Jak jste dokázaly, aby otec dítěte projevil víc zájmu?

shemain
14. srp 2014

Tak jsme včera byli na velkém UTZ. A je tam podle všeho jasnej chlap 🙂 Mám hroznou radost, kluka jsem si přála. Bohužel, tatínek už je na tom hůř, chtěl holku. Myslela jsem si, že když ho vezmu s sebou, konečně si začne uvědomovat že se to vážně děje a začne to taky trošku prožívat... Bohužel jsem se dost spletla, a jediné čeho jsem docílila bylo "Kluk? Aha. Tak Honza." - ani náhodou, Honza se jmenují dva jeho kamarádi, a každý z nich pojmenoval svého syna Honza. Fakt odmítám aby se náš syn povinně začlenil do toho stáda... Přitom jsme se o dítě snažili tři roky... a manžel je teď jakoby... Jakoby se ho to netýkalo... Spíš mi přijde že se víc uvrtal do toho, aby hledal chyby na mě. A to ve smyslu "Tys dneska nevytřela koupelnu? A to si myslíš že se zvládneš postarat o dítě?" šílím z něj, ale hádat se nechci. Předěláváme dům, s čímž mu moc nempomůžu, takže toho má fakt hodně. Ale když přijde domů a najde mě v posteli, protože prostě už jsem tak unavená, že se mám problém zvednout (obzvlášť teď jak byly ty vedra) tak on vidí spíš fakt, že JÁ JSEM V POSTELI. Ne aby se zajímal proč, co se děje, co mi je. Ne, on vidí jen to, že jsem zase v posteli. A bohužel, rozumná domluva s ním není možná, funguje to vždycky tak dva-tři dny, a pak jedeme znovu. Doufala jsem, že když uvidí UTZ, když uvidí toho dalšího člověka, naše dítě, tak mu to dojde, něco se v něm pohne a on pochopí že se to vážně děje, ale... Nic. Vůbec žádná změna. Řešila jste některá něco podobného? A hlavně, dokázaly jste s tím pohnout? Kamarádky mi radí víc na něj přitlačit, aby si uvědomil, že jsme rodina a máme držet spolu, nebo se na to fakt vykašlat...

chroustinka
14. srp 2014

@shemain klasickej chlap 🙂 jako pisu to se smajlikem protoze po x letech manzelstvi, dvou detech, dvou psech a castecne praci pri detech, tohle uz neresim pac bych se zblaznila 🙂

na budouciho tatinka je to proste brzo a daleko vsechno - cekate miminko za x mesicu, on ho v brise nenosi pro neho zatim proste neexistuje, nema k nemu takove pouto jako vy, oni to chlapi nemaji v tomhle ohledu jednoduche, tim se ho nezastavam ale vetsina muzu se proste nedokaze "vcitit" .....

kluka rozdejcha a jeste bude rad, s chlapeckama mi to prijde jednodussi nez s holkama, jdou lepe zabavit jako mali hrackama 🙂 teda aspon u nas.

ze nic nedelate a lezite, taky usmevne, nehadat se neresit, at je rad ze jste zdrava cekate zdrave dite. o jmene nemluvit na to je dost casu - a treba sam casem prijde s nejakym jinym a jeste bude rad ze ho vymyslel.

mat_ova
14. srp 2014

Myslím, že máme doma něco podobného a rozhodně bych netlačila 🙂
O dítě jsme se snažili dva roky, povedlo se v lednu po IVF, jsem v osmém měsíci, celou dobu na rizikovce. Pohlaví nevíme a vědět nechceme. Na začátku, když to ještě na mě nebylo poznat, jsme se hodně o dítěti bavili, teorie, představy výchovy, celkem rychlá shoda jmen, euforie z toho, že konečně čekáme dítě - ovšem rekonstruujeme dům, byla zima a moc práce zrovna nebylo, tak byl čas.
Na jaře se všechno změnilo - začala práce na domě, já nepomůžu, tudíž je na to muž sám. Naposledy byl na UTZ ve 12. týdnu, nešáhne si na bříško, nezkouší jak kope, nijak se nevyptává. Když je v práci a píšeme si majly, tak mi klidně napíše, že mám odpočívat, mám si lehnout...ale pak přijde domů a je naštvaný, že má tolik práce a já ani nevyvenčila psy, že se flákám, apod. (vlastně když se zeptá, jak mi je, tak proto, aby věděl, jestli vyvenčím psy sama, nebo bude muset jít se mnou nebo sám a tudíž ho to zdrží od práce).

Probírali jsme to tisíckrát a výsledek je, že se na miminko hodně těší, ale je prostě pod tlakem - vybírali jsme nové auto, do toho nás tlačí čas s rekosntrukcí, je na to sám - takže prostě věci kolem dítěte vypouští, protože to můžu zařídit já a nemusí se tím zatěžovat - o ničem jiném to není 🙂
Když potřebuju smontovat postýlku, řeknu mu a udělá to, ale věcičky pro prcka fakt nevybírá. Po pár scénách jsem ho pochopila a teď už to neřeším - když zrovna prcek kope a muž je na blízku, tak mu sama vezmu ruku a položím si ji na břicho - samotného by ho to nenapadlo, ale v tu chvíli se blaženě usmívá 🙂 Když chci probrat nějaké "mimi"téma, tak mu to řeknu a až má čas, tak to probereme.

