Je tady některá, která ač má strach, tak řídí auto?
Holky je tady některá, která ač ma velký strach tak řídí auto? Opravdu kratce jsem ridila, ale přestala jsem,mám strach. Uvítám vaše postřehy, zkušenosti. Je mým snem řídit, mám k tomu prostor ale mám blok. Ma smysl jezdit se strachem, myslím ze i když budu vyjezdena nebude to nikdy me hobby a obavy budou vždy. 🙂
tak já bohužel mám strach a neřídím a chtěla bych, i potrebovala, neridila jsem pet let, jsem z brna provoz je tady silnej a nebezpecnej, nemuzu s rozhoupat to zacit znovu trenovat, aspon na parkovisti, jinak mam proste strach z nehody a o své deti
@alcar - taky jezdim po krajnici a kolikrát nechapu,že i když nic nejede v protisměru,tak některé auto mě jen tak tak liza :-/ A proto pokud to jde,tak jedu po cyklostezce nebo i po chodníku - u nás v obci běžný jev. Pokud po chodníku někdo jde, samozřejmě jdu při kole. A taky se mi už stalo,že mě na kole ve vetru predjizdel kamion hovado a při té jeho rychlosti jsem mela co dělat,abych udržela řidítka na silnici. On byl určité zkušený řidič a nevyhodnotil situaci správně,měl mě buď objet s větším odstupem nebo zpomalit. Toto by začátečník neudělal 😀
Já osobně mezi tyto řidiče stižené strachem, úzkostí nepatřím, pro mě je jízda v autě jako když sednu na kolo..prostě automatická, vůbec to neřeším, do velkých měst (Pha, Brno atd.) jezdím tedy většinou s navigací tak se cítím i bezpečněji, před 2mi týdny jsem jela na letiště do Prahy a tam jsem napoprvé nezaparkovala do parkovacího domu, všude se mi někdo lepil na "zadek"..no trošinku stres ale vpohodě, to se občas stane.
Jediné co mi tato otázka přpomíná, je mé "přátelství", mám kamarádku co také nejezdí, strach, není vůbec vyježděna, ikdyž její muž je profesionální řidič, tak tam ta podpora moc není. Nicméně dříve jsme se docela často stýkali, rozumněj já za ní jezdila, ona za mnou jednou autobusem, když jsem někam jeli tak to znamenalo je vyzvednout.Prostě hodně času a km navíc...bohužel se naše cesty víceméně rozešly hlavně proto, že mě už se dvěma malýma dětma nebavilo pořád za nima pendlovat..je to prostě v dnešní době omezení, kor když se bydlí na vesnici a do města to máte více jak 10km daleko.
@maudn ja mam kamaradku, ktera taky takhle dlouho nejezdila, ale ted musela kvuli praci zacit jezdit. Moc casu na trenink nemela, zadne kondicni jizdy neabsolvovala a rikala, ze horor to byl asi jen prvni tyden a ted uz v pohode. Urcite, pokud mas moznost, tak bych si aspon dve tri kondicni jizdy zaplatila, to zas nebude stat tak moc a sama se ucila rozjezdy a razeni na nejakem parkovisti. Jsou lide, kteri to ani nepociti, ze tak dlouho neridili a popasuji se s tim dobre. Tak hodne stesti. 😉
@alcar přesně tak a bohužel není kdy by jí někam dovezl, takže naše přátelství je max. po sms, našla si kamarádky jen v místě bydliště a je teda asi spokojená, mě to teda mrzelo ale s tím nic nenaděláš..navíc já ji to nikdy nenaznačila přímo, jen jsem ji několikrát pozvala k nám, což se nikdy neuskutečnilo, leda že by jí dovezl manžel, takže by tam dělal akorát křena 😉, nebo se mu spíš vůbec nechtělo. Prostě jsem přestala regovat na slovo, přijeďte za namá..řekla jsem že nemám moc času, navíc doma malý mimino..a pak už více méně konec.
@alisek ja jim to taky tak na plnou hubu nerekla, ale stacilo naznacit, ze to mam trosku zajizdku a ze by me mohla pockat tam a tam. No a priste uz o nejakem vyzvedavani nepadlo ani slovo. Taky to tak s nekteryma kamoskama dopadlo. Ja je nekolikrat pozvala, pak se nejakou dobu neozyvala, ony taky ne a ted si napiseme s bidou na Vanoce. 😒 Ale zase s jinou kamoskou to funguje na systemu jednou ja, podruhe ty atd. Ale obe tedy ridime. 🙂
Dámy, jak se vám povedlo začít jezdit i když jste se bály? Já jsem naštvaná sama na sebe , řidičák už mám 3 neděle, párkrát jsem jela s manželem , ale po pár chybách a jeho křiku už jsem úplně ztratila sebe vědomí... Přitom rozjezdit se musím, čekám druhé, manžel pořád v práci, měla bych být mobilní.. prosím poraďte mi jak na to...
@sunshine125 zkusit vysvětlit manželovi, aby vás přestal nervovat a pomohl vám místo toho...nebo si najít někoho jiného, kdo s vámi chvíli bude jezdit a bude v klidu 🙂
@sunshine125 v tvém případě bych asi jela někam sama. Vybrala si nějakou krátkou trasu, kam potřebuješ dojet, s nenáročným parkováním, nacvičila si to se streetview a vyrazila dostatečně včas. Já mám štěstí na úžasného manžela, který podporuje, mluví potichu a nevyšiluje. Ale pokud tohle doma nemáš a muž tě znervózňuje, lepší bude trénovat sama - řidičák máš, tak bych to zkusila.
@sunshine125 ano, zacni co nejdriv a klidne sama. Mas cerstvy ridicak, cerstve dovednosti, ktere jsi za 3 tydny urcite nezapomnela. Horsi za 3 roky, to uz se rozjizdi a zbavuje strachu blbe. Pokud je manzel takovy, tak bych s nim nejezdila. Nevim, jestli jsi z mesta nebo z vesnce. Nejlepe se clovek nauci ovladat auto mimo mesto, na okreskach. Nemusis se bat krizovatek a silneho provozu. Jak ziskas cit pro auto, jak se s nim szijes, vychytas razeni tak pak uz si troufnes i do mesta. Ale pri prvnich jizdach bych asi do mesta nejezdila.
bydlím na malém městě,tady jsem se i učila autoškolu, kolikrát když třeba prší bych potřebovala dojet do školky (cca 1,7km) a nějak se nemůžu vykopat. Už jsem se začala bát i toho že auto opravdu zničím,jak tvrdí manžel. Se budu muset nějak poprat sama se sebou ...
@sunshine125 no prvnich par jizd se s tim pere asi kazdy. Ale jak to prekonas, tak uz se ti bude jezdit fajn. Jen toho nesmis po prvni jizde nechat a rikat si, ze to nezvladnes. Protoze takhle to uz nezvladnes asi nikdy.
@alcar asi blbej dotaz na ženskou,ale nemůžu to auto mojí necitlivou jízdou fakt zničit? V autoškole jsem měla VW golf variant 1,9 v turbodieslu a teď máme fiata pandu 1,1 v benzinu 😀 I na ten přechod z auta do auta si nemohu zvyknout...
@sunshine125 možná jo, ale do tý doby se spíš naučíš dobře řídit 🙂 taky je chyba a "chyba", když ti to chcípne nebo ti řve motor, tak bez manžela v autě ti za to nikdo nadávat nebude, dokud nesebereš chodce, tak jsi v pohodě 😀
no minule jsem jaksi při zastavování asi z nervů udělala opravdu školáckou chybu a nesešlápla jsem spojku ale jen brzdu a to jsem myslela že mě z toho auta snad vyrazí 😀
@sunshine125 Musis jezdit. Prekonej se. Ja si dělala řidičák azpred 3 lety. Po rozvodu. Nemela pak nikoho, kdo by mi poradil. Takze ano, 2 x jsem si zničila vrata a dokonce i pohon😁 Od té doby uz do garáže zajedu. Ukla auto (svoje) na parkovišti a uz vim, ze musím koukat nejen dozadu, ale i dopředu na auto ap😌 Před každou jízdou jsem byla nervní, bylo mi spatne a litala jsem na wc. A prostě to nějak přešlo. Uz se nebojím, jezdím. Parkovani mi dela stále problémy a holt bude. To raději parkuju kilometr daleko a dojdu to, nez se pasovat mezi 2 auta. Odjezdim i dovolenou, i kdyz úzké silnicky na horách a místní zakruty jsou náročné. To pak je za mnou stos aut. Neresim to.😉
@sunshine125 Jezdi sama nebo s kámoškou. Já mám chlapa trpělivého, neřekl ani popel, ale stejně si mi líp jezdilo zezačátku samotné.
Ženy děkuji za oporu , prostě musím to začít zkoušet, tak snad nikoho nezabiju 😀
něco podobného jsem taky řešila. Když mi bylo 14, měli jsme s rodiči poměrně vekou autonehodu( když táta dával přednost na vedlejší, ženská za ním si spletla brzdu a plyn, malým autem to do nás naprala tak,že se auto otočilo na střechu...fakt humáč), zřejmě jsem po tom trpěla posttraumatickou stresovou poruchou ( utkvěý strach, že když jsem bez rodičů, tak se někde zabijí a nevrátí se ke mně). Řidičák jsem si dělala v necelých devatenácti a občas jsem jezdila pod dozorem, ale nikdy to nebylo ono. Pak jsem na 9 et přestala jezdit, či spíš trénovat. Za tu dobu jsem si hodně srovnala sebevědomí, pak jsem začala s bráchou znovu trénovat a najednou mi to začalo fungovat. Dnes jezdím cekem dobře, ale nikdy řízení neberu jako rutinu, musím se stopro soustředit, víc než 300km v za den nedám, jezdím i sama s mými dvojčaty, i když to jsou vycepovaní, že když jedou s mámou sami, že se nezlobí. Podle mě to chce věřit sama sobě a být maximáně předvídavá. Řízení auta jako takového je v pohodě, to, co je nebezpečné, je provoz.
já jsem se těšila na to že budu mobilní , budu si moci dojet třeba do většího města do nákupního centra nakoupit co potřebuji i bez manžela a bez dítěte,sama a v klidu. Nebo za známými do Prahy... No ale řidičák mám hotový a já mám nějaký blok či co. A ani nevím z čeho, nic děsivého se mi zatím nestalo...
@sunshine125 drž se, a jezdi.Já si dělám řidičák teď, příští týden začínají jízdy. Mám bobky šílené, protože se budu učit ve velkém městě, hustý provoz, křižovatky hnusné a město rozkopané. A vím, že jestli /až to udělám, budu muset jezdit. Naštěstí partner je trpělivý a má pochopení.
Vím že se budu bát (fakt chytrý dělat řidičák na zimu, ale jindy už bych neměla čas), v zimě jsme měli kdysi nehodu, auto na střeše. Nic moc.Ale prostě musím musím.
@sunshine125 tak na aute jde znicit ledacos. 😀 Memu otci se prisernym razenim povedlo totalne zrusit zuby v radici pace. Jezdi tak dlouho, i s rozsvicenyma kontrolkama, dokud nezadre motor, do diesla uz natankoval i benzin... 😀 Jako ze zacatku dostane auto trosku zahulit, protoze clovek jeste nema takovy ten odhad, kdy zaradit vyssi rychlost a naopak podradit v nizsi rychlosti, chvilema auto rve, pak se zase dusi, spojka taky dostane ze zacatku zabrat, nez si zvyknes. Ale auto to prezije, neboj... Ale hlavne si na vsechno prijdes sama. Ja ze zacatku stihala sledovat jen volant a cestu. Postupne uz jsem teda stihala i radit, tak jak se ma. Pak jednou prselo, tak jsem si vyzkousela, jake to je pustit sterace. Pak byla zima, tak uz jsem se odvazila si pustit i topeni. Pak jsem jela s hruzou natankovat, protoze chlap se sprajcnul, ze uz mi tankovat nebude. 😅 Postupne jsem se odvazila zajet i do mycky a dolit si vodu do odstrikovacu.. 😀 Samozrejme jsou ridici, kteri tohle umi vsechno hned ze startu a nemaji s tim problem. Ale z meho okoli to skoro vsechny kamosky mely tak, jak ja. 🙂
A na kole jezdim samozrejme vpravo u krajnice, ale ocenila bych, kdyby me magor neobjizdel 20cm ode me, jenom proto, ze magor v protismeru vyhodnotil situaci jako ze se tam vsichni tri vejdem a uhnul mu "ohleduplne" do strany.