Jedináček nebo dvě děti?

@marcelina14 a jeste bych dodala, prvni rok a pul jsem nevedela, co to je spanek, maly ma hodne alergii, trapil ho hodne svedivy ekzem a vyrazky nez se prislo na to, co vadi, od 4.m mel zoubky, ktere ho casto hodne trapily, takze v noci co hodinu vstavani, pres den nespavec a docela uknuceny... co se tyce porodu, tak teda nic moc, 30 hodin kontrakce, totalne zasekana a na zaver nutnost otvirani branky. Ale presto vsechno to druhe dite chci, mozna i treti

@marcelina14 co se tyce tehu u syna, tak mi bylo zle, nemohla jsem nic krom rohliku jist, obcas jsem si pozvracela a hlavne spala a spala a spala. Ted toto tehu je trochu jine, nevolnosti zacaly driv, ale byly asi trosku mirnejsi, ted ve druhem trimestru casto zvracim, ale hlavne kvuli tomu, ze mi neco smrdi. Spanek prichazi v uvahu jen v noci a to s budicky, malo kdy syn spi celou noc. Ale muzu jist vse. Syna jsem zacala pripravovat na moje tehu uz driv, prestavala jsem tak nosit, vedla k samostatnosti, co se tyce noseni. Na brisko jsem postupne nedovolila skakat ani, bouchat a kopat. Pak jsem byla tehotna a uz byl zvykly, ze urcite veci se muzou a urcite ne. Pak jsem mu rikala,.ze v brisku je mimi, tak brisko hladi, tuli se k nemu a da mu i pusinku. Ted ma dva rocky a dva mesice a je to v pohode. Na hristi uz si vystaci sam, ja jen dohlizim, na houoacku mu pomuzu, ale vleze si uz vice mene sam, a jine atrakce zvlada sam a na skluzavku jdeme po skluzavce, ale to moc nemam odvahu, takze spis vyjimecne, protoze on pak nechce zklouznout, ale jit druhou stranou. Vse se da zvladnout, deti se rychle uci a rychle pochopi. Bala jsem se, jak zvladnu tehu, ale docela dobre se to zvlada. Chodila jsem se synem i na cviceni s detmi, v tasce vzdy studenou vodu a suchy chleba na zakousnuti, kdyby na me sla nevolnost. Ted, kdyz jsou ty tropy, je to horsi, je mi hodne slabo, takze se na hriste chodi na vecer, ale to s nami uz jde manzel. Ale pokud se podari, jde byt tehu i mimo leto. Jsem rada, ze cekame druhatko a doufam, ze se budou mit jako dospelaci radi, aby tady pro sebe byli, az my tady nebudeme.

Uplne mi naskocilo prislovi ,,jedno dite je malo a dve jsou moc,, . No hele chapu, ze se bojis - ja jeste pred dvema lety nevedela jestli vubec do miminka jit, jak ho zvladnu, ze jsem sobec, nervak, uz ted nestiham, atd. Nakonec mi dosla jedna vec ano deti jsou extrémně narocna disciplina, ale jen par let - cca do doby nez nastoupi do skolky ( pak cast te ,,prace,, prevezme nekdo dalsi) jasne pak je zase puberta a kdovi co jeste. Ale male je dite jen chvilku. Nakonec jsem si rekla, ze to proste zvladnu. A kdyz bylo synovi 6 mesicu tak jsme se rozhodli zapracovat na partakovi - nechtela jsem mit dite po 30 a chtela jsem pro syna partaka aby nebyk nikdy sam. Ano je mozny rozestup o vic let, ale sama ma 2 sourozence - jedna segra o 1,5 mladsi (uzasny vztah nevybavuhu si, ze bych na ni zarlila) a o 6 let mladsi (kdyz byla mala tak jsme.ji jen sidili a doted si vybavuju ten pocit, ze je to vetřelec ... a zadny vztah vlastne nemame, mam ji rada ale...). To, ze se zadarilo a az bude synovi 1,5 budeme mit jeste dvojcatka je zase na jinou debatu 😅 . Proste jsem se smířila s tim, ze par let bude doma chaos a neporadek a co jako? Poridili jsme roboticky vysavac, susicku a mycku a zbytek se nepo.... jidla se daji udelat dopredu do mrazaku, nebo zapecene rychlovky. Zalezi jak si to nastavis v hlave. Uz se nemuzu dockat az se mrnata narodi.

@marcelina14 ano dcera pomáhá 🙂 Je to opravdu chůva, od doby co se syn narodil chtěla asistovat u všeho 🙂 U koupání atd. Snaží se, má ho ráda, někdy se hádají o hračky, to je fakt, ale to je normálka. To jsem s bráchama dělala taky a je to tak asi úplně všude 🙂 Ale bráchu by nedala, to vím jistě. 🙂 Jen se samozřejmě nesmí cítit odstrčeně no. Snažím se jí také hodně mazlit a tak. Když jde syn spát, tak si s dcerou hrajeme, povídáme atd... 🙂 Aby neměla pocit, že jí máme méně rádi. 🙂

@marcelina14 a maly a nocnik? Dobry vtip 😅 doufam, ze do porodu se odplinkuje. Nocnik je prohatim uhlavni nepritel. Jinak ja jsem taky total nervak

@marcelina14 já být tebou tak druhého dítka určitě půjdu 🙂 Myslím si, že nebudeš litovat 🙂 Pokud by jsi měla jedináčka, tak až bude starší, tak by ti to třeba přišlo líto a řekla by jsi si, že jsi to druhé mohla klidně mít a třeba by už bylo pozdě 🙂 Já znám několik případů, kdy mají ženy jen jedno dítko (teď už třeba dospělé) a litují, že neměli další děti. Ale neznám nikoho kdo by řekl, měl jsem mít jen jedináčka a né dvě (případně tři) děti.

Ahoj. První těhotenství i porod jsme mela šílený a druhé dítě jsem nechtěla. Malej byl jako mimino v pohodě. Ve dvou letech jsem nastoupila do prace a asi po roce jsem se rozhoupala do druhého dítěte. Rozdíl jsou 4 roky a nam to tak vyhovuje. Druhý těhotenství taky bylo blby tak jsem byla ráda že syn je ve školce. Babičky nehlidaji. Dcera teda je urvana od narození do teď 😀😂Je to někdy s nima mazec. Syn ma znizenou imunitu tak kazdou chvíli marodi. Kdyz nemarodi tak si aspoň zlomi ruku 😁Někdy si říkám že jsem mela mít jenom jedno dítě als nelituji ze je mam a věřím že az budou větší tak bude větší klid. S manzelem jsme po narození druhého dítěte měli krizi ale mne to hodně pomohlo. Jsem od té doby silnější a je tak mně něco nerozhazi. Jenom někdy 😉😂

Ahojky, já jsem vždycky chtěla a plánovala děti dvě, ale po narození syna jsem si to rozmyslela a druhé dítě už nejspíše nikdy nebude. Celá rodičovská "dovolená" byla jedno velké peklo. Moje babičky totiž "fungovaly" jen v tom smyslu, že neustále radily, kritizovaly, buzerovaly, vtíraly se na návštěvu či rovnou dělaly přepadovky a vyžadovaly pak za to obrovský vděk. Ale skutečně pomoci či pohlídat odmítaly. A manžel nefungoval vůbec, takže ani neměl možnost poznat, jak je péče o malého náročná, a byl přesvědčen, že se jen válím doma na dovolené, zatímco on chodí do práce. Zkrátka byla jsem s dítětem nonstop, byla jsem na to sama a ještě jsem neustále poslouchala, jak jsem neschopná, všechno dělám špatně, mám doma bordel atd. Když jsem si k tomu představila ještě druhé dítě a situace, kdy bych se bez pomoci a pohlídání prostě neobešla (pobyt v porodnici, pobyt v nemocnici s jedním dítětem, zatímco druhé je zdravé atd.), bylo mi jasné, že druhé dítě prostě mít nemůžu, ani kdybych chtěla. Každý mi říkal, jak svůj názor časem změním, ale synovi je už 4,5 roku, já chodím do práce a názor mám stále stejný. Nechci už nic z toho, co jsem si prožila, zažít znovu.

@mysicka_lb mrzí mě, že u tebe nefungovali ani babičky ani manžel.. :(

@marcelina14 Tak jednak je blbost, ze cim vekove bliz, tim lip si lidi rozumi. Jedna moje blizka kamaradka je o 10 let starsi se mnou a hodne se bavime se segrou, co je o pet let mladsi. Je jako moje kamaradka. Samozrejme rozdil 20 let bude znat, ale tady se bavime o tom, jestli mit dite dva roky od sebe nebo ctyri.

S tou praci te chapu, ale byt doma 7 let, o to vetsi sok to pak bude...

@bayt Jasněže časem se věkové rozdíly stírají, ale když kamarádce bylo 13 let, pravděpodobně si líp pokecala s vrstevníkem než s vámi, které tou dobou byly tři 🙂

Všem Vám holky moc děkuji ❤️ Víc a víc se přikláním k tomu, že do druhého půjdu 🙂 Je pravda, že tak před měsícem by mě na druhé nenapadlo ani pomyslet, malá se při každé příležitosti vztekala, dělala výstupy, venku neposlouchala a utíkala, najednou se to zlomilo a je fakt hodná... Už se s ní dá docela i domluvit 🙂 Věřím, že to bude jen a jen lepší.

@marcelina14 no jasné, že bude jen a jen lépe!!! 🙂 Tak držím palce ať to vyjde a jste velká spokojená rodinka :-*

@mysicka_lb to se Ti nedivím ze do druhého nejdeš. U nas babičky taky nehlidaji, ale manžel funguje. Takze to jde...

@marcelina14 tenhle dotaz snad někdo kopíruje! Už ho čtu ponekolikate tady na MK

@loylii Nooo, tak to se omlouvám ;) Rozhodně nic nekopíruji, jen jsem se zeptala na názor ostatních... Tak snad s tím nemáte moc velký problém 🙂

@zmrzlinka Co jsem zpět v práci, tak už fungují mnohem lépe. Ale bohužel už to přišlo pozdě a mně teď dělá velké problémy se od malého vůbec odloučit, jak jsem byla zvyklá být s ním předtím pořád. Takže i když mě práce baví a malý je ve školce celkem spokojený, hodně těžce to nesu. A ani tohle bych už nechtěla zažít znova.

@mysicka_lb ty blaho, tak to me mrzi, ze jste na to byla saama, ja cekam prvni dite a partner rekl, ze staci jedno.. Jsem teprve v 2.trimestru a jako obavam se, ze on mi s mimcem taky nebude pomahat a tak.. Ale potencialni tchyne si myslim ze mi bude pomahat az az. :/ ale jste skvělá a zvladla jste to! 🙂

@marcelina14 Tohle je hodně individuální ale popíšu ti stručně mou osobní zkušenost. Já jsem třeba nikdy nechtěla jedináčka, vždycky jsem chtěla alespoň dvě děti. Aktuálně mám své dvě vysněné děti a další už rozhodně neplánuju a po pravdě říkám, že je to hlavně kvůli financím. V dnešní době je vše celkem nákladné (nemyslím ani tak jídlo nebo oblečení ale spíš do budoucna vzdělání) a vzhledem k tomu, že nemáme nijak závratné příjmy se mi ty dvě děti zdají tak akorát. Jedináček by bylo sice ještě méně výdajů ale zase od srdce je mi celkem líto jedináčků, protože nemají toho "nonstop parťáka". A pak je další věc a to je věkový rozestup. Já jsem třeba sice vždy plánovala alespoň dvě děti ale zároveň jsem je nikdy nechtěla mít hodně blízko u sebe, protože kromě toho že jsou věkově blízcí v tom nevidím jediné pozitivum, spíš naopak (uštvaná mamina, vše hrozně rychle letí, děcka zajímají přibližně stejné věci takže se pořád o všechno dohadují a je to prostě takový kalup, že to hrozně rychle uteče a najednou jsou děti velké). Já mám třeba děti od sebe 5 let a nikdy jsem nelitovala. První dceru jsem si mohla naplno užívat od miminka a prožívat každý den na maximum, i tak to uteklo hrozně rychle a když jí byly 4 roky teprve jsme začali pracovat na druhém. Ten věkový rozestup má dle mě spoustu výhod, nebudu to tu rozpisovat, bylo by to na dlouho, a nemůžu rozhodně říct, že by si děti kvůli věkovému odstupu nerozuměly. Dcera má skoro 9 a syn skoro 4 roky a jsou to neskuteční parťáci. Často je pozoruji jak si hrají a jsem moc ráda, že jsem si to miminkovské a batolecí období mohla u obou užít na maximum.

Tak mě chlap s ničím taky nepomůže, máme typický model - on chodí do práce, vydělává a když je doma, tak odpočívá... Zase na druhou stranu, přijde mi strašné po něm chtít, když přijde urvaný z práce, aby po sobě šel mýt nádobí... :(
A rozhodně mě ničím neprudí, že by vymýšlel, nebo něco kritizoval...

@irena1111 moc pěkně napsané a v podstatě se vším souhlasím 🙂 Já jsem chtěla věkový odstup mezi dětmi minimálně 3 roky a maximálně 4. 🙂 A mají rozdíl 3 roky a tři měsíce, takže to je pro mne ideál. 🙂 Je pravda, že dle toho co vidím u sebe i v okolí je fajn mít první dceru, protože holčičky jsou takové chůvy a pečovatelky a opravdu hodně s miminkem pomáhají atd....Prostě mají ten mateřský cit už od mala. 🙂

já jsem vždycky chtěla dvě děti .. nejlépe holčičku a potom chlapečka .. zatím ve 28 letech se mi podařilo přinést na svět holčičku, která bude mít 10 měsíců ... porod mi vše otočil vzhůru nohama a ten strach, který jsem o malou zažila než se narodila. Do toho ve 28 týdnů mě chytl slepák, který tedy nakonec odezněl kapačkami ale od 34 týdnů komplikace. Malá špatné průchody. Dohromady 5 týdnů v porodnici před porodem. 14 dní vlastně mě hlídali, pak se naplánoval císařský řez, o den dříve mi praskla voda, takže jsem stejně šla dřív. Malá 2 týdny v inkubátoru a týden v novorozenecké postýlce než nás konečně pustili domu. Bylo to peklo a ten celkový strach mě dohnal, že zatím další nechceme i když stejně můžeme minimálně dva roky od císařským řezem. Manžel to zatím vidí úplně stejně, že jedno nám bohatě stačí. Stejně mi to nedá a i to co jsem si prožila bych časem chtěla ještě jedno tak uvidíme jak to bude dál. Původně jsem si řekla že po 30ti letech další nechci, což už bych hranici překročila neboť mi 30 zachviličku bude. Takže se bojím toho, že nastanou ještě horší komplikace, ale člověk si tohle připouštět nemá, takže uvidíme jak na tom budeme časem fyzicky i psychicky .... malá je snad ta nejhodnější a nejšikovnější na světě. Spí celou noc někdy od 4 měsíce, nepláče jenom se pořád směje. Je pravda že toho ale moc nestíhám už při jednom, protože malá vyžaduje hodně pozornosti a už mi přes den spí maximálně 3 hoďky, minimálně hodinu ale i to je málo na to abych něco stihla. Ještě do toho to trápení s kojením, kde se mi bohužel ani po 3,5 měsících snažení nepodařilo plně rozkojit takže už od narození je na UM i když do těch 3,5 měsících měla i trochu MM ale nebylo to ono když jsem jí musela kojit a do toho ještě dokrmovat ....

@yasminna já jsem vždycky chtěla prvního kluka a pak holčičku aby byl její velkej brácha ochranitel (měla jsem to tak já se svým bráchou) ale nakonec jsem ráda, že to máme obráceně a starší je dcera protože je to opravdu taková jeho opatrovnice, nedá na něj dopustit a cítí se hrozně důležitě když mu vysvětluje něco co už ona zná.

@urtica smarjaaa to je na 99%stejne jako u nas..prvni holka drszdiva,nic jsem s ni nemohla..depka jak..do 2 let o druhem ani naznak

A dnes je dceri 5 a ma 1 rocniho brachu..a takovyho pohodare jsem jeste nezazila🙂)..mit takovy prvni tak mam opravdu tu materskou dovolenou..prvni nas vysalo na max..a svym zpusobem je narocna doted
.takze i kdyby byla jedina tak bych si nesedla..psycholozka ji mentalne odhaduje +3roky..tudiz v ms se ji nelibi,vrstevnici ji nudi..mus im ji stale neco vymyslet.je narocna .opravduu

@marcelina14 ty když jsi ale doma s dítětem tak jsi vlastně taky v práci a to 24 hodin denně. Můj partner taky chodí do práce a když přijde domů tak mi pomůže pokud potřebuju a dětem se věnuje naprosto příkladně.

@bayt musím říct, že ač to zní hodně absurdně, i rozdíl 20 let je (nebo může být) strašně moc fajn....mám tak kluky, jistě že jsem to neplánovala, ale osud to tak chtěl. A jsem moc vděčná, že se to stalo a že je mám , dva, dva kluky, který ted ve věku 30 a 10 (cca) jsou ti nej přátelé, společníci, partáci, nedají na sebe dopustit a mají vztah, který sice někdo moc nechápe, ale co mě potom.....je to moc krásný, když se lidi mají rádi a váží si sami sebe - bez ohledu na věkový rozdíl.

@hermanecka Jj, proto mě občas bere rapl, když někdo říká, jaká je jedno dítě pohoda 🙂) - opravdu není dítko jako dítko 🙂. Malou milujeme ale taky je náročná dodnes - i když od doby co zvládne spát celou noc je to nesrovnatelné. Doufejme, že i to naše druhé bude klidnější 🙂. Koukám, že i ten věkový rozdíl budeme mít jako vy - 4 roky..

Mam kluky dva roky od sebe, planovane. Prvni pulrok byl silenej, dalsi taky, ale o dost min, treti uz docela fajn. Ted maji 2 a 4 a parada nejvetsi, jsou skveli kamosi, skvele si rozumi, bezvadne si vyhraji. Samozrejme to pro me neni takova pohoda, jako kdybych mela jen jednoho, jsou to dve deti, takze dvojnasobek prace, ale stoji to za to, neskutecne to obohatilo jak me, tak starsiho synka. Pokud ti v rozhodnuti poridit si druhe brani jen strach, jestli to zvladnes, tak neboj, zvladly to miliardy zen pred tebou a dve deti zas takova alchymie nejsou🙂

Jestli na dite nespechas kvuli veku, tak bych to vubec neresila. Jsme se segrou od sebe 8 let. Babicka se svoji 11 let a v obou pripadech to klape 🙂 jestli se ted necitis, tak pockej, az bude prvorozena samostatna jednotka a bude to min narocne...