Co mi tak říkaly kamarádi a manželovi kolegové, tak chlapi prostě tehotenství neřeší, začnou to prožívat až se miminko narodí (někteří ještě později)....

zarucha
14. srp 2014

souhlasím s chroustinkou - zachovej klid a trpělivost. opravdu. je brzo. on necítí ty hormonální změny co ty, neprožívá to ještě, je to pro něj cizí věc vlastně...i když to zní zle. Každý chlap je v tomhle jiný. Dej mu čas. Bříško se bude zvětšovat, dítě začne kopat skrz, on to ucítí...můj manžel respektoval, když mi bylo zle nebo jsem byla unavená tak, že jsem v prvním trimestru prospala celou sobotu a on musel na oběd někam ven, protože já prostě nebyla schopná. Byl normálně zklamaný, když nám v 21tt potvrdili holčičku. normálně tehdy řekl: "Co s holkou??" Jako ve středověku zkrátka....Až jsem to obrečela - je to jinak skvělý člověk, hodný chlap, ale tehdy byl prostě zklamaný, že nebudeme mít kluka Bertíka. No a dneska? Totálně hotový z naší dcerušky, totálně nadšený tatínek od první chvíle...neměly jsme lehký start, akutní císař, já ve špatném stavu, všechno oddřel on, on viděl Bětku jako první ( byla chudáček na resuscitační jednotce, těžký porod, syndrom aspirace mekonia, po porodu nedýchala) - tehdy se v něm rozjely takové otcovské instinkty, jaké jsem u něj nikdy nečekala - zprvu se zdálo, že první rok se neodváží miminko pochovat. a dnes? umí pochovat, přebalit, vykoupat, obléct, o všechno se zajímá, tráví s malou všechen volný čas....a nevypadalo to tak. Klid, zachovej klid. Bude to dobré. Chlapi potřebují čas. Buď nad věcí, ty jsi stvořitelka, on jen přihlíží 🙂)

chroustinka
14. srp 2014

mmch tohle se mi moc libilo - rozdily v mysleni muzu a zen - zas jsem o kousicek vice porozumela muzskymu mozku 🙂

https://www.youtube.com/watch?v=Nzm5piisiKw
ninive211
14. srp 2014

Můj muž taky prckovi nekoupil ještě jedinou věc, a to zítra začínám 8.měsíc ☹ Včera jsem mu právě jemně naznačila, že bych byla moc ráda, kdyby malé aspoň NĚCO koupil (třeba aspoň jakože k narození)...a odpověď? Že neví, co by měl jako koupit😲 Kruci, tak jdu do hračkářství a vyberu nějakou štěrchací hračku za pade třeba, to je jedno...ale prostě něco, klidně maličkost... Odpověď byla, že jí koupí nějakou stolní hru! 😠 (on je totiž na ty stolní hry fakt ujetej, máme jich doma milion a nestíháme je vůbec hrát a stejně když se objeví nějaká nová, tak už chodí po hračkářství a okukuje...tuhle si na tajňačku objednal Talisman - fantasy hra - a teď očekává, že to s ním budu chtít hrát a diví se, že z toho nejsem vodvařená a ještě že jsem mu to vyčetla...no jasně, je teďka milion jiných výdajů, ale on si pořídí ZASE další debilní stolní hru!)
Na bříško si sáhne, ale spíš když mu ho sama nabídnu, aby si sáhnul, jak malá zrovna kope, v euforii z pohybů v bříšku byl možná tak první týden, teď je to asi už "normální", tak proč by si furt sahal, že.
Chápu, teď toho má poslední měsíc dva hodně okolo bytu, furt nějaký zařizování a tak, ale jinak je jeho náplní práce, když přijde domů, sednout k počítači a pařit... S domácností mi pomůže, to ano, ale až na výjimky si musím o tu pomoct sama říct (to pak jde a udělá to, někdy hned, někdy mu to trvá, ale jo). Naštěstí já jsem taková, že ze sebe nedělám hrdinku a opravdu si o tu pomoc prostě řeknu (klidně i o blbost, aby mi šel oškrábat brambory, jasně že bych je zvládla oškrábat sama, není to taková práce ani časově náročné, ale chci, aby se taky zapojil do přípravy oběda na druhý den, když to bude taky on kdo to bude jíst, že). Samotného ho to moc nenapadne, on přijde, okomentuje třeba, že je v kuchyni bordel, ale už sám nevezme smeták a nezamete, když mu tak vadí ty imaginární drobky, po kterých prý šlape...😠
Ufff, tak jsem se taky vykecala, svého muže miluju, ale někdy bych ho nejradši zabila a některý přístup mě fakt občas i mrzí. Ale takoví jsou asi chlapi -pokud od nich něco očekáváme, MUSÍME jim to prostě natvrdo říct...protože samotné je to nenapadne.

melodygirl
14. srp 2014

@shemain Bohužel toto znám z vlastní zkušenosti. Nechci ti brát iluze, ale podle mě se výrazné zlepšení dít nebude. Právě v tomto období poznáš, co máš vedle sebe za člověka. Je to o tom, zda-li má snahu nějaké empatie, především zájem o tebe jako o osobu a následně snahu pomoci. Můj manžel od chvíle, kdy já přestala běžně fungovat přestal svoji roli naprosto zvládat. Byl zvyklý na servis, doma uvařeno, uklizeno, obstaráni psi (měli jsme jich v té době 15). Mám chronické onemocnění, které se v těhotenství opět ozvalo a moje fyzické možnosti byly v určitém období dosti omezené. Pak jsem rodila císařem a měla ještě zánět v děloze, tudíž jsem měla být v klidu. A samozřejmě především příchod miminka okolo kterého se pak točí vše. Také hodně záleží na jeho temperamentu. Dcera je už od malinka náročnější dítě, často plakala a málo spala, téměř pořád jsem ji nosila. Nezbýval mi čas a síly na psy, domácnost a především na něj. Což vyústilo v nevěru už na konci šestinedělí! Tím chci pouze říct to, že chlapi, kteří vykazují takové projevy chování jak popisuješ, tak jsou celkově dost sobečtí, jsou prostě tak vychovaní...., vlastně za to ani nemohou. A bohužel žena, která na takového natrefí, se s tím bude potýkat celý život. Od základu se to příliš změnit nedá. U nás došlo k mírné nápravě, když rok po porodu vygradovala krize a přes půl roku jsme žili odloučeně. Takoví chlapi nejsou k rodině lhostejní, děti milují, považují to za samozřejmost, ale zapomínají, nebo neumí se vcítit do svého protějšku a na základě toho druhého pochopit a pomoci. Přesto, že jsou na druhou stranu pracovití, dělají na domě, zahradě, ale zase spíš na tom svém "písečku". Já se s takovým typem chlapů nesmířím, protože někdo řekne, no jo klasický chlap, to je normální. Není. Mám mnoho kamarádek, které mají muže, kteří se kdykoliv v době nemoci, těhotenství zajímali a pomáhali. Je to pouze o výchově jejich matkami, bohužel 🙂

veruska007
14. srp 2014

😀 Holky, máme tři děti, 5, 3, 1, manžel se o ně umí postarat i sám. Zvládá krmení, přebalování, koupání... už i strojení do dívčích šatiček. Ale kdybych ho poslala od obchodu s dětským oblečením, tak nekoupí ani ponožky, hračkářství je pro něj asi něco jako "Santova vesnička někde na severu, kde jsou dárky pro hodné děti" a výbavičku? "Kup si, co chceš." A víte co, zrovna tohle mi fakt nevadí. Zvykla jsem si na to... a mě zas baví prohrabovat se v těch dětských serepetičkách 🙂. Potřebuju, aby byl schopen se o děti postarat, když já nemůžu. Děti mají podepsané skříně, v poličkách lepicí papírky s popisem, co je to za oblečení... a víc to neřeším.

caboonek
14. srp 2014

@shemain U nás to bylo v tomto období podobně, bála jsem se, jestli vůbec vnímá, že to miminko je NAŠE. U porodu se to zlomilo, je na syna hrdý. S pomáháním se nepředře, ale těší se, až bude větší a bude ho brát na fotbal. takže asi tak....

ninive211
14. srp 2014

@veruska007 S těma lepícíma papírkama v poličkách jsi mě teda dostala 😀

kamino
14. srp 2014

Neblazni,hod se do klidu..chlapi to vazne prozivaji uplne jinak..spis neprozivaji . Pritel byl se mnou jen na odberu plodovky,a to rozhodnuti padlo az na chodbe. Malemu nekoupil sam od sebe nikdy nic,ale to delame oba..kupujeme jen na narozeniny a Vanoce a to jen jeden darek,byt neni nafukovaci...maleho neprebaloval,ale ja ho nenutila,holt mu to nebylo prijemne,na prochazku s kocarkem sel asi 5x...no zkratka ne ze by ho nemel rad,miluji se hodne,ale dava to najevo tak,ze s malym blbne,hraje si...ale to nastalo az tak kolem roku,kdy prcek zacal chodit a vic komunikovat. Do te doby nevedel,co s tim urvanetem ma vlastne delat. Ponosil ho,kdyz brecel,to ano,ale nejaka aktivita byla nulova. A ted ve dvou letech uz je to naprosta pohoda. Takze nestresuj,hlavne na chlapa netlac,at si jeste nezadelas na partnersky problem. Chapu,ze hormony jsou sv..,ale on to tak neciti,takze klid.

bzubzalka
14. srp 2014

taky u nás manžel chtěl holku a máme kluky. Chvíli trvalo než si k němu anšel cestu, bál se koupání atd, ale časem ho to přešlo. Řekla bych, že se to hodně zlomilo kolem roku. Začal si ho samotného brát ven a teďs ním dělá stále lumpárny. Druhá věc je, že si myslím, že to na synovi "nechalo stopy" je to mamáneka občas manželovi řekne, tebe nemám rád jen maminku...nevím čím to...možná se pletu nevím.

barinkas
14. srp 2014

u nás jak jsem čekala malou, taky žádný velký zájem... nikdy se mnou nebyl u doktora, prostě by tam nešel, je to babská záležitost... fotky ho taky moc nebrali... když mě bylo blbě, taky žádné uznání či něco tak... u porodu byl, ale to jsem ho donutila, hrůza, nechtěl, že ne, že prostě to není pro chlapy atd. UF...
Ale jak je malá, tak je už skvělý, holka má 2 roky, bývá s ní sám, postará se, vše..
Prostě asi to těhu hodně chlapů moc neprožívá.. je to pro ně snad běžná věc, nebo nevím...grrr..bych mu přála to zažít... 😠 😠 😠
Tenkrát mi to bylo líto, že ho to snad nezajímá, hlavně, že dítě chtěl on... já chtěla ještě počkat.

Myslím, že až se malý narodí, bude to jiné 🙂 hlavně jak pak začne chodit, mluvit... uvidíš 🙂

suzanna123
14. srp 2014

já bych se soustředila na to podstatné - vysvětlila bych mu, že jsem unavená, že to těhotenství má prostě na tělo vliv. To by měl pochopit a respektovat, ale nadšení bych z něj nedolovala. Chlapi prostě fungují jinak. To je, jako kdybychom koupili nové auto a muž ze mě ždímal nadšení, jak krásný je ten motor (nebo tak něco 🙂 ). Julince nekoupil taky nic, ale to bych ani nečekala a mě to naopak bavilo. Až teď občas narazí v krámě na nějakou hračku nebo jí koupí knížku. A u druhého prcka totéž, ale toho tolik neprožívám ani já

bonavoxa
14. srp 2014

@shemain Přidám se také z vlastní zkušeností. Taky jsem čekala, že ho to bude brát. První reakce na těhotenství byla úplně nadšená. Já, já budu tatík! Ale pak přicházely takové nejasné signály o konci světa...S kamarádama to patřičně zapíjel, prohlašoval, že když to nebude kluk, tak se oběsí. Tehdy mě to ranilo, taky jsem se hned snažila dopátrat, jak to tedy je. A prý to nemyslí vážně. Vypadalo to, že to neřeší. V těhotenství jsme byla extrémně unavená....brala jsem to jako normální. Až později, to už byla malá rok na světě, jsem se dozvěděla, že celá rodina mě za to pomlouvala. Protože oni pracují a jsou lepší lidé. A jeho sestra v 7. měsíci malovala barák. Prostě jsem to tak cítila..a udělala jsem dobře, protože i přes to, jak jsem odpočívala, jsem se začala otevírat a poslední tři měsíce jsem nesměla z lůžka. Narodila se nám krásná malinkatá holčička. Ale extrémní nejedlík, uřvanec, nespavec a vzteklounek....Nedával nějak najevo zklamání z holčičky, ale jako otec prostě nefungoval. Snažil se, ale neměl tu vyrtvalost. Raději pracoval. Jo, peníze jsou potřeba, ale já spíš potřebovala, aby ji pochoval, aby mě na chvilku vystřídal, nakolik jsem byla už vyřízená, vypovídaly mi smysly a měla jsme problémy se spánkem.Naučila jsem se to zvládat sama. Už v těhotenství mě mělo varovat, že jsem většinu času ležela sama a spala a on dělal matce kuchyň, přišel, lehnul si vedle mě..a třeba za týden nepohladil bříško. Jen moje láska byla tehdy tak slepá.... ☹ Nejsem příznivec rychlých závěrů, určitě až se narodí, může být úplně super otec. Jen vlastním příběhem všechny nabádám k opatrnosti....

evik19
14. srp 2014

@shemain Já bych na rozdíl od holek tady řekla, že se to může časem změnit. Když jsem otěhotněla, tak bylo na manželovi taky hodně vidět, že mu vadí, že jsem najednou začala hodně spát, bylo mi blbě a hlavně jsem přestala fungovat jako služka v domácnosti a milenka. Dokonce jsem si říkala, že jestli budu ještě někdy v budoucnu těhotná, tak s tímhle chlapem teda rozhodně ne! A to ho mám fakt strašně ráda, o miminko jsme se dlouho snažili atd. Na ultrazvuky se mnou taky nechtěl chodit, ale nakonec se mnou během těhotenství na dvou byl a konečně si začal uvědomovat, že jsem těhotná a čekám naše společný miminko. Když se mládežník narodil, tak sice bylo vidět, že ho má rád, ale nebyl třeba ochoten si vzít po mém porodu dovolenou (byť jí měl hodně, ale bylo mu prostě líto si vyplácat dovolenou jen proto, že jsem se právě vrátila z porodnice), nebyl ochoten přebalovat, nebyl ochoten se dozvědět něco o výchově anebo o tom, jak vůbec pečovat o miminko. Poslouchal jen rady svých kolegyň a své mámy, jakoby nebyl ochoten přijmout naše dítě jako individualitu anebo vůbec jako člověka, kterej má svoje potřeby a kterej tu není jen od toho, abychom si nacvičili, jak někoho vydrezurovat. Trvalo to sice skoro půl roku, ale pak si malý tatínka prostě získal sám - tím jak se na něho usmíval a jakou měl radost pokaždé když přišel domů, jak byl šikovnej atd. Dneska musím říct, že manžel je fakt super táta, kterej by za malýho i dýchal. Ne že by tak úplně skvěle zvládal péči o něj, ale hlavně ho má fakt strašně rád a dokáže s ním skvělě blbnout. To je pro mě důležitější než to, že je schopnej ho nechat dvě hodiny v mokrým tričku, nedat mu ani najíst ani napít, dokud mu to nepřipomenu a když vidí dětský hovínko, tak se tváří, že se pobleje🙂 Navíc mi teď hodně pomáhá i doma, což dřív absolutně neexistovalo. Takže z mýho pohledu se ten přístup manžela může v budoucnu změnit a dost pravděpodobně se i změní.

shemain
autor
14. srp 2014

No, popravdě, spoléhám na to že se změní. I když už jsem to nevydržela, a když mi před chvílí volal, tak jsem se ho zeptala, jestli už si na synátora zvykl. Prej ano, prej mu bylo v podstatě jedno co to bude, ale doufal v holku. Tak jsem se ho zeptala rovnou jestli už mu konečně doteklo, že bude táta, a začal se na to trochu těšit... Prý "jo, to víš že jo..." Tak jsem ho upozornila, že je to v jeho nejlepším zájmu, protože zatím to vypadá, jako by ho jeho vlastní syn obtěžoval už jen tím, že se chystá přijít na svět, a že to mu tolerovat nebudu. A ať si to v klidu přebere jak umí. Tak uvidíme. Zrovna teď asi před minutou jsem poprvé ucítila pohyby. Poprvé. Ale v rámci "probuzení" otcovských instinktů si myslím, že je zcela jistě ucítím poprvé až bude manžel večer ležet vedle mě. A uvidíme 😠

bonavoxa
14. srp 2014

@melodygirl Měla...nebo ještě částečně mám něco podobného. Jeho matka sobecká a nevyrovnaná bytost. Můj příběh tady sleduje spousta lidí. Ze začátku se projevoval jako kultivovaný, chytrý a milující. Ale vyklubal se z něj neskutečný sobec. Maminka ho popichovala, protože pro ni není žádná dobrá. Jen vyčítal, pomlouval, lhal,...a já s malým náročným miminem. Totální zklamání. Odešla jsem, zahrnul mě výčitkama, že pro nás pracuje od rána do noci, apod. A já jsem nechápala, kam se poděl...až tehdy jsme prokoukla tu špinavou hru. Udělali ze mě nikoho, ponižovali mě, pomlouvali, házeli na mě vinu, otáčeli pravdu..až jsem z toho zůstala vyjevená. je to možná střet světů. Muž je slovák..a tam panuje ještě tradičnější rozdělení rolí. Ale dělala sjem , co sjem mohla. Každý den jsem bojovala, aby mi malá vůbec něco snědla a vypila, nikdo mi nepomohl a ještě mě pomlouvali, jak vypadám a jak to nezvládám. Taky nejdsem typ, který by to toleroval.. Snažila jsem se mu naznačit, že se chová jako hověz a kdo tím nejvíc trpí, je naše dcera....Ještě víc se stáhnul do sebe a utvrdil v tom, že ho nemiluju...opravdu nevím, co takové muže dokáže probrat a změnit, když ne dítě.

bonavoxa
14. srp 2014

@evik19 tak každá postupná změna je k něčemu 🙂 Z ničeho k něčemu ano. Ale když je to z nadšení do chuti od toho všeho utéct, to ne. Mě osobně by třeba nestačilo, aby muž měl malou rád. To on ji asi má. Ale nechal ji mokrou, žíznivou a o hladu.... ☹ Blbnout s dítětem není nic těžkého. Pod pojmem otec si představuju někoho, kdo mne dokáže zastoupit v péči a kdo má všechny priority srovnané.

elana
14. srp 2014

@shemain dělej jak myslíš-Ty znáš svého chlapa a Váš vztah nejlíp, tak víš, co na něj platí. Mě teda, jak to čtu (hlavně ten poslední příspěvek) by to, být mužskej, dost vyděsilo. Chlapi mají tyhle záležitosti kolem těhotenství, porodu atd. v dost velké mlze, ano, jsou takoví, co slzí dojetím už nad testem, nadšeně doprovází svou ženu na každou kontrolu (i na tu, kam nejsou zváni a zůstanou sedět v čekárně), halekají u porodu a roní krokodýlí slzy dojetí...ale zas tolik jich není, většina se chová spíš jak ten Tvůj, miminko je pro ně záležitost abstraktní, vidí v něm v tuhle chvíli jen komplikace a změnu (ještě často to podtrhujou škodolibí kamarádi řečma typu "jó hochu, to sis dal") a tohle nucení k "povinné" lásce a dojímání se nad břichem jim většinou přijde spíš protivné. Ona už Božena Němcová blahé paměti říkala, že "lásku si nevyprosíš ani nevyhrozíš", ta prostě musí přijít sama a jak zkušenosti většiny žen naznačují, tak i u chlapů přijde, naprostá většina se jich zamiluje jakmile dostanou dítě do náručí a ta láska stále vzrůstá...ale nemůžeš k ní prostě donutit a už vůbec ne hrozbama, i jen takovou pasivní agresí jako je volba spojení "vlastní syn tě obtěžuje tím, že je na cestě" a "tohle ti tolerovat nebudu". Já mám podobnýho pařeza, v těhotenství (a taky byly vymodlený, hlavně to první, na to jsme čekali 3 roky) mi v životě nepohladil břicho, celkem se ani nezajímal jak mi je (fakt je, že po mě teda taky nic nechtěl)...prostě těhotněla jsem si sama, co se dalo dělat. A jakmile se malej narodil, stal se z něj táta se vším všudy (a taky to sám říká, že ten zlom byl prostě záležitosí sekundy). Podruhé to bylo stejné...akorát já už to neřešila, jednak jsem na to při starosti o tříletý dítě neměla jaksi čas 🙂 a druhak jsem věděla, že mu to prostě zas scvakne, až dostane dítě do náruče. A tak se i stalo. Takže držím palce-ale důrazně, velmi důrazně radím zvolnit a netlačit na pilu.

ivular
14. srp 2014

@shemain Hele a tohle jeho chování opravdu začíná a končí jen pokud jde o dítě (resp. těhotenství)? Není to prostě tak trochu sobec, ať jde o cokoliv?

shemain
autor
14. srp 2014

@ivular právě že jen o dítě a mě bych řekla... Třeba o naše psy se stará naprosto ukázkově... Celou dobu se vozí po mě, "jaká budu asi matka když..." ale jaký on bude otec, když ohledně našeho dítěte měl největší radost z toho, že už znova nemusí na spermio... to už jaksi nevidí. Jeho sestra má roční holčičku, a za ten rok co jí je ji měl v ruce dvakrát. Jednou když spala, a podruhé začla natahovat, tak jí fofrem delegoval jinam.
Můj táta je třeba takovej ten typ, o kterým jako otci dítěte sní každá máma. Bral mě ven odmalička, staral se o mě, zajímal se... Můj táta se třeba na naše dítě těší víc než můj manžel. Já chápu že toho má moc, že to dělá pro nás a tak, ale... Když ono je to takový... Dělá to pro nás, ale bez nás... Navíc jeho rodina není úplně zářivej vzor pospolitosti, ale to jsem věděla celou dobu. Možná jsou to fakt jen ty pošahaný hormony, ale ... nečekám že jak řeknu že prcek kope tak muž zahodí co měl v ruce a poběží sondovat jestli to taky ucítí... Ale zájem... alespoň malinko... ten bych fakt ocenila.

ayenkas
14. srp 2014

Nečetla jsem diskuzi a neznám další pozadí, ale teď bych se z toho nehroutila, že to neprožívá. Pro chlapy je to těhotenství dost abstraktní, nejsou jako my, že to prožíváme už od začátku, oni necítí, jak v nich to dítě roste... Manžel se ke mě v těhotenství choval hezky, jako nosil tašky, snášel těhotenské nálady (v těhotenství jsme přecitlivělé, takže úvahy o rozchodu bych teď rozhodně neřešila), do úklidu mě nenutil, ale ho to nezjímá ani teď, jestli tu máme vytřeno, nebo ne😀 Ještě týden před porodem jsem mu říkala, že už je otcem teď a on že ne, že to bude až se malá narodí. Ale po porodu je z dítěte celý poprděný a fakt ju miluje a hodně se jí věnuje. Samozřejmě, že když jsem doma, tak radši nechá krmení na mě (krmit naše dítě je fakt zkouška trpělivosti😀), ale třeba o víkendu vstává on, jak se vzbudí, přebalí ji, převleče... Prostě nemám problém je spolu nechat i celý den samotné a vím, že se o ni postará.

ayenkas
14. srp 2014

@shemain Jo a na ultrazvuk jsem ho vzala jednou taky na ten velký a jediné co tam za celou dobu pronesl, bylo hmm, když nám doktor řekl, že to bude holka. Jinak já jsem taky nerada chovala cizí děcka, natož když začly brečet🙂 A dceru miluju🙂 Ono to vlastní dítě ve člověku lecos změní, tak uvidíš, že i tvůj chlap roztaje🙂

bonavoxa
14. srp 2014

@shemain Možná to chápu. Asi určitě nečekáš, že bude úplně odvařený. Jen špetičku nějakého zájmu. Určitě by Tě to utvrdilo. Ale jak tu píšou holky, některým to dojde opravdu až po porodu. Takže snažit se být v klidu, komunikovat, mluvit o tom spolu, všímat si. Třeba opravdu to že pracuje bere jako nejlepší věc, co zatím může udělat. Držím pěsti, aby to mělo jiný průběh než u nás. i když podle popisu všechno sedí jak přes kopírák :D

nonnni
14. srp 2014

@shemain ja bych neresila, ze se neciti nijak vyvareny z miminka...zcela primne, jsem tehotena potreti a to, ze nas bude o jednoho vic mi dochazi vzdycky az v momente, kdy je mrnavka na svete. Jako jo, jsem si vedoma zmen a navic citim kopance, tesim se, ale porad je to silne surealisticke a naprosto chapu, ze manzel (muj, tvuj i mnoho dalsich) nema proste tu schopnost se na miminko napojit. Musim tedy podotknout, ze v momente, kdy se deti narodily (cekame treti dceru), tak s nich byl tak hotovy, ze maji presne takovy ten ucebnicovy vztah...tatinkovi princezny, zboznujici kazde jeho slovo, myslenku (vetsinou vymysli nejakou kravinu, ze ktere jsou (zatim) ty dve blazene), uctivaji pudu, po ktere on chodi a ony ho maji taktez obmotaneho kolem malicku. Vim, ze treti mrnavka do toho zapadne uplne automaticky. Postara se, koupe vyhradne on (i u vetsich deti), chova, prebaluje....ale treba uvarit umi jedno jidlo, na udelani lahve musi mit podrobne vytistenou instruktaz...

Kdyz jsem mu ted, naposledy oznamila, ze je to treti holcicka, tak jako byl asi 15 vterin zamkly a pak se mu rozlil na tvari ten blazeny usmevm kdyz si predstavil, ze bude mit dalsi obdivovatelku na zivot a na smrt. A nekoho, koho bude moct bez omezeni rozmalovat. Pricemz v zivote jim nekoupil ani ponozky, hracku obcas, ale zase nas zabezeci tak, ze se se mnou raduje z toho co jim ulovim ja🙂

ALE! co bych resila ted hned a pred narozenim ditete, je jeho pristup ke tve osobe. Kdyz reknes, ze jsi unavena tak by to mel brat, jako danou vec a ne se na to sklebit. Mel by respektovat, ze tvou prvotni a nejdulezitejsi praci je ted nechat vyrust toho mrnouse do stadia, kdy se muze bez komplikaci narodit. Tecka, o to m bych vubec nediskutovala.

Takze zajem o dite bych z nej ted nasilim nedolovala, ale zajem o svou vlastni osobu bych vyzadovala. Kdyz se umi vcitit do tvych potreb, tak se vciti i do tech ditete.

nonnni
14. srp 2014

@shemain hele, s tim UTZ jsem si vzpomela...na 3D jsem vzala minuly tyden manzela i dcery...mrnavka nas sabotovla vsechny, vcetne doktorky, takze celou dobu se kryla rukama a i ja musela priznat, ze njvic se podoba rozvarene brambore...nacoz za mou hlavou se ti tri hadali stylem "to je ruka!..neeee...to je nos!....to vypada jak mimozemstan!...ja v tom vidim gorilu!....holcicky, ja nevim co v tom vidite, ja v tom enevidim vubec nic. Je ten stroj vubec zanuty?"...Hujerovi hadr...

Jo a detem uvari (tedy umi jedno jidlo) a poskytne jim jidlo, ktere se varit nemusi (nakraji ovoce a zeleninu atd, ale lahev s UM pro ne udelat byl vzdycky problem, precetl si na netu, ze pradavkovani jim muze strhnout ledviny a nedodavkovani je povyzivi a uz na to nechtel sahnou, ze je zmrzaci...az, kdyz byly pres pulrok, tak to zvladl s davkovacem🙂))

smardik
14. srp 2014

dej tomu čas-oba kluci jsou plánovaní ale bylo to u nás podobné a to jsme žádnou rekonstrukci nedělili, pro chlapy je to těžké, dítě nenosí, dokud ho neuvidí, že je fakt skutečné nemají k němu vztah. Manžel koupil za celou dobu těhotenství jednu věc a to byl plyšák, když jsem po něm chtěla at se učastní vybírání kočáru odkýval první co jsem ukázala at má klid. Celé těhotenství nechtěl jít k porodu ani, dodneška nazapomenu jak přišel porod-v noci, já ho budím že mám kontrakce-po 10 minutách a že je čas asi jet, jen se ozvalo ospalé a naštvané odtekla ti voda? ne tak spi a spal další hodinu v klidu, pak už jsem ho naštvaně budila že mám kontrakce po 5 minutách a že fakt jedeme-neměl řidičák, tak at volá tatku a zaveze nás do porodnice. No volal mu ale dojedem tam a říká mu, počkej na nás za chvíli jedeme domů. a odjížděli jsme za 4 dny ve třech, ještě v autě nechtěl jít k porodu, ani neví jak dostal oblečení a byl tam a byl to pro něj zážitek, je rád že tam byl a že si nedokáže představit co jsem musela vytrpět. Pak po porodu byl na poporodním ty 2 hodinky sám, já byla bohužel po narkozou a sám říkal ještě že jsem tam byl, nedokážu si představit že by byl sám a někdo ho odvezli. Miluje ho, v noci k němu vstával a donesl mi ho na kojení, uměl ho přebalit, jen převlékat se teda bál že mu ublíží. Jo v těhotenství neměl rád jak kope, přišlo mu to prý jako vetřelec

ivular
14. srp 2014

@shemain Já Ti nevím. Jako docela bych souhlasila s tím uklidňováním holek, že k dítěti teprve dospěje, ale mně se prostě vůbec nelíbí ten způsob, kterým se chová k Tobě. A tam nevím, jestli se dá čekat, že se to změní k lepšímu - zejména po narození prcka, kdy nutně bude minimálně na čas jak on, tak domácnost na vedlejší koleji.. Ale já mám za sebou hodně špatnou zkušenost, tak už vidím černě všechno, kde je chlap 😉

lu777
14. srp 2014

@shemain
souhlas s @elana....
zažila jsem něco obdobného na chvíli během těhotenství.... ale hlavně po porodu staršího syna...

taky velmi radím z muže to nedolovat.... ano, měl by vzít ohled na to, že jsi těhotná...
ale zkus to taky vidět z jeho úhlu 😉 (ne jen teď, ale i později)..... on si opravdu neumí představit ani co to je menstruace, natož těhotenství nebo porod, tak to prostě je 😉 neznamená to, že by se měl chovat jako blbec, na druhou stranu mnoho chlapů opravdu první půlku těhotenství nebo déle nebo dokonce po porodu a první půl rok rok neví co si s dítětem pořádně počít 😔 😉
zkus si představit, že Ty jsi ten chlap, chodíš do práce, řešíš jiné věci, dítě jsi ještě ani neviděla a přijdeš domů a všechno je o dítěti a máš ho milovat a přitom není v Tobě, necítíš ho, nemáš žádné hormonální výkyvy.... je to pro ně asi hodně imaginární a pokud nemají velkou empatii, tak to prostě nedávají...
což je pro nás ženy těžké... my jsme tou dobou jak na jiné planetě a najednou si můžeme být vzdálení a nerozumět si...

tohle se může často objevovat i po porodu, v době mateřské dovolené... ženská doma řeší pleny, růst zubů, příkrmy, noční spaní, kurz plavání, první botičky... a chlap je v práci, řeší něco úplně jiného a pak třeba opravu auta a pak je hodinu dvě doma a jde třeba na pivo a je zase v jiném světě...

jsou chlapi, kteří jsou i na MD s dítětem, nosí ho v šátku a já nevím co a někteří to neumějí s dítětem třeba do 3 let 😅 je to pro nás nelehká situace, ale dá se to asi ovlivnit jen do určité míry a změna nemusí ani po porodu být ze dne na den.....
má Tvůj muž nějakou zkušenost s malými dětmi? mladší sourozenec, neteř nebo synovec apod.? jsou okolo něj kamarádi co jsou už tátové? pokud ne, může se v tom celkem solidně plácat 😝

doporučuju trpělivost, najít si ženskou oporu (maminku, kamarádku, dulu, osobně doporučuju dulu, ne jen pro dobu těhotnství ale i pro porod a dobu po porodu, pro mě to byla nenahraditelná pomoc! - ano, je "cizí", ale
- je to žena
- je v přípravě na porod, péči o dítě a ve všem okolo zkušená
- má odstup od situace
- může si popovídat i s mužem (proběhlo u nás a velká spokojenost s výsledkem, u druhého mimi to bylo super 😵 😵)
- někdy stačí jen vědět, že je někdo komu můžu kdykoli zavolat když nevím co v některé situaci s dítětem (potíže s kojením, výživa, nemoc apod.)

vřele doporučuju 😉

a možná bych se duly taky zeptala na nějakou dobrou knihu pro tatínky....

a jinak teď je na to brzo, ale tohle může být užitečné... muži si prostě musí najít vlastní cestu jak s dítětem budou komunikovat, jak si s ním hrát, jak si nastaví hranice atd.... a trvá jim to déle než nám, protože jsou (minimálně) o 9 měsíců pozadu 😉

http://ilom.cz/

držím palce

lu777
14. srp 2014

jinak podle mě Z JEHO POHLEDU (dedukuju po manželské krizi kdy jsme u poradkyně probírali všechno možné včetně situace před a po porodech):

- co má dělat jiného než pracovat? on těhotný být nemůže

- dítě je ještě malé, je to pro něj takové celé nereálné (můj muž mi po roce po porodu řekl, že prostě nevěděl jak reagovat protože mu pak došlo, že si vůbec neuměl představit, že se narodí opravdové dítě.... po třech letech snažení to prostě byla pořád taková teorie, že mu to nedošlo 😉 )