Jak se měníme po narození dětí? Přečtěte si příklady.
Filozofická nálada a démon usnul podezřele brzy☺️ Už nějakou dobu přemýšlím, co je u mě jinak od narození syna. Plusy: mám víc trpělivosti, mám větši sebevědomí ve smyslu, že já jsem já a ostatní mě buď berou nebo ne, jsem určitě šťastnější, mám radost z maličkostí a jsem víc autentická. Mínusy: občas mám pocit nedocenění, protože občas jedu nadoraz a spíš se člověk dočká kritiky než pochvaly, mám menší sebevědomí ve smyslu, že se za mnou nějakej chlap byť jen teoreticky
někdy otočí, svět se trochu zúžil a konečně mi dochází, co si jako máma ponesu celý život na bedrech. Co vy?
v prioritách a v tom, komu vyhovím a na koho se vykašlu. A to mě naučila moje kamarádka - maminka dvou dětí.
Plusy: nenechám si kalet na hlavu a je mi jedno, jestli tím daného člověka nastvu, jsem více sama sebou, podařilo se mi vyfiltrovat falešné lidi a osoby, které ve svém životě nechci. Jsem více trpělivá. Negativa: nemám chvíli klid na vydechnutí, pokud nepočítám noc, posunul se mi práh sluchu na nižší úroveň a čokoládu žeru zásadně zašprajclá za pračkou
Byvala jsem pysna na svou bezchybnou pamet. Co mam deti, myslim jak akvarijni rybicka, blik blik a uz nevim😀
Ješte bych možná doplnila, že jsem zjistila bez kolika věcí a lidí umím žít. Jo a taky jsem si jako bezdětná dělala srandu z modrýho koníka a teď tady rozjíždím debaty😁👍
Asi mám větší sebevědomí. Už si nenechám v práci tolik sr.t na hlavu, jako kdysi. Určitě se mi změnili životní hodnoty. Děti a rodina je pro mě nejvíc na světě.
Zvýšilo se mi sebevědomí, začala jsem si vážit svého těla a dokážu bez problému mluvit s cizíma lidma. 😃 A taky už umím být sama a naučila jsem se říkat ne. Jooo, moje dítě ze mě udělalo lepšího člověka. Snad až přijde někdy časem nějaké další, přinese mi větší trpělivost 😃
Mne se taky zvysilo sebevedomi a jsem vic asertivni a prubojna. Bez problemu umim rikat 'ne'. Kvuli ne uplne nejlepsi vychove jsem pred ditetem chodila po ruznych terapiich a ucila se mit sebevedomi a vyrovnat se s vychovou, jake se na me rodice 'dopustili', ale slo to pomerne pomalu (trvalo to nekolik let). S ditetem to ale naskocilo hned; uz nejsem ta hodna holcicka, ktera se musi vsem zavdecit a s kazdym byt zadobre. Ted si umim dupnout, postavit se sama za sebe, zvysit hlas, je-li to nutne a dokonce ostatni poslat i do p*dele, v krajnim pripade. Absolutne me nezajimaji nazory ostatnich, vlastne se ani nikoho na nazor neptam. Proste ted vim, ze uz nejedu sama za sebe, ale i za sveho syna a to mi dodalo spoustu chybejiciho sebevedomi a odhodlanosti.
Ja uz bych ten zivot, jaky jsem mela 'zabezdetna' zpatky nechtela. Fakt ne. Vzpominam na ty roky jako dobu 'hledani se', porad jsem se nimrala v pocitech, vsechno rozebirala. Na to ted nemam ani cas, ani naladu, dikybohu za to!
Jsem neustále podrážděná, nemám skoro žádnou trpělivost s dospělými (a už vůbec ne se svou rodinou), často zapomínám. Hodně jsem přibrala, takže sebevědomí není to co dřív. Ale co se syn narodil, chodím konečně všude včas 😂😂😂
@hani_na Jo a jak zminujes ty chlapy; ja to mam ted tak, ze je mi uplne u zadku (asi poprve v zivote!), jestli se nejakymu chlapovi libim atd. Cele bezdetne obdobi jsem si lamala hlavu, jestli jsem pro ostatni dost dobra, hezka, zajimava, vtipna, zabavna a bla bla bla a co mesic jsem behala na kosmetiku, ke kadernici, kupovala novy obleceni, pecovala o sebe az extremne, ale porad jsem si byla vedoma nedostatku. Delala jsem psi kusy, abych se ostatnim libila a byla ta sexy, atraktivni kocka, soutezila s jinyma zenskyma....no psycho. Ted je mi uplne u zadku, jestli jsem pro ostatni dostatecne atraktivni, smyslna, zajimava atd. A je zajimavy, ze chlapi po mne cumej 😀 Cim vic to mam u zadku, tim vic jich kolem sebe vidim. Jooo, kdybych tohle byvala vedela 'zamlada'....
Jelikož mi poklesly příjmy, tak už nejsem taková oběť konzumu. 😃 Návrat do práce se teprve chystá, ale už teď bych řekla, ze bude můj přístup zodpovednejsi. Jako matka jsem spíš kámoš, než nějaká autorita, ale začínám být prubojnejší v situacích, co jsem dřív proste jen spolkla.
Sebevědomí mi šlo spis dolu, necítím se dobře v roli, kdy hlavní zivitel je muž. Je to pro me strašně degradujici.
