Jak se vyrovnat s nerealizovanou touhou po více dětech?
Maminky, vy co jste toužily mít více dětí a z nějakých důvodů to prostě už nevyšlo. Vyrovnaly jste se s tím třeba později?
Mám známou, která toužila mít 3 děti...má dvě...a ještě ani teď v 60 letech nepřestala litovat toho, že do dalšího nešla, prý ji celý život ten kus chybí a chybět nikdy nepřestane, jakoby o něj pocitově přišla. Mě z toho úplně mrazilo, když mi to říkala.
Bojím se že dopadnou stejně...
@me_druhe_ja díky,díky,díky té si to napsala .mám to stejně s tím rozdílem,že já mám tři děti . A upřímně,měla jsem zůstat u dvou.strasne mě ta mateřská nebaví , nemám čas na starší děti,na sebe,ani na chlapa....ty peníze 😑taky nejsem tip na to,žít tlustá v osoupanejch teplakach a cítit se uspokojena lítáním okolo kopky děti....
Vzdycky jsme si s manzelem prali dva kluky, coz se nam pomerne rychle po sobe splnilo, meli jsme pocit, ze "mame splneno", ve chvili, kdy kluci trochu odrosli, jsem zacala strasne moc touzit po dceri, byl to silene neodbytny pocit, ze to treti dite k zivotu potrebuju, vse prozit jeste jednou a uzit si to v klidu. Po jednom neuspesnem pocitu se zadarila holcicka a ja jsem skutecne stastna, mam pocit, ze uz jsme vsichni. Pokud by se nam treti dite uz nepodarilo, tak bych se s tim pravdepodobne nesmirila.
Já zrovna tohle řeším. Vždy jsem chtěla hodně dětí, mám dvě a bylo by to ok, kdybych třetí nepotratila. Od té doby mám pocit, že nejsme kompletní, že nám někdo schází. Jenže už mi brání věk a taky už nastupuji brzy do práce. Takže se snažím smířit s tím, že už nebude. Občas je to v pohodě, racionální důvody jsou finance, prostor pro ty dvě, taky už jsou soběstačné, mimino by bylo zase náročné.. Ale na druhou stranu není nic lepšího než ta rodina. No, je to boj, který se snažím zatím bezuspěšně uzavřít.. Jak to máš Ty?
@sylvka Já si zas jako nemyslím, že když máš tlupu děti musíš být nutně tlustá a v teplakach. 😀 jen tady na MK je několik žen, co mají 4-5 děti a jsou to kočky jako prase. 🙂 Ale tady jde prostě o nastavení člověka, o jeho potřeby, priority, zájmy, city....A to má každej jinej. Obecně je bohužel furt zažitý, že žena odjakživa touží být matkou, starat se o děti a rodinný krb, zcela ji to naplňuje a baví. A pak dostávají hrozně na frak ty, co třeba nemají potřebu mít dítě, ani jedno. Vůbec nechápu, že nekdo tyto ženy kritizuje a odsuzuje jako sobecký a bůhvíco ještě. A naopak matky s vícero dětma staví na piedestal. Každej ať si to v životě zařídí podle sebe. Nic není špatně. Pokud někoho naplňuje mít kupu dětí, lítat kolem nich a domácnosti, prosím....pokud někdo netouží po potomkovi, ale jeho smyslem života je například prace, výzkum, cestování.. prosím. 🙂
Momentálně mám pocit, že mám, co jsem vždycky chtěla - dva zdravé kluky, mladšímu jsou teprve 4 měsíce. Do dalších těhotenských nevolností, verlybího období, porodu, šestinedělí atd. se mi sobecky fakt nechce. Ale někde vzadu v hlavě ta otázka je - je to fakt naposledy s těma plínama č. 1?😁
Jsem jeste mlada, tak tezko soudit co bude za 10, 20, 30let. Kdysi davno jsem chtela dve deti, ale prislo prvni, druhe a ja nejak zacala vnitrne touzit po tretim. No manzel tenkrat nechtel. V te dobe me to trapilo, jenze pak prisly me zdravotni problemy. Pri porovnani s nekterymi dalo by se rict zanedbatelne, o zivot neslo, ale od te doby, ackoliv obcas myslenky na miminko jsou, si rikam, ze radeji budu fungujici mama pro dve deti, nez nedej boze chroma mamka tri. Ovsem nemit treti ditko, kdyz by mi hlava i srdce rikaly, ze to zvladneme a manzelovi by se nechtelo, tam si dovedu predstavit, ze by me to trapit jentak neprestalo 🤔 Asi vzdy zalezi, co vedlo k neuspokojeni touhy a co clovek pripadne podnikne ke srovnani se s tim.
K nám si to třetí cestu našlo, ikdyž mame dva syny už větší a jsem teď tak šťastná. Mám zvláštní pocit jako bych ho znala tisic let. Jako by k nám přišel někdo, kdo k nám patří.

Podle mě to jsou naše pudy, ta touha plodit se asi nedá úplně popřít, můžeme s ní jen pracovat rozumem.
Já mám tři, jak jsem si přála, a stejně je mi líto, že to už mám za sebou. Být mladší, chtěla bych čtvrté 🙂