Jedináček nebo dvě děti?

@berenika39 krasne recene 🙂

Mám zatím jedno dítě a ještě nevím u kterého čísla se zastavíme 😀, ale to že budou parťáci na celý život nebo tak pro mě rozhodnutí neovlivní. Mám totiž sestru a už roky jsme spolu nemluvili. Setkáváme se jen na pohřbech. Občas mi popřeje k narozeninám. Od malička na mě žárlila a neměla mě ráda. Takže né vždy to s těmi parťáky vyjde a mrzí mě to ☹.

Máme 4letého syna a taky to bylo od začátku hodně náročné. Když byl miminko, tak sice docela hezky spal (pokud nepočítám bolení bříška, na které celkem trpěl), ale potom přišly velké problémy s růstem zubů a to byl očistec ☹ S mužem jsme nespali, občas se i hádali, protože jsme byli oba unavení a on do toho ještě chodil do práce na směny, takže se mnohdy nevyspal vůbec ani ve dne ani v noci. I když jsem vždycky chtěla minimálně dvě děti, tehdy jsme toho měli fakt plné kecky a druhé jsme si ani nedovedli představit. Navíc muž už má jedno dítě z prvního manželství, které sice neměl nijak v péči, ale platit na něho musel a tímpádem šla značná část peněz pryč...krom toho jsme spláceli dluhy, které mu nechala bývalá manželka a nebyla to zrovna malá částka. Když byl malému rok, říkali jsme si sice chvíli, že by bylo fajn mít dvě děti a brzy po sobě, aby byli parťáci, ale já jsem byla z péče o syna tak vyřízená, že jsem z toho měla fakt strach. Pak jsem si řekla, že jestli někdy druhé, tak až se s mužem vezmeme. Vzali jsme se loni a hned jsme začali pracovat na druhém. Synovi byly 3 roky, sice je hrozně temperamentní a neposlušné dítě, sám vydá tak za 3, je hrozně uřvaný, uvztekaný, ale na druhou stranu jsem nechtěla, aby byl jedináček jako já. Zadařilo se nám hned, ale bohužel jsme o miminko přišli. Teď, po 8mi měsících od potratu, se povedlo znovu, tak doufáme, že tentokrát už to vyjde. I když syn je pořád hodně náročný a bez pomoci mých rodičů bysme to nezvládali. Už 1,5 roku chodím do práce, dojíždím, manžel dojíždí na opačnou stranu a jiné směny 50 km...takže díkybohu za moje rodiče, druzí prarodiče nefungují vůbec. Ale vím, že u druhého už se budeme muset spoléhat sami na sebe, protože mým rodičům už bude 70 a síly ubývají, i když nám pomáhají rádi a třeba teď o prázdninách často hlídají, protože školka není a my tolik dovolené nemáme. Nevím, jak to za pár let bude, tím, že jsem sama, bude na mých bedrech i péče o rodiče...ale nějak se to bude muset zvládnout. Syn si miminko moc přeje, i když asi žárlivosti se nevyhneme, uvidíme. Je to těžká volba, taky si teď říkám, jestli děláme dobře...ale asi s odstupem let budu ráda. Když se malé narodí, bude synovi téměř 5, takže v mnoha věcech už bude samostatný, na druhou stranu je celou dobu zvyklý, že se všechno točí jen kolem něj a myslím si, že to bude těžko snášet, že už nebude středobodem vesmíru. Těžko radit, člověk má asi vždycky strach...ale z vlastní zkušenosti si myslím, že není dobré být jedináček a že je určitě člověku líp v životě, když má ještě někoho. Já jsem sama - ne proto, že by rodiče nechtěli, ale děti mít nemohli, a je mi smutno, že jednou budu ,,sama" (i když už mám vlastní rodinu, ale přecejen to je jiné).

@marcelina14 necetla jsem diskuzi, ale nazev tematu me zaujal. 😃 Zkus si pro jistotu polozit i otazku “jedinacek nebo tri deti?”. Mit jedno dite a k tomu si pridat dvojcata neni az tak neobvykle. 😃

Ještě bych chtěla napsat a doufám, že to nikdo nevezme osobně. Jak tu píšete o tom, že se bojíte mít druhé kvůli tomu, že první je náročné, vidím to až teď, hodně si toho děláme samy, přenášíme svoje strachy, obavy z neznámého na to miminko. Mám to odpozorované od sebe i kamarádek, většinou první je nejnáročnější - ať už se spaním, jídlem atd, protože pořádně většinou dáme na rady ostatních a nedáme na svůj úsudek. Pak s tím druhým už víte co a jak, jste poučené, co jste dělaly s prvním špatně a to druhé miminko je většinou hodňoučké, protože vy jste vyklidněné 🙂 Ale je to jen můj názor 🙂

Děti jsou dar, jedno dítě žádné dítě..... zvládneš určitě vše a malá bude z miminka nadšená....přece ji neodsunete, když ji vše vysvětlíš...budeš v ní mít oporu a velkou pomocnici, holky s více dětmi, které děti nezvládají zcela logicky šíří po svém okolí nervozitu,ale ta není z dětí,ale ze sebe....pokud to vnímáš, jsi určitě jiná....děti odráží rodiče....chce to pohodu a pohodu a zase pohodu, vždy se vše dá řešit....a po boku s milujícím a starostlivým partnerem, to jde ještě lépe.....ve dvou se to lépe táhne, jak dospělým, tak dětem🙂

Zvládneš, co bys nezvládla. Zvládly to ostatní a zvládneš to i ty. Možná ne ve všem nastopro, ale zvladnes.
Já jsem sama, bez partnera, dvě děti 1 a 3 roky. První dcerka byla moc hodná, naprosto zlatý dítě. Podruhé se narodil syn -tornado, kamikadze, likvidační jednotka. První soukromé rok byl masakr, padala jsem na hubu a občas jsem si říkala, jestli mám toto zapotřebí..i když jsem věděla, že to bude mazec. Pak se to postupně zlepšovalo a teď...je úžasný je vidět spolu, jak se mají rádi, jak na sobě visí..jak si spolu začínají hrát, jak se mazlí...stalo to za to. Mít dvě děti je úplně jinej level.

@zuzik24 Já teda s prckem nic špatně nedělám, přesto se budí i v skoro 7 měsících klidně 9x v noci. Jediná záchrana? Nemít na starosti nic jinýho...

@zuzik24 zrnko pravdy na tom je, ale tvrdit, ze druhe deti byvaji hodnoucke je dost zjednodusujici tvrzeni😀 Spis bych to poupravila na: matka je vyklidnenejsi, vi, ze i to nejhorsi obdobi je porad jenom obdobi a prejde to, takze veci tak neresi a zvlada to s vetsi lehkosti. Ja mam treba dle objektivnich meritek druhe dite narocnejsi, ale neprijde mi to tak, protoze je proste druhy, takze uz nad tim tak nedumam🤷‍♀️😀

Ja jsem jedinacek a tak jsem odjakziva chtela 2 deti a vic o tom nepřemýšlela. Chteli jsme je blizko u sebe asi o 2 roky a i to vyšlo( o 2 mesice driv no) Je to mazec,ale krásný 😅

@bartakova_veronika tvá holčička je ještě malá 🙂 Až povyroste bude to zase o něco lepší. 🙂 A 30 let přece není žádný věk 🙂 Já jsem první dítko měla ve 33 letech. A bylo to tak plánovaně. Neměla jsem problémy s otěhotněním. Ale studovala jsem VŠ a pak jsem chtěla pár let pracovat, abych měla nějaké finanční zázemí. Pro někoho je to už možná vyšší věk na první dítko, ale pro mne to bylo akorát. A dnes je i hodně žen co rodí první dítko třeba ve 38 i 40 letech. I když to je už asi dost no. Ale každý to má jinak. Pokud je ti 28, tak máš fakt ještě dost času. 🙂 Užívej si dcerku a předem si nepřipouštěj žádné případné komplikace, které by mohly nastat u případného druhého těhotenství. Kdyby to tak brali všichni, tak nikdo nebude mít víc než jedno dítko 🙂

@zuzik24 u nás to tedy rozhodně neplatí. U dcery jsem měla sice náročný první půlrok, dcera totální nespavec, řvoun, byly dny kdy probrečela i 8 denně. Byla jsem zralá na psychiatra. ☹ Ale pak to bylo měsíc od měsíce lepší a lepší a v roce už byla fakt naprosto zlatá. Syn také nespavec, sice brečel o něco méně, to je fakt, ale už mu je 17 měsíců a pořád čekám, kdy se to zlomí a bude hodnej. Asi nikdy.... 😀 Je to hroznej lump, všechno ničí, nic ho nebaví, nevydrží si s ničím hrát, je na mě totálně závislý. Dcera byla už v tomto věku hrozně rozumná, dokázala si už pohrát sama a byla mnohem více pohodová. Syn je hrozný mamánek a nedá se pomalu ničím zabavit, nejradši by mi visel jen na noze, nebo u kozy. ☹ Takže za mně tedy rozhodně neplatí, že druhé mimčo je hodnější. U nás je to tedy naopak.

Ráda bych přispěla do diskuze trošku jiný názor než čtu. Mít nebo nemít jedináčka je jenom Vaše rozhodnutí a na tom jak to cítíte. Nikdy Vám nikdo neřekne že "lituje" toho že má druhé. To ani nejde. I druhé dítě milujete až za hrob, ale ruku na srdce náročné to je a ne málo. My jsme s manželem také ve stavu že chceme jedno dítě. Myslím si že plno věcí je s jedním ditetem vice v klidu, v pohode, bez stresu. Jakékoli cestování, dovolené...muzete si í odpočinout, vystřídat se s manželem. A podle mého si ho hrozně uzijete. Máme kolem sebe hodně děti, dcera má dva bratrance a dvě holčičky mají í hodně blízcí kamarádi takže nouzi o děti určitě nemá. Také je zde finanční stránka...v dnešní době je vše drahé a třeba bydlení úplně šílené. Jedno dítě dokážete ještě jaks taks zabezpečit, dát mu něco na bydlení a do života. Aby nezůstalo zadlužené a mělo jednodušší start.
Á nezůstane samo, kor holčičky mají o to víc bližší vztah s rodiči. Můj manžel je jedinacek a tvrdí že by to neměnil a je spokojený.
Takže je to pouze o úhlu pohledu a o přístupu rodičů. V tomto Vám žádné rady a logicke duvody nepomohou, záleží co cítíte Vy.

Mame dve, 2,5r a 10 mesicu. Nelitam jak hadr na holi, ale rozdil to samozrejme je. Prvni je hodna, druhy je rarach. Nemenila bych, ba naopak, casem zvazime i tretiho prcka. Libi se nam velke rodiny, deti strasne rychle vyrostou, nez se otocime chodi do skolky. Muze se stat, ze se nekdo z nich odstehuje daleko, takhle nam snad aspon jedno zustane nablizku 😂 No a pak samozrejme vic vnoucat 🤭. Mam dve sestry, s jednou mam fajn vztah a jsem za ni moc rada. Sami si muzou pak vybrat jestli k sobe budou mit blizko nebo ne, ale ta moznost tu bude...

@kejt29 co do skolky,nez se nadejes budou oni prebalovat tebe :D

@jana_cek Úplně souhlasím, tohle jsem tady psala na začátku. Má to být rozhodnutí rodičů čistě z jejich pohledu a chtění. Jedináčci nejsou méně šťastní než jiné děti, dokonce jsem četla výzkumy, že bývají i šťastnější. Asi mají méně uhoněné rodiče, víc peněz, víc klidu atd. Já bych svoje sestry nevyměnila, ale ruku na srdce, kdybych je neměla, tak bych asi nechodila po světě a neplakala, že nemám sourozence. Manžel je jedináček a jedinou nevýhodu spatřuji v tom, že je na péči o rodiče sám.

@jana_cek něco podobného jsem tu už psala 🙂 Samozřejmě, že nikdo neřekne, že lituje, že má dvě děti a né jedináčka. A o tom to je. Ale znám právě několik případů, (kamarádka, sestřenice a druhá sestřenice), co mají každá jen jedno dítko a všechny by braly ještě jedno. Jenže už to bohužel nejde, kvůli věku. Je to holt individuální. Ale asi jsou i rodiny co jsou s jedním dítkem spokojené, jako třeba vy 🙂 Každý to má jinak. 🙂

@bayt ono vše má své výhody a nevýhody. Já jsem ze tří dětí a neměnila bych. Ano jedináček a následná péče o rodiče ve starším věku může být pak trochu problém. Blbé je, že čím jsou pak rodiče starší, tím ta péče bude muset být větší no. Pokud člověk pak nešoupne rodiče do domova důchodců. Což je jaksi jiná kapitola že.

@jana_cek Mě k tomu, co píšete, napadla jedna věc...a to, jak každý říká "to zvládneš" a často se mluví o tom, že když nic jiného nezbude, tak to zvládne každá. To bohužel není pravda, já se i s jedním dostala do situace, kdy jsem to prostě "nezvládla" a ze na den vše zůstalo viset na manželovi. A myslím, že zdaleka nejsem jediná. Takže za mě je důležité, se na to druhé opravdu cítit - nepodceňovat vyčerpání a strach, neskočit do toho s tím, že se to nějak vyřeší a poddá...

@alcar Ale no tak, tohle už je brutalita a zbytečné strašení. A to jsem taky případ, kdy po prvním přišla dvojčata. Pro mě bylo první dítko hodně náročné, ale cítila jsem, že ještě jedno chci, ale s odstupem tři roky. Nakonec jsme se začali snažit dříve, měla jsem problémy a vypadalo to, že budu možná muset brát kortikoidy vnitřně, což v těhotenství nejde (nakonec se nekonalo). Další se zadařilo napoprvé, s odstupem 28m jsme měli dvojčata, která jsem donosila. Měla jsem obří strach, jak to zvládnu. Fyzicky to bylo náročné, ale celkově jsem byla daleko víc v klidu, spoustu věcí, které mě uprvniho děsily, jsem neřešila. Zcela paradoxně byla dvojčata méně náročná než jedno a víc jsem si je uzila. Nikdy se nedá odhadnout dopředu, jaké to s dalšími dětmi bude. Navíc třeba si teď dokážu i představit, že kdyby byla nehoda, měli bychom prostě čtvrtě.

@bayt Třeba moje máma jedináček je a celý život si na to stěžuje, cítí se ochuzená...takže ne každý jedináček je se svým stavem spokojený. Ale druhý pohled je fajn a spouhlasím s tím, že důležitý je vlastní pocit, rozhodovat se v tomto jen podle sebe (a partnera).

Ahoj máme 2deti 17mesicu od sebe. 1. rok byl očistec, ale teď jsou velký kámoši. Adámek díky Anicce ve 2letech je i po obědě na spaní bez plenky, krásne mluví, jsou to parťáci. Je to někdy narocne,ale teda nikdy důvod k hadani, ale mám také chlapa, který mi pomůže umyje děti, uloží, nakrmi...a nikdy nevede ty kecy "mateřská dovolená". Byla jsem se segrou 4roky a bylo období, kdy jsme se jedna druhé ztrácely, když vám ve 14 letech řekne 10lety sourozenec pojď si hrát, dost dobře to nejde, naopak moje mama si ten věkový rozdíl pochvalovala.

@urtica
Je to přesně tak...slysim jen sama pozitiva...jak je to super jak si hrají spolu atd. Ano, věřím tomu ale.moje sestra má dva kluky a trávíme spolu hodně času a právě tyto slova:jak si krásně hraji" vidím tak málo...naopak ona je už úplně hotová, s manželem vztah nula a odnáší to děti...je mi jich moc líto. Nikdy se nedá říct že te je šťastnější...ro potom záleží už jenom na nich. A mít víc děti aby se o mě postarali ve stáří je pro mě dost šílený důvod. Hlavně máme děti abychom se o ně postarali my, my je privedeme na svet a musime preci myslet na to ze je zabezpecime, když se něco stane tak si za námi přijdou pro pomoc atd. Nikdy bych to nechtěla "hazet" na sourozence.
S jedním si myslím že je víc času a víc času myslím v tom smyslu že si můžete užívat dítě vsemy směry ale užívat si í vztah s manželem a ne jen že se vše bude točit kolem děti. Budete mít í trochu času na sebe.
Ale všechno má svá pozitiva, jedno dítě, dvě děti, tři děti. Na všem se najde pro í proti. Každému vyhovuje něco jiného a udělá si život po svém. V tom je to kouzlo.

@marcelina14 Ahoj. Já nad tím takhle nikdy nepřemýšlela, vždycky jsem brala, že chci děti alespoň dvě. Když se narodila dcera, tak ale navzdory tomu, že byla ukázkové miminko pro začátečníky 🙂) (spinkala, kojení bez problémů, klidné a spokojené miminko), neuměla jsem si najednou představit, že bych měla ještě jedno. A plánovaně bych se asi odhodlávala dlouho. No, tak se k nám rozhodlo přijít raději neplánovaně 😀 Syn se narodil když bylo dceři 22 měsíců. Byl už poněkud náročnější miminko 🙂) a ty první měsíce byly trošku chaotické. Ale to si sedlo. Rozhodně bych neměnila - teď jim je 6 a 4 a určitě ještě jednoho skřítka plánujeme.

To dětství je s dalším dítětem (dětmi) v rodině takové kouzelnější. Rodiče se mohou věnovat sebevíc, ale ten dětský svět pochopí nejlépe jen ten sourozenec 🙂.
A já miluju, když to doma prostě žije, je veselo, někdy hlučno 😀, s jedním skřítkem by mi to přišlo takové smutné, jak by odrůstal. Také bych ho šíleně rozmazlovala, jak se znám 🙂)

Ale on ti tady asi nikdo nenapíše, že by chtěl tu svoji situaci změnit, hele. Kdo má víc dětí, neumí si to bez nich představit. A kdo má jedno, tak mu to vyhovuje, jinak by si jich víc pořídil 🙂

@jana_cek Ano, ten argument "děti jsou na stáří" taky nemám ráda - děti mají především vlastní život.

@urtica Tak vlastní život mají, ale stejně jako se moje babička nebo rodiče starali po většinu svého života o mě, postarám se se sourozenci o ně, až budou potřebovat 😀 Nebo jsou rodiče a prarodiče od toho, aby se starali, vychovávali nás, zaopatřili nás, posléze hlídali vnoučata a pak až budou nemohoucí odklidili se někam do ústraní, aby nám nekomplikovali život a my se přihlásili zase až v době, kdy se bude dědit?

Jinak ještě k tomu času. Zatím máme děti dvě, takže uvidím jak budu mluvit u těch tří 🙂). Ale i se 2 dětmi máme s manželem čas a prostor na nás dva. Já si myslím, že kdo chce, ten si prostě ten čas najde a je jedno jestli má 1 nebo 2 děti. Samozřejmě vyjma prvních měsíců, kdy může být okolo toho maličkatého miminka trošku kolotoč, ale to uteče hrozně rychle. No a pak je to tak, jak si to kdo zařídí.
Manžel je pracovně hodně vytížený, já pracuji na 7h denně + jsem k tomu letos končila VŠ, takže diplomka, státnice, k tomu děti, dům, pes..........A stejně si na sebe ten čas uděláme. Se vším všudy. Pak poslouchám kamarádku, která má jednu 5letou holčičku a stěžuje si, že se s manželem odcizují.
To není o počtu dětí, ta kvalita vztahu nebo manželství.
Úplně stejně tak jako další dítě nezachrání krachující vztah, tak další dítě nezboří vztah kvalitní......

@yasminna Tak šoupnout do domova důchodců - někdy tam ti staří chtějí sami. Někdy rodině nic jinýho nezbyde. Pokud nejsou finance, těžko si dovolí, aby třeba žena nepracovala nebo aby si zaplatili pečovatelku. To je teda mimo téma, ale nemá ráda, jak se furt hrozně haní domovy důchodců....

Já teda narovinu říkám, že tchýni bych si domů nenastěhovala. A může si za to sama.

@bayt ty jsi mne nepochopila, myslela jsem to jinak 🙂 Neříkám, že jsou domovy důchodců špatné a ano, máš pravdu, někdy tam lidé chtějí sami. 🙂 Jen jsem chtěla říci, že člověk který je jedináčkem, tak pak musí počítat s tím, že až bude mít starší rodiče, tak ta péče o ně bude pouze na něm. 🙂 Toť vše. 🙂 Já nijak nehanila domovy důchudců.