• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jedno nebo dvě děti? Rozhodujeme se

22. února 2011 
Ahojky, tak taky chceme ještě jedno dítko, otěhotnět s Týnkou se podařilo ani nevíme jak:slight_smile:, bylo to zcela neplánované, ale, když to přišlo tak se nebylo ani o čem rozhodovat. :wink:
Tak za půl roku se začnem snažit o druhé, tak doufám, že to nebude problém. :wink: Já má 4.sourozence, tak nechci mít jedináčka..
28. dub 2010 ve 22:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak my asi 2, druhé budem tak nějak plánovat, až Mia půjde do 1-2 třídy :slight_smile:
28. dub 2010 ve 22:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
já jsem jedináček a pokud to jenom trošku půjde, tak bych určitě chtěla děti 2 :wink: Né že bych se jako jedináček měla nějak špatně, ale sourozenec mi chybí :wink:
17. kvě 2010 ve 14:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ted jsem psala do tematu o tom, ze si na dalsi pripadam trochu stara:slight_smile:. Vzdycky jsem chtela 2 a byla jsem dost odpurce jedinacku, ale nekdy se veci v zivote meni. Me bylo 34 kdyz se mala narodila a ty prvni mesice bylo dost "hrozne". Mala skoro pres den nespala, porad plakala, nechtela byt v kocarku-takze domaci vezeni ve 4 mistnostech cele dny sama jen s ni(babicky daleko...), pila kazdou hodinu, plaka v autosedacce.....od 3 mesicu vstavala 5-8x za noc , ted tak 3-5x ....a tak na druhe "hned" ted nemam moc silu(a take bych si rada uzila to heke obdobi, kdy ji budou 2-3 roky v klidu a ne s dalsim mimi) a za 2-3 roky mi bude 37-38 a to uz nechci. Vsichni kolem mne mi to trosku vycitaji a me to mrzi, ze to nikdo nechce aspon trochu pochopit. Uvnitr mne trochu vrta svedomi, protoze ja jsem z dvojcat a jsem hrozne statstna, ze sestru mam a tak si trochu rikam, ze mala bude chudak v zivote sama anebude mit nikoho tak blizkeho, ale na druhou stranu se nechci nechat"dotlacit" do neceho co necitim, ze je dobre.
17. kvě 2010 v 15:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
birsalku - určitě se nenech dotlačit do toho, co necítíš. My si pořídili druhé dítě v mých 38 a bylo to jen tak tak fyzicky. Psychicky musím říct naopak naprosto skvělá doba. Člověk je mnohem víc nad věcí a i to miminko bylo úplně jiné - celé to počáteční mateřství probíhalo mnohem klidněji a nekomplikovaněji. Ohromně jsem si to a - pořád ještě - užívám. Poprvé to bylo se synkem taky pěkné "maso", ze kterého jsem se dlouho dostávala.
Taky jsem dlouho sbírala energii a přesvědčení. Takže pořád ještě nebude pozdě, pokud se na to budeš cítit.
Ale pocit "chudáček jedináček bude jednou sám" je hodně relativní. Já mám mladšího bratra a nevím o něm už 15 let. Rodiče umřeli, ale mám děti a muže a sama sebe, blízké spřízněné duše kamarádek. Je to o pocitu, s jakým to dítě vybavíme do světa, přestože by byl jedináček.
Tchán na Slovensku pochází z osmi dětí a stýká se jen s jednou sestrou. O mnoha ani neví, kam se poděly, jedná možná umřela, ale nedokážou ji vypátrat. A to se řekne venkovský slovenský rodinný život. :confounded: :confounded: Houby s octem. S nikým se nestýkají, svátky tráví sami.
Takže tohle bych za kritérieum nebrala. Fakt jen to, zda se cítítm na druhé dítě a chci ho nebo ne. Nic jiného není podstatné. a cizí řeči už vůbec neéééé :slight_smile:
17. kvě 2010 v 16:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, věkový rozdíl určitě nehraje žádnou roli. Jak už tady někdo psal, záleží na povahách a jak vychovávájí rodiče. Moje ségra je o 10 let mladší a jsme jak nejlepší kámošky. Já jsem původně chtěla 2 děti po sobě tak po 3- 4 letech. Ale jak píše Kristi mám jen jedny nervy, manžel je pracovně moc vytíženej, babičky moc nehlídají a s těma alergiema co malá má se to nedá. Druhé dítě bych chtěla, ale až bude Kája chodit do školy.
sisi.v - to zas já docela chápu, že někdo chce dítěti dát všecko a proto nechce druhé. Ona možná už neřekla, další důvody, které tam určitě jsou. Taky chci, aby moje dítě bylo zabezpečené a já ji mohla pak koupit auto a přispět na dům, pokud to půjde. :slight_smile:
18. kvě 2010 v 15:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka diky, no uvidim treba az se par mesicu vyspim a s malou uz bude trochu rec:slight_smile: jeste zmenim nazor a budu si pamatovat jen to fajn....uvidime. Je fakt, ze me je sestra bliz nez manza a mozna to neni dobre:slight_smile:
20. kvě 2010 v 09:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
10 měsíců je ještě hodně malá , až bude běhat, za půl roku to zase bude jiné dítě. Rychle se to mění, vydrž - jde i o to vyspání se. Člověk pak hned všechno líp snáší. rozmazluj se jak to jde :slight_smile:
20. kvě 2010 ve 13:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem nikdy nechtěla jedináčka. Určitě synovi sourozence pořídíme. My jsme se ségrou o 4 roky, v dětství se mi to zdálo velkej rozdíl, ale časem se to srovnává. Nehledě na to, že musím myslet i na budoucnost- ono sourozence může nahradit nějaká fakt dobrá kamarádka, rodinná přítelkyně, ale také myslím, že funguje i "vlastní krev", kdy čím je člověk starší, tím tu svou rodinu chce dát dohromady, scházet se, mít podobné názory,uvažování (né že bych to už pozorovala na sobě, ale na svých rodičích ano) a najednou když jednou rodiče už nejsou, tak zbývají děti a sourozenci (můžou spolu zavzpomínat na své rodiče, tetičky, zážitky z dětství atd.) - to jsem se ale rozepsala. :grinning:
Jen chci říct, že my máme taky dost vysokou hypotéku na dům, spoustu dluhů, na 3 děti už bych si netroufla, ale ty dvě nějak utáhneme........... :wink:
3. črc 2010 v 19:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brisalek Já jsem na tom věkově úplně stejně jako ty. Taky jsem si s Tiborem užila svý, ale navzdory tomu já bych druhé dítě chtěla strašně moc. Bohužel se na to téma neshodnu s manželem. Taky bych chtěla otěhotnět tak za 2-3 roky, manžel říká, že druhé dítě ne, když vidí, jak jsem smutná, tak že uvidíme, jestli budeme na tom dobře finančně, jak to všechno bude atd. Je pravda, že dosud nemáme díky manželově práci a studiu zařízený život, žijeme po pronájmech, stěhujeme se po celé Evropě a nevím, kde nakonec skončíme. Přesto mám pocit, že by mi v životě něco chybělo a taky si myslím, že to není fér vůči Tiborovi. Taky jsem měla pocit, že po 38 už je pozdě, nevím, fyzicky je to hodně náročné. Kamarádka je teď čerstvě těhotná a má čerstvých 40 a 17letou dceru, tak uvidím, jak to ona bude zvládat.
6. črc 2010 ve 12:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, já jsem těhotná po 5 letech, děti mají dokonce stejný datum narození :D no myslím že tak velký rozdíl je skoro jako by byli jedináčci oba, ale dřív to prostě nešlo. Neměla jsem takovýho partnera se kterým bych druhé dítě chtěla. Nyní ho mám takže.... Dcera se na brášku moc těší a myslím že si roli "velké ségry" užívá. jen se trochu bojím žárlení :confounded:
19. črc 2010 v 17:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kaaatinka ahoj mam deti o 4,5 roku drive to bohuzel take neslo i kdyz jsem chtela je mit o 3 roky.Nyni jsem za to vazne rada-mala uz je docela samostatna a malej je takovej chovanek -mit k nemu dvoulete dite neumim si to predstavit:slight_smile: jinak zarleni nastesti vubec neni-dneska mi mala rekla,ze me miluje ,ale brasku o trochu vice.) coz me potesilo
27. črc 2010 v 18:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@eloana juu tak na to se taky teším až mi malá řekne :slight_smile: i když ona už to prožívá až až..pořád maluje obrázky kde vozí kočárak atak :slight_smile:
3. srp 2010 v 19:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky,..reaguji na zahajující příspěvek,..také stojím před rozhodnutím zda vůbec,..navíc také budu mít rizikové těhotenství od začátku jelikož se syn narodil 33+6 :confused: ač mi lékař říkal,že důvod proč jsem předčasně porodila by se v druhém těhu rozhodně neměl opakovat,..ale člověk už si protrpěl své a bojí se :sweat_smile: :pensive:
8. srp 2010 v 11:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
každé těhu je jiné :wink: . na prvního syna jsme čekali 5 let a ani jsme nepočítala s dalšim těhu. když byli malýmu 2 roky tak jsme tak nějak zatoužila po dalšim mimču :wink: , povedlo se až po 10 m. bez hormonlální léčby neotěhotnim a jsem si říkala že horší než první těhu to nebude a docela sjem se teda sekla, od začátku bylo pořád ěnco, nakonec musel akutnim císařem v 36tt a naštěstí je ok ale jen tak tak :unamused: .Ale hned po císaři jsme si říkala že ěm to bříško strašně chybí a možná tak za 2 roky budem zkoušet ještě jedno těhu. Obě těhu byla riziková, v 1těhu mě zjistili cukrovku ve 12tt a ted už náhodou když mě hnali na revizi v 7tt a nakonec mě cukrovka zůstala :unamused: . Ale enbojim se ani tak cukrovky jako aby se neopakoval ten průser co byl na konci těhu, i když v porodnici všichni říkali že šlo o blbou náhodu ale už se vidim že s každym píchnutim budu běhat na pohotovost. Je to těžké rozhodnutí ale nakonec to stojí za to a tim jak jsme měla blbý těhu i když sjem si ho stejně užívala tak je Tomášek strašně hodnej, jen sabotuje kočár :slight_smile:
8. srp 2010 ve 14:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak já první tři děti měla tak nějak náhodou-o první jsme se tedy snažili,ale další bylo dílem náhody a nekvalitních výrobků-ale ne že by byli nechtění,jen jsme je neplánovali tak brzy po sobě,rozdíl mezi prvním a druhým jsou dva roky a mezi druhým a třetím 19 měsíců,pak šel život různými cestičkami a došli jsme na rozcestí už s novým přítelem a pořídili si prcka po dalších třinácti letech,ale pořád zůstávám u mého názoru,že je jedno jaký je mezi dětmi rozdíl,ale že je rozdíl mezi jedním a nebo dvěma dětma-ty ostatní už tak nějak zapadnou do rodiny jako kuličky do důlku

a jen ještě pro info-první tři těhu jsem měla tvrdě rizikový a čím dál dřív,teď naposledy bylo všecko v pohodě a navíc jsem byla v práci skoro do porodu,a protože jsem měla anti tak se mi podařilo oproti očekávání otěhotnět ihned
20. srp 2010 ve 23:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
My planujeme dalsi deti. Mam o 10 let starsi sestru. Ted uz je to fajn (ja25,ona35), ma dceru(13) a syna (8). Prijde mi, jako ze jsme vsichni spis sourozenici (vcetne naseho malyho) a ve velke rodine je dobre. Maly se narodil letos v unoru, pristi leto bychom se chteli s partnerem vzit a pak hned zadelat na novy mimi, aby uz na jare bylo zas veselo! Ale jak tak koukam na malyho, nevim, jestli to tak dlouho vydrzim. Taky se bojim, jestli to zvladnu, to je jasny, ale kdyz uz je ten tvorecek na svete, tak se to vzdycky NEJAK zvladne, ne? :grinning:
21. srp 2010 v 15:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
jinak tedy taky si nemyslim ,ze jedinacek musi byt nutne rozmazleny:slight_smile: ale nechapu nazor treba moji sestrenice nebo zname -ktere nechteji druhe neb si mysli ,ze by ho nemely tak rady jako to prvni......
22. srp 2010 v 18:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@eloana tak to taky nechápu tenhle názor. Já se ne druhého prcka těším a i dcerka je toho plná. pořád mi hladí pupík a pusinkuje ho, povídá si s ním což je super pač první reakce byla žárlivá. ale myslím že to bude v pohodě. Ona se sama nudí a myslím že ji bráška jen prospěje :slight_smile:
27. srp 2010 ve 23:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky me cim je mala vetsi, sikovnejsi, hodnejsi...cim dal vic napada, ze kdybychom ted meli dalsi mimi a ji bylo treba 2, 3...ze propasnu vse to krasne s ni kuli malemu miminku a t fakt nechci. Navic nemame babicky, takze si myslim, ze to fyzicky "nemuzu" zvladnout.
28. srp 2010 ve 13:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brisalek tohle rozhodnutí je jen na tobě a manželovi, nikdo jiný vám do toho nemá co "kecat" a tlačit, pokud se na mimčo necítíš, nelámej to přes koleno, mít jedináčka samo o sobě není nic špatného :slight_smile:
Jen k té tvojí obavě, kterou máš teď... Mám kluky od sebe přesně dva roky a pokroky obou si užívám, ono to jde :wink: Není to tak, že kvůli miminku se člověk plně nevěnuje druhému, dá se to skloubit, ale na to člověk musí přijít až sám. Babičky taky využívat nemůžeme a zatím to zvládám.
28. srp 2010 ve 20:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brisalek mi taky nebabičkujeme ale je fakt že bych taky měla trochu obavy zde zvládnu dvě prťata, asi je to o nátuře a schopnosti organizace. Kdyby ta situace nastala poprala bych se s tím. Ted budu mít od sebe děcka 6 let a toje víceméně jakobych ty jedináčky měla dva.. užilajsme si malou se vším všudy a ted kluk, což bude úplně něco jiného a hrozně sena to těším :slight_smile:
28. srp 2010 ve 22:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sama jedináček, jsem nikdy jedináčka nechtěla. Takže dvě určitě, samotné nás nenapadlo jak rychle se i Martin povede (počítala jsem tak do půl roku po začátku snažení, ne hned první měsíc, až mě to trochu zaskočilo ale samozřejmě v dobrým). Těhotenství bylo velmi náročný, spíš fyzicky - hematom a Pepča hodně malinkatej, ale všechno se zvládlo. A teď mám dva kluky, který se od pohledu mají navzájem moc rádi. ten malej cvrček vidí Pepču a celej se rozzáří. A Pepa ho pořád pusinkuje, říká "biši" (bráška) a teď začal Matyn - a jde mu to moc hezky.

a za nějaký tři, čtyři roky možná pošimráme štěstí dotřetice :grinning:
30. srp 2010 v 07:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ono je to těžké, jako se vším. Ti co byli jedináčci vědí jaké je to stýzkat si po sourozenci, i když se najde pár jedinců, kteří jsou za to rádi. Nadruhou stranu je ale spousta sourozenců, kteří se mají rádi a potřebují, ale je i dost těch co dobrý vztah nikdy neměli. Opravdu to záleží jen na povaze a na výchově. Dvě a více dětí není nikdy zárukou že se ztmelí a budou se mít do smrti rády. Mají tu ale jeden druhého. Pokud budeš ale mít jedináčka, snaž se ho vést k samostatnosti a k začlenení se do kolektivu. A říká se že jedináčci jsou talentovanější. Nemyslím si že dvě děti jsou "normální standart" a jedináček je něco špatného.

Já sama jsem ted v situaci, když přemýšlím jestli vůbec další dítě a pokud ano, tak kdy. Ono má všechno svoje + i -.
20. říj 2010 v 15:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, no tak já jako jedináček chtěla celý život děti tři a manžel by proti nebyl. Ale msuím říct,že od té doby co máme dcerku a vidíme jak ty peníze lítají,pokud ji člověk chce dopřát hezké a kvalitní věci,stejně tak jako nějaké výlety a zážitky. Takže jsme se rozhodli mít dvě, i když jsme oba chvíli i zvažovali jen jedno,ale to by nás časem dost mrzlelo. Také částečně řešíme kdy mít druhé,jestli ted, když jsem s dcerkou doma do 4 let, pak bych mohla jít v klidu bez přerušení do práce a vzít si hypotéku nebo až postavíme domek,ale to bude až tak za 5 let.. Zatím to necháváme osudu,tak uvidíme.
Já jako jedináček rozmazlená rozhodně nebyla,možná je to tím,že mě vychovával babička a peněz nikdy moc nebylo,ale celé dětství mi prostě někdo chyběl, proto chci dvě děti.
14. únor 2011 ve 12:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@benjik Pociťuji to stejně jako ty :sweat_smile: Určitě děcka 2.. Furt máme nějaké návštěvy či na návštěvy chodíme a když vidím jak je J spokojený, když furt okolo něho je, tak mě ten pocit naplňuje :dizzy_face: Myslím si, že právě teď je tak ideální čas na to začít :wink: Pokud budou mít větší věkový rozdíl mezi s sebou, tak se pak bude těžko spojovat společná zábava či výlety, ale samozřejmě je to věc názoru :wink:
15. únor 2011 v 07:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jesterka09 s tou společnou zábavou souhlasím,my původně chtěli aby mezi nimi bylo pět let,ale ted jsme změnili názor a půjdeme do toho.
15. únor 2011 v 08:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
můj názor je takový, že největší dar, který mohou dát rodiče dítěti -je SOUROZENEC :grinning:
15. únor 2011 v 10:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@benjik super :wink: také do toho jdeme :slight_smile: bereš nějakou HA?

@kefin To jsi hezky napsala :slight_smile: I když z prvu to tak asi vypadat nebude :grinning:
15. únor 2011 ve 12:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jesterka09 ne neberu
15. únor 2011 ve 12:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek