Jak úspěšně relaxovat při péči o šest dětí?
Dobrý den,
nějaké rady jak dokázat vypnout hlavu?
Máme doma 6 dětí (3 moje, manželovu dceru z předchozího vztahu a její dva brachy v pěstounské péči).
Chod domácnosti zvládám za pomoci dvou hlídacích tet a starších dětí, ale mám pocit že mi hlava jede nonstop.
Máme za sebou letos už dovolenou na horách i u moře, ale odpočatá nejsem.
@anonym , aha, ještě k tomu firma - no tak to se přiznám, že u podobného zápřahu jsem prostě přijela domů, nechala kabelku a notebook v předsíni a od jara do podzimu si šla po práci na pár minut sednout na zahradu a jednoduše tam seděla a koukala do zahrady… na kytky, na brouky…
Občas mi u toho hrál syn sousedů - cvičil hru na klavír…
Na nic víc nebyla síla. Ale i za tenhle kousek resetu mozku jsem byla vděčná.
Dost mi pomáhá přežít do léta, lehnout si na lehátku a nasát se zavřenýma očima ten klid a slunce.
Asi jsem relativně skromná, ale dlouhou dobu nebyl na víc prostor, ani čas.
Dost mne mrzelo, že jsem poměrně omezila čtení, ale byly to pro mne lidské příběhy a další emoce, pro které jsem už neměla v sobě kapacitu.
Dovolená s malými dětmi není za mě žádná dovolená. Je to jenom stejná péče na jiném místě. Mně na psychické vyčerpání pomáhá téměř jen fyzický diskomfort. Fyzično přehluší psychiku, člověk se soustředí jen na to a mozek vypne. Ale masáž a kadeřnice je pro mě taky málo. Takže intenzivní trénink, extrémní podmínky jako finská sauna, kryokomora a tak.
Mně teď z toho přijde, že prostě všechny ty nabíjející věci děláš s dětmi. Svoje děti fakt miluju, ráda s nimi chodím na výlety, tvořím, společná dovolená pro mě neznamená, že se vrátím vycuclá, naopak je miluju (i když jsme začali jezdit, až když mladším byly 3, do té doby bych se z ní asi vycuclá vrátila). Přesto potřebuju nějaký čas, kdy se můžu ponořit do něčeho bez dětí, aniž by hrozilo, že mě někdo vyruší, bude pro mně něco chtít. Nikdy jsem nějak nedokázala odejít od dětí na delší dobu než rychlá návštěva doktora nebo nákup do doby, než jim bylo lehce přes rok, asi i protože jsem poměrně dost kojila atd. Pak jsem ale vždy měla nějaký koníček, kde jsem fakt vypadala z domu a někdo mě zaměstnal - postupně jsem chodila na angličtinu, jógu, večery s tvořením pro dospělé v místním komunitním centru (to bylo 1x měsíčně). Možná, že ti chybí právě tohle. A podobně tak to tvoření, píšeš, že děláš náramky s dětmi, ale to je s dětmi, u toho stejně pomáháš, hlídáš, povídáš si s nimi. Pro mě je důležitá i ta část, že si sednu sama večer, vezmu si to tvoření a zaberu se do něj tak, že už na nic jiného nemyslím, nebo ty myšlenky mám, ale plynou tak nějak dál, nejsou tak akutní a postupně ztrácí na své naléhavosti. Někdo tvrdí, že mu stejně pomáhají procházky nebo běhání (opět bez dětí!), ale mě to tolik nefunguje. Jak pracuju hlavně hlavou, tak mi asi chybí ta manuální činnost, možná i pocit, že po mně něco hmatatelného zůstává.
Jinak teda čas bez dětí nepotřebuji nijak extra dlouhý, ale potřebuji ho pravidelně, snažím se, aby mi každý den vybylo aspoň 15-30 min prostě jen pro mě.
Ono je celkem jedno co, důležité je spíš asi to, že by mělo jít o aktivní odpočinek se zaměstnanou hlavou. Sport ideální a trenér pomůže tomu, že se budeš muset soustředit jen na sebe a nebudeš mít čas myslet na cokoliv jiného. Vyzkoušeno. A je jedno jestli půjde o koně, posilku, jógu, nebo tanec. Prostě za mě ideální když tam je někdo kdo tě řídí a zaměstná ti hlavu. Aspoň u mě tohle funguje nejlíp.
@journals Vidíš, mně to (snad kromě jógy, když jsou v tom i meditace) funguje kolikrát jen na tu danou chvíli, ale pak se vše zas vrátí a někdy ještě o to intenzivněji. Třeba ze začátku pro měl byla v tomhle úplně smrt, když jsem začala chodit na břišní tance, které jsem si ale hrozně užívala a nemyslela u nich na nic. Možná to bylo i tím, že to bylo až mezi 7-8 večer, takže jsem se vracela domů skoro v 9 a zbytečně nabuzená, každopádně se mi blbě usínalo, různě se mi honily myšlenky a dalších pár dní to bylo paradoxně horší. Musela jsem si pak před spaním dát ještě chvilenku svých ručních prací, aby se mi to nedělo a byla jsem Ok.
Abych to shrnula, je hodně možností, každému funguje něco jiného. Cílem je najít něco, co tě baví, takže se na to plně soustředíš a ty starosti se přesunou tak jako jinam. Někdy jsou zajímavé i meditace, kdy jde o to, že ty myšlenky sice máš, ale tak nějak víc vzdálené, ty je přijmeš stylem jsou tu, děkuju, můžete dál. A pak už tolik nepřekáží, netočí se v hlavě dokola, odejdou. Někomu se to stane i na procházce přírodou, mě u ručních prací, někomu třeba při uklízení.
Můžeš se zkusit o trochu zajímat o směr mindfulness, kde jde o to právě se chvíli soustředit jen na to, co je právě teď, což hodně pomáhá. Jde začít už jen tím, že se opravdu soustředíš na to, co právě děláš. Např. čištění zubů, mytí nádobí atd. Když přijde nějaká jiná myšlenka (jako že přijde), tak ji necháš rychle projít a znovu vrátíš pozornost tvé činnosti. Jestli jsem si z mindfulness něco odnesla, tak zaplašit neodbytné myšlenky nejde tím, že si řeknu, že na ně nebudu myslet. O to víc na ně totiž člověk začne myslet. Je naopak potřeba začít myslet na něco jiného. Jen je to někdy proklatě těžké, protože ty blbé myšlenky mají tendenci se někdy vracet a je těžké nespadnout znovu do bludného kruhu.
Tohle má opravdu každý jinak, já zjistila, že hlava si mi nejlépe odpočine pokud si nějak s dětmi hraju (lego, puzzle, vybarvování). Že takovéto "vypadnu do práce" moc nepomáhá. Ale já jsem tak trochu hračička a navíc mám těch dětí mnohem méně.
Ty máš naloženo ažaž, tak hlavně něco najít a pohlídat případné vyhoření.
😂😂😂
@brunetka11 firmu jsem hodně omezila, ale nemůžu ji zase nechat na pospas. Dnes jsem hodinu seděla na terase a čuměla do blba. Jako asi jsem si neodpočinula ale v tu chvíli mi bylo asi všechno jedno
@hafika ano, před rokem jsem měla dvě pubertální děti s mimčo na cestě. S každým dítětem jsem měla jeden koníček a jeden večer jen pro něj. No teď tu mám 4 puberťáky a všichni chtějí být se mnou, a k tomu mimčo a jednoho závisláka.
Život se otočil o 360 stupňů a asi potřebuji psychologa
@eviicka tak lego doma už nemáme, ale to je zase aktivita s dětmi.
Tady je problém asi to, že jakýkoliv sport tak puberťáci chtějí jít se mnou a mě je “blbé” říct jim ne.
@anonym Jo, to máš pravdu, té své vytíženosti od puberťáků jsem si všimla také. Naivně jsem si myslela, že s věkem to bude jednodušší - “méně práce”. No ani houby - je toho několikanásobek.
Nejen, že toho více sní a zašpiní prádla, i když se stáhnou děti, ta interakce kolem nich je nářez. A jak se vzdalují, člověk se snaží být tu s nimi a pro ně co nejvíc. Takže deskovky, úkoly, my spolu začaly s dcerou v neděli v osm běhat (sotva u toho pletu nohama).
Tak nějak se utěšuji, že tohle je jedna z posledních příležitostí, kdy si je užít…
Ale jak píšeš - už i to koukání do blba beru jako lázně pro duši.
@brunetka11 navíc mám pocit že "moji dva" puberťaci mě taky chtějí jen sami pro sebe, "cizí děti" se zase bojí že je tady nebudeme chtít.
Chce to občas utéct… kdyby jen do pole nebo lesa.
Doporucuju cas o samote... A pak budes muset maknout na sobe.. a tu hlavu vypnout.. orpavdu se to da naucit.. a prosim bez vycitek!
Zacni pomalu.. najdi si neco, co te bavi a vtahne.. a jakmile prijde myslenka, zastav, nadechni se, zasoustred se na to co delas a pokracuj.. a postupne to pujde, vymizi to..
Ja ted byla nonstop ve stresu z prace.. a pomohla.mi.banalita, kdyz uz nepomahalo nic osvedceneho.. vytiskla.jsem si pohadkove postavicky a mandaly vybarvovala.. ale stylem, ze barvim a fakt se soustredim jen na to.. a krasne mi to pomohlo se zklidnit.. nebo lustim - na to se clovek musi trochu soustredit...
@l_ To je přesně ono, mám to tak s pletením a háčkováním. Nechám si chvilku večer, když děti zalezou. Klidně i s manželem vedle, jsme si třeba sedli vedle sebe, jen tak si hodily nohy přes sebe, abychom nebyli úplně sami, on si četl a já jela ruční práce. Je to fajn. Být spolu, ale nic neřešit.
Autorko, jak píšeš o tom sportu a že s tebou chtějí i děti a snažíš se jim vyhovět. To je super, ale tak nikdo z nich není tak malý, že by tě 1x týdně nepustili na procházku nebo nějaké cvičení samotnou. Taky obvykle různé sportovní věci podnikám hlavně s dětmi, ale vědí, že 1-2x týdně potřebuji být i sama. Už mám děti školní, takže se jeden večer ty mladší zvládly i samy uložit ke spaní, když jsem byla na cvičení a muž na služební cestě. Jsem se ptala, jestli jim to nebude vadit, že to zruším, ale poslaly mě cvičit. My to máme doma tak, že občas někdo potřebuje být sám (my s mužem bez dětí, děti bez sourozenců, puberťák momentálně beze všech), že je to v pořádku, ne vždy to úplně jde, ale snažíme se aspoň občas každému dát jeho prostor.
každý jsme jiný, tak ti napíšu, co pomáhalo mě. Taky jsem osvč, doma pět dětí a byla jsem bez hlídání. Když byl nejmladšímu půl rok, tak jsem začala chodit hrát do smyčcového orchestru, zkoušky jsme měli jednou za 14 dní na 3 hodiny. Manžel si zvyknul, že pravidelně odcházím, já tam absolutně vypla a soustředila se na noty a vyčistila jsem hlavu. Opravdu to chce dělat něco, co tě třeba kdysi moc bavilo. A pravidelně, protože nárazové akce tě nezrelaxují. Kamarádka takhle pravidelně jezdí na terapie, dělá něco pro svou dušičku a zároveň vypadne z baráku. Každé z dětí si z tebe ukrojí kus energie a pro tebe samotnou nic nezůstane, na mateřské se dá snadno vyhořet. Dnes už jsou nejstarší tři dospělí, tak už mám toho času pro sebe dost, ale do orchestru chodím dál, je tam bezva parta lidí.
@hafika dnes mám další hodinu “čuměni do stropu” a asi to bude ono. Prostě jen sedět a koukat. Mě už se asi po celém dni nic nechce.
Puberťáci mají každý svůj pokoj, takže své soukromí. Já si dnes objednala lenošku do pracovny a budu chodit lenošit. Díky!
@annasmyckova zkusím se zamyslet, jestli mě v dětství něco bavilo a obnovit koníček. Díky
Úplně tě chápu. Máme s manželem 5 dětí. Je to šrumec, miluju je všechny, jsem šťastná, že je máme, ale občas toužím být úplně sama, úplně v tichu a nedělat nic! Vůbec nic. Od ledna jsem se dala na pečení chleba, domácího kváskového. Práce s těstem mi poskytuje určitý relax, něco, u čeho nepřemýšlím nad dětmi a rodinou. Ale odpočinek mi chybí. Jednu dobu jsem háčkovala. Chce to něco, co tě bude bavit. Něco co tě nabudí. Je to těžké. Přeji a posílám hodně sil ❤️
V prvé řadě máš můj obdiv. 6 dětí je masakr, i kdyby byly všechny tvoje a žádný z nich nebylo miminko. K tomu ještě řídíš firmu a zvládáš se individuálně těm dětem věnovat. Upřímně, nevím jak to děláš, ale seš fakt hustá a musíš se každej den pochválit, protože si troufám tvrdit, že většina z nás je hotová i z třetinové zátěže, kterou za sebou táhneš ty. Radu pro tebe nemám, ale na dálku tě objímám a plácám po ramenou. Doufám, že tohle všechno vydržíš a že za pár let budeš mít víc klidu i času sama pro sebe a kolem houf dospělých dětí, který ti jednou pomůžou prožít krásný a naplněný stáří 🍀❤️
@odvarkova tak do pečení se určitě nebudu pouštět, to mi nikdo jaksi moc nebavilo a teď mame od pondělí do pátku výpomoc na vaření, takže do kuchyně se jim míchat nebudu ;) ale md pravda že domácí chléb taky pečou
@evik19 nikdy mě nenapadlo že budeme mít doma tolik děti, ale nemohli jsme je tam nechat. Manžel si ze mě dělá srandu, že jsem si to přivolala když jsem chtěla v baráku v patře 6 ložnic, no tak dole ze 2 pracoven bude ložnice a pokoj pro hosty 🙂 díky!
Jeee, výpomoc na vaření závidím a zároveň přeji, někdy si přijdu jako v závodní kuchyni 😂
@odvarkova chodí k nám 2 učitelky z mš v důchodu kvůli 5ti letému, a jedna kuchařka z mš též v důchodu.
Jako vařit a starat se o celou domácnost bych už nedala.
Pomáhá mi procházka nebo háčkování hraček. To si vytáhnu třeba u televize, když se večer dívají děti na pohádky. Prostě háčkuji, počítám sloupky, abych to měla správně a na nic jiného nemyslím. Nikdy nepřestanu děkovat kolegyni, že mě k háčkování přivedla.
@macik84 jakmile zmizím na procházku, půjdou mě snad hledat. Háčkovat neumím, ale mohli bychom se na to podívat. Díky!
@ladyjigsaw cca od 21hod je doma klid, nejmladší dva spí a starší ví že musí být už klid. Máme obývák s manželem jen pro sebe ale po tom denním schodu jsme rádi na “ticho”.