• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jedno nebo dvě děti? Rozhodujeme se

22. února 2011 
Ahoj, ja chci deti tri. Mam pulrocniho chlapecka a snazime se o druhe. Chlapecek je moc vesele a spokojene ditko, ma rad cizi deti a porad je hladi... urcite bude bezva braska. Obcas hlidam ditka kamaradkam, Honzik si zvyka, ze musim pochovat male miminko, protoze place, nalozim do kocarku k Honzikovi druhe dite, pujcime hracku jinemu detatku - no, at si zvyka. Moc ho miluju, ale jedinacka nechci. Manzel je jedinacek a musim rict, ze je to nejen ve vztahu obrovsky handicap. Mozna i tim, ze mel starsi rodice.

Dve deti jsou taky dobry, ale z psychologickeho hlediska je to nejkonfliktnejsi souziti - jsou vzdy 2:2. Dokazete si predstavit tu rivalitu, kdyby na detskem tabore byly dve druzstva?

Takze my chceme tri. I kdyz to bude strasne narocne, bude malo penez (jsem VS, pred materskou jsem byla na vedouci pozici, a ted materska :sweat_smile: ), nebudu mit zadny volny cas a na skvelou karieru muzu zapomenout. Ale co, za ty deti to stoji.
16. říj 2009 ve 14:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Anatanka, cítím to jak ty, malé se věnuji co to jde, je stále se mnou, užíváme si to, o druhém dítku jsme sice také uvažovali, dokonce moc bych si přála pro Lůcu sourozence,ale mám takový pocit, že obě se kvalitně věnovat není možné :frowning2: ..., a proto se mi do druhého nechce
23. říj 2009 ve 21:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky,já jsem vždycky chtěla jedno hlavně z finanč.důvodů,to se ale okamžitě změnilo porodem prvního syna.neumím si představit,že už nikdy nezažiju // na testu,těšení na pohlaví,na to jak bude vypadat.na maličkou vánočku v postýlce a mnoho jiných radostí :grinning: klidně bych do toho šla hned,ale máme malý byt,málo peněz.takže si to představuju tak,že po MD(3roky)půjdu na dva, tři roky do práce,přiděláme patro a pak bude další.ale ANT neberu,takže když to bude náhoda,budeme se těšit dřív.
23. říj 2009 ve 21:48  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sylvka, máš recht, je to všechno moc kráááásný, ani popsat se to nedá, a moc rychle to letí...,
23. říj 2009 ve 22:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tři :wink:
23. říj 2009 ve 23:10  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
ono možná nejde ani tak o rozhodnutí, ale o intenzivní potřebu mít to druhé dítě - cítit, že chci ještě jednou mateřství zažít, kojit, chovat miminko. Dokud toho žena nepocítí, můžese se donekonečna rozhodovat. Jestli zatouží - na nic jiného už myslet nebude.
My máme kluky po 11 letech , prostě jsme zatoužili , shodli se a udělali :sweat_smile: zajištění jsem už dávno - rodila jsem opět císařem v 38 letech a druhé těhu bylo naprosto bez problémů - narozdíl od prvního těhotenství. A užívám si MD naprosto odlišně a vklidu.

Věkový rozdíl vůbec nevadí, kluci se milují, vyvádí spolu, velký pohlídá, když jsem zaběhla do obchodu nebo ke kadeřnici. Prostě je to fuk, kdy si druhé pořídíte - když ho budete chtít, budeš zdravá, uděláte si ho a všechno ostatní bude podružné. :slight_smile:
24. říj 2009 v 17:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tak to je presne ono, Kubako. Jde fakt o ten pocit, ze to VSECHNO chci jeste jednou...jeste jednou pocurat papirek a uvidet // (a zavolat k tomu manzela,ktery si bere lupu, protoze proste neveri :grinning: ), jeste jednou bloumat po obchodech a shanet tehu hadry, pak to rostouci bricho, bolesti v kyclich...porod :dizzy_face: ...citit to teply mekky telicko :dizzy_face: ...proste chtit a mit prisernou potrebu tohle vsechno jeste jednou.

...u nas bylo jasny, ze chceme deti dve...takze po klucich jsem vsechny "baby" veco dala pryc, radovala jsem se z krasnych zdravych deti. Pred 3 rokama jsem se totalne zblaznila, uplne me pohltil ten pocit, ze potrebuju jeste jedno miminko, jedno dite. Uplne sobecky jsem zacala presvedcovat manzela, proc to tak MUSI :wink: byt. A bylo. Mam skoro 2-letou dcerku, tresinku na pomyslnem "dorty nasich deti". Jsem stastna, bude mi 39 let, nase rodina je ted kompletni :slight_smile: .

+ jeste musim absolutne bez sebekritiky priznat, ze se mi moje deti natolik libi, ze kdyz jsem mela jednoho nadhernyho kloucka, strasne me zajimalo, co bude nasledovat...co jsou nase geny jeste schopny "zplodit"...i druhy je krasavec, holka jakbysmet :wink: ....ale to je prece jasny, ze se vzdycky matkam libi nejvic vlastni, ne? :grinning:
24. říj 2009 v 17:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Kubaka souhlas,chci to zažít :dizzy_face:
24. říj 2009 v 17:58  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
maar - přesně o to jde. proto mi přijde zbytečné rozebírat, jaký věkový rozdíl je nejlepší pro děti, ten či onen. Zbytečný kalkul, který nikam nevede...Rozhodující je, jak moc dítě chci já,protože to bude hlavně na nás rodičích.. Dětem je to úplně fuk,
Jedna matka kdysi v diskusi mi vyčetla, že jsem sobecky nebrala ohled na starší dítě: když oni chtěli druhé dítě, shodla se na tom rodinná porada včetně staršího syna. No pardon - aby mi někdo kecal do mé dělohy - dítě za mě nebude rodit ,kojit a vstávat. to musí být opravdu výhradně naše sobecké rozhodnutí, protože taky všechnu zodpovědnost za potomky neseme my s MM.

taky mě zajímalo, zda druhé dítě bude taky tak úžasné a krásné - a říkala jsem si, že to ani není možné. A náš malý je snad ještě hezčí než Dan. Je to okatý andílek a každý si ho plete s holčičkou, jaké má oči a řasy. JE to sladké mazlítko, pěkný rarach a já se ho nemůžu nabažit. Jsem š´tastná, že se nám to ještě na stará :stuck_out_tongue_closed_eyes: kolena povedlo takhle hladce. Brácha se těšil s námi a už od miinka si s maličkým mazlil. Teď s ním mlátí puberta, ale pořád se muchlují.
24. říj 2009 v 18:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Souhlas, Kubako....uplne se vsim :slight_smile:....jo, mrkla jsem Ti do alba....kluci jsou fakt fesaci :slight_smile: . Jo a jeste...kluci byli v dobe meho rozhodnuti mit treti dite uz pomerne velci, starsi 5, mladsi skoro 3 - no vlastne teda byli to jeste mali brouci, ale uz by do toho treba taky mohli kecat, ale mne ani nenapadlo s nima nase rozhodnuti konzultovat :confused: ...Za prve jsem ani netusila, jestli a kdy otehotnim + presne jak pises, vzdyt tu zodpovednost neseme jenom a jenom my.
Segru miluji nesmirne, blbnou s ni...hraji si s ni, pusinkuji....mit treti dite bylo uzasny rozhodnuti :slight_smile: . Takze sobeckym matkam zdar!
24. říj 2009 v 19:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
já jsem se pro druhé dítě docela dlouho rozhodovala. starší je dost náročný. no a nakonec se mi zachtělo být zase těhule :grinning: a teď jsem šťastná. mám ten pocit, že takhle to má být. že před tím mi něco chybělo :wink: kluci jsou sice ďáblíci, dost často padám na ústa fyzicky i psychicky, ale jak spolu řádí a milují se...to je pocit nade vše. je to nádhera, naplňuje mě to :wink: samozřejmě se všichni ptají, jestli bude ještě třetí, tak holčička. no, tak ta nebude :wink: druhé těhu se udrželo se štěstím a já už to pokoušet nebudu. ale nikdy neříkej nikdy, že :grinning:
24. říj 2009 v 19:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
paolin, jako bych ten Tvůj příspěvek psala já :wink:
24. říj 2009 ve 20:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky,jo přesně k věkov.rozdílu.já tuhle říkám tetě(o dva roky starší),že jsem to dva týdny nedostala :sweat_smile: a ona"a to by sis to jako nechala?no nechápu tenhle dotaz.přijde mi hrozně nefér že na první jsme pohlíželi jako na zázrak od // a druhý bych si jako nechala vzít páč by měli malej věkovej rozdíl :angry: odpověděla jsem že ano,bez rozmyslu.
24. říj 2009 ve 20:46  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Paolin, a s manžou v pohodě??? Myslím jako jestli se lehce neodcizujete.... . Bohužel ten pocit začínám mít tak trochu já :frowning2: , né snad že bych ho nemilovala, ale na sebe máme tak málo času, a když už je čas, tak jsme jak dvě mrtvolky.... . Jinak jsme vždycky chtěli aspoň dvě děti, ale jak píšeš, je to asi sakra fyzicky i psychicky náročné.
24. říj 2009 ve 21:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
dagina, s manžou to není větší rozdíl, jak u jednoho. taky jsme jako dvě mrtvolky, taky nás to někdy pěkně...na druhou stranu nás děti hodně spojují. jinak pro mě je mít dva raubíře vlastně jednodušší. už si spolu pohrají. Viky mi pořád visel na noze, stál mi za zadečkem.
25. říj 2009 v 06:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
my bychom rádi měli 2 nebo 3 děti. Druhého sourozence bychom rádi nejen kvůli sobě, ale hlavně kvůli malému. Nejen že se naučí, co je týmová hra a dělit se, ale hlavně budou mít jeden druhého, pokud jde o rodinu. A to napořád, i v době, kdy rodiče budou staří a i v době, kdy tady už nebudou. Pokud budou malí, mohou si spolu hrát a čím budou k sobě blíž, tím lépe. Já chtěla děti mít od sebe 2 roky, ale nějak mi ten čas rychle utelk a teď budu ráda, když se nám další miminko povede tak, aby rozdíl byl 3 roky. Jsem se ségrou od sebe 9 let a sice mám pocit, že mám sestru, sourozence, to určitě. Ale věkově jsme od sebe tak daleko, že máme v každé životní etapně úplně odlišné zájmy, starosti, postoje a 9 let už ani nebydlíme pod jednou střechou s rodiči. Pokud jde o to, aby měli rodiče více dětí kvůli sobě, tak to je také dobré a sice v tom, že víc dětí=víc radosti, děti mohou pomáhat a ke stáru se mohou postarat o rodiče (finančně, fyzicky, vyřídit sem tam nějaké úřady, zajistit pečovatelku a mnoho dalších věcí, je větší šance, že některé z nich bude mít občas čas a chuť). A hlavně bude také více vnoučátek, což je další velká radost :slight_smile: :wink:
25. říj 2009 v 09:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
no a pokud jde o aktuální situaci, tak ta je taková, že malému jsou 2 roky a je na něm vidět čím dál víc, že mu chybí sourozenec, se kterým by si hrál. Pořád volá nás, ale pořád...
25. říj 2009 v 10:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak u nas uz je rozhodnuto,presto mam takove smisene pocity. na mimi se tesim,na pohyby,porod atd.,ale vuci terince mam hrozne cerny svedomi,ona je moje vsechno,moje nejkrasnejsi a nejuzasnejsi holcicka a moc se bojim,ze nebudu to same citit k tomu druhemu drobeckovi... a pritom uz ted ho mam rada a chci ho. je to takovej citovej zmatek... mne by nevadilo mit jedinacka,sama jsem byla 13 let jedinacek,pritel naopak chtel dve deti a tak nejak me presvedcil. ted jsem rada,ale... snad mate pravdu a ta laska se nasobi,ikdyz ted si to zatim neumim predstavit
26. říj 2009 ve 03:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
simlenko, to přijde :wink: určitě se násobí. Vždyť ty děti jsou štěstí. A pak v pozdějším věku zas vnoučata. Pokud to jde, tak neváhat a hurá do toho :wink: :grinning: a mohou být klidně i 3.. mezi 2 děti se líp dělí majetek, ale člověk by se měl snažit je kočírovat ve chvíli, kdy by mezi nimi vznikala rivalita, která by měla být dlouhodobá, aby si pak nedělali zle :sweat_smile:
26. říj 2009 v 08:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,
čekám své první, je mi teprve 23let, vždycky jsem chtěla dětí kopu, sourozence, co budou skvělá parta, tak jako jsem to měla já...
Ovšem můj partner je o dvacet starší a má tři téměř dospělé děti (dvě své, jednu osvojenou...), takže náš syn teoreticky bude mít starší sourozence, ale hrát si spolu ani bydlet nebudou...Je to trochu problém. Partnerovi je 45 a myslím, že je to takové maximum pro to mít ještě miminko. Navíc nejsme žádní zazobanci, takže jeho názor na to nemít další dítě je materiální hledisko, ale zároveň to, že už vlastně všechny ty děti má.... :frowning2:
(byl pro potrat i v mém případě, já se nedala :slight_smile: )
26. říj 2009 v 09:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
simlenko, jak píše yanna - to se násobí :slight_smile: měla jsem úplně stejné pocity, jako ty. a nakonec "napodruhé" si to užívám ještě víc :wink: Viky už nevyžaduje tolik mazlení - teď má spíš kecací období :grinning: takže je to OK. no sranda je, že teď žárlí Áda - jakmile se na mě Viky sedne, Adam honem šupajdí, aby ho nejlépe vystrnadil :grinning:
26. říj 2009 v 09:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Asi mate pravdu,tesim se a v predstavach mame super spokojene prcky a je super,ze jsou dve... ale ted mam pocit,ze nikdo dalsi nemuze byt tak dokonaly jako nase mala... taky jsem si precetla par knizek o vychove a zivotnim stylu,opravdu mi to sedlo a nasla jsem se v tom a leccos zmenila a to novy mimi uz bude mit "dokonalou" mamu (berte to s rezervou) a terinka ji nemela hned od zacatku,takze dalsi vycitky svedomi... Ale verim,ze to prijde a bude druhy nej nej detatko na svete,doufam!!!
26. říj 2009 ve 12:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
simlenko...taky mi to u Vítka trvalo, než jsem mu byla 100% máma...bylo to těžký období, ale zvládli jsme to :wink:
no a pak jsme byli na sobě závislí, až to hezký nebylo :wink: jasně, že je to někdy s klukama děsný, náročný a bude hůř :wink: ale když takhle jdeme po venku a ti dva před námi capkají, tak je to prostě super pocit :grinning: jsem moc ráda, že můžu mít a mám ty dva divočáky :wink:
26. říj 2009 v 17:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, já si taky myslím, že je na každém, kolik chce dětí a nemusí se nikomu obhajovat. My bychom moc rádi dvě děti, ale ne proto aby syn jednou nebyl sám, ale proto, že máme tu potřebu mít dvě děti. Zdá se nám, že s jedním je náš dům takový "neúplný". Přitom na začátku těhu jsem řekla, že chci jen jedno. Ale asi půl hodiny po porodu jsem manžovi řekla, že chci další mimi :dizzy_face: rozhodli jsme se pro cca 3 letý rozdíl, resp. mám MD na 3 roky, takže to chci jedním vrzem, obávám se, že kdybych se vrátila do práce, tak už by se mi nemuselo chtít a taky nejsme nejmladší (je nám 30) a chceme, aby nám na dětičky zbyla nějaká energie :grinning:
ale i když chce někdo jen jedno dítě, neodsuzovala bych ho. Může mít k tomu stotisíc důvodů. Mám kamarádku, mají roční holčičku, obě babičky jsou na dvě věci, takže jsou na to sami, malá je dost náročná, je jim 33 a peněz taky nemají na vyhazování. Takže to chápu. Ale na druhou stranu i ona ví, že ji jednou čeká to, že se o ni bude šíleně bát (nerozdělí ten strach do dvou dětí), a že budou mít jen ji. A nedej bože kdyby se jim třeba odstěhovala někam daleko atd, to u více dětí je větší šance, že alespon jedno zůstane někde "poblíž"....
28. říj 2009 v 11:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
mile holky četla sem si vaši diskuzi a neda mi to vam nenapsat svou skušenost
když mi bylo dvacet věděla sem na sto procent že budu mit jen dvě děti a ejhle mam 40 let a čekame 4 miminko a su za to moc rada snažili sme se tři roky než se zadařilo ale to tu psat nechci chtěla sem vam jen řict že v každem věku neboli pruběhu let se nazory na to kolik budeme mit děti opravdu měni a taky moc a moc zaleži na vztahu s partnerem jaky je my sme spolem už 21 let a mame se stejně radi jako před těmito lety a řekla bych že i vic a to že čekame ted holčičku nas ještě vic zbližilo a mam dojem že sme i omladli moc se na malou těšime
nedovedu si ale přectavit že bych svoje děti měla naraz mam je s odstupem a mohu svědomitě řict že až toho kluka co mam po deseti letech sem si nejvice užila a brala to nějak vic zodpovědně
u prvni dcery sem byla opravdu vystrašena jak to zvladnu byt mamou ale je fakt že mam skvělou manželovu maminku že i přes své zdravotni postiženi je na voziku mi velice ale opravdu velice pomohla a byla mi tou největši oporou mame ji co oplacet
takže ted možna si řikate proč sem sem vam psala chtěla sem jen řict že ve dvaceti uvažujete jinak a pokud vam jako třeba mě po deseti letech začnou bymbat biol. hodiny jako o zavod tak je vyslyšte stoji to za to
a pak třeba znova jako u nás ale je to na zvažněni jak se kdo citi to je taky pravda mam velikou vyhodu že mam dvě dcery ktere mi budou oporou ale samo že je nebudu zahlcovat dennimi starostmi o naši malou ony si pak užiji svych až se rozhodnou jen to bude pro ně mala škola vycviku
omlouvam se vam za roman :slight_smile:
28. říj 2009 v 11:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
irafa - pěkný román, souhlasím, je mi taky 40 a současné mateřství prožívám úplně jinak a vklidu než v těch 25 :slight_smile:
28. říj 2009 v 11:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
chtěli jsme vždy 2 děti,ty máme,další jsme si řekli že už nee,ale nikdy neříkám nikdy,manželovi je 29 a mě 27,kldině za nějakých 5 či 10 let se můžem rozhodnout že ještě jedno.
28. říj 2009 ve 12:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, Kubaka, Irafa.., větší věkový rozdíl je rozhodně lepší pro matku..., ale i pro děti?????
28. říj 2009 ve 14:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
dagi - a kdo může rozhodovat, jaký je vhodný věkový rozdíl pro děti? To se nedá měřit - záleží na tom, jak se mají rádi. To se nedá odhadnout ani naprogramovat. Naši kluci se třeba zbožňují... za chvíli budou oba dospělí a bude jim jakýkoliv věkový rozdíl úplně ukradený. děti máme, protože je chceme, ne kvůli věkovému rozdílu. Vždycky je vztah o citech ne o věku.
28. říj 2009 ve 14:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka, opakuji, že je rozdíl vyrůstat se sourozencem s menším věkovým odstupem a s odstupem devět let. Se ségrou jsme vždy měly jiné priority v životě a nyní ona stále žije u rodičů a já už tam 9 let nežiji, takže se ani nevídáme. Máme se moc rády, mluvíme spolu, ale nemáme si co říct :wink: A je to i jiný pocit - mít sourozence o 2 roky od sebe nebo o 9 let. O 2 roky jsou více semknutí. To samé má kamarádka, má o 10 let starší bratry a míjejí se. A pořizovat si děti pouze kvůli sobě je přece jen poloviční pravda. Pořizují se i kvůli sobě samým, jak už jsem psala v minulém příspěvku.

Samozřejmě záleží i na rodinných vztazích. Někde je to tak, že se perou o majetek, vzájemně soupeří i v dospělosti. Na to věk vliv nemá. To je také pravda. Proto by se měli odmalička učit být si oporou a kamarády a ne tomu, kdo se víc zalíbí rodičům a kdo má lepší autíčko.

A samozřejmě se musí rodiče na další dítě cítit, to je jasné :wink: Pokud se začnou cítit až po 10 letech, proč ne :wink: Ale pokud se to má vyjádřit obecně, tak blíž jsou si děti, které vyrůstají spolu. Nejblíž jsou si dvojčata podle této logiky :wink: Což neznamená, že se neservou. To je přirozený boj. :grinning:

A také bych nezapomínala na to, že jedna věc je věkový rozdíl a druhá věc je pohlaví a zda je prvorozený chlapeček nebo holčička :slight_smile: Holka s klukem začnou mít trochu jiné zájmy, byť jsou od sebe třeba rok. :grinning: :wink: Nicméně vyrůstají vedle sebe :slight_smile:
29. říj 2009 v 08:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek