Třetí dítě. Ano nebo ne?

Já lituju toho, že to třetí nemám. Vždy jsem chtěla mít tři děti, i jsme se s manželem dohodli, že budeme mít tři. Máme dva kluky rok po sobě, po narození druhého jsme si řekli, že se třetím počkáme. Jenomže pak na to nebyla vhodná doba a už ani nebude a já se s tím těžko smiřuju, že to třetí dítko nebudeme mít.

Ahoj, na tohle Ti asi recept nikdo nedá, jsou rodiny co zvládají více dětí s přehledem a někde je to na pokraji sil i u dvou dětí. Já třetí neřešila, otěhotněla jsem podruhé s dvojčaty a staršímu dítěti byl rok a půl když se narodili. Kdybych si mohla zpětně vybrat, určitě bych se nerozmýšlela je nemít, jen bych to uvítala postupně. Výhody jsou ve výbavě a zkušenostech. Nevýhody v prostoru, časově i finančně zvládnout rozdílné zájmy, do některých aut se tři sedačky vedle sebe nevejdou apod. Miminko vždycky ubere čas pro ostatní, ale jestli nechybí síla a energie, zvládnout jde všechno. Držím palce

Jsem mam třetí dítě s rozdílem 9 a 12 let. Zatím vidím jen sama pozitiva. Starší děti ho miluji a hodně pomáhají. Uvidíme jak to bude za 10 let. Všechny děti mají jednoho tatínka 😁

@aneta15 a muzu se zeptar, kolik je cam, rodičům? Tohle byl muj navrh, udelat mezi 2.a3. Sest let pauzu, me by bylo v te dobe 36, ale manzelovi 42 a na to uz se fakt neciti. Uz ted ve 37 se na ne citi starej 😀

@hezz17 oboum nám bylo 37. Synovi je rok. Necítím se nějak stará 😁

Na tohle si asi musíš odpovědět sama. My chceme 4 děti celkem, ale teď třetí jsem chtěla až po nějaké době, až budu v práci, pomůžu získat lepší hypotéku, něco zase nasetrime... Prostě jsem třetí chtěla, ale až za dobu.. No a buch... Čekám, těsně po covidu, který jsem měla dost ošklivý, mám pořád obtíže, zdravotní problémy po covidu, do toho obtíže těhotenské, péče o děti, které mám na krku nonstop (manzel jako OSVČ je v práci od nevidím do nevidím) hlídání není vůbec žádné, problémy s lidmi v obci, se sousedy, stresy okolo, nervy, deprese, ponorka, uzavření se před světem..... Bydleni malilinkate, co už nám nestaci.. To je jeden znoha důvodu proč hledáme jiné. Teď do toho vyhrozovani a šikana určitých lidí, takže peanentni stres. No a stejně to přišlo. A na druhou stranu, jsem za drobka rada. Prislo v nevhodnou dobu, ale vím že myšlenka že bych ho necekala mě už taky děsí. Ona vhodná doba není nikdy a když vnitřně vím, že to dítě bych v budoucnu chtěla, tak proč se tomu vyhýbat....

My máme třetí rozestupy jsou 8 a 11let.kluci pomahaji furt se vším. Třeba je to taky časem přejde ale mateřská je malá takže sem si musela najít brigádu na dva dny v týdnu ale beru to jako pomoc rodině, ne odloučení od dcery protože to jsou jen dvě krmení které manžel zvládá bravurně.

já cca rok zpět toužila po třetím strašně moc (v té době jsem měla stejně staré děti starší 4, mladší dva roky).Teď jsem šťastná že mám jen dvě. Momentálně představa tří dětí je pro mě děsivá :D teď mám konečně čas i na sebe, děti už krásně spí, jsou hlídatelné. Mít teď ještě třeba půlročního prcka tak mě asi trefí :D Takže má rada, pokud nejsi na 100% rozhodnutá mít i třetí dítko, ještě chvíli počkej jestli se ta touha nezmírní (nebo uplně nezmizí) a pokud ne, do třetího jdi.

Kdybych na to měla věk, sla bych do třetího hned. Neváhala bych na tvém místě.

K počtu dětí má ale každý jiný důvod 😉 My se shodli, že chceme velkou rodinu. Zatim máme dvě svoje (11 a 9), dvě přijaté, které nemohou vyrůstat v biologické rodině (4 a 2, mladší je výrazně opožděné, možná mentální retardace) a čekáme další. Popravdě bych pak ráda ještě šesté 😁. Je nám 35 a 39. Ano, je to jiné, než když byly jen dvě děti. Ale nemyslím, že by trpěly. Občas musí pomoct, ale nejsou otroci, ani chůvy... Jen nemají první poslední jako někteří jejich kamarádi. 😊

Ano, uvažovala a tři děti bych si přála. Nicméně začínám už asi trochu couvat.. děti jsou téměř samostatné a já začínám mít dokonce i čas pro sebe.. občas 🙈. Říkám si,že buď TEĎ, nebo dýl asi ne. I proto, že nechci tak výrazný věkový rozdíl mezi dětmi. Vím jaké to je mít o hodně starší sourozence a nikdy se mnou neměli vztah takový,jaký mají oni spolu. Když jsem šla do školy,tak oni pomalu končili střední.. našli si své drahé protějšky a na mě už bylo,abych se zařídila tak nějak sama.. byla jsem spíš jedináček.. někomu to vyhovuje,ale já si přála parťáka.. proto i mám teď děti blízko u sebe🙂

Nam se treti narodil pred mesicem. Starsi maji 6 a 4 roky. Malinky ze zacatku vubec nespal, takze cas na nic dalsiho nebyl. Ted se to trosku srovnalo a uz se muzu venovat i brachum. Bylo mi lito, ze jsou s mladsim od sebe uz ctyri roky, ale uprimme si ted neumim predstavit, ze bych mela doma prcka, co teprve pobira rozum a k nemu miminko. Ty ctyri roky uz jsou vcelku v pohode. Kluci brachu miluji a kdyz ke treba pohoupou, daji dudlicek. Rozhodnuti mit je tri nelituji ani vterinu. Ale je to teda maraton nekdy. 🙂

Mám z prvního vztahu chlapce 13 a 9 a čekám třetí mimco s novým partnerem.tesim se moc,ale je i pravda,že jsem zvyklá mít čas pro sebe a neumím si představit,že se to změní 😄

Já mám z prvního manželství dva kluky, rozdíl mezi nimi 22 měsíců, a třetí mi přišlo nemyslitelné,za trest, nezvládla bych to. V tom věku 3-5 už to začalo být fajn. Takže jsem si je užívala, chodila do práce, další RD by se mi vůbec nezamlouvala. Obdivuji ty co mají víc dětí po sobě. Třetí dítko mám s druhým manželem. Oběma nám bylo 35. Je necelých 7 let od mladšího. Přijde mi to super. Kluci už jsou dost samostatní. Ale ještě si s ním i hrají, už ho i pohlídaji, výlety hledáme aby to bylo pro všechny,nebo se rozdělíme. Máme 3+1 a jedno auto Toyotu ( vejdeme se,protože kluci už nemají sedačky, mladší jen podsedak).

Na mě jsou i dvě někdy moc, takže já bych do toho nešla, to bydlení by pro mě bylo dost velké proti. A pak taky věk. Je mi 32 a opravdu nechci v 50 mít doma pubertaka. V 50 už to chci být jen já a manžel.
Ale tohle má prostě každý jinak. To ti tu nikdo nepoví. Přeji šťastné rozhodování

@leniczka23 puberťák je mazec vždycky. Manželovi se to sešlo, puberťačka a mimino,v 35. Teď začal můj mladší, sotva sfoukl 9 svíček na dortu. My se z pubert nevyhrabeme od 35 do 50 😁

Mě taky občas přepadne myšlenka na třetí dítko, teď mám dvě 3 roky a 1 rok. Je mi strašně líto, že už nikdy nebudu těhotná, nebudu rodit a nebudu držet to moje malé miminko. Kdybych to řekla manželovi, tak do toho jde hned. Sám má 4 sourozence. Já ale další dítě už mít nebudu - jednak mi táhne na 40 a po zralé úvaze převáží u mě ty praktické věci, velikost bytu, auta, se třema se přece jenom hůř jezdí na dovolenou a co teprve až si všechny tři řeknou najednou třeba o nové kolo.. Chci dětem dopřát kroužky, tábory, lyžování, moře, soukromí v pokojíčku. Třem dětem bych to slíbit asi nemohla. Kdybych měla velký dům a za manžela nějakého primáře, tak bych neváhala a třetí dítě přivítala. V současné situaci to ale nedovolím.

@andelka to máš pravdu, ale vidím to u mojí mamky, na moji pubertu jí bylo 33 a na ségry pubertu jí bylo 45 a opravdu už to nedávala jako u mě. Myslela jsem to ale.apis tak, že v 50 chci mít klid už a užívat si naplnit si nějaký sny co s manželem máme. Ale samozřejmě každý má tohle jinak a já to respektuju.

@hezz17 no hele, my máme děti 5, 8 a 19. A tenhle rozdíl je a byl naprosto skvělý. Starší byla a je úžasná ségra (možná by byla situace jiná, kdyby byl první kluk, kdo ví🙂), která neměla problém se vším pomoct, i když nikdy jsme po ní nic extra nevyžadovali (aby nenabyla dojmu, že posluhuje). Mě bylo 37 a manželovi 33, když se narodila nejmladší. A kdybych neměla ráda své pohodlí a to, že můžeme kdykoliv kamkoliv bez kočárku, plen atd, tak bych klidně šla do čtvrtého. Energie je dost, děti byly náročné tak normálně bych řekla, někdy víc, někdy méně. Ale mám perfektního manžela, který není jen statista, ale od malinka se zapojoval prakticky do všeho kromě kojení 😀 Na druhou stranu je to i otázka peněz. Tam potřebuji cítit taky určitý komfort a rezervu, takže tři jsou akorát. Nejstarší studuje v zahraničí a rádi bychom, pokud bude vše ok, aby dostali podobnou možnost i mladší sourozenci, ale aby to nebylo na úkor našeho běžného života a všech věcí a aktivit, které máme rádi🙂

@leniczka23 to je asi individuální. Já mám bráchu o 15 let staršího, takže mamka taky zažila oboje a myslím,že to bylo jedno.
Jo to máme stejně. I proto nemáme k prckovi další dítě. Ono jedno dítě se udat dá,i starším prarodičům. A v 50 už budeme mít tři dospělé děti a jednoho puberťaka. Nic co by nám bránilo užívat si spolu a mít víc volnosti. Ono už teď po 40 to bude volnější. Osobně bych si nepořídila mimino 40+. Ale do těch +-36 klidně ještě.

@andelka určitě to má někdo tak a někdo tak. Na to není vzorec, ale já to vím naprosto přesně jak to mám 😁 děti po 30 ne. Už když jsme se snažili o druhé byli jsme domluvení, že pokud to nevyjde do 30 tak na to prdime. Vyšlo to, rodila jsem 13 dní před 30😁 ostatní ať si rodí klidně v 45 když se na to cítí. 😊

@leniczka23 jo,to jsem měla kdysi taky takový názor. Proto mám dvě děti do 30. Jenže pak člověk mínil a osud změnil a hranici jsem posunula na 36. A stihla jsem to s půlroční rezervou. Ale teď mi je 38 a už bych další dítě nechtěla, přes tu 40 už fakt ne.

@andelka tak to já vím naprosto přesně, že u nás to nehrozí. Já dokonce chtěla jen jedno dítě, ale rozvedla jsem se a našla si nového partnera, ten děti neměl, takže tak nějak vyplynulo, že ještě jedno bude.
Já mám v tomhle naprosto jasno a na víc jdu za půl roku na podvázání vaječníků, takze už to ani nebude možné, naštěstí 😁😁

@leniczka23 chápu. Já už teď taky. A taky plánuju sterilizaci. Až dokojim nejmladšího.

Zakladatelko, nepíšeš svůj věk - jestli je tedy teoreticky na třetí dítě nejvyšší čas nebo si naopak můžeš dát ještě pár let na rozmyšlenou, chvíli po rodičáku pracovat atd.
Tak jsme to totiž plánovali my - dvě děti krátce po sobě a třetí třeba za 5 let (měla jsem hranici svých 35 let) anebo taky vůbec, to by se vidělo. Nakonec tři děti máme, třetí je od druhého o 7 minut 😀 A nakonec jsem ráda, že bylo takto rozhodnuto za nás a jsem tomu zpětně moc ráda, protože si myslím, že bychom se ke třetímu dítěti asi nerozhýbali, neboť to postupem času cítím podobně jako @leniczka23 - nechci v 50, až budu sama v přechodu, řešit puberťáky.

Já už bych do třetího nikdy nešla. Dlouho jsem se vlastně přemlouvala k tomu druhému a asi jsem věděla proč. Mám je 7 let od sebe,starší syn, ten byl supr dítě,pěkně spal, celkově pohodář. Mála je jeho opak.Nespavá, doteď bojujeme se spaním a to má za chvíli rok. Úplně se mi rozpadlo manželství,spíme odděleně a jsme jak spolubydlící a ani ne s výhodama,jak to občas někde u mladých funguje. Hádka za hádkou, prostě peklo.Já brala i antidepresiva ,rozjela se mi poporodní deprese,takže obrovský obrat. Teď , když mi někdo řekne,že čekají mimino, už ani tu radost nedokážu sdílet, protože okamžitě v hlavě naskočí tohle celé jako nějaký film..takže za mě už nikdy v životě ne..Ale jasně,ze mě mluví to špatné,mám hodně známých se třemi dětmi a jsou v pohodě.

Máme děti 9, 7 a 2leté a čekáme čtvrté 🙈
Se třetím jsem si mateřskou nejvíce uzila, první dva jsem měla jako docela mladší a člověk byl takový netrpelivejsi u všeho plus jsem dodelavala VŠ atd 🙂
Pak nám s manželem prospěla ta pauza par let, kdy děti povyrostly a byly samostatnejsi, takže na třetí miminko jsme se těšili a je strašně fajn sledovat, jak se o nej starají prave ti sourozenci.
Ale....sudý počet mi přijde zkratka lepší u těch dětí no 😃 ještě k tomu, pokud je nejmladší s věkovým rozdílem za těmi staršími.
Takže bud 3 děti po sobě a nebo 4 😃 můj názor 🍀

Když jsem měla děti staré jako ty, taky jsme nad tím hodně uvažovali. V mateřství jsem se našla a naplňovalo mě to. Ale jak povyrostly, byly samostatnější, daly se s nimi už podnikat super věci, sporty atd, tak jsme se shodli s manželem, že už se nám do toho nechce. Vrátila jsem se do práce, našla si svoje zájmy, s manželem jsme začali víc žít taky jako pár a už bych se nechtěla zase vrátit k plenám a pískovištím. A i po finanční stránce je to záhul. Nemyslím hmotné věci, ale žijeme dost aktivně, jen za kroužky dám každé pololetí min 10 tisíc, za tábory v létě 20 tis... Starší dcera teď chce jezdit na koni a to bude za 5 tis čtvrtletně. Jestli s tím přijde i mladší, tak asi začnem žrát kvítí 🙂 Ale to je na nastavení každé rodiny. Pro mě je tohle priorita, nechci dětem nikdy říct, tohle nemůžeš dělat, tohle nemůžeš zkusit, protože na to nemám.

@leniczka23 Mám to stejně. Teď je mi 34, za 10 let budu (doufám 🙂 ) ještě čupr baba při síle, děti skoro dospělé a život může začít 🙂