Jak zvládnout stres a vztek na starší dítě?
Hrozně se za to stydím, tak raději anonymně. 😞 Mám děti 2 roky od sebe, obě doma. Starší nastoupí až v lednu do školky, manžel je od rána do večera v práci a já jsem na to sama. Na děti, na barák, na zahradu, všechno je na mě. Manžel se více zapojit nemůže, protože se nás týkalo krachování dodavatelů a prostě při těch šílených cenách energií, jídla a benzínu musí být pořád v práci nebo bychom museli jít bydlet pod most. Máme i hypotéku k tomu. Čekali jsme zdražování už když jsme se pro druhé rozhodli, ale s takovým masakrem jsme teda nepočítali. No a protože už je toho na mě moc, tak jsem kolikrát fakt hnusná na starší a reaguji často přehnaně a popudlivě. Je mi to líto, uvědomuji si to, ale stejně se to děje a já jsem na ni zlá. Štve mě, že pořád rámusí, pořád budí mladší, jakmile chvíli usne a mohla bych mít aspoň pár minut klid, tak jí hned vzbudí. Vůbec mě neposlouchá, pořád je doma bordel nebo něco opatlané. Jakmile se otočím, tak něco vyvede nebo ublíží sestře. Všechno jí říkám 10x, poslouchá mě až když ječím na celou ulici nebo jí dám na zadek, což dělat nechci, ale do té doby na mě nereaguje a myslí si, že je to sranda. Jsem unavená z toho, že pořád jen celý den ječím nebo něco uklízím. Je něco, co člověku pomůže se nějak hodit do pohody? Jak z tohohle kolotoče ven? Jde to vůbec? Čekám na tu školku už jak na smilování 🙏
Neporadím ale jen podpořím,že nejsi sama. Já to mám úplně stejné a taky už to nedávám. Denně křik a řev,aby starší poslechla a pak výčitky,že si to bude už pamatovat a nebude mě mít ráda. Co je to se mnou pro ni za život teďka. Drž té a snad bude líp.
Nepíšeš o mém dítěti?
PS: Vím, je to děs, školka trochu pomůže - pokud ovšem nebudete pořád nemocní, jako my... S věkem se to postupně mírně zlepšuje. Držím palce, je to děs.
PPS: V čekárně jsem zaslechla podobný stesk jedné maminky, další maminka jí odpověděla, že na to prý pomůže třetí dítě. 😀
Vydrz, ta skolka pomůže. Ona je to prostě už trochu ponorka, člověk se s tím dítětem málem 24/7 a v tomhle věku jsou fakt intenzivní. Plus do toho druhé, nevyspani, únava a člověk fakt trochu vyhoří. Já jsem to neměla zak vyhrocené, ale když jsem čekala druhé, tak jsem byla silene unavená, do toho péče o tříletou dceru, pak starani o miminko a samozřejmě i to starsi člověka potřebuje, možná ještě víc než před tím. Ta skolka tomu fakt pomohla. Dcera se tam vyradi, ma stále nové podněty a pak už ten den docela uteče. A navzájem si od sebe odpočineme. Jako i tak je to někdy náročné, ale myslím, ze nam to oběma prospělo.
Chtěla bch tě uklidnit, ale bohužel jsem na tom stejně, naopak ještě hůř, jelikož starší chodí do školky a přes to všechno když přijde domů, tak na ni furt jen křičím, rano než jde, tak se u nás zase křičí, je mi kolikrát do pláče, ze jsem na ni hrozně ošklivá, je mi hrozně líto, když vidím, jak pláče, jak ma smutný oči, ale bohužel moje nervy jsou jen jedny a nedávají to... Pak tady bulim, ze ji ublizuju a přeji si, aby se mi vratila ta moje strašně hodná holčička (do 3-4 let byla zlata, ale ted v 5 letech má snad pubertu nwbo nevím)
Jestli jsi perfekcionistka, tak dělej věci jen tak napůl a uvidíš, že to bude z objektivního pohledu pořád v pohodě.🙂 Popřemýšlej, jak by sis mohla práci doma usnadnit, co děláš zbytečně často, jak zjednodušit vaření atd. Možná dojdeš k zjištění jako já, že 3/4 věcí stejně nikdo kromě tebe nejspíš nevidí, natož aby to nějak ocenil. Jsem si myslela, co všechno musím dělat, ale většinu prostě jen dělat chci, protože to vadí jen mě. 🙂
Ty pocity zná každá maminka. Prostě ví, že jeci a dava na zadek vlastně že svého zoufalství.Moc hezky pocit je když to ustojis. Když víš, že jsi unavená, podrážděná a práce proto si hlidas reakce. Ne vždy to jde ale věř, že jakmile se ti povede místo křiku to vyřešit jinak, budeš pyšná a budeš mít motivaci.
Druhá věc je, že dcerka třeba zlobí právě proto ze Te potřebuje.
Není to snadné. Každý řekne a udělá spoustu chyb ale nikdy není pozdě to zkusit jinak. Držím pesti🙂
Vyrazit nekam mezi pozitivni lidi, idealne matky. To me umi nakopnout. Ale tak na dva dny. Hlavne se snazim hlidat, abych ji hnusne nenadavala. To delwla mamka segre a myslim, ze to na ni nechalo mnohem vetsi nasledky nez cokoli jineho. Dokonce.si pmatuju, ze ji parkrat rekla, ze ji nema rada nebo ze ji nenavidi. To jsem se zarekla, ze jakkoli zle bude, jakkoli me nastve, nikdy nereknu.
😉 Ten úklid bych zvazila jako první. Nejsme uklizecky, ale matky. Tak proste nebude naklizeno… Hele máme ještě 3 psy. Naštěstí máme roboticky vysavač, ten jede 2x denne. Takže akorát vytru, pac malá leze. Ale jinak jen to nejnutnější- myčku a prádlo. Jinak hračky apod proste nechávám a uklizim až večer. 🤷🏻♀️ Stejně je to kazdymu uzadele. To se raději věnuji dítěti. 🙂
A nemáte nějakou babičku co by vypomohla, alespoň občas a ty měla čas pro sebe?
Já ho tedy taky moc nemám, ale jsme alespoň hodně pryč a ne doma no.
Chapu a soucítím... Obcas mam taky pocity beznaděje. Jsem s detma porad sama, manzel v práci odnevidim donevidim.. Hele omez úklidy na minimum. Naklizeny byt se dvema malymi detmi je duhový jednorožec. Myslíš, ze to nekam utece, kdyz neco odlozis na vecer/na dalsi den? Ne, fakt ne. Pres den se teda rozhodně nenamaham sbirat hracky, to bych nedělala cele dny nic jineho.. Rano obvykle zapnu pračku a pak jdeme ven. A pak rychly obed, ideálně ze školní jídelny (super doporučuju aspon obcas). Nadobi nahazim do mycky, nekdy to pocka klidně do vecera.. Odpoledne ideálně venku. Choďte casto ven, je to dobre na psychiku, deti se vic unaví, doma se neudělá tolik nepořádku... Vecer posbiram po náměstí to nejhorší, otru linku a cus. Vetsi uklid doma max jednou za tyden, kdyz vezme manzel deti ven.. Jedno dite ve skolce je fajn, ale moc si to předem nemaluj. Deti jsou ze skolky věčně nemocní a vic doma nez ve školce 🙄
@vhanka No nejsem si jistá, zda to dokážu a předem říkám, že i já jsem několikrát křičela, dávala na zadek apod. Ale vždy jsem cítila, zda to bylo či nebylo oprávněné či má reakce adekvátní.
Jinak nejlíp mi to jde když např. vím, že jsem špatně spala a cítím už v 6:30 u chystani snídaně tenzi😁, vadí mi jak se postuchuji, ruší mě jak bouchali příbory,apod.A říkám si pozor, budeš dost nepříjemná kvůli blbinam. A zkusím místo toho, že řeknu ostreji-nemlatte tím příborem říct to milé i když mi to tuka na nervy. A v tom duchu to snažím dělat dál. Ale samo, že to vždy neuhlidam... Nebo třeba malují jak vztekli barvám jen co umyju koupelnu. Chodí tam vymyvat paletu apod. Malování trvá 15 min, úklid 30.Tak se na to psychicky připravím, že prostě malují, bude binec a budu uklízet. A když se na to připravím, jde mi to líp zvládnout. Ono to je těžké, každý má jiné spouštěče. Ale i jak tu rádi ostatní. Jít ven mezi lidi, do herny apod. Strašně to pomáhá. Na mě to doma kolikrát padá, taky řeším milion věcí co mě ničí ale venku se to rozplyne.
A někdy řekni, že bude k obědu jen krupice nebo brambory s podmaslim. A prostě jen si užívej děti. A bude to dobré pro všechny. Držím pěsti.
Jezis, jak kdybych cetla o sobe 🙈 radu bohuzel nemam, ale zazivam to podobne. Teprve cekame druhe a na starsiho syna jsem casto hnusna, netrpeliva, mam pocit ze me vnima az kdyz jecim a to sama sebe slysim jak jsem otravna, ze do nej porad neco hustim. Finance, o tom fakt skoda mluvit. Hypoteka, dum v procesu stavby, najem a ja mezi dvema rodicaky momentalne bez prijmu, to na nalade taky neprida. Nevim, jak poradit. Me se to strida jak mam nebo nemam energii a kdyz zrovna mam, tak se zvladam na syna jakoby napojit, vnimat co potrebuje a v tu dobu mam pocit ze i lip spolupracuje. Do toho zvladam uklid, vareni, vse v pohode. Ale pak sklouznu zase dolu a je to zas blbe. Pry pomaha se zazdrojovat, mit nejaky cas jen pro sebe a svoje konicky nebo nejaky relax.
Školka jen potlačení problém, který má maminka v sobě. www.terapielaskou.cz
Jsi skvělá máma a tvá dcera tě miluje, i když na ni v poslední době křičíš. Musí to být hodně náročné, pokud jsi na všechno sama. To se pak není co divit, že ti ujedou nervy a rozhodí tě kdejaká blbost. Chápu, že chceš být perfektní, ale zkus trochu slevit ze svých nároků. Nevadi, že nebude tolik poklizeno, svět se nezboří. Nevadí, že na oběd bude polívka z pytlíku. Nevadí, že pustíš dceři pohádku, abys měla chvilku klidu. Udělej si kafe, vezmi do ruky knížku, a relaxuj 😉 Všechno bude zase fajn, uvidíš.
U nás je to podobné, jen syn ještě do školky nemůže a mě doma 4m dvojčata. Chvilku pro sebe mám od 23-5 ráno ,v ideálním případě. Chlap pracuje od 6-23 a někdy ani nespí doma rovnou vezme 24ku a nebo přijde se jen odpoledne vyspat a zase jde do práce. Volno má jen kvůli lékařům ( holky chodí na rehabilitace, kardio, atd dost často ) a úterky. Syn je podes. Spím 3-5 hodin denně. Všechny uspat a uklízet, vařit pokud to nešlo během jejich bdění a cvičit s holkami a věnovat se synovi. Chodit ven a teď po mě chtějí bez mléčnou stravu ( 90%co jim je mléčná bílkovina) , tak že jsem v depresi, jídlo flakam - není čas a nekdy je prostě Lipánek, jídlo od syna ( kuře na paprice /smetaně atd) a to nesmím . I bez diety jsem měla tak tak čas na sebe a to stylem "hodím do sebe lipanka s rohlíkem , kuře na paprice s těstovinami co nedojedl syn " což mi teď nedovolí ... 😔😣 Jít ven s třemi dětmi ( skloubit dva kojence a syna , jedno z dvojčat ji jen v polospanku, jinak to plyve ) je pro mě adrenalin a pak večer jsem úplně k.o. polospanku pak uklízím hračky, nádobí uklízím poslepu atd ... A bude hůř až ty naše cacorky budou spát min a min ...
@mendywendy jaký problem myslíš má mama v sobě? Proste je to tak že děcka lezou na nervy, neskutečný způsobem, někdy je líp, někdy hur, a v matce to není, to by musela mít asi každá mama problém. A právě u těch větších je pak super když jdou do školky, mají další kamarády, podněty, ptz prece jen se doma už nudí. A doma uz nebudou nikdy ,skolka, skola prace, na to je potřeba se pripra Vít.
@malanoha : já mám tři děti - syn 2,5 hyperaktivní urputný tvrdohlavec a dvojčata 4m a nemít uklizeno a navařeno tak mě můj doma zabije pohledem a nevydržím s ním v bytě. Chápu ho, maká od brzkých hodin do noci a chce přijít domů, na obědy chodí většinou domu ( a uspí mi syna, když to jde si s ním dá odpolední spánek ) a zase vyrazí do práce do noci. A chce přijít domů do klidného a hezkého místa 🙏 a když má čas plně se věnuje synovi, pomazlit se s dvojčaty.
Jako bych to psala já, a rozdílem, ze starší chodí do školky, a já mám dvě práce k tomu :/
Nejsi sama, jeden syn 2,5 roku, druhý 4 měsíce, před 2 mesici jsme se přestěhovali z bytu do domu, doteď máme jednu místnost zaskladanou vším, co jsem ještě nestihla vybalit. Manžel sice chodí ve 3 hodiny domu, ale potom většinou dělá ještě kolem domu, abychom mohli zkolaudovat plus má svoje aktivity. Nejdřív jsem to hrozně řešila, aby bylo vše co nejdřív perfektni. Ale to se nedalo, bylo jsem nervózní, protoivan, teď prostě udělám to nejnutnější a jdeme ven, dopo i odpo. Když je třeba škaredě nebo přes oběd, tak se snažím aspoň něco odklidit s pomocí syna (když ten mladší spí), ale prostě to jde pomalu a ten mladší už moc nespí. Ale od té doby co to tolik nehrotim, jsem klidnější já i děti, už na ně ani tolik nekricim (teda na staršího). Jednou za týden se snažím dětem udělat nějaký výlet, většinou s manželem, ale když to nevyjde, tak se vypravime někam sami. A taky pomáhá, že se potkáváme náhodně na hřišti s maminkou, která má podobně staré dítě, kluci si pohraji a my pokecáme, ale dopředu se nedomlouvame, buď se potkáme nebo ne a nemáme stres z toho, že musíme být někde v určitý čas.
Uff, to je důvod, proč už další dítě nechci. Teď je mým synům 6 a 8 let a jsou zlatí, vyhrajou si spolu nebo sednou na kolo a jedou za kamarádama. I když s tím úklidem se to moc nezměnilo, bordel je po nich furt. Takže vážně nezbývá než vydržet, chodit s dětmi ven, třeba si na lavičce chvilku číst knížku.. a až půjde starší do školky taky to hodně pomůže, doma se prostě už nudí. Moje švagrová měla podobne aktivního synka, hrozně zlobil, školka hodně pomohla a nakonec už mají třetí mimco 😁
Jako bych to psala já 😅 syn naštěstí už chodí do MŠ ale je teď zase týden nemocný (rýma, kašel- nic těžkého ale do MŠ nemůže) a je tak strašně náročný na pozornost a otravný, že jsem z něj úplně vyčerpaná. Nechce si hrát sám tak pořád hledí na bednu. Když mu to vypnu tak otravuje kočku, mladší dceru, nebo mě. Nezabaví se sám. Křičí v bytě -resp. "zpívá si" běhá, skáče, vymýšlí vyloženě hlouposti ( když jdeme ven, tak tam nic, pokud nenatrefí na svoje kámoše..) furt něco mele, dává mi nesmyslné otázky ani nečeká na odpověď a další a další. Buď mu dám za úkol poskládat puzzle, nebo vymalovat obrázek, ať je aspoň chvíli potichu. A pak mu zas dovolím bednu ať mám od něj pokoj. A samozřejmě nedokážu být na něj milá a hodná, když jsem z něj tak vyšťavená. a i mu říkám, že mě štve, ať už konečně drží hubu, ať už proboha neotravuje... Taky mě ty slova mrzí, tohle bych od své mámy slyšet nechtěla. Ale to už jsem vždy na pokraji psychických sil.
@rozitta koukám, ze ty děti jsou jak přes kopírák 🤣
Tady na koňovi jsem před časem četla něco jako, že starší dítě dělá hromosvod na nervy. A uvědomila jsem si, že to je přesně ono. Dcera odnese ledacos za moje nevyspání kvůli synovi, za to, že jsem v presu a nestíhám, za to, že mladší roztahal věci po bytě a další a další. Prostě na ní už ta trpělivost dojde. Už je přece větší, měla by to zvládat. Tak se snažím si vždycky uvědomit - Proč jsem teď naštvaná? Je to opravdu kvůli ní? Neodnáší něco za někoho jiného?
Školka nám pomáhá, pomůže určitě i tobě. A s časem bude lepší všechno. Rozhodně mi pomáhá i utřídit si priority - prádlo poskládám zítra, plenky tentokrát nevyzehlim, práci na počítači zvládnu jen to prostě nebude hned atd.
Vino, jedine vino. Slunce v lahvi. Nechci nabadat k alkoholismu, ale...zname to
@mourovatakocka ten hromosvod je přesný.dobry přirovnání
U nás to byl dost boj, starší 3,5 a mladší má 3 měsíce. První týdny jsem měla pocit že na staršího jen řvu a ječím, byl s námi doma prvních 6 týdnů, aby jsme se trochu sžili, no masakr to byl neuvěřitelný. Strašně pomohlo, když šel zpátky do Školky, ale pořád je to těžké, máme docela nabouraný vztah se starším, je zvyklý mít všechny jen pro sebe a najednou se musí dělit, což je pro nás všechny náročné. Pomalu se to zpravuje, občas mi rupnou nervy, ale to jsem většinou už hodně vyčerpaná. Držím palce aby se to i u tebe zlepšilo 🍀❣️
@martiniquest já kojím a vínu moc neholduji, ale priznám se, ze si občas koupím nejaký kingswood a večer si s tím sednout na gauč k zoufalým manželkám je úplně slast. 🙈😁
@mourovatakocka no tyjo, to bude asi dost přesné. Třeba vypravit se někam je něco hrozného. Kolikrát mladší se ještě na poslední chvíli pokadí až na záda nebo se stihne poblít, ideálně nahodí i mě. Já už v presu a do toho starší si u dveří vzpomene ještě na hračku, kterou neví, kde má a u oblíkání dělá blbiny a to už mi bouchnou saze, seřvu jí, že si měla hračku připravit dřív a že nemám na takové kraviny čas a už odjíždíme s brekem. Přitom ona jen dorazila vyhrocenou situaci a celé to schytala. 😔
Je to tezke, ja vim, ja mam k tomu i praci na homeoffice... Pomaha mi mit vecer hodinu pro sebe a sportovat nebo se divat na film, vetsinou bezim na elipticalu a u toho na neco koukam, manzel zatim hlida deti. Pak hodne pomaha chodit nadlouho na hriste, pres koronu jsme chodili denne na 3 hodiny na nejvzdalenejsi hriste. Ja jsem si u toho zasportovala tlacenim 1h 20kg kocaru v kopcovitem terenu a deti se vyblbli na hristi. No a bohuzel stejne mam nekdy pocit, ze je tady i pres neustaly uklid neustaly neporadek, nemam na nic cas, nestiham, deti zlobi, nezvladnou byt chvili same, ale pak je to zase dobry a zabavi se spolu nachvili 🙂 Je potreba jenom vydrzet.