• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak jste přišli o kamarádku / kamaráda?

31. července 2014 
Jo a hlavně ten nezájem je fakt dlouhodobej a mezi námi holkami, taky nemám náladu se vtírat, přestalo mě to nějak bavit :sweat_smile:
19. říj 2009 v 11:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, já myslím, že v běhu života se přátelé mohou vyměnit a bohužel i ubývat.

Já ztratila nejlepší přítelkyni, když jsem otěhotněla. Oni se taky snažili o dítě a nedařilo se jim to. Když se to povedlo mně, psala mi v těho dost hrozné sms typu Ještě jsi těhotná? Nepotratila jsi?

Nicméně pak se jím také zadařilo a od té doby, co je její dítě na světě, je to hrůza. Jen se chlubí, co to její dokáže, vymýšlí si a mám pocit, že jí tak jako přeskočilo. Navíc když spolu mluvíme, vždy mne něčím zraní. Proto jsem takové přátelství zavrhla. Nic mi nedává, jen mne ničí. Ale líto mi to je.

Ale vidím, že dost kamarádek zmizí poté, co se nám narodí děti a taky ze závosti, což je smutné. :pensive:
19. říj 2009 v 19:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
jindri: máš pravdu. A je to škoda. Mně moc nebaví pořád jen probírat děti a ráda bych se bavila s někým i o něčem jiném a rozšířila si obzory.
19. říj 2009 v 19:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
I ja jsem prichazela o kamaradky, casto bez litosti, protoze za to nestaly. Ale co se mi to stalo naposledy, tak to bolelo hodne a boli pokazde, kdyz si na to vzpomenu, a to je vlastne proc jsem toto tema zalozila. Dodnes se mi o ni zdava, jak se bavime a probouzim se pomalu ve slzach, ze byl to jen sen. Treba i dnes, a to uz jsou 4 roky. Mozna z toho nekoho napadne, ze uz neni mezi nami, ale ona zije, dokonce i vim jak bych ji mohla kontaktovat, neni to vubec problem, jen nejevi o mne zajem, proste uz nepatrim do jejiho zivota, ma jine kamaradky, jiny zivot, i kdyz moc doufam, ze se ji po mne take obcas zasteskne. Pro mne byla vsim, co jsme kdy v kamaradce potrebovala, byly jsm si hodne podobni a rozumely si snad i telepaticky. A hlavne zjevila se ve chvili, kdy uz jsem zenskym prestala verit (pote co treba jista "kamaradka" vychrapala s mym pritelem etc.). Jednoduse zamilovala jsem se do ni tak moc, jak to jen striktne heterosexualni holka dokaze. Obdivovala jsme ji a obdivuji dodnes. Jen jedna nesmyslna hadka a pak nase pycha. Videla jsem pak v jejich ocich, ze by byla rada, kdybychom byly zase spolu, jen uz to neslo z nekolika objektivnich i subjektivnich duvodu... Ted uz je pozde, kazda jsme nekde uplnejinde a ona uz se z toho naseho "vztahu" otrepala a nasla si za mne slusnou nahradu. Zamerne pisu "vztah", protoze tak odvarena jsem byla jen po rozchodech s chlapy, ktere jsem milovala, az na to, ze to netrvalo tak dlouho, protoze vcelku rychle se naslo par napadniku, kteri me z rozchodu vylecili. Akorat za ni uz jsem nikdy zadnou nahradu nesehnala... Jen doufam, ze se jednou zase objevi "ta prava". Do te doby nejlepsi kamaradku mit holt nebudu, jen same dobre zname.
4. pro 2009 ve 14:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Jinak take se mi hodne lidi prestalo ozyvat co jsem otehotnela, ale jak vidim, je to bezne. Bohuzel :confounded:
4. pro 2009 ve 21:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja jsem tu svou nej tak nejak asi prestala zajimat, nevim. Myslim,ze jsem se snazila dost, abychom byly v kontaktu a dodnes tak nejak jsme, ale neni to,co byvalo. ja se odstehovala, jako prvni ze vsech mam dite a jeji priority jsou uz nekde jinde. i tak ji miluju a je mi blizka, jen doufam, ze casem se to proste srovna, ze nebude mit tolik prace, ze si najde taky chlapa atd.....nikdy jsme se nehadaly, dokonce jsme spolu i bydlely a bylo nam krasne, ani ty chlapy jsme nepotrebovaly. Ted nevim, mozna se rysuje nekdo, kdo mi je opravdu dobrou pritelkyni, mam ji mooooc rada,ale jeste nevim,zda je to presne ono.....tak cekam a uvidim, co se bude dit.
4. pro 2009 ve 21:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
je to dobra tema..no aj ja som mala vela kamaratiek, ale stacilo ist byvat dve ulice dalej do rodinneho domu, a odvtedy sa nekamaratim s niektorymi z byvalych susediek...

