• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak mu vysvětlit, že chci dítě později?

12. dubna 2011 
autor
Když si tak čtu tu diskuzi, tak mě napadá, že se asi zrovna takhle rozmýšlím, jestli to brát rozumově hned nebo čekat, jestli se mi začne do toho chtít.
Když jsme s přítelem spolu začínali chodit, taky jsem tvrdila, že je pro mě hraniční ( na dítě) 25 let, ale teď
trochu přetahuju.
20. únor 2011 ve 23:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@erin4 jak uz jsem psala, ja jsem taky necitila buhvijake podlamovani v kolenou, bylo to rozhodovani ale tak pul na pul. Na jednu stranu proste byl vhodny cas, vek, meli jsme dostatek zazemi atd a s muzem jsme si rikali, ze by se to proste ted "hodilo". Ne ze bych brecela pro kazdem pohledu do kocarku, ale zacala jsem citit, ze asi to dite chci. I kdyz jsem mela uuuzasnou praci a vedela jsem, ze pri diteti uz ji jen tak delat nebudu moct, tak jsme do toho nakonec sli. U me to rozhodovani trvalo asi pul roku, kdyz jsem vahala, jestli uz jo nebo pockat. A jsem rada, ze jsme si dali nejaky cas na promysleni. Je dobre si uvedomit, ze spousta veci, napr pracovni prostredi, volne vikendy, vecery v kine, takove ty hrrrrr akce proste uz nebudou mozne a pokud si i presto vsechno reknete, ze to prece nevadi, tak je ten spravny cas. Ja jsem s kazdym mesicem rozmysleni zjistovala, ze mi ty veci budou asi chybet (a chybi, co si budeme nalhavat), ale ze ditetem ziskam zase neco jineho.
Hlavne priteli rekni, at na tebe fakt netlaci, at ti da nejaky cas na rozmyslenou, alespon par mesicu at o tom proste nemluvi. A ty si s tou myslenkou pohravej, zkus si predstavit, o co vsechno prijdes a co muzes ziskat a potom muzes opravdu rict, ze toto mas promyslene a proto je tve rozhodnuti bud ano nebo ne.
20. únor 2011 ve 23:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, tak já bych dítě strašně moc chtěla, chtěla jsem ho už dávno, ale zdraví nedovolovalo a zatím ani nedovoluje. Je mi 24, manželovi 29. Ano, děti chceme, ale u nás se musí počkat až to půjde. Jak vysvětlit partnerovi, že se na mimčo necítíš? Myslím, že si se snažila dostatečne, ale partner evidentně nechce slyšet tvoje námitky a připomínky.Promiň, ale přijde mi jako dítě v curárně,...oni mají bonbon, já ho chci taky, a chci a chci a chci... Je to "davovou psychózou" ve vašem okolí, všichni mají dítě, tak já ho chci taky...(nevím, jak jinak to nazvat, snad tě to neurazí) To co ti přítel udělal je hnusný podraz a upřímně, já bych mu asi nedokázala v sexu už důvěřovat. Tohle se opravdu nedělá a pokud se na dítě necítíš, nenech se do toho nutit. I můj muž je ten tip, že pokud ho všichni do něčeho nutí, tak se mu do toho o to víc nechce. Jsme s manželem spolu sedm let, manželé půl roku a za měsíc mi bude 25. Ano do 25 jsem chtěla dítě, ale nejde to, tak si hold počkám. Kolem miminka je hodně běhání, starostí, nervů...není to na chviličku, je to na celý život a proto se na tom musí shodnout oba dva, ne jeden a druhého do toho nutit, to se takhle opravdu nedá dělat.
21. únor 2011 v 00:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Snad me neukamenujete :slight_smile: Erin, jsi si jista, ze dite budes casem chtit nebo si spis myslis, ze nejsi matersky typ? Proc se ptam? Mam kamarada, ten byl zenaty a strasne touzil po diteti (je vylozene rodinny typ, takovy ten drzak). Manzelka mu na zacatku rekla, ze deti take chce - casem. Pak to porad odkladala pod nejakymi zaminkami (kariera, byt, dum, auto, atd...). Nakonec spolu byli skoro 20 let a ted se rozvedli. Az tesne pred rozvodem priznala, ze dite nikdy nechtela a nechce. Nerikam, ze je to Tvuj pripad, ale nekdy se to stat muze a pak je fer to tomu druhemu rict a kazdy si muze jit vlastni cestou nebo spolu zustat bez natlaku. Ona to neudelala, protoze jinak o nej opravdu moc stala. Jemu je 40 a ztratil zbytecne dost casu, ktery mohl stravit s nekym jinym, kdo by o dite stal nebo se s tim mohl smirit a zustat se zenou. A ona mohla mit pohodovy vztah s nekym, kdo take deti nechce.
22. únor 2011 ve 14:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@sussanah Právě všechno tohle, co píšeš, promýšlím. No, přítel došel k tomu, že NEVADÍ, ale já si tak jistá nejsem. Asi tím, že těch změn bude víc u mě.

@petrusew Tak to mě moc mrzí, že u vás to zatím nejde a doufám, že brzy půjde. Musí ti asi z tvého pohledu připadat, co to tu řeším, viď? Taky jsem před rokem měla zdravotní problémy, které už - doufám - by už překážkou nebyly. No to, co na mě zkoušel bylo fakt ošklivý, ale jinak zase tak radikální není a zkouší to i "po dobrém", až by člověk rád souhlasil,ale to asi jen kvůli němu. Já jsem právě ten typ, co píšeš, jak mě někdo nutí nebo mi to přijde, tak ne a ne. A nedělá to sám- rodiče, prarodiče, kolegyně.. :unamused:

@nevimnevim Taky opravdu nevím. Co tím myslíš mateřský typ? Děti mám ráda, taky je to zároveň moje práce :slight_smile:, ale zároveň to taky pořád odkládám, jen ne pod záminkami.
24. únor 2011 ve 20:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@erin4 Víš, nemohl by někdo (přítel) všem říct, ať na tebe nikdo netlačí? Dokážu si představit, jak to pro tebe musí být těžké. Můj muž je taky takový. Když do něj někdo něco hučí, tak je to ještě horší a horší. Několikrát jsem jim říkala, ať toho nechají a teď to už pochopili. Hlavně se teď do ničeho nenech dotlačit. Je to tvoje a jen tvoje rozhodnutí. Ano, na takový krok musí být dva! A tím dva myslím tebe i přítele, ne jen jednoho! Neboj, neodsuzuji tě, chápu tě!
24. únor 2011 ve 21:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
My se s přítelem snažíme 4roky a dva ztoho nám pomáhaj doktoři,protože přirozeně nemohu otěhotnět,a nedaří se ani u doktorů.Mě je 32 a příteloj 38let.
25. únor 2011 v 09:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Erin4, mateřský typ? Tím jsem myslela, že ne každá ženská musí být nutně matka. Kvalitní život se dá žít i bez dětí, lépe, když si to člověk sám vybere... Já třeba po dětech netoužila, pak jsem ale potkala manžela a bylo to. Okamžitě se to změnilo :slight_smile: Bohužel pak jsme si museli počkat přes čtyři roky, několik potratů, atd... Ale mám i kamarádky, které o dětech nesnily, a až po porodu se v nich probudily maminy a jak jsou skvělé :slight_smile:
A pokud nehledáš umělé záminky pro ne, tak by měl být přítel trpělivý a počkat, až tomu budeš nakloněna i Ty :slight_smile:
25. únor 2011 ve 14:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@nevimnevim taky nevím :unamused: Většinou si říkám, že by mi život bez dětí připadal asi smutnej, ale pořád jsem čekala, že se prostě nadchnu a nebudu nad tím takhle přemýšlet a řešit to :confused:
9. bře 2011 ve 21:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@erin4 Kdybych měla čekat až se nadchnu, tak nemám děti nikdy :grinning:
Já jsem nikdy nebyla takový ten mateřský typ, co se už od dětství vrhá na děti, chce vozit kočárky, ví, že bude určitě mít děti apod. Mně děti dlouho nic neříkaly, spíš mě některé lehce otravovaly :slight_smile: Změna nastala až po třicítce, kdy mě už tak moc neštvaly :slight_smile: a hlídala jse v Anglii roční holčičku a ta byla úžasná a ségra si pořídila děti a synovce jsem si zamilovala. Ale nějaký silný mateřský pud jako že chci hrozně dítě a to hned, tak to na mě nepadlo. Spíš tak nějak podvědomě jsem tušila, ža asi děti chtít budu a že bez nich by to bylo smutný.
Děti jsem si pořídila z rozumu a nastal u mě naprostý obrat, děti miluju a nejen ty vlastní. Jakoby mi ty mateřský hormony vlezly na mozek :slight_smile:, no spíš jsem asi dozrála, ale až dost pozdě, což ti v tvojí situaci asi moc nepomůže. Já bych teda v 25 dítě mít nemohla, byla jsem naprosto nezralé tele :slight_smile: ale to je hodně individuální.
