Jak se vyrovnat s koloběhem života a smrtí?

Ano, jsme tu jen na chvíli, tak je třeba si užít každý den.

Stárnutí je výsada. Ne každý ji má. Tohle si opakuju každý den, každý. Když remcám nad svým obrazem v zrcadle, rozhýbávám bolavé klouby.

Ano, je mi líto když někdo umře.
Ale neužírám se tím. Žiju teď a tady a každý den si užívám 🍀❤️

V 50 máte v okolí lidí co umírají?Moje kolegyně oslavila v říjnu 50 a je sama chlastačka, wellness víkendy,koncerty a nevím co ještě....Jaký si uděláš ,takový to máš...

@zmrzlinka drsnacka, koukam...co treba rodice, jejich sourozenci apod blizka rodina, znami ve veku 70 plus..ty asi nemaj narok, aby se pro ne smutnilo...nicmene prispevek se tykal tak nejak celkovyho chodu sveta a smireni/nesmireni s tim....

@pppipina když zemřou staři říkám si ze si prožili dlouhý život, horší je to s mladými… nebo s dětmi, v tom vidím nespravedlnost a bohužel děje se to, a to i po letech bych řvala bolestí za ty co mám ráda a musejí tím projít…

Jsem deformovaná prací (intenzivista v centrové nemocnici), ale mám ráda citát mé oblíbené literární postavy, komisaře Wallandera “je čas žití a je čas umírání”. Někdy je to hrozně nespravedlivý, těžký, ale jsou věci, který neovlivníme. Nicméně z tvého příspěvku smutek čiší, nepřemýšlelas někdy o tom, jestlu by nebylo fajn si promluvit třeba s odborníkem? Zní to trochu jako začínající deprese…

@drep Ten seriál neznám, ale vypadá to, že je to parafráze na pasáž z Bible, konkrétně z knihy Kazatel, která začíná: Všechno má své určení, všechno dění pod nebem svůj čas.

Každý tam jednou musí. Ja jsem jednak verici, takže to vidím jinak a jednak trochu masochista. Smrt si me at uz co se týče blízkých, nebo i lidi co v mém životě sehrali nějakou roli doslova vyhledává. Naposledy jsem doprovodila umírající sousedku co byla sama. Dívám se casto smrti přímo do očí a jelikož jsem i senzibilni, tak dostávám od těch lidí i posmrtna znamení. Je to tezke a náročné m, zároveň me to vnitřně cvičí. Ano smrt milované osoby vždy bolí, z toho mam bolest stejnou jako každý jiný. Co se týče svoji smrti, toho uz se nebojím, protože prave to bezvýhradne setkání s umiranim bez pardonu ve mně vzbudilo jiné pocity. Víc o zivote a onom světě přemýšlím, více smyslu života po, jsem o něco odolnější než jsem byla a smirlivjesi...a přitom to nema nic společného s obrovskou bolestí nad ztrátou milovaného člověka...protože tam člověk place hlavně nad sebou, ne nad ním..jemu uz je to jedno, ten si řeší své uz jinde.

@pppipina Možná by Vám pomohlo se podívat na profil ,, Pohřební průvodci ", podrobně vše vysvětlují okolo smrti a posledního rozloučení. Určitě má něco do sebe tahle praktická stránka.
Zrovna ve středu jdu na pohřeb spolužačce ze střední, už nemám tři spolužáky ze základky...a i jedna z vysoké školy zemřela.
Jsme vám fázi, kdy odcházejí prarodiče a rodiče stárnou.
Smrt dává všemu smysl, ten omezený čas, vybrat si, jak budu žít a pro co...koho.
Jako katoličku mne nějak neděsí, celý život je jako advent, nácvik na to setkání různými druhy askeze, jak běží církevní rok....s posilou různými svátostmi Církve. Takže si vlastně nedokážu představit, jak moc třeba může někoho děsit a vyvolávat beznaděj.
Samozřejmě , že se mne to dotýká, musím si to prožít, ale vždy je to v naději a vděčnosti za ten dar života.

@pppipina bohuzel, kazdy ten svuj osud ma nalajnovanej jinak. Je mi lito kazde smrti, ne-li zbytecne, ale neuziram se tim vubec. Ziju ted a tady a ucim to i sve deti. Proto makam tak, abychom meli na to co nas bavi a to je cestovani.

@pppipina tak u nás v okolí poslední tři měsíce umřeli lidi 2 x 40 let a jeden 34 ....umírání není jenom kolem 50,60....umírají mladý a není to fér v žádném věku...Proto si třeba užít každý den.A je jedno jestli je nám 30 nebo 50 .

Když někdo trpí vážnou nemocí, tak smrt mi přijde jako vysvobození a že ten člověk má konečně klid, netrpí bolestí.

Ono je blbé, buď budeš žít dlouho a absolvuješ hodně pohřbů, nebo zemřeš mladá a lidi půjdou na pohřeb tobě.

Většinou lidi, co věří v život po životě, tak je smrt tolik neděsí, protože věří, že tohle není konečná. Řekla bych, že někdo má i takové ne úplně standardní zážitky, tak ani neříká, že věří v posmrtný život, ale prostě ví, že smrtí fyzického těla to nekončí.

Za mě by také stálo za to, tohle probrat s někým odborníkem, jak píše @drep.

@zmrzlinka Tchyne ma 70 a je sama chlastacka, wellness, koncerty😁 Moje máma podobne, tak nechapu co se tady řeší...

Se smrtí jsem se setkala už jako dítě- smrt bratra,dědy ,spoustu příbuzných a taky maminky, která byla vážně nemocná, pro ni byla smrt osvobozením. Smrt jsem přijala jako přirozenou součást života, jinak to ani nejde ,protože se z toho akorát zblázníš. Smrt je vždy blízko, je potřeba si umět užít život s blízkými na kterých nám záleží.

@anonym_0eb469 no prostě každý to má nastavené jinak 😉😜 Moje máma je v 61 jako 100- leta stařena a jiná ženská v 61 - letech nahání chlapi....

Kupodivu, zatím to mám spíše opačně, po smrti rodičů a čtyřicítce, se tak nějak s koloběhem života smiřuji lépe než v mládí. Smrt vnímám jako těžkou hlavně po pozůstalé, proto doufám, že tu pro své ještě poměrně malé děti budeme moct spolu s manželem ve zdraví být.

Ono ten strach z vlastní smrtelnosti a smrtelnosti obecně je spojen i s autentičností našeho bytí. Čím víc jsem sám sebou, čím kvalitněji a hlouběji prožívám a zpracovávám svět a životní situace a úlohy, čím plnější mám život...tím víc jsem ok s jeho koncem. Nelituji, že bych nežil dostatečně...

Na druhou stranu čím lépe si umíme život užít, tím méně se nám z něho chce odejít...🤔 No je to zajímavé téma k přemýšlení...

Člověk je jediný tvor na světě, který si je vědom své vlastní smrtelnosti. Konec čeká každého z nás a všichni to víme. A to mu může přinést za a) depky a za b) zodpovědnost ke kvalitě svého života a motivaci ji zvyšovat.

Asi záleží, co u nás převládne. Ke stáří možná za a)? Ale opět, nevěřím, že jsme životem i pocity jen vláčeni. Každý z nás ( pokud nemá psychické obtíže tipu depresí atp) má v sobě schopnost a vůli si vždy vybrat mezi a) a b). Je to jen na nás. Buď se zaměřím na to "smutné, děsivé" a smrt okolo mě bude paralizovat, nebo na to fajn a pěkné a smrt okolo příjmu za součást života, ale nebude mě to brzdit na mé cestě, možná spíše naopak.
🙏

@pppipina Ještě bych dodala poznámku, když má někdo druhou, svatbu, tak ji dělá většinou v menším kruhu, tak i těch příjemnějších akcí typu svatba je míň.

@anonym_0eb469 tak to máš velké štěstí..ne v každých rodinách to takhle je... Takže někdo to opravdu řeší...

@pppipina žij tak, aby si umírala s vědomím, že tvůj život byl naplněn a smrt jen celý ten koloběh uzavře 🙂🍀

Nám ted umřel křeček, takže to byla perfekní příležitost seznámit s děti s tím, jak ten koloběh života funguje 🙂 musíme prostě žít každým dnem...