a mojou najlepsou kamaratkou je bezdetna..kamaratime sa od prvej triedy ZS, vsetko vieme jedna o druhej....
vieme sa spolu smiat, aj plakat. Je to hrozne dobry pocit, mat taku kamaratku. Dokonca raz sa mi aj priznala, ze mi zavidi, ze mam deti, ze sa jej to nepodarilo, ale hned dodala, ze ona ma zas fantasticku svokru, co ja o sebe nemozem povedat...

nestretavame sa kazdy tyzden, lebo casy sa menia, clovek uz nema tolko casu, ako predtym....

a mala som okrem nej aj druhu kamaratku z roboty, ktora z pre mna neznamych dovodov prerusila so mnou kamaratstvo....ked som sa jej opytala preco, co jej je, povedala, ze budme iba kolegyne...Asi rok ma to velmi bolelo, aj so si kvoli nej poplakala..predrym sme chodili jedna k druhej, aj s manzelmi, detmi...no co uz..mozno mi urcite veci zavidi, dodnes neviem, co jej je...

podla mna najlepsie je kamaratit sa v podstate s rovnakym clovekom, ktory ma podobne nazory, a podstatné je podla mna aj financne zazemie, ked su prilis velke rozdiely, nefunguje to...
4. pro 2009 ve 23:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte.
aj ja som stratila par kamaratok jednu pre intrigansvo, dalsiu pre zavist to som bola este slobodna...najprv ma to aj trapilo, ale cas to utriasl a povedala som si, ze to kamaratstvo nestalo za to... to som bola este slobodna a paralelne s tymi kamoskami som mala este dve kamky s ktorymi sa kamaratim dodnes, dokonca jedna je odo mna o desat rokov starsia a v case ked ja som si uzivala diskoteky, lasky tak ona riesila uplne ine veci... davno mala dve deti a riesila rozvod, no a davno je stastne rozvedena, ma destrocny vztah s priatelom a dokonca je babka, ma o dva mesiace starsieho vnuka od mojej dcerky a tak my stale mame co riesit a zajdeme si aj na pizzu, na caffe a ta druha kocka s tou sa poznam od strednej, ani neviem ako sme sa dali do kopy a tahame to tiez spolu sakra dlho, to je zasa iny typ kamosky, ale su to moje dve naj vieme o sebe vsetko a drzime sa navzajom, ked to potrebujeme... mam este jednu s tou som sa kamratila este na zakladke spolu s tymi dvoma o ktore som prisla, ale cas nas nejako rozdelil, ona sa skor vydala a byvala u svokry, tak tam sme neriesili nejake navstevi, stavala dom, tak mala ine starosti... no a potom sla na matersku a na tej materskej sme sa zas stretli a chodili sme sa navstevovat :slight_smile: bolo to prijemne, stretavali sme sa dva krat do mesiaca nastriedacku, lebo fakt neni cas vysedavat po kavach a stale klabosit :wink: ona od leta zas pracuje a veru je to ine, uz je toho casu pomenej, obcas si zavolame,ale odkedy pracuje bola u mna raz a ja jej to nezazlievam, lebo viem ze ma toho vela a ja ju tiez nechodim ,,otravovat,, navstevami ale myslím, ze casom to asi nejako opadne... ja pojdem tiez do prace a zostane nam pekna sopienka na mladost a potom na obdobie na materskej - nie, ze by sme neboli mlade, ale sme o nejake desatrocie strsie... :wink: :wink:
5. pro 2009 v 00:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já pár kamarádství taky přestala udržovat. Chvilku mě to mrzelo, ale pak jsem usoudila, že je to o lidech. Každý se mění :wink: . Nemá cenu se přátelit s někým, kdo se vymlouvá, že pořád nemá čas, nebo za zády dělá intriky :stuck_out_tongue_closed_eyes: . Na druhou stranu mám zase kamarády, které dlouho nevidím, nemám o nich skoro zprávy, ale třeba jednou za rok se sejdem a je to fakt příjemné setkání :dizzy_face: .
5. pro 2009 v 08:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja som stratila kamaratku ked sa vydala a odisla daleko prec a odvtedy ani ziadnu dobru nemam :frowning2: :frowning2:
a kamarad mi zamrel pred rokom vdaka lekarom tak asi tolko :frowning2:
5. pro 2009 v 08:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
ste ma inspirovali, tak musim napisat, ze aj ja mam jednu super kamosku odtial z konika, este sme sa nazivo nevideli, pretoze ja som v anglicku a ona zije na slovensku aj so svojou rodinkou.. rovnako sme boli tehotne a tak sme sa vlastne aj spoznali..mam ju velmi rada a zvykneme si len pisat na skype.. ked sme boli tehulky, tak sme pri pc vysedavali a dokazali sme spolu pisat aj tri hodiny vkuse.. kameru nema, takze volanie by nemalo az tak zmysel, ale ja dufam, ze si skoro kupia aj kameru a budeme si aspon volat.. aj keby som zila na slovensku aj ja so svojou rodinkou, tak by sme sa nevidavali, pretoze ja by som bola na vychode a ona je na zapade.. ale aj napriek tomu, sme obe velmi radi a vdacne za kazdu chvilku, ked si mozeme popisat uz teraz co mame babatka.. inac, tiez si vieme citat myslienky a skor nez sa stihnem cosi opytat, tak ona mi to sama uz skor stihne napisat a tak.. je to strasne super, len skoda, ze nemozme spolu chodievat aj na prechadzky a tak.. :grinning: a moj syncek je len o den starsi od jej dcerky, takze ked som uz lezala po porode v nemocke, tak ona mi akurat pisala sms, ze uz ju manzel tiez vezie do porodky, ze jej praskla rano voda :grinning: proste kopu veci mame rovnakych odkedy sa pozname.. fakt skoda, ze sme tak daleko od seba... dufam, ze nase kamaratstvo nic nerozluci..

a inac, mam tu jednu kamosku, tiez mamicku, chodievame spolu na prechadzky, je to fajn.. obcas sa navstivime, aj ked malo, neviem preco.. ale asi je toho casu fakt pomenej pri detickach..

potom mam este dve kamosky bezdetne, slobodne, tak tie mojho synceka miluju doslova.. jedna by chcela aj babo, uz ma na to aj vek, no ta druha sa nechce este ani vydavat.. ale mojho Matka maju fakt velmi radi a su prenho tiez ako tety. Kupuju mu darceky, hraju sa s nim stale, tesia sa kazdemu jeho pokroku a tak... aj ked sa snazim s nimi bavit skor o inich veciach, nez o detickach, ale aj tak casto skoncime zase pri babatkach.. no im to zjavne nevadi, takze som velmi rada :slight_smile:
5. pro 2009 v 11:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
a samozrejme aj som prisla o kamaratku zo strednej skoly, bola mi ako sestra, uzastne sme si rozumeli, ale ona sa po skole hned vydala, byvala tam, kde lisky davaju dobru noc, takze bolo to tazke sa tam dostat autobusom a uz vobec nie sa pravidelne navstevovat.. potom otehotnela, no stale sme si pisali listy, az raz sme sa kvoli jednej hadke prestali navzajom ozyvat.. asi to hned v pondelok napravim, ked jej poslem zase list.. hoci raz som to uz skusala a pisala som jej, ale neozvala sa mi naspat ziadna odpoved.. tak teraz neviem, ci je tak zadubene nahnevana na mna.. ja sa uz vlastne ani nepamatam, kvoli comu sme sa to pohadali :sweat_smile: musim jej to napisat, vraj ma uz teraz dve deticky.. ani som ich este nevidela.. no pekne.. v pondelok to poriesim.. ste ma navnadili, ze nikdy nieje neskoro a kamaratov si treba drzat a chranit.. niekedy aj brat s rezervou.. stale su to nasi kamosi :wink:
5. pro 2009 v 11:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
a inac, super tema je to fakt :grinning:
5. pro 2009 v 11:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,

ja jsem prisla o kamaradku kvuli svemu tehotenstvi..vlastne o dve..

Ta 1. byla strasne dlouho sama..v teto dobe ma uz asi pul roku pritele..starsne se uzirala samotou.ze neni stihla atd..vzdycky jsem tu pro ni byla..nemela penize,pozvala sjem si..rekla, jsem ji,prijdi..psala povzbudive sms..vsak to znate..s pritelem jsme nikomu nerekli,ze planujeme miminko..a tak jsem prisla ,ze jsem tehotna...jeji reakce byla moc hezka..rikala,ze nemohla ani do noci usnout..pak se to ale zacalo menit...na dovolene pri jedne lsovni hre..moje jmeno okomnentovala.."uz to nikdy nebude jako driv" a pak to slo dal...prestala mi davat vedet,kdyz sli nekde sednout..ale ja si sedat chodila,samozrejme parit ne..rekla,za me,ze proste nepujdu atd...pak mivala pro holky hlasky jako...vsak si udelej dite,at muzes vozit s Janou...jedna kamardka prohlasila,ze by chtela take dite..to zase bylo..ty musis mit vsechno jako Jana...a ke me se to vzdycky doneslo:frowning2:Kdyz jsem byla tehotna,uvedpomila jsem si,ze chci kolem sebe pozitivni lidi a to ona nebyla..po tech recech uz vubec ne..navic ja jsem palicak..kuriozita je,ze jsem pak rozjela vlnu maminek a vsechny chcou najednou deti..parta se samozrejme temer rozpadla..a jedna,ktera se se mnou o detech prela nejvice rodi rok po me:slight_smile:

A ta 2...je ji 31 let..dite nema..na moje oznameni tehotenstvi povedela..to je blba sranda...umrela mi spoluzacka za zakladky..mimochodem se kterou se nikdy nijak nekamaradila..dalsi vetou bylo a co kocky,ka je das?ona si totiz poridli kocku,kterou po nejake dobe odlozila proto,ze jeji pritel kocky nemel rad..samozrejme,ze s pritelem uz spolu davno nejsou..ja mam kocky driv nez pritele...a presto,ze to jsou pekny svine :grinning: ma je rad,dava jim jist a cisti toalety...ale to jsem odbehla..
tak takove reakce na moje tehu..pak uz jsme se moc nestykaly,nasla si 23 letyho kluka,kteryho z padnych duvodu nemelo ani moc lidi rado..ale ja jsem mela rada ji,kamaradku..jakmile si nasla pritele,na kamarady uz dlabala..docela me prekvapila,ze prijela do porodnice,ale pak uz jsme se prestaly stykt..dokonce i na ulici jen pozdravila a to asi s tezkym srdcem a do kocarku ani nenahlidla... :frowning2:

a ta 3.to by se dalo taky rict,ze jsem o ni prisla..stravili jsme spolu celou dobu na internate..proste super..ale po skole se prestala ozyvat...ona je proste takova,ze jak se lidem rozdeli cesty,nemaji se uz stykat...kdybych to vedela do budoucna,asi bych se s ni nekamaradila :frowning2:
moje nejlepsi kamaradka je v anglii..vidime se 1x za rok a pokazde je to,jako kdyby jsme se videli porad..tak nevim..ona je v Cesku,vidat jsme se mohli casteji,ale ona na tohle proste neni.... :frowning2:
5. pro 2009 ve 14:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
jee,jsem se rozepsala :grinning:
5. pro 2009 ve 14:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak obnovujem tuto debatu..
asi som prisla o kamaratku, vzdy som si myslela, ze nas nic nerozdeli.. prve bolo, ze som sa odstahovala k priatelovi do prahy.. ale to sa este dalo zvladnut, chodila som casto k rodicom, takze sme sa videli pravidelne..
potom dosla svadba, nasledovalo mimino a teraz mam pocit, ze je to nejake doost divne.. ja jej zavolam, zdvihne tak jeden hovor z desiatich, sama od seba mi ani neposle sms, nieto este volat (aj ked ma neprijaty hovor), radsej mi povie, ze sa jej nic nezobrazilo. Neviem ako to mam riesit, momentalne ma problemy s priatelom, aj som ju pozyvala k nam.. Za tie 4 roky tu bola len raz, este kym som bola tehotna..Je pravda, ze sa to dost vyrazne zhorsilo po tom, ako si nasla tohto priatela, uz sa par krat aj rozisli (vzdy som ju v tom podporila, nesprava sa k nej pekne), potom sa zase dali dokopy (snazila som sa jej vysvetlit, ze to je jej rozhodnutie, ze ak sa nebude trapit, tak je to ok, mne ide o to, aby bola stastna..) No a teraz neviem.. ked som jej pisala, ci nahodou nezmenila cislo (vobec neragovala, ked som sa jej snazila niekolkokrat dovolat), tak dosla sms, z ktorej som mala pocit, ze je nastvana..
Mam ju velmi rada, je to pre mna strasne dolezity clovek a trapi ma to.. len neviem ako to zlepsit a ci to este vobec pojde..
17. únor 2011 ve 22:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Veru aj ja som stratila kamaratku a bolo to pre mna vtedy hrozne, vlastne to bolo cele velke nedorozumenie kvoli uplnej hluposti do ktoreho sa zaplietli ini, preplakala som vtedy dni a noci a spolu s rozchodom s vtedajsim priatelom som si uhnala krasnu depku ktora uz potrebovala antidepresiva a psychoterapiu. Brrr, uz je to za mnou mnoho rokov... Blbe bolo, ze aj ked sme si to po dlhom case spolu vydiskutovali, vysvetlili sme si a uznali aka to bola hlupost a zbytocnost, tak nas vztah uz sa nedokazal obnovit aj ked sme oficialne zakopali vojnovu sekeru. Neviem, ci sa taketo priatelstva daju este obnovit. Asi nie. Skoda. Nieco mi vnutorne brani aby som s nou mala taky vztah ako kedysi
17. únor 2011 ve 23:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evaviki ja nastastie podobny problem nemusim riesit len ma napadlo ci v tom nema prsty ten jej priatel? ked si pisala ze maju problemy a niektori chlapi su divni a svojej priatelke zakazuju styk s kamaratkami niekedy aj s rodinou... :astonished: :unamused:
17. únor 2011 ve 23:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
zakazovat jej to nezakazuje, aspon si nemyslim, ze umyselne.. mozno ju skor nejak spracovava, aby sa s nikym nestretavala, neviem.. vyzera to tak, ze sa rozisli, vcera som jej poslala sms a zatial ziadna odpoved.. asi mi neostane nic ine, len sa s tym zmierit.. ale aj tak to boli .-/
18. únor 2011 v 09:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Porušoval pravidlo "Neodbočuj od původního tématu".
15. dub 2011 ve 21:44 • lisbethsalander
@lisbethsalander no zrejme budes kubakina suseda....mna do toho nic, ale kubaka sem uz nechodi......takze klidek :stuck_out_tongue_closed_eyes:
15. dub 2011 ve 22:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lisbethsalander nemyslím, že by kubaka potřebovala hodnotit....
16. dub 2011 v 18:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
týden jsem byla nemocná a jak jsem dnes v pondělí přišla do třídy normální den jako vždycky nej ja jsme odchazely tak řekla papa maruš :unamused: ja jsem ji doběhla ke skřince rychle se po oblikam a pak řekne ahoj a šla pryč no a pak rychle bežela za barunou mikovou ktera sni ted sedí a najednou mi to došlo :frowning2: :frowning2: :frowning2: :frowning2: :unamused:
