Je běžné necítit touhu mít děti ve 36 letech?

@patypresdevaty To je nesmysl, takové číslo. To by měla žena hyperstimulacni syndrom. Navíc kvantita nic nevypovida o kvalitě a už vůbec ne o stavu po rozmrazeni. Obecně je social freezing prezentován dost nebezpečně a vzbuzuje falešnou naději. Možná by to mělo větší úspěšnost, kdyby o tom uvažovala už žena ve dvaceti. Rapidně větší úspěch mají zamrazena embrya, ale na to je holt potřeba partner.

@drep Mně to připadá všude dost nešťastně prezentováno a vzbuzuje to falešnou naději. Zaprvé žena v pokročilejším věku nebude těch vajíček mít tolik, nebudou tak kvalitní a nejsou záruky, kolik jich přežije rozmrazeni. S embryi se ta úspěšnost nedá srovnat, ale na to je potřeba muž...

@helach no a to je přesně ono. Ona to v to rozhovoru i říkala, že kdyby ji napadlo řešit to dřív a o různých možnostech by se více mluvilo, řešila by to nejspíš jinak. Ale jelikož už je jí 37, partnera nemá a bez stálého partnera mít dítě nechce (zodpovědnost vůči tomu dítěti), vlastně jí nezbylo nic moc jiného, pokud dítě chce. Třeba za chvíli někoho potká, sedne to a otěhotní přirozeně. Ale kdyby ne, dává jí to alespoň o něco větší šanci mít dítě třeba i po 40.

Dítě není konec světa a zájmů. Ba naopak já to vnímám tak, že mám parťáka a život s ní mě velice baví. 🙂 Jen taková vsuvka. Vysokohorská procházka v Rakousku. 🙂

@tina216 znám jednu ,které se narodilo první dítě v 18 a nikdy neměla mateřský cit,ani teď ho nemá má manžela ,on by dítě chtěl moc tak ji navrhl,že na rodičovské bude on,on ví,že starost o dítě bude více na něm,jo to první dítě je bez otce a od narození se o ní starala babička s dědečkem,byla v pěstounské péči,teď už dcera bydlí s mámou ,takže kdo ví a myslím si ,že ji manžel i přemluví nebo to dítě i plánují,jinak by si ji nebral,kdyby věděl ,že dítě mít nikdy nebude,takže třeba to ještě přijde,ale to vám nikdo neřekne

@nanyh Dakujem, krasne foto 🙂)

@suzanna123 ja to beru tak ze si to proste holt ted oddru -.....5 let nebudu nikdy sama,budu muset furt vstavat v noci a utirat soply...Jo taky me to nebavi ale ta detska spolecnost mi za to stoji a co si budem,to detstvi utece jako voda a pak ma zas clovek od techto veci klid.Bezdetna bych asi nechtela byt ze dvou duvodu. Prvni je ta detska laska kterou dostavate,to pomazleni,uspavani,mazleni... Druhej duvod je mit nekoho az budu stara.. Ne aby se o me staral a vozil me po doktorech ale ta spolecnost. Tesit se z pripadnych vnoucat pokud budou apod

Může se to změnit nemusí. Ale představ si, že budeš mít dítě ve 40 a v +-60 mu půjdeš na maturitak 😂 a svatby už se ani nedozijes. Nehledě na to, že ta energie ani psychická výdrž už není taková a matky co mají děti po 35 jsou strašně závislé a spíš ty děti rozmazluji jako babičky.... Chudáci deto

Já jsem si někdy cca v 25 uvědomila, že jsem do té doby nechtěla děti, protože jsem nepotkala nikoho s kým bych je skutečně mít chtěla a že borec se kterým randím teď, tak je sice fajn, má všechny vlastnosti, které jsem od muže chtěla, ale nemám potřebu mít s ním děti. Tedy cca v 25, po jednom upřímném rozhovoru sama se sebou, jsem došla k závěru, že jestli ty děti chci, musím si najít jiného partnera. Partnera mám super, děti chceme, zatím se nepodařilo, je mi 35. U mě to byl obrat 180 stupňů v názorech, ale nebylo to hormonální ve stylu jůůů kočárek, miminko, ale srovnání si životních hodnot. Podle mě je velmi důležité si rozklíčovat důvody, proč ano, proč ne, co za tím skutečně stojí. Pokud jsou tam nějaké bloky, obavy, tak je zpracovat. Strach nás často blokuje něco udělat. Pokud se rozhoduješ z pozice strachu, obav, tak jednou mohou ty obavy, strach pominout, ale už bude pozdě. Pokud je to rozhodnutí z pozice, kdy máš strach, obavy zpracované, tedy z pozice, co bych asi nazvala z pozice síly, pak je to v pořádku.

Když mi do té doby kdykoliv mamka řekla, že se někdo v okolí vdává, tak moje první věta byla, a to chce, nebo musí?

Tchýně by chtěla, abychom děti měli, přeje nám to, ale co já cítím, je, že chce, abychom děti měli, aby mohla vozit kočárek, pochovat si miminko. Tedy je to primárně o ní, ale nemá úplně pochopení, že pro nás to není úplně lehké, že se nám doposud nepodařilo. Cítím, že já jsem v pozici, kdy mám naplnit její potřeby babičkovství. A vnoučata má 4, bydlí v jednom městě, vídá je často.

@levandule_k Dakujem za nazor. Rozumiem, u mna je asi najvacsia motivacia ist do toho to ze to chce partner a moji rodicia. Len to si potom vravim, ak je moja najvacsia motivacia mat dieta to co chcu ini, tak asi je to velmi zle, a nemala by som do toho ist dokym/ak sa to nezmeni.

@tina216 U tebe bych si položila otázku ohledně dítěte, jak by ses rozhodla, kdybys nebrala v potaz názor partnera a rodičů. Co vlastně chceš ty, když se odprostíš od okolí?

Možná tím, jak na tebe okolí tlačí, tak se cítíš jak mezi mlýnskými kameny a děti v takové situaci nechceš i právě proto, že jsi pod tlakem.

Jak třeba fungoval tvůj otec jako otec, partner? Odpověz sama sobě, jestli byl spíš funkční nebo disfunkční ve svých rolích. Pokud úplně nefungoval, můžeš se bát i toho, že dopadneš stejně jako máma. např. uštvaná s jazykem na vestě.

Moje kamarádka měla děti, protože to bylo racionální rozhodnutí. S partnerem spolu byli, bydlení měli vyřešené, práci měla. Nikdy se nerozplývala na rozkošnými dupačkami. Chtěla je, ale nebyla tam taková ta extra šílená touha, kdy ti to přijde jako jediný smysl života, poslání. Má je ráda, nelituje toho.

Mám synovce a neteř. Je pro mě velmi obohacující trávit s nimi čas, baví mě ten jejich pohled na svět, ale já dělám jen ty příjemné věci. Neřešila jsem přebalování, rostoucí zuby, období vzdoru, nedojdu si sama na záchod, jaká školka, škola je nejlepší atd.

@levandule_k Dakujem za skvely nazor, toto mi velmi pomohlo, ano niekedy je velmi tazke oddelit tuhu/priania okolia od tych svojich. Presne tak nad tymto sa musim zamyslet. Dakujem!

@tina216 V 36 jsem si nedokázala představit, že bych dítě měla. Mám práci, která mě vždy naplňovala a nelákalo mě být doma na mateřské/rodičovské. S partnerem jsem od mých 17 let. A ten po dětech toužil. A právě to, že jsem věděla, že manžel bude úžasný táta, který bude o malou schopný se postarat, nebude vše jen na mě, tak jsem v necelých 38 porodila dceru. Mít jiného chlapa, tak do toho nejdu. Naštěstí se pořád mohu věnovat práci, pracuji domu, tak to je také pozitivum. Bez toho by mi možná leckdy hráblo. Ale ponořit se do světa, který znám, mi vždy pomohlo vyčistit hlavu. Splodit dítě bylo velmi racionální rozhodnutí.

@jitkaabs Dakujen za skvely nazor. Hej, takto to uplne chapem, ja som s partnerom teraz iba rok, takze o to je to tazsie, ze je to este kratko..

@tina216 a co partner na to už by chtěl děti ?

@martinka0209 Ano, on by chcel. Tak uvidime ako to dopadne.

U mojej kamaratky, ktora odjakživa prehlasovala, že deti nikdy nikdy v živote povedala, že možno Keby sa bláznivo zamilovala, že by vedela, že je to ON, tak by sa na jedno dieta podujala. Takze u nej je to tak. A že nemusi to s mužem vyjít? Pořád budu mít to dítě. Já si říkám, že kdyby nám to s manželem jakože náhodou nevyšlo, náš syn je to, kvůli cenu se do toho vztahu jít oplatilo a co se nám nejvíc a nejlíp povedlo, takhle to vidím já.

@tina216 hlavne nie len preto, že ini chcu. Oni nebudu rodit, vychovávat, v noci k tomu vstávat. A na tvoje povzdychy povedia- chcela si dieta, staraj sa. Že to bolo kvoli ním, to bude zabudnute. A kvoli chlapovi? Tiez nie. Vacsinou, Ked sa narodí dieta, žena sa stará. Chlap moze zostat, alebo odist..klobuk dole pred chlapmi, kde zlyha žena a postará sa komplet chlap.

@sfet Dakujem pekne za nazor. Mate pravdu, dospela som k rozhodnutiu, ze iba kvoli ostatnym to fakt nemozem spravit. Lebo ano, mozno vaetci okolo by boli viac stastni, ale to by nemal byt rozhodovaci faktor u mna. A presne tak, ak by som bola muz a ta zena by velmi chcela tak by som do toho sla, ale ako zena, vzdy je 80% povinnosti a bolesti na nasej strane, a chlapi zoznieraju hlavne tu radost a ostatne nie vzdy vidia.

@tina216 a potom u promocie dietata so slzou v oku povedia-: ,,Ale sme toho potomka pekne vychovali." Hoci ani nevedia, do ktorej triedy chodil.