Jít se rozloučit nebo ne 😞 ???
Holky,vím,že to za mě nikdo nerozhodne,jen já sama..Zároveň mě prosím nesuďte,že o tom vůbec přemýšlím,je to pro mě strašně těžké rozhodování...
Dnes volali taťkovi s LDN,že babička je v komatu,a že se s ní můžem přijít rozloučit,ale že to spíš nedoporučují a že babička nevnímá...
Abych to trošku zhrnula,od konce září je v nemocnici pro težký zánět ledvin,měla jen jednu funkční a to na půl.Skončila na dialýze.Babičce je 89 let.Už tenkrát nás připravovali na to,že se máme připravit na cokoliv,že je to hodně špatný.Ale návštěvy nepovolili.
Potom se jí ještě víc zhoršily výsledky a mohli jsme se všichni zhruba po 5ti minutách vystřídat.Babička na oko vypadala dobře,usmívala se a já jsem byla ráda,že jsem ji mohla vidět a ona nás..Pak se z toho nejhoršího tak nějak vyhrabala,ale na péči doma to nebylo,musela do LDN.Takže už přes 2 měsice si aspoň voláme...Poslední dny byla nešťastná z toho,že tam onemocněla rehabilitační sestřička a nemůže cvičit.Někdy šla s pomocí do stoje,někdy jen do sedu.No teď se rozležela a byla z toho opravdu velmi špatná.Poslední dny byla i dost zahleněná.A mě na tom strašně štve to,že za takhle nemocným a starým člověkem prostě nemůžete na návštěvu,když by to ještě k něčemu bylo,i když chápu zavlečení kovidu na odd apod.,ale v takových případech by se snad daly pomůcky zajistit.
Trápí mě to strašně dlouho,tady ta nespravedlnost a hlavně bezmoc,že s tím člověk nemůže nic udělat.Já jsem celkem slabá povaha,ve zdravotnictví pracuju,i když teď jsem na RD,ale lidi v tomhle stavu těžko snáším i v práci...to namáhavé dýchání,vzdychy,...prostě hotový utrpení.
Já fakt nevím jak se rozhodnout a hlavně mě moc štve,že jsme za ní nemohli už mnohem dřív ☹
Jsem šťastná že jsem jela, babička byla na psychiatrii v KM, prostředí vše hrozně, pokoj plný nemohoucích, ale při poslední návštěvě babička jako by "ožila" dokonce me i s mamkou poznala a ptala se nás co je v rodině a jak máme pozdravovat vnuky, které i vyjmenovala - přitom do té doby už nikdy nevěděla kdo jsme, ani kdo je vlastně ona. Bylo to krásné rozloučení, i jsme se společně pomodlili. Babička tu noc umřela. Nikdy toho nebudu litovat 🖤
tak já bych určitě na nic nečekala a utíkala bych za ní...
můj taťka byl jako prví co se šel z babičkou 26.10.20 rozloučit,já jsem si pak od něj zjistila v které nemocnici leží,byla v komatu a taky na oddělení,kde se léčí jen covid..
nečekala jsem na nic a hned po zjištění nemocnice jsem volala ségře ať se oblíká a jely jsme za ní... koupili jsme jí cestou kytičku,i když jsme věděly,že nevnímá,jela jsem za ní cca 100km... ano zhroutila jsem se,když jsem vešla na oddělení,musela jsem si sednout a přes slzy neviděla,nebýt tam ségra tak to nerozchodím.
pak jsem se uklidnila,oblíkly jsme se ze ségrou do pláště,co se nosí k porodu aj..
pak jsme šly za ní na pokoj,plakaly jsme ze ségrou obě dvě,hladily jsme jí,i když jsme věděly,že už tam je jen schránka nic jiného ☹ na rukách byla babička ještě teplá,na hrudi a na tváři byla tužší a taky studenější ☹ umřela 28.10.20 v 11 hodin ☹ bolí to furt strašně moc,dnes jsem zase brečela,jak jsem řídila,milovala jsem jí,miluji jí a milovat na vždy budu ☹ chybí mi tu strašně moc,ale vím,že už jí nic nebolí,je po 27 letech s dědečkem ☹ na kterého,tak dlouho čekala ☹
mám její fotku na ploše PC,na klávesnici v telefonu ☹ mám její parte v obrázkách v pc ☹ jednou to tak bolet nebude ☹ a budu už jen vzpomínat ☹
ale co k tomu chci říct?utíkej za babičkou,kdyby jsi za ní nešla,tak by sis to jednou vyčítala ☹
@toluma já se rozloučit byla, děda nemohl dýchat a nevim jestli vnímal nebo ne, ale já jsem ráda, že jsem tam byla, poděkovala mu za to, co pro mě udělal, řekla mu, že ho mám ráda. Jasně dělat mrtvého brouka je v tu chvíli snazší, ale myslím, že je to lepší pro zpracování emocí a stále je možnost, že to ten příbuzný nějak vnímá.
JÍT - SE - ROZLOUČIT
tyhle tři slova říkají vše. Jdi. Kvůli babičce, kvůli sobě
@toluma pokud tam nepůjdeš, budeš mít v sobě pořád to, že jsi tam nešla a mohla. Pokud bych byla na Tvém místě, i kdyby babička nevnímala, šla bych. Pokud se čeká, že už tady dlouho nebude, budeš mít ještě tu poslední šanci ji pohladit, dát jí pusu, držet ji za ruku a říci za co bys ji chtěla poděkovat. I kdyby byla v kómatu, Ty to řekneš, ona to vnímat bude, i když Ti to nedá znát. A pro Tebe to bude lehčí, když se rozloučíš. Toto rozloučení je strašně důležité. Je mi moc líto, že to musíš prožívat 😔
tady nejde o to jak ten člověk při umírání vypadá, ale o to že odchází, loučí se a má právo po celém pobytu na zemi a v našich životech na to, abychom mu řekli poslední sbohem, s tiskli ruku a podekovali. Pro toho člověka je to nejvíc a to jediné důležité. Co mě opravdu děsí je to, že by se se mnou moje děti nerozloucily jen proto, že by měly strach, že budou mít trauma z toho jak budu vypadat.
Udělej to tak jak to cítíš, aby sis to nevyčítala. Každý tohle cítíme jinak, ale ty s tím rozhodnutím budeš žít. Ani jedna možnost není špatně, ale musíš s tím rozhodnutím být srovnaná. Je mi to moc líto❤️
@toluma já bych nešla. Rozhodla jsem se naposledy vidět otce než ho odpojovali od přístrojů po autonehodě a byla to hrůza. Byl uplně jiný i když ne nijak zraněný viditelně a noční můry jsem měla dlouho a u teď když to píšu tak je mi blbě. Lepšií by bylo zachovat si ho jaký byl.
Išla by som. Bude vás to potom mrzieť. Síce sa a ňou stretnete tam hore, no to ešte chvíľku potrvá. Rúško, rukavice prip. oblek. Chvíľku by ste vydržali a mali by ste istotu že nič nezavlečiete. Aspoň by som jej povedala ako veľmi ju ľúbime a že nám bude chýbať, keď nič iné 🤍🤍🤍🤍🤍
Holky ještě jednou všem děkuju za reakce,názory i Vaše smutné zkušennosti.
Babička se údajně chvíli před návštěvou záhadně probrala..Na jednu stranu jsem samozřejmě šťastná,že tady ještě je,na druhou stranu,možná je to jen oddalování něčeho,co je stejně nevyhnutelné.Hlavně ta kvalita života pro ni-ležet,nic nemoct sama dělat,nevidět běžně svoje blízké,přemýšlet o tom,že před nástupem do nemocnice byla soběstačná a že domů ani k soběstačnosti se nikdy nevrátí...je to hrozně depresivní pro ni.A pro všechny lidi,co jsou na tom v této době tak nějak podobně.A pro nás samozřejmě taky,jelikož se to člověku honí v hlavě pořád dokola ze všech stran....
Teď by se snad během týdne měla přestehovat do jiného zařízení,které jsme chtěli už prvně,ale kvůli covid situaci nenabírali.Snad by tam měla mít trošku víc pozornosti a trošku jiný přístup (nemyslím to teď špatně vzhledem ke stávajícímu zařízení,ale každé má jiné možnosti a styl péče),a hlavně tu rehabilitaci,což by ji snad mohlo přece jen trochu psychicky pomoct.I když je to další stěhování,zvykání...Chceme jí ten zbytek života ale co nejvíc zpříjemnit,jak jen to momentálně jde a škoda,že to nešlo třeba před měsícem.Samozřejmě,špatné zprávy můžou přijít v tomhle stavu už kdykoliv...
@toluma krásne napísané. Môj dedko mal rakovinu pankreasu. Lekári vraveli že to budú jeho posledné Vianoce. Žiaľ, nedožil sa ani tých. Zomrel minulý rok 14. decembra. Pochovali sme ho týždeň pred Vianocami. Neskutočne ťažké. No na druhú stranu som rada , že tu už nie je. Mrzia má tie Vianoce, no aspoň sa netrápil dlhšie a bol hore so starými známymi Prajeme veľa síl, budete ich potrebovať 💖
Sdělení, že nevnímá, mi přijde tak ......nevím, neprofesionální? S babičkou se mamka se svou sestrou mohly v domově důchodců rozloučit před měsícem. Babička už několik týdnů neragovala na podněty, mamka s tetou dorazily při výrazném zhoršení dýchání, přijely a za půl hodiny babička zemřela. V poslední minutě otevřela oči, podívala se na mamku, zmáčkla jí ruku a pak vydechla naposledy. Říkat v těchto chvílích, co kdo vnímá, co slyší - kdo z nás to ví, kdo to dokáže jednoznačně říct? V druhém domově ve městě pracuji já a musím říct, že i v dově covidové se rodinám volá při zhoršení právě proto, aby se mohli rozloučit, někdo se volá kněz, někdy nepřijde i přes zavolání nikdo - a nikdo to nesoudí, protože každý to nedá psychicky. Někdo říká, že nechce vidět umírajícího, že si ho chce pamatovat tak, jaký býval, někdo by si to neodpustil. I moje mamka říkala vždy, že by asi nejela, kdyby se měla rozloučit (babička byla celý život opravdu hodně zlý člověk), nakonec o tom nepřemýšlela, sedla na vlak a jela. Já to beru tak, že si neumím představit nejít - mamka byla u mého prvního nadechnutí, bykla bych u jejího posledního vydechnutí. Babičku jsem já nestihla, protože bych musela nechat doma samotné děti, ty do domova nemohly, takže jsem pak vystřídala mamku s tetou a seděla jsem u babičky alespoň do příjezdu pohřební služby, aby tam nebyla sama.