Jaké jste měly dětství? Jak na něj vzpomínáte?

Jj, určitě,boj s větrnými mlýny nemá cenu 😒 . Tak dobrou a mějte se 😵 . Pa

dagi-jasně, že rodiče, kteří se chovaj ujetě, prostě nějak nezpracovali svoje vlastní traumata a problémy...šťastnej a spokojenej člověk se až tak ujetě ani chovat nedokáže............

holky a jak to zvladaj vasi partneri? ja tomu memu nic moc nerikam, jako zakladni problem vi, ale mam pocit, ze vzhledem k tomu, ze je ze je z perfektni rodiny a jeho nejhorsi zkusenost je, ze mu umrel kocour, to stejne nemuze nikdy pochopit....navic ho tim nechci zatezovat, on to pak vse rika svoji mame, ktera je btw super, ale uz to jsou starsi lidi a tem taky nechci nadelavat starosti..... jak to mate vy?

mne z toho vysekal, zvedl mi sebevedomi,naucil me jak se k tomu postavit, naucil me rikat pravdu a nebat se toho. Vi vsechno,jinak by asi nepochopil,jaka jsem byla

Tak já měla dětství celkem hezké, mám dva starší bráchy, který měla máma z předchozího manželství. No ale postupem času jsem se začala řídit taky svým rozumem a už byl problém. Pak se to nějak sesypalo mezi rodičema a moje máma radši než by byla o víkednu doma, když jsem měla přijet z intru, tak byla se svým milencem, který mi později dělal šéfa a taky peklo ze života. Bohužel moje máma je citová vyděračka a nestydí se tyhle prostředky použít i teď, kdy je mi přes 30 let a mám svou rodinu. Teď je zase nějaký veliký problém v rodině, za měsíc a kousek máme mít svatbu a já přemýšlím, že rodině řeknu, že svatba se ruší a uděláme si jí jen se svědky. Určitě budou uražený, ale pro mě lepší varianta než si satbu kazit tím, že tam budou lidi, kteří na sebe budou nevraživě koukat. Věty typu: nikdy jsi mě neměla ráda, já vím, že máš radši tátu, aspoň jednou bys mi mohla pomoct.....Zvedá se mi z toho žaludek, navíc jde o věci, do kterých mi vůbec nic není.

Sophii, partner mě podporuje, i když mu takové chování připadá nepochpitelné. Mnohdy mi připadá,že je jejich jednání rozčilený víc než já, protože ho štve, že mi někdo ubližuje ... ale je to tím, že já už se nestresuju, už jsem od nich podpásovku zažila mockrát. Se začátkem těhu jsem si řekla, že tyhle negace nesmějí zasáhnout mé miminko a odrážela to úspěšně od sebe a daří se mi to i nadále. A je to právě díky úžasnému patnerovi a našemu malému pokladu. Jeho rodiny mou situaci zná a řekli k tomu něco málo, ale snaží se nám do toho nezasahovat a pomáhají tím, že se ke mně chovají jako ke své dceři, což je nejvíc, co jsem od nich mohla dostat. 😀

Gedren, tvuj poslední příspěvek popisuje přesně i stav u nás.... mám z toho velmi podobné pocity, nejhorší je to okolí (její setra a tak....já bych chtěla od nich aby mi trochu pomohli, proluvili si s ní a oni nevěří, že ta dokonalá a užasná ženská, jak se moje matka na všechny strany prezentuje, by mohla dělat tohle....) a taky mám pocit, že moje matka si své jednání neuvědomuje, že mi tí ubližuje......

sophii: já honzovi můžu říct všeco, dál to opravdu nepouští, samotnýmu to bylo neopchopitelný proč je táta takovej, ale jak jsme mu vyprávěla, měl možnost ho líp poznat a pochopil proč já jsem taková...
bylo mu to líto a snaží se mě podpořit, neponižuje mě, naopak mě chválí, prostě si mě váží a stejně se chová i knašíé holčičce

Sophi, přesněěěě!!!! Také bych u svého manžela řekla, že jeho nejhorší zážitek je, že mu zemřela andulka či pejsek 😒 , či když jeho otec zvýšil na jeho mamku hlas proč mu vyprala čisté montérky 😅 . Jinak měl krásné dětství, a to je dobře. Možná by ses divila, jak by byl i tvůj přítel chápavý....., také jsem měla obavy..., třeba že se se mnou kvůli tomu rozejde...., ale opak byl pravdou. Vážil si mě snad ještě víc, že jsem z toho hnusu vyšla celkem z čistýma rukama. Já jsem měla potřebu aby to všechno věděl, lží a neupřímnosti bylo do té doby ažaž. Je to prostě moje zlatíčko!

někdy si s prominutím říkám proč si ty lidi ty děti děla když se k nim pak nechovaj nic moc, však to jsou bezbranný tvorečci, kteří za to nemůžou a pak je to v nich po celej život..

Bambulík, jj ☹ . V týdnu jsem viděla v TV kousek přímého přenosu soudu z Kuřimské kauzy..., do té chvíle neříkali v TV zdaleka všechno, když to ta soudkyně četla, co všechno těm dětem dělaly..., prostě mě to rozum nebral, byl to fakt hnus, chtělo se mě zvracet. Takovým ženským bych udělala to samé, pěkně je mučit.

já jsem z té kauzy tak zmatená, že to vůbec nechápu...

Ono je lepší o tom moc nevědět, je to fakt brutus, ty ženský byly hyeny..., takový krásní kluci to byli, a jsou dá se říct společensky do konce života odepsaní.

bambuliku, k tve otazce ze vcerejska; presne jak pise gedren - sebevedomi mi zvysilo studium + prace (vedomi, ze jsem toho za kratkou dobu dokazala vic, nez moje vzdy 'perfektni' matka - osamostatnila jsem se, odchod z domova byla jedna z nejlepsich veci, co jsem udelala, naucila jsem se cizi jazyk tak, ze ho smele pouzivam i na akademickem poli - tzn. zadna skolni anglictina z ucebnice, studuju konecne to, co jsem chtela a co ma budoucnost, nasla jsem si chlapa, ktery me toho hrozne moc naucil a ze vsech lidi to byl (je) on, ktery mi s mym sebevedomim pomohl nejvic. Bere me takovou jaka jsem i se vsemi chybami, narozdil od matky, ktera se me vzdy snazila predelat k obrazu svemu a nikdy me nemela rada nepodminene...

mmj, Tvůj chlap mi připomíná mýho - starší a holohlavej....

bambuliku; muzu se zeptat, kolik mu je (a tobe)? Nemusis odpovidat, jestli nechces, nebo do IP 😉

gedren: te´d jsem se fakt nad těma Vánocema pobavila...
Vánoce jsou sice svátky, ale trávit je s našima by byl pro mě jeden velkej stres...

gedren; jj, s tema vanocema je to tak u nas (resp. u nasich). Kdyz deda zemrel, babicku (mamenu matku) si nasi a strejda prehazovali jako horkej brambor (teda, jeste porad prehazujou). Jedny Vanoce travi s nasima (tedy s dcerou a zetem) a druhy Vanoce se strejdou a jeho rodinou...no nedela to samozrejme dobrotu ani na jedne strane...bohudiky se toho jiz neucastnim

jo a jeste jsem zapomnela; gedren, k tomu vyzkumu - no to se vubec nedivim, moje matka je presne ten typ; bude veci i nadale delat tak, jak poslednich 30 let, i kdyby to bylo sebeblbeji 🙄 ...Jak podle toho nemeckyho prislovi: 'Stara lez je lepsi nez nova pravda'... 😒

Ahoj holky...myslim, že kdybych vám sem měla napsat, jaké já jsem měla dětství, řekly byste, že to není možné a že si vymýšlim, myslim, že by mi asi nestačila stránka 😀 No ale ve zkratce...je na vás, jestli budete věřit nebo ne, stejnak jsme tu všechny pod nickem 😉 Jsem takové to nechtěné dítě - omyl, usmiřovačka, jak jsem často slýchala. Matka se snažila potratit a od mimina mě nesnáší, řekla mi to. Otec mě zneužíval do mých cca 5.-6. let, když mi bylo asi osm, odstěhoval se. Matka přestala pracovat a začala krást, lhát. Dodnes okrádá zejména staré lidi, do mých 16., kdy jsem s ní ještě bydlela, okrádala i mě, peníze, které jsem si vydělala při škole z brigád, okrádala i sestru, která měla peníze od svého přítele, okrádala návštěvy, dědu-jejího otce...moje učitelky ve škole, kohokoli. Policie mě stavěla při cestě ze školy, chodili za mnou do třídy a ptali se kde je. Bydlela jsem v bytě bez proudu, plynu, čehokoli, pak nás vystěhovali, neplatila samozřejmě ani nájem. Dodnes mám o tom výstřižek z novin. To bylo v těch 16., musela jsem jít k otci, přišel za mnou znovu do koupelny...potom jsem šla bydlet k sestře. Matka řekla s ledovým klidem, že si myslela, že mě zneužíval, jako děcko jsem prý koktala atd. No, dnes se s nimi nestýkám, ani s jedním. Od sestry vím, že matka má nakročeno do vězení a otec je v pohodě.
Já jsem hrdá sama na sebe, že jsem neskončila na drogách, úspěšně jsem odmaturovala a dokážu žít čestně...mám dnes skvělého chlapa a snad budu mít jednou konečně rodinu, opravdovou 🙂

hoj holky...já mám dva dost starší bráchy,tak jssem byla takový ten mazlíček,ale taky žádná idilka,můj taťka byl tak štastný že má holku,že to šel zapít a doteď chlastá,s ním jsem to měla dost dlouhou dobu na křivo,ale moje mamka je nej nej nej 😀
dětství jsem převážně trávila na chatě nebo na Slovensku u tety,bráchové už měli svý životy 😒
Teď se ale začíná vše obracet k dobrýmu,teda myslím 😀
mám fajn chlapa,dvě krásný dcery,hooodně moc obětavou babi a děda?světe div se omezil chlast a už byl s náma párkrát venku a začíná se holkám věnovat 🙂 a teď v dospělosti jsem našla i cestu k bráchům 🙂
....beru život jaký je,nikomu se nevnucuju a po nikom nic neočekávám a je mi fajn,takové ty dětské depky mám za sebou a myslím že jsem v poho,samozřejmě že někdy je mi ouvej,ale vím že pro mé holky a chlapa vydržím vše 🙂 a když přijde chvíle,že bych přizdila i ty mé zlatíčka tak máme ještě hafana a ten mě miluje se vším všudy a vždy má chuť se pomazlit a přitulit se 🙂 holt němá tvář je němá tvář 😀
😀

Gedren díky 🙂 V určitých věcech silná jsem, to jo, ale třeba v citových vztazích to tak slavné není...pořád potřebuju něco dokazovat a vůbec, za vším hledám něco špatného, taková "malá" daň.
Jinak určitě si nemyslím, že vy řešíte prkotiny, každý má to svoje a to je pro něj nejpalčivější, nejbolavější...a každá z nás se s tím musí nějak vyrovnat, určitě vaše problémy nijak nezlehčuju, jen doufám, že zvládnu vztah a následně i rodinu, jestli mi ji "bůh dá"(obrazně řečeno) 🙂

můžu taky? i když je v názvu tvrdý y?
taky jsem občas tvrdý ýýý, tak to risknu-.--

asi tak celkově v pohodě, si spíš vzpomínám na některý hakuzárny u babičky na prázdninách 😀

třeba dělala krupici a posolila to ... my jsme to nechtěli sežrat, tak nám to sebrala, ochutnala .. a jenom bylo: Dyť je to dobrý, jezte!!!! --- tak jsme to snědli 😒 😀

toho je strašně moc, jen jsem si trošku vzpomněl

Nobody, ty jsi fakt kůň 😀 😀 .

Tak naši se rozvedli, když mě bylo 9let a možná to byl ten nehlepší nápad. Dneska spolu vycházejí jako dva dospělý rozumní lidé, který mají společné děti a vzpomínky. Jsem jim za to hrozně moc vděčná.
Takže jsem vlastně vyrůstala jen s mamčou a bráchou (o 6let starší), který zastoupil funkci otce, takže poučoval, zakazoval...doteď spolu nemáme skoro žádný vztah, myslím, že až nebude mamča, tak že si ani nezavoláme na narozeniny. ☹
A mamča pro nás dva obětovala celý život (nikdy to ale neřekla), všechno zvládla sama (a to já jsem měla hroznou pubertu 😠 ) a já vím, že jsem dneska na ní hrozně moc závislá, voláme si každý den, jak se máme, co malá, co vaříme, prostě kravinky, ale musím říct, že ona je jedinej můj pevnej bod v životě, protože už mnohokrát jsem se přesvědčila, že ať mi v životě odejde kdokoliv, cokoliv se stane, mamka tu je pořád a kdykoliv a za to jí patří hrozně moc díííkkk... 🙂
Samozřejmě už mám svojí rodinu a udělala bych všechno, aby mi zůstala a malá vyrůstala v harmonický rodině, protože sama na sobě vidím, že ten mužský element v rodině je určitě zapotřebí...
S tátou jsme k sobě nějak nenašli cestu (snažil se mi organizovat čas, což já bytostně nesnáším, teď to pro změnu dělá tchýně 😠 ), vždycky pro něho existoval spíš brácha, v něm se viděl a mě nikdy nechtěl. Chtěl jen bráchu a já byla z jeho strany nechtěný dítě a nějak jsem mu tohle nemohla odpustit. ☹ i když prý je na mě pyšnej, nevěřím mu...po narození malý jsem se trošku uklidnila, chodí k nám na návštěvy za malou, zklidnila jsem se, snaží se mi teď hodně vynahradit, kupuje malý, do bytu spousta věciček, ale ztracený čas nejde vrátit. ☹

závěr? chtěla bych pro svou dceru být zrovna taková matka jako je pro mě máma. Udělala spousta chyb, ale teď už vím, že spousta věcí dělala jen pro nás...jen jedno nevím, jestli je dobře nebo špatně...naučila mě, že vlastně ke svýmu životu nepotřebuju chlapa, že všechno zvládnu sama a tak s tím doma docela bojujeme... 😔

😀 kůň?
občas jo

jééé, to jsem jednou spal u babičky ve druhým pokoji (jen průchod - nějaký ty kuličky v pásech nebo co tam bylo v tý době)) a v noci se mnou mluvila .. byla v kuchyni a já v obýváku ... vůbec jsem jí nerozuměl, tak jsem pořád říkal jo ... jojo ... jojo ....

a ráno jsem se probral, vlezu tam, na stole obrovský kus chleba, na tom jakýsi tlustý kola salámu (víc jak cenťák) .. všechno napaplaný v másle 😲 .. tak jsem na to hleděl jak debil ... no a ona to vycítila a říká : "V noci říkals, že chceš takovou snídani" Jupipijou 😀 😀 😀 Tak jsem žral podruhý no 😒 😀