlásím svým příjmením ale okamžitě dodávám jméno syna.
@pandabox jj, bylo 😀 k tomu, že to lze i v ČR. Jen jsem tím chtěla podškrtnout, že to považuji za dobré řešení 😉