A holky, vy, co zminujete tu horsi pamet; opravdu je to horsi pamet, nebo spis neplytvate mentalni kapacitou tim, ze si pamatujete kazdou kravinu? V mem pripade vim, ze je to to druhe. Odmitam si pamatovat kazdou blbost, jako driv. Driv, kdyz mi kamoska neco vypravela, tak jsem si to vzdycky snazila zapamatovat, protoze kdyz jsem nahodou zapomnela, jakou barvu koberce si hodla koupit, tak jsem z toho byla spatna, ze jsem jako nedavala pozor atd, kdezto ted proste zcela narovinu odmitam plytvat mozkovou kapacitou tim, ze si budu pamatovat kazdou blbost, kterou mi kdo vypravi a taky to narovinu reknu ; Jo, sorry, ja zapomnela, no mam v hlave dulezitejsi veci nez si pamatovat barvu tvych novych zavesu'...ze zacatku lidi cumeli, protoze takovou me neznali, ale ted, kdyz se mi z hlavy neco vykouri, tak rovnou rikam, ze je to asi tim, ze slo o kravinu, protoze v pameti si uchovavam jen ty dulezity veci 😀
@zanett ja jsem se nemusela snazit si neco zapamatovat, proste jsem to vedela. Kdyz jsme s nekym diskutovali, jestli je to tak, nebo tak, mohla jsem se pohadat do krve, protoze jsem si byla jista, ze mam pravdu 😀 Ted vsechno hledam na Googlu, kdyz si neco hned nepoznamenam do diare, uz o tom nevim. A kazdy den resim, jestli jsem osolila, nebo neosolila vodu na vareni🤦♀️😀
@zanett Tak napůl - něco jsem si nepamatovala nikdy (pro mě nepodstatné věci jako třeba jméno něčího psa) a na něco se mi opravdu nechce plýtvat mentální kapacitou. Ale celkem pozoruju, že mám tu paměť hezky selektivní - pamatuju si bez problémů svůj seznam úkolů, plán na celý týden (dřív jsem bez diáře byla marná), ale za dvě vteřiny zapomenu, že mě o něco požádal manžel 🙈😂
@zanett Já bych spíš řekla, že dřív sis pamatovala sebe, partnera a cos chtěla. A teď je to - Nezapomněla jsem nic koupit? Jejda, Anička jde zítra na logopedii, aha, musím nás objednat k zubaři, počkat, nemá Honzík teplotu? Musím zavolat do školky, koupit mašli ke kostýmu, zajít s Pepíčkem na prohlídku, co bude k večeři, proč furt tak řvou a jestli už přijdou ty jarní boty, co bude dělat manžel o víkendu a jestli nás náhodou babička nezvala na oběd. 😆 ...Pak dlouho nic a sebe a partnera. Na barvu kámoščina koberce už prostě nezbývá, ani kdybych se postavila na uši. 😁
@hani_na Krásné téma.... Psalo to více holek, jsem více sebevědomá a je mi úplně někde co si o mě kdo mysli😁, nebojím se říct co chci.
No a druhá stránka věci je, že zanedbavam sebe, manžela, kamarádky ale prostě teď jsou děti malé a je to tak, za pár let to bude zas jiné...a vztahy co za to stojí to ustoji🙂
@felixfelicis jsem Dory, těší mě 😂😂😂
Uz nejsem tak v klidu a nad veci, jsem mene cynicka a sarkaticka, dojimam se az k slzam nad clanky o detech ci matkach…
Přestala jsem tolik řešit úklid, protože by mi jinak hráblo 😏 s dětmi nejde mít uklizeno. Zjistila jsem, kdo je opravdu kamarádka, a kdo přehnaná hysterka, co mi kecá do výchovy. Zjistila jsem, že nepotřebuju tolik věcí, najednou nic nechci. Jsem ráda za i 6 hodin spánku 😁 taky jsem pochopila všechny matky, které mi dřív přišly divný
@hani_na já se mám konečně ráda i s nedokonalostmi. Dřív jsem byla perfekcionistka, hledala jsem, v čem mám slabé místa a za každou cenu se snažila zlepšit a když to nešlo nebo to nebylo tak rychle,jak jsem si představovala, tak jsem z toho byla špatná. Teď k sobě dokážu být laskavá i přesto jak jsem nedokonalá, že zapomínám, nemám vždycky uklizeno, mám povislé prsa a jizvu přes břicho, občas se vztekám nebo pláču, ale stejně se mám ráda. Nejsem tak závislá na hodnocení od ostatních. A taky jsem se naučila víc ovládat. Negativum vidím ve ztrátě spontánnosti, jako matka hold musím všechno víc plánovat. Ale třeba dneska jsem si zaskákala s dítětem v kaluži,tak to ještě nebude taky tak zlé.
Já jsem se s příchodem dětí změnila dost a to spíš k horšímu bohužel. ☹️ Začala já být hrozně cynicka, netrpěliva a podrážděná. Často mi ujíždí nervy. Myslím, že hlavním důvodem je to, že na sebe nemám téměř vůbec žádný čas, nemůžu se v klidu ani najíst, musela jsem přestat s koníčky. Za nic na světě bych neměnila, své děti moc miluji, ale bohužel, nevidím na sobě nic "lepšího" než dřív. Nechápu to. ☹️

Nevim, prijde mi, ze v nicem, krom toho, ze mi staci mene hodin spanku 😁