10. bře 2011 ve 20:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Abych napsala, jak to dopadlo. Přítele jsem seřvala, že mě nutí (dvakrát). Příbuzným jsem řekla, že to nemají čekat v blízké době. Prostě to ve mě bouchlo a byl od všech klid. A tak se teď druhý měsíc "snažíme". Jen spíš náhodně.
I když úplně jistá si fakt nejsem,ale nejsem proti. Nemám ráda, když se říká "uvidíme". Tak prostě jak to bude a půjde. :wink:
11. dub 2011 ve 23:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
četla jsem jen úvod ale... přerušovaná soulož? nevím, ale co kdybys tak otěhotněla? to se pak mimča zbavíš a jedeš dál, nebo by sis ho nechala? trošku mě mateš, protože tenhle přístup nevypadá, jako že by ses těhu vyloženě bránila. pokud s někým spíš, tak i s antiko bys trošku měla myslet na to co kdyby, natož pak bez ochrany. kdybych byla chlap, byl by pro mě takový přístup jasným signálem, že mimi bys uvítala, jen na to nespěcháš... není to spíš o tom, že by ses blokla jen proto, že s tím ostatní přišli dřív než ty, jako že máš pocit, že rozhodují o tvém těle, tak na truc mimi nebude? pokud ho vyloženě nechceš, měla bys s tím partnera seznámit, aby neztrácel čas. jestli by ti ale mimi nevadilo, jen necítíš nějakou extra touhu, tak neboj, až ho budeš mít, nebudeš si to umět představit jinak :wink:
12. dub 2011 v 00:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@erin4 Jen ti chci napsat, že důležitý je, že se tomu nebráníš. Není nutné cítit nějakou hormonální bouři, spousta ženských to tak vůbec nemá a je to trochu klišé.. U mě to např. bylo tak, že jsem věděla, že dítě chci (úplně stopro), ale vlastně jsem o tom ještě nijak konkrétněji nepřemýšlela, a v době, kdy jsem otěhotněla, jsem se spíš zhrozila, že už? :sweat_smile: (neměla jsem ještě úplně dostudováno a dopracováno, co jsem chtěla, ale čert to vem, měl to být spíš bonus). Bylo to prostě tak, že dítě si taky přál víc mm a už o tom začínal mluvit :wink: Dneska jsem strašně ráda, že to takhle vyšlo a z malé máme oba dva obrovskou radost, ono to totiž všechny ty správný mateřský pudy přijdou až když už to dítě je na cestě a hlavně na světě, dnes je mi srdečně jedno, že jsem ještě měla v plánu to a to, užít svobody a pak teprv bejby.. (a to je mi 28). Ale jsem ráda za to, když mě občas osud převeze a život není tak, jak si ho naplánuješ - někdy je i mnohem lepší :wink: Vím, že řešíš trochu jinou situaci - mně by taky iritovalo, kdyby mě k tomu někdo tlačil :angry: , jen jsem chtěla reagovat na to, že netřeba, aby se ti předem "podlamovaly kolena", to o dispozicích k mateřství neříká vůbec nic :wink:
12. dub 2011 v 11:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@laska.nezna.hranic No já HA neberu kvůli zdravot. problémům. Já vím, že jsou i jiný možnosti, ale nám to tak fungovalo. My jsme spolu 7 let a chceme být dál, určitě bych se mimča nezbavila a "nejela dál", jen jsem to nemusela řešit.
Napadá mě horší slovo než bloklá,ale to určitě jsem- hodně :wink: ,ale nedělám nic natruc.
Trochu nerozumím tomu, co myslíš tím,aby neztrácel čas? Příteli jsem jasně řekla, jak to je, že prostě nevím.
12. dub 2011 v 18:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@apollo11 Děkuju. Přesně takhle to myslím :slight_smile: Já jsem o tom taky nepřemýšlela, tady kdyby se něco ne/povedlo, bylo by to jasný a 100% rozhodnutý, ale samotný se mi úplně moc měnit nechce. Opravdu jsem čekala (na to klišé), že se začne chtít..Pak začal přítel, pak kolegyně v práci,kde jsem taky poslední, pak příbuzní, návštěva a to je na zbláznění :stuck_out_tongue_closed_eyes:
12. dub 2011 v 18:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek