Jak zvládnout stres a vztek na starší dítě?
Hrozně se za to stydím, tak raději anonymně. 😞 Mám děti 2 roky od sebe, obě doma. Starší nastoupí až v lednu do školky, manžel je od rána do večera v práci a já jsem na to sama. Na děti, na barák, na zahradu, všechno je na mě. Manžel se více zapojit nemůže, protože se nás týkalo krachování dodavatelů a prostě při těch šílených cenách energií, jídla a benzínu musí být pořád v práci nebo bychom museli jít bydlet pod most. Máme i hypotéku k tomu. Čekali jsme zdražování už když jsme se pro druhé rozhodli, ale s takovým masakrem jsme teda nepočítali. No a protože už je toho na mě moc, tak jsem kolikrát fakt hnusná na starší a reaguji často přehnaně a popudlivě. Je mi to líto, uvědomuji si to, ale stejně se to děje a já jsem na ni zlá. Štve mě, že pořád rámusí, pořád budí mladší, jakmile chvíli usne a mohla bych mít aspoň pár minut klid, tak jí hned vzbudí. Vůbec mě neposlouchá, pořád je doma bordel nebo něco opatlané. Jakmile se otočím, tak něco vyvede nebo ublíží sestře. Všechno jí říkám 10x, poslouchá mě až když ječím na celou ulici nebo jí dám na zadek, což dělat nechci, ale do té doby na mě nereaguje a myslí si, že je to sranda. Jsem unavená z toho, že pořád jen celý den ječím nebo něco uklízím. Je něco, co člověku pomůže se nějak hodit do pohody? Jak z tohohle kolotoče ven? Jde to vůbec? Čekám na tu školku už jak na smilování 🙏
@xnikolan no, my právě taky máme ještě dost práce na baráku, proto je i manžel tolik v práci, aby mohl dotovat i dodělávky. Doma už to naštěstí máme, ale teprve letos se dělali terénní úpravy a děláme zahradu. Na nějakou okrasnou zahradu kašlu, ale snažím se letos aspoň zasázet nejaké jahody, nenáročnou zeleninu a ovocné keříky, aby si mohly děti venku uzobávát, ale jde to fakt pomalu. Buď vřeští jedno.nebo druhé, než zasadím jednu věc, tak se mi prožene starší záhonkem a něco ušlape. Minulý týden jsem si navezla sazeničky a ještě nemám půlku zasazenou, protože vylezu ven, zasadím jednu věc a tím končím. Když se dělá venku, tak doma to stojí a je to až k pláči. Malá lítá xkrát do vnitř pro hračky, předtím proběhne hlínou, pak vběhne na koberec v dětském koutku. Pak mi rybíz sežerou mšice a říkám si, že se vůbec namáhám ...
To je přesné. Za normálních okolností drobná komplikace, zapomenutá hračka. A je z toho malém aféra, protože je to poslední kapka do celé řady kosočtvercových komplikací. To vychytáš a bude lépe. Mně strašně pomáhá mít čas jen na jedno dítě najednou, ať nejsou v přesile. Takže tatínek chodí aspoň jednou do týdne na půl hoďky k sousedovi na jedno a bere mladšího a já můžu být jen se starší. A snažím se v tom čase být s ní, společně vařit, tvořit nebo si povídat.
@nupta to snad ani nestraš 😄 i když náš původní plán byl, že si za rok a půl uděláme ještě další. Za prvé, abychom měli rychle za sebou tohle období s malými dětmi, kdy se toho spoustu nedá kvůli nim a za druhé, aby měly k sobě blízko. Teď se mi teda ježí vlasy hrůzou při představě, že bych do toho všeho ještě měla být znova těhotná a měla další. Už takhle nevím, jak tu pozornost rozdělit mezi obě děti i manžela a co mám dělat dřív. Si říkám, že to bych už tuplem skončila v péči psychiatra 😄
@bohumilakupkova no perfekcionista asi trochu budu. Už jsem nad tím přemýšlela. Bydlíme v novém a vždy jsem si představovala, jak budu mít jednou krásné bydlení a teď je všude bordel, nemám na nic čas, na zahradě to s těmi 2 dětmi taky moc nejde. Moje představa, že já budu dělat záhonky, zatímco děti kolem budou vesele běhat nebo spát v kočárku byla fakt hoooodně mimo a i když vím, že nejsem superhrdina, tak mě to štve. Potřebovala bych někde ubrat, ale nevím kde. 🙉
@bbarshaa babička nám pomáhá, mě je to už pomalu trapné. Jezdí zabavit děti a já většinou dělám něco venku. Ale taky to moc nejde, všichni naši rodiče ještě chodí do práce a taky mají své zahrady a povinnosti.
@oplatecka děkuji za hezká slova. ☺️ já jsem s tím počítala, že to bude mazec. Všichni to říkali, že ty první 2 roky jsou očistec, ale pak je to super, když jsou děti takto po sobě. Jsem si říkala, že ty 2 roky to bude v pohodě, něco tomu objetujem a není to tak dlouhá doba, ale člověka to stejně překvapí. S manželem žádný čas pro sebe, to je na vztahu taky znát ... Do toho jsem hnusná na starší i kvůli hovadinám a ze všeho unavená. Je mi to líto kvůli dětem a jen se modlím, ať to ty 2 roky s manželem ustojíme.
@sherryel no fíha, můj manžel je taky zkleslý, že nam postavil bydlení, fakt se hodně nadřel a teď je pořád bordel nebo se něco rozbije. Mě je to taky líto, ale prostě zbláznit se z toho nemůžu. S obědy doma nepočítá, buď chodí nebo se stavuje u mamky a já jsem za to vděčná. Obědy pro všechny, nedej bože ještě na určitou hodinu bych fakt už nedala. Taky mám dietu bez mléka i bez vajec a spíš je to pro něho milé překvapení, když dostane dobrou večeři. Aby jsi neskončila s vyčerpáním takhle 😱
Časem se to určitě srovná. Třeba syn v 5 letech už zdaleka nevytváří takový nepořádek jako naše 3 letá a dokáže se i efektivně zapojit do úklidu. Je zvyklý, že se jí u stolu a pak hned umýt ruce = žádné ťapance na všem. Víc vnímá, co říkám, dokáže pochopit,proč jsem naštvaná atd. A i když je teda potom pokoj jak po výbuchu, dokážou si klidně už hodinu hrát, že o nich ani pomalu nevím. Bude to lepší a uteče to. Každý měsíc je lepší.🙂Jinak je fajn děti zapojit. Třeba vyluxovat drobky po svačině zvládnou, odnést talířek ke dřezu a špinavé prádlo do koše... I maličkosti jdou znát.
Sice mam doma asi hodne deti tady v tom. Ale.
Mladsi 3roky taky pozlobit dost (psychyckeho razu), kdyz to co reknu nezafunguje, tak ji reknu at si jde do pokojicku a tam se uklidni. Hnedka jde do postele, prikryje se, pobreci si a prijde jako vymenena! A tak to mame pokazde. 5leta ta ted zacala se taky dost urazet a hnedka zacit brecet. Te ale staci objeti a je vetsinou po problemech.
Cekame v zari 3ti (clapecek), tak snad to ten rozpouta takove ty holcici strkanice a hadky.
Presne tak. Ona staci trocha, clovek se uvolni, na par minut zapomene ten kolotoc a vypne. Vsechno je to jenom obdobi. Kolikrát mi prijde, za chceme byt dokonale a pritom nejlepsi co muzeme udelat, je uznat sve pocity a doprat si chvili pro sebe. At uz se sklenickou vina nebo bez ni, to neni podstatne.