• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak to sakra dělaj lidi, co maj peníze?

10. března 2010 
Tri roky sú naozaj veľa, v iných štátoch je to menej a tie deti normálne vyrastú. Spájať to, že idú skôr do kolektívu s tým, že neskôr pobehujú s pištolou po škole je naozaj scestné. Aj tu by pobehovali, keby bolo držanie zbrane legálne a nebolo pod kontrolou. Však koľko detí aj tu napadne svojich spolužiakov. To súvisí skôr s celkou stúpajucou agresivitou v spoločnosti, nie s tým, či je dieťa s matkou doma rok alebo desať rokov.

Mňa osobne hnevajú matky, ktoré všade len nadávajú ako sa majú zle, chcú aby im spoločnosť dobre že nedala medailu za to, že oni sa tak strašne obetujú a majú dieťa.
Pričom do práce ešte ani nikdy nenastúpili, alebo pracovali mesiac, lebo sú lenivé a pracovať nechcú.

Ak človek naozaj túži po dieťati, tak je rád že ho má a má ho hlavne pre seba, nie pre obetu spoločnosti.

Samozrejme, že byť matkou je ťažké a veľmi si vážim každú, ktorá ňou je, ale niektoré sú ňou naozaj len preto, lebo sa im nechce pracovať a dieťa nie je pre nich radosťou, ale berú ho ako nesmiernu obetu.
5. bře 2010 v 09:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte !asi som menej chapva ale co ako ti ludia robia?ako dosli k peniazom?

niekomu staci 500 eur na miesiac a niekomu nestaci ani 10 000 eur mesacne.

Unka ty si to vystihla uplne presne a plne s tebou suhlasim :slight_smile: :slight_smile: tiez je pre mna viac dolezite mat doma pohodu ako sa sustavne za peniazmi nahanat :slight_smile: -musim ale napisat ze zijem nedaleko bratislavy takze o pracu nieje tazke zohnat a ani starsie decka nemaju problem brigadovat ked chcu mat nieco co im zrovna nekupim...
5. bře 2010 v 09:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
miriam Súhlasím s Tvojim názorom. Ono často sa honia za peniazmi ľudia, ktorí sú nešťastní a myslia si, že kvôli tomu, že nemajú milionové auto a vilu s desiatimi izbami a veľkým bazénom. Lenže spokojnosť v živote nezáleží až tak veľmi od peňazí, pokým má človek kde spať, má čo jesť.
Oni neskôr aj sami zistia, že aj napriek tomu, že majú veľkú vilu a luxusné auto šťastný nie sú.

Samozrejme že je fajn, ak človek má prácu, ktorá ho baví a nadštandartne zarobí, prípadne sa mu darí v podnikaní.
Ale je to len taká čerešnička na torte, šťastie a spokojnosť človeka od toho naozaj nezávisí.
5. bře 2010 v 10:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
dada presne poznam mnozstvo ludi co maju vysoke primy aj majetok a su nestastny,nekupis si zdravie,lasku a moznost otehotniet -aj ked zaplatis strasne peniaze ked to nejde tak to nejde...
a mam aj kamaratky ktore ked zaplatia hypoteku rozmyslaju co dalej cely mesiac ale su stastne a vedia rozdat aj z toho nicoho.
5. bře 2010 v 10:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dai,
ano viem, ze Riemann je predstavitel psychoanalyzy a zaoberal sa aj astrologiou a ze toto budu pravdpodobne argumenty, ktore pouzijes. V psychologii a nielen v nej existuju ale rozne skoly, ktore vykladalu jednu vec roznymi sposobmi. Existuju studie, ktore vyvracaju Riemanna? Konkretne tuto jeho teoriu o ktorej sa bavime? Mozes aj do IP, zda sa mi, ze toto je uz dost off topic...ale zaujima ma to. Lebo ak ho nikto nevyvratil, nemozme pisat, ze n i k d e sa nepise...jedine ak by to bol uplne nespolahlivy zdroj, ktory nemusime brat do uvahy
5. bře 2010 v 10:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
inkinka,
co definuje teda riemann ako to ranne detstvo? ako som pisala, viem nieco o nom, ale nie o jeho diele... celkom by ma to zaujimalo
dakujem
5. bře 2010 v 10:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Inkinka, z piatich psychologov ti každý povie niečo iné, tak nechápem prečo tak lipneš práve na jednom. Tiež si myslím, že na dieta vplýva celková atmosféra v rodine a to nielen do 3 rokov ale až do dospelosti.
5. bře 2010 v 10:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
inak,
ked ideme uz do tej filozofie, tak fakt ze nieco nepozname neznamena ze to nie je, neexistuje :slight_smile:
ale to len pomimo, ako hovorim psychologiou sa nezaoberam - to by ti mozno kubaka vedela viac povedat, ta vyzera ze ma vela priamych skusenosti... take ja nemam ani zdaleka - to neber teraz ako urazku kubaka, myslim to vazne :wink:

dada,
suhlas. Jedina vec na ktorou sa zamyslam ja je, ze cely ludsky pokrok sa deje len vdaka tymto nespokojencom ktori stale nieco hladaju, nieco im chyba... a mnohokrat prave tyto ludia ktori bazia dlhe casy po majetkoch nakoniec zistia, co je naozaj dolezite a su ochotni nenormalne ludom pomahat - prave tyto uskutocnuju do velkej miere charitu, staraju sa o zachovanie planety a pod. ... ( v omnoho vacsej miere potrebu prejavenia ludskosti citia prave bohati ludia, aj ked su vinimky ako napr. matka Tereza... ale to su len vynimky ochotne zit v chudobe a napriek tomu sa rozdat )
asi kazdy sa snazi najst ten vnutorny pokoj a spokojnost, ja myslim ze dostatok penazi k tomu patri , prave aby clovek mal otvorenu mysel aj pre ine problemy, nielen financne. Samozrejme ze sa mozme vratit k pociatku tejto temy , ze dostatok je velmi teoreticky pojem a pre kazdeho to v zavislosti od jeho narokov a tuzob, znamena nieco ine :wink:
5. bře 2010 v 10:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dai, prve mesiace zivota. Vtedy dieta potebuje jednoho stabilneho cloveka, ktory uspokojuje jeho potreby, nemusi to byt nutne matka. Vyvratil toto niekto ?
5. bře 2010 v 10:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
prvych 5 alebo prvych 24 mesiacov zivota? nie je mi to jasne...
5. bře 2010 v 10:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte

tak trochu som citala, nechapem vlastne ako sa zvrtla cela tato tema a bavite sa len o matkach na MD. Je jasne, ze ked som na MD tak sa zmierim s tym,ze nedostavam plat ako v zamestnani, to ani neocakavam, ale tvrdit tiez,ze matky, ktore su na MD 3 roky su lenive je trochu prehnane. Ja som odpracovala 8 rokov, na MD som stastna, praca mi nechyba, ale mam inu " pracu" , ktora ma naplna, kedze sme na dieta cakali dost dlho, tak si materstvo naplno uzivam a podla pasu vidno,ze cakame druhe dieta, potom znova nastupim do pracovneho procesu, ale prvorade su pre mna moje deti. Citim sa stastna ,ze ich mam. Peniazi mame tolko, kolko potrebujeme, ale vdaka muzovi. Keby som bola slobodna matka, zrejme by som uz davno pracovala.
5. bře 2010 v 10:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
dai - píšeš demagogicky - 15 měsíční dítě může být s rúznými chůvami? no potěš..
Věnovat se dítěti znamená být mu na blízku když mě chce a potřebuje. A zase podsouváš a podsouváš - pracovala jsem doma pár hodin denně, dítě mi i sedělo třeba i na klíně. Batole nestojí o to, aby mu někdo kecal do hraní. Hraje si a má si hrát samo. Nešoupla jsem 15 měsíční dítě cizímu a nešla do práce.
Ty jako studovaný psycholog používáš opravdu antipsychologický slovník - vy supermatky.
Samostatnost dítěte je něco jiného než připravenost na předání do péče cizímu člověku, příchod do kolektivu atd. Pokud znáš Pavla Říčana a jeho Cestu životem - možná ti potvrdí co se děje v dítěti první tři roky, na co je zralé a nezralé a co je pro něho v tu danou dobu důležité a škodlivé. :stuck_out_tongue_closed_eyes: Nikde, naprosto nikde se nepíše, že je zdravé dár roční dítě chůvě a odejít od něho. To ti nemůže potvrdít a doporučit žádný psycholog. Nevěš bulíky na nos.


Tvá jistota v to, že ty , tvá rodina jste vyrovnaní bez traumat a nepotřebujete psychologa - to je hodně odvážné tvrzení. Kdo tvrdí, že si z dětství nic nenese tak kecá nebo to má hodně hluboko zastrčené. Kdyby tvoje máma s vámi byla doma, možná bys ty nikdy od svého batolete tak brzo neodešla.
Připomíná mi to tu poučku o masturbaci: kdo tvrdí, že nikdy nemasturboval, masturbuje dosud :grinning:

Jediný problém tady je, že ti, co dělají něco jinak, nebo třeba špatně si prostě vyrovnaně nepřiznají, že to není zrovna košer, ale já se tak rozhodla a ustojím si to. Zuby nechty si to budou před sebou a před ostatními obhajovat nejnesmyslnějšími argumenty. Je tak nepředstavitelné říct: "jo, nebavilo mě to doma s dítětem, šla jsem do práce, jsem tak spokojenější a co? Já si to ustojím." na to už by nebyl žádný protiargument. Situace by byla jasná a nikdo by nikomu nemusel už nic vykládat.
5. bře 2010 v 10:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
dai- myslela som to všeobecne, ale asi si sa tam našla, ja neviem... ke´d si prečítaš ešte raz všetko čo som písala, tak je tam písané aj o tom, že je iné ak matka musí nastúpiť do práce, lebo zo vzduchu sa žiť nedá. Ale ty sama si napísala, že si nemusela. Neviem či sú 3 roky veľa, či málo, ja som dala staršiu do jaslí v dvoch rokoch, lebo už som bola z toho domasedenia na nervy a tiež sme potrebovali peniaze. A mala som veľmi zlý pocit z mojej sebeckosti. Ukľudňoval ma iba pocit, že tie peniaze ozaj potrebujeme. Druhá vec je, že malá bola spokojná, prvý deň sa za mnou ani neobzrela, hneď vbehla medzi tie deti a po hodine keď som sa vrátila, nechcela ísť domov- až som sa hanbila... Lenže taká bola aj v roku, roku a pol- že chytila cudziu tetku za ruku a šla... Ale aspoň som sa ukľudnila, že asi to bolo pre ňu akurát vhodné obdobie na zaradenie do kolektívu.

Ja nikoho nesúdim, len mi to fakt príde zaujímavé. že všetky deti tých skoro pracuj´´ucich matiek sú také samostatné a kolektívne... tak mi to vychádza buď tak, že klamú a chcú obhájiť samu seba, alebo im to je jedno, čo prežíva ich dieťa... a niektoré možno aj sú také samostatné...

príklad- jedna doktorka od nás sa tiež tak dušovala, že aké je jej dieťa super šikovné, kolektívne, že sa oň postará aj manžel, aj babka, aj do jaslí bude chodiť a ona sa môže v pohode zaoberať prácou... a nakoniec z nej vyšlo, že každé ráno keď odchádzala z domu, dieťa nalepené na nohách, že až po zemi ju ťahala a prosilo ju- mama nechoď... jasné, veď každé nejak vyrastie...
5. bře 2010 v 10:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka,
myslim ze tebe uz nemam co odpisat, mas pravdu - ty si pred svojim psychiatrom ustojis vsetko :slight_smile: tvoje vypovede dost o tebe samej vypovedaju, takze to radsej necham tak.
vidim ze ti mozem milionkrat napisat ze psychologiu nerobim a nezivim sa s nou, ty si aj tak budes hust svoje, ze som demagogicky psycholog ...

mas pravdu - vsetci spokojni ludia na svete su vlastne len ludia ktori maju niekde hlboko skryte traumy z dectva len si ich nevedia pred sebou priznat. skus este napisat par prispevkov, mam pocit ze ma chces presvedcit ze vlastne mi moja matka sposobila traumu o ktorej akurat neviem a prejavila sa tym ze som nechala osobe ktorej doverujem svoje dieta v 15-tich mesiacoch na 8 hodin denne, pricom zvysny cas som bola s nim a na rozdiel od teba, ktora tvrdis ze dieta sa ma hrat v tomto veku samo... tak ja som sa svojmu dietatu v case kedy som s nim bola aj venovala, hrala sa s nim , mojkala som si ho... nie kubaka, nikdy nepoviem ze ma s mojim dietatom nebavilo, pripadne nebavi byt, lebo to nie je pravda - mozes to aj tisickrat napisat :slight_smile: ja mam akurat svoj pohlad na svet a zijem si svoj spokojny zivot so svojou rodinou ( co vidim ze teba velmi stve :pensive: )

mozno by bolo na case aby si si ty sama priznala ze si sa vlastne o svoje dieta nestarala akurat si bola vedla neho - ale nie s nim... to je obrovsky rozdiel :sunglasses:
5. bře 2010 v 11:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kubaka,ac s tvymi nazory takrka vzdy souhlasim,tak ted nevim,jsou prece matky,ktere dite opousti nerady ale fin.situace je takova,ze do prace musi. neni to o tom,ze je to doma nebavi... - omlouvam se,necetla jsem uplne vsechno,tak snad nemluvim uplne z cesty. jinak ale mam pocit,ze ty tri roky doma jsou jen tak tak postacujici,ze by to chtelo treba jeste ctvrty rok,kdy je dite ve skolce treba jen pul den a matka pracuje na polovicni uvazek,ale to soudim ted - az budou terezce tri,treba mi ty tri roky prijdou akorat.
5. bře 2010 v 11:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
je krasne ako sa napriklad v tejto diskusii odzrkadluje osobnost cloveka, jeho zrelost, vyrovnanost...
ukazujeme o sebe ovela viac ako by sme chceli.
ja si nemusim dokazovat, ze som nejaka supermama. som mama, ktora robi chyby a vzdy sa pre ne trapim
a dufam, ze nebudu pre mojho syna velkou traumou.
dievcata, ved budme uprimne aspon same k sebe... :dizzy_face:
5. bře 2010 v 11:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kubaka, mne to príde skor, že Dai zdedila po mame aktívny prístup k životu.
Veronikapp, moja mama bola so mnou normálne celú materskú a predsa som jej ešte aj ako 10 ročná vrhala k nohám nech nejde do práce.
5. bře 2010 v 11:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dítě se utváří ve třech fázích: zásadní je do 1 roka, kdy se programuje emocionálně, to je nejdůležitější období. To nesnese střídání pečovatelů. Musí být jeden hlavní, svrchovaný, ke kterému přilne silou a intenzitou, která je prototypem všech budoucích vztahů k lidem. Když v prvním roce nemá dítě mít koho hluboce rádo, ohrožuje to jeho celý další citový život. Buduje se důvěra v sebe, ve svět, pozitivní přístup k lidem, chuť vyrazit do okolí. Praví Pavel Říčan.

Druhá fáze je cca do tří let - která je zase hodně důležitá. Dítě se sžívá s rodinou, vidí v ní vzory, které fungují a fixuje si schémata chování, které vidí okolo sebe. Rodina je mu vzorem pro sociální vazby, okoukává, nasává, uzemňuje se v rodině jako základním pevném bodě v jeho vesmíru.

Do cca šesti let se zařaďuje do okolního světa, buduje si sociální vazby ostatními lidmi a dětmi. Na to potřebuje kolektiv. Nachází své místo ve skupině.
Po šesti letech je vlastně osobnostně, bytosně dítě hotové, to, co ovlivňujete a vychováváte dál jsou doúpravy a korigujete, směrujete, hlídáte. Pokud ale nastane chyba v právě v tom nejranějším období, už ji nenapravíte. Ta fáze už prošla.

to jsou prostě fakta, nasbíraná léty klinických studíí a praxe psychologů. Všude se dočtete v podstatě to samé různou formou, leda s nějakými obměnami. Navíc je tu všudypřítomný mateřský instinkt, který když funguje, velí matce neopustit bezbranné mládě, což určitě není ve 4 měsích, ani v roce - možná tak po druhém roce věku podle zralosti dítěte a jen na kratší část dne. Navíc instinkt velí také matce užít si toho kratičkého období, kdy je její dítě maličké a které tak nespravedlivě rychle uteče. Chovat v náručí se dá jen chvilku. Velké už bude zbytek života. Dítě matku vábí roztomilostí, nedokáže se od něho odtrhnout - to jsou zbraně mláděte, aby dostalo pozornost, kterou potřebuje k přežití a vývoji.
Do dvou let jsou děti neodolatelně sladké - ještě teď ve třech se nemůžu vynadívat na malého, jaké dělá pokroky, do školky šel jen na půl dne - nechci přijít o čas strávený s ním, vedle něho a pozorováním, jak se rozvíjí.

Nazveš mě (potažmo nás) po všem, co jsem tu napsala pohrdavě "supermatkou"?
5. bře 2010 v 11:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
filipal,
ano kazda matka robi chyby, preto nemam rada ked sa tu niekto stavia do pozicie, ze ma patent na rozum a spravnu vychovu len preto lebo precital 2,3 knizky...
myslim inak ze v tejto diskusii sa skor odzkadluje temperament ludi a nie ich zrelost a vyrovnanost ... zrelost a vyrovnanost hladaj v realnom zivote, nie v diskusii na internete :wink:
5. bře 2010 v 11:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jasne,s tim souhlasim do posledniho puntiku,ale pokud je matka bez muze,nema se na koho obratit,tak do prace jde aby sebe a dite uzivila,muze ji to nekdo vycitat? myslim ze takova zena se sama o sobe citi hrozne,ze dite opousti,ne?
5. bře 2010 v 11:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
dai - tvá analýza mé péče o mé dítě mě fakt pobavila. :grinning: :grinning: :grinning: Chtělo by to vlastně definici pojmu "starat se o dítě"
5. bře 2010 v 11:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka,
precitaj si svoj prispevok po sebe a potom sa vrat k tomu co si mi viackrat napisala.
od zaciatku som pisala ze som svoje dieta zverila osobe ktorej doverujem vo veku 15 mesiacov, co je rok a 3 mesice pokial spravne pocitam...( samu som ju s mojim dietatom nechala po 2-och mesiacoch, ked si malicka uz na nu zvykla ) Ta osoba u nas zije- je v mojej domacnosti viac menej stale - mozno to tebe pride divne, ale ja tu osobu vnimam ako sucast rodiny, ma kluce od mojej domacnosti, zverila som jej svoje dieta... neviem co k tomu este dodat...
znovu si mi viackrat pisala ze dieta musi mat len 1-dneho cloveka na ktoreho sa ma upnut, a teraz sama pises ze od jedneho roku ma mat tych osob viac...

inak ten prispevok je tvoj? lebo mam pocit ze som presne tieto slova - hlavne to o lubosti dietata , niekde uz citala...
5. bře 2010 v 11:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
ano, vsetky robime chyby a kludne si ich aj mozme priznat, ved sa tu bavime ako matky laicky o svojich skusenostiach...ale ked niekto podoprie svoje nazory tym, ze on studoval psychologiu, tak je myslim logicke ocakavat, ze hovori fundovane a mal by si vediet vsetko co povie vyargumentovat. Ja osobne ked som na odbornej pode, tak sa vyjadrujem uvazlivo a opatrne a nezvolim formulaciu napriklad, ze nikde sa nepise, ale ze ja som nikde necitala, ak neviem, ze existuju zdroje, ktorymi moje tvrdenia mozem podlozit.
5. bře 2010 v 11:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
inkinka,
myslim ze som uz asi miliokrat napisala ze uz vyse 10 rokov sa tomu nevenujem, pochybujem ze niekto od mna moze ocakavat ze mam nastudovanu komplexnu literaturu o vyvojovej psychologii - sama som to poprela, takze ak si niekto mysli ze to tak je, tak bud nevie citat alebo chapat...

- mozes prosim odpovedat na moju otazku? co je to ranny vek podla riemanna? viackrat si s tym argumentovala ale stale si nenapisala o com ta jeho teoria vlastne je.
dakujem
5. bře 2010 v 11:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
darinka- lenže 10- ročnému dieťaťu vysvetlíš, že do práce musíš ísť, lebo potrebujete penieze na chlieb, na nohavice alebo školskú tašku, kdežto 15-mesačnému asi ťažko...
5. bře 2010 v 11:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky nedočítám to celé, ale já s bráchou jsem chodila už od 18 měsíců do jeslí a nemám pocit, že by to na mě nechalo nějaké následky. Kdysi to tak prostě bylo, jesle byly děti do nich chodily, většina z vás určitě taky.
5. bře 2010 v 11:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sim moje Terezka byla hodně šikovná a společenská ty tři roky pro ni byly tak akorát ten čtvrtý by se doma trápila, už potřebovala jít do školky do kolektivu. Ale bylo tam hodně dětí které se tam v těch třech letech trápily a probrečely třeba i pár měsíců, že musí být ve školce.
5. bře 2010 v 11:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
kulimka- áno aj ja som chodila do škôlky v 18-tich m., môj brat v 9-tich m., a moja sestra v dvoch rokoch... všetci sme vyrástli, všetci sme tu, ale ja som rada, že mám možnosť byť doma dlhšie a všetko to, čo sa deti učia v škôlke môžem moje deti naučiť ja... už len keď si spomeniem koľko pádov máme za sebou. V 16-tich mesiacoch som sa už ako tak nemusela báť, že keď spadne udrie si hlavu... a čo sa deje v tých jasliach? Dôjde k úrazu ani sa nedozvieš... ale šak jaké je šikovné, aj chodiť ho tam naučili, aj básničku vie povedať... :stuck_out_tongue_closed_eyes:
5. bře 2010 v 11:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dai, ranny vek uviedla pred chvilou Kubaka, ale to teraz ani nie je podstatne, pretoze Ty si svoje tvrdenie neohranicila ziadnym vekom. To, ze nemas odborne znalosti v tejto oblasti psychologie si priznala az teraz, pedtym si ale uviedla, ze si vystudovala psychologiu. Preco asi? Aby si dodala viacej vaznosti svojim slovam. Ale na tuto problematiku odborne nemas. Teraz Ta uz beriem ako matku laicku, ako sme my ostatne a taku vahu budu pre mna mat aj Tvoje slova.
5. bře 2010 v 11:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jasně já bych taky děti nedala teď do jeslí, bylo by mi jich líto, ale tenkrát prostě byla jiná doba, já jen tím chtěla říct, že jsme taky chodili do jeslí a následky jsou myslím minimální. Ono i v těch školkách to není svaté, dcera skončila ve čtyřech letech v nemocnici, protože ji tam nedávali pít, teda dali ji ke svačině a k obědu hrnek s pitím jenže ona to nevypila, oni to odnesli, já nevěděla, že od rána do tří nepije, doma to nestačila dohnat a pak ji odvezli do nemocnice dehydrovanou. Stačilo, aby mi řekli že ve školce nechce pít.
Jinak tchyně kdysi dělala v jeslích a z jejího vyprávění vím že se tam dětem věnovali maximálně, ale asi to tak nebylo všude, že
5. bře 2010 v 11:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek