Jak jste dokázaly, aby otec dítěte projevil víc zájmu?
Tak jsme včera byli na velkém UTZ. A je tam podle všeho jasnej chlap 🙂 Mám hroznou radost, kluka jsem si přála. Bohužel, tatínek už je na tom hůř, chtěl holku. Myslela jsem si, že když ho vezmu s sebou, konečně si začne uvědomovat že se to vážně děje a začne to taky trošku prožívat... Bohužel jsem se dost spletla, a jediné čeho jsem docílila bylo "Kluk? Aha. Tak Honza." - ani náhodou, Honza se jmenují dva jeho kamarádi, a každý z nich pojmenoval svého syna Honza. Fakt odmítám aby se náš syn povinně začlenil do toho stáda... Přitom jsme se o dítě snažili tři roky... a manžel je teď jakoby... Jakoby se ho to netýkalo... Spíš mi přijde že se víc uvrtal do toho, aby hledal chyby na mě. A to ve smyslu "Tys dneska nevytřela koupelnu? A to si myslíš že se zvládneš postarat o dítě?" šílím z něj, ale hádat se nechci. Předěláváme dům, s čímž mu moc nempomůžu, takže toho má fakt hodně. Ale když přijde domů a najde mě v posteli, protože prostě už jsem tak unavená, že se mám problém zvednout (obzvlášť teď jak byly ty vedra) tak on vidí spíš fakt, že JÁ JSEM V POSTELI. Ne aby se zajímal proč, co se děje, co mi je. Ne, on vidí jen to, že jsem zase v posteli. A bohužel, rozumná domluva s ním není možná, funguje to vždycky tak dva-tři dny, a pak jedeme znovu. Doufala jsem, že když uvidí UTZ, když uvidí toho dalšího člověka, naše dítě, tak mu to dojde, něco se v něm pohne a on pochopí že se to vážně děje, ale... Nic. Vůbec žádná změna. Řešila jste některá něco podobného? A hlavně, dokázaly jste s tím pohnout? Kamarádky mi radí víc na něj přitlačit, aby si uvědomil, že jsme rodina a máme držet spolu, nebo se na to fakt vykašlat...
Chlapi jsou z jiné planety než my a vzájemně si lezeme na nervy svými projevy. Chce to vydržet. Asi tě nepotěším, ale po sedmi letech si pomalu začínám zvykat 😉
@bonavoxa Tak v tomhle se asi neshodneme. Já to beru tak, že v partnerství nebo v rodičovství není nejdůležitější dokonalá zastupitelnost, ale právě to, že se dokážeme dobře doplňovat. Kdybychom byli oba jako já, o syna by bylo krásně postaráno, byl by vždycky čistý, najezený atd,, ale jeho život by byl dost velká nuda a šeď. Manžel se mu fakt věnuje, hraje si s ním, učí ho spoustu věcí, rozvíjí ho různýma způsobama, který by mě ani nenapadly. Tohle je pro mě důležitý. Já bych zase nesnesla chlapa, co by chodil domů od svých koníčků v době, kdy dítě už spí, přestože by se mu pak o víkendu dvě hodiny věnoval s fullservisem, když já bych zrovna potřebovala jít pryč. Ale samozřejmě je to jen otázka názoru a otázka toho, na co jsme třeba byly zvyklé z bezdětné doby anebo z původní rodiny.
@evik19 Tak nevadí, že se neshodne my, ale aby se shodli rodiče 😀 Máš pravdu v tom, že raději ať se tatínek věnuje dětem denně, tak nějak přirozeně...než nějakou přesně určenou dobu a na přesně určenou činnost.Taktéž si nemyslím, že se nemůžou role prohodit. Otec je otec a matka je matka. Zastoupit ale na určitou dobu se mohou. Vem si, že kdyby se něco stalo matce, bude se otec plácat s potomky, užijí si to jako ve filmu, všechno bude paráda.Špinaví, hladoví, ...A matka bude v klidu. Zrovna v takových krizových situacích je nejdůležitější nejprve splnit základní potřeby a pak až ty duševní. Jo, může to dopadnout dobře, ale prostě bych v úplně klidná nebyla. A kód, který si každý nese z rodiny....buď se snažíte zachovat stejný nebo podobný model....anebo právě naopak. Nastolíte naprosto odlišný model.
@lu777 naprosto skvela vycerpavajici odpoved..mas naprostou pravdu,chlapi zkratka nejsou ovlivneni hormony a berou veci hodne pragmaticky. A na rovinu,neznam kolem sebe chlapa,ktery by se zajimal o nakupy vybavicky a podobne.. Spis se u nich objevi obava z budoucnosti,zajisteni rodiny,a i trochu sobecky zapremysli,jestli budou na seznamu priorit u zeny alespon na druhem miste ( ti rozumnejsi - sobectejsi jedinci se budou snazit bojovat o misto jednicky ) Ale zena ma o priorite jasno,coz hodne vede ke stretum. Pak nejaky komunikacni sum ( chlapi opravdu neumi cist myslenky ) a nestesti je na svete...