16. pro 2013 ve 13:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem o kamarádku přišla tím, že jsem jí zaměstnala.
16. pro 2013 v 17:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
mala som super kamosku, chodili sme spolu na zakladnu, potom na gympel. problem nastal ked som sa dostala na vysku a ona nie. zrazu utlm, preplakala som vela dni, po vyske sa to ukludnilo sem tam si napiseme tak 2x do roka stretneme - odstahovala sa do australie. uz to nieje ono:frowning2:
mali sme super partiu - ta sa rozpadla ako sme sa postupne vydavali a zenili - stale si slubujeme ze dame stretko, ale...skutek utek
ja mam najlepsiu kamosku maminu, sestru a svagrinu a teraz na stare kolena kamosku o 10 rokov starsiu - je ako moja dalsia segra:slight_smile:
jedine co ma dokaze rozplakat je strata mojho najlepsieho kamarata. skamosili sme sa a fakt sme si hrozne sadli bracho, svagrina, Erik a ja:slight_smile: nerozlucna 4:slight_smile: potom odisiel do kanady za mamou kvoli obcianstvu, nevedel sa dockat kedy sa natrvalo vrati domov, ja som si medzi tym nasla partnera a ked prisiel na poslednu navstevu na slovensko tak som ani nevystupila z auta lebo partner(vtedy uz manzel)naneho ziarlil:frowning2:(((( tesne pred porodom som sa dozvedela strasnu spravu Erik sa v kanade utopil. bol perfektny plavec(v kanade po nom pomenovali bazen) a my sme ho pritiahli k potapaniu a v kanade sa zacal venovat freedivingu. stratil pri tom hodinky, na druhy den sa tam vratil a chcel ich najst:frowning2: uz sa nevynoril. na pohreb som nesla skolabovala by som tam.nasi mi to zakazali. dcerka sa narodila den po jeho pohrebe. medzitym som sa s manzelom rozviedla, tyral ma. a ja si budem asi do smrti vycitat ze som pri tom poslednom stretnuti z auta nevystupila a neobjala ho:frowning2:((((((
Erik straaaasne mi chybas. chodime s dcerkami na tvoj hrob a rozpravam im aky si bol uzasny cloveka a kamarat a ze musia stale hovorit druhemu cloveku ako im na nom zalezi a chovat sa tak ako by to bol posledny den.....
22. pro 2013 ve 21:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Ahoj,natrefila jsem na tuto diskuzi a jsem ráda,posledních pár dní mám nějakou depku a tak jsem hledala spřízněnou duši která má podobný problém.
Jako dítě jsem žádnou asi až tak opravdovou kamarádku neměla,brzo jsem poznala svého dnes už manžela.Chodím s ním od 16 :slight_smile: teda už nechodím,už jsme 8 let manželé,jééé to je doba :slight_smile: :slight_smile: první chlap a já s ním zůstanu,kdo by to byl řekl :wink: No ale k věci,dokud jsme byli samy,chodily na zábavy do hospod,restaurací,jééé to bylo kamrádů a akcí,každej víkend jsme někde pařily.Do toho jsem se rozhodla dálkově studovat.A pak jsme se rozhodli si pořídit miminko,ono to přece nepůjde tak rychle ne,jsme si říkali :slight_smile: tak jsem přestala brát antikoncepci a .....za pár měsíců jsem byla těhotná.Samozřejmě jsem měla radost,ale na druhou stranu jsem začínala mít trochu strach , že o něco příjdu.Dál jsme se chodily bavit,ale teď už bez alkoholu až jsme se probojovali k narození naší dcery.Pak nastal ten zlom..
Prvních pár týdnu,bylo návštěv a zájmu okolo nás hafo,ale přátele postupně ubývali až zmizely uplně,a zůstali jsme na to samy.Dcera byla hodně uřvané miminko a najednou nebyla žádná kamarádka,která by pomohla jen útěchou, že bude líp,nebo by šla se mnou vozit kočárek či mě vytáhla jen ven na pokec.Prostě nikdo,nikdo najednou neměl čas.Tak jsem si říkala,že se dostanu mezi dospělé aspoň tak, že začnu zase chodit do školy,dceři bylo 6 týdnů když jsem se vrátila do školy,ale nebyl to žádný med.......Sice jsem tím ukonejšila trochu tu svou potřebu být mezi dospělými,ale kamarádky mi chyběli moc.Mezi tím jsem studovala,blížil se konec studia a já zjistila,že čekám druhého prcka.Popravdě nebylo to v plánu a byla jsem ráda,že holka už konečně není to uřvané mimino a když jsem zjistila, že jsem těhotná a mám to podstoupit všechno znovu............vůbec se mi do toho nechtělo.No ale,všechno jsme překlenuly a narodil se nám syn,babičky nefungujou,tchýně je daleko a moje máti za mnou nebyla ani v porodnici.Pak přišel ten kolotoč s miminem a 2 letou dcerou,ze začátku to celkem šlo,ale bylo to celkem někdy fakt na mašlu.A v tu chvíli mě ty kamarádky fakt moc chyběli.Když jim zavolám nebo napíšu tak buď nemají čas,nebo píšou že se domluvíme na jindy a už se neozvou,nebo mě řeknou ať příjdu já,já tam příjdu,ale oni k nám už ne-to už se jim nechce.Sami se neozvou už ani jedna a mě už to fakt nebaví se někomu pořád vnucovat,chybí mě strašně moc,a často kvůli tomu brečím jak se cítím sama,ale vnucovat se pořád fakt nechci.Nejhorší je, že se to odráží na dětech.jak jsem s nimi pořád tak jsem nervní,unavená a štve mě každá hloupost.
Manžel mě dnes řekl,že v dnešní době když si pořídím dítě to je jak kdyby tě ostatní odstřihli,protože se holt musíš omezovat vůči tvému děcku a oni by asi museli taky či co.Ale když oni měli malé děti a já jsem žádné neměla,to jsem jim byla dobrá....
Vím,že mě nikdo nemuřel,to by bylo mnohem horší a samozřejmě to žádné z nich nepřeju,ale i tak mi je z toho smutně.....
31. pro 2013 ve 21:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja o tú "najvážnejšiu a najdlhoročnejšiu" tým, že som prestúpila na inú školu kde kamarátka nechodila, ani sa ma nepýtala prečo som tak urobila, ale zobrala to osobne a urazila sa a nechcela už so mnou komunikovať.
Celkovo neviem prečo, priťahujem také kamarátky ktoré si ma chcú doslova privlastniť a mať ma len pre seba, ja potrebujem aj svoj kľud, stretávať sa aj s inými ľudmi, byť aj sama, venovať sa aj svojim koníčkom.
Na tom, že som nechcela všetok čas stráviť len s kamarátkou mi stroskotali všetky väčšie priateľstvá.
1. led 2014 v 00:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mé kamarádky přestaly být kamarádkami v okamžiku,kdy se staly matkami.
21. kvě 2014 v 19:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Narazila jsem na tuto diskuzi a je to zrovna téma, které poslední dobou řeším. Ztratila jsem nedávno kamarádku kvůli chlapovi. Dohromady nás daly děti – máme je stejně staré. Moc jsme toho spolu zažily, dobrého i zlého. Bylo by to aspoň na tři romány :slight_smile: Byla pro mě jako sestra. Bohužel jí nevyšlo manželství a rozvedla se. A strašně se snažila najít si nového přítele. Byla tím doslova posedlá. Procházela seznamky na netu, snažila se pořád někam vyrážet, hlavně tam, kde budou chlapi. Nakonec jednoho potkala a začali spolu chodit. Od té chvíle ji zajímal jen nový přítel a vše kolem něj. Byla na ten vztah tak moc soustředěná, že jsme téměř nebyly v kontaktu. Zapomněla dokonce na moje kulaté narozeniny. Mrzelo mě to a taky jsem se zlobila. S tím přítelem už dnes není. Ukázalo se, že nebyl dobrý člověk. Má jiného chlapa a ten je skvělý. Je s ním opravdu šťastná a to je moc dobře. Teď si po skoro dvou letech všimla, že něco mezi námi není v pořádku :slight_smile: Chtěla by se vídat častěji, ale mně to nějak nejde. Nedokázala jsem jí ještě odpustit, že naše přátelství zahodila kvůli chlapovi. Možná časem…
14. črc 2014 ve 12:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, já jsem nepřišla jen o jednu kamarádku, ale o celou partu. Ani se mi o tom nechce moc podrobně psát, protože ač je to už rok, je mi z toho dodnes až fyzicky zle. Vše to bylo kvůli tomu, že se naše parta na facebooku dohadovala, kam se půjde, a jedné remcalce žádná hospoda nebyla dost dobrá, takže jsme se nemohli dohodnout. Až jsem to už nevydržela a doslova napsala "My jdeme tam a tam, kdo chce, přijde, kdo nechce, ať jde třeba do....". Ta remcalka to neustála, vzala to jako že ji posílám do oněch míst, a začala se mi nekutečným způsobem mstít. Nejdříve se přáhla se všemi, kdo mě už z dřívějška neměli rádi, a pak začali manipulovat i s těmi, kdo proti mně nikdy nic neměli. Založili novou facebookovou skupinu, která byla kopií té původní - jen jsme tam nebyli já a můj manžel. Všechny další akce s partou domlouvali tam, takže my jsme se jich nemohli zúčastnit - vůbec jsme o nich nevěděli. Při nich samozřejmě nezapomněli zmínit, že je to má vina, bla, bla, a opravdu ty lidi zmanipulovali takovým způsobem, že když jsem asi po měsíci existenci téhle tajné skupiny zjistila, už jsem neměla šanci se obhájit. Prostě mě vyloučili z kolektivu. Přitom to byla má parta, to já je dala dohromady ze svých přátel a jejich přátel.... Bylo nás 40 a zůstali mi asi 3 nejvěrnější. Byla jsem navíc na samém začátku těhotenství a šíleně jsem se bála, že tím stresem o miminko přijdu. Naštěstí jsem se jen vyblila z podoby.... a teď, jak to píšu, bych blila zase, i když už těhotná nejsem.....
30. črc 2014 ve 14